Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Tamtama píše:
Jako u nas
Me by zajimalo, jak dite nasilim oblikate nebo capnete za ruku a jdete.. na obliknuti bych musela byt chobotnice.. a kdyz ho venku capnu za ruku, tak se zacne protacet..
léta praxe z práce. Zmítající dítě odmítající se obléci je oblečené cca za 1-2 minuty od plínky po bundu, čepici i boty. Nemá čas protestovat. Stejně tak odchytávání - musím mít reflexy rychlejší než on a jakmile mu zajiskří očíčka, mně střílí ruka, natáhne se krok a než stihne zmizet z dosahu, mám ho chyceného. 16 let praxe u dětí a 30 let výcviku psů dělá své.
@marcellia píše:
V obchodě, když utíká, dám ji do vozítka. Když se hrne venku do nebezpečí-silnice apod.,tak buď musí dát ruku, nebo když se sekne a nechce, chytnu bez milosti za flígr. Už se mi párkrát stalo, že se k silnici hrnula rychlostí světla…takže už s tím počítám. Partnerovi se ztratila v obchoďáku, a to byl teprv mazec. Málem bylo po mě. Takže vozítko(nebo nákupní autíčko) je nejjistější.Příspěvek upraven 05.01.15 v 20:15
v autíčku nám naposledy autík usnul, horší je, že v autíčku chce většinou až k autíčku
to je pak horší, když autíčko musí zůstat před pokladnou, asi by prodavačky jeblo kdybychom s ním jeli do garáží ![]()
@Panuška píše:
mě toto zabíralo u první, druhému je to naprosto šumák![]()
kdybych nezažila nevěřila bych, ale i tak se snažím a cepuju
Druhá je taky odolnější - tak nějak když ji nevedeš, tak se snaží vést ona tebe
Ale jak roste a bere rozum, tak už na to taky víc slyší. Už to není jenom „kdo s koho“, ale dá se s ní bavit. 2 roky a 2 měsíce, to byla ještě katastrofa
Opravdu ale ani u ní cesta není přitvrdit, protože pak přitvrdí ona a dopadne to tak, že matka v amoku vleče batole v amoku
Musím ji nechat, dát jí tu důvěru, nepomáhat, protože ona „šama“ a pak to s ní jde. Největší katastrofa je, když ji nutím svoji pomoc v situaci, o které je přesvědčená, že ji zvládá - klidně i ruka přes cestu. Pak musí dostat nějaký důvod nebo ji musím jistit nenápadně (za kapucu, popř. pomoz mi vzít za druhé ucho tašku apod.).
@Panuška ja kdyz ho poslu jinam, tak chce byt just se mnou.. az hrozi, ze mi rupnou nervy, tak proste drzim dvere.. ![]()
@S.Ivanka Ono by je nejeblo, ale kradou se
Smutná realita. Kde jsem já potkala autíčka, tak jen v jednom obchodě se s nimi může do garáží; v jednom jsou u pokladen dokonce na zálohu 200 Kč a ve druhém jsou některá hypermarketu (čili jen k pokladně), a pokud chcete do garáže, musíte chytit „jiné“.
@Slečna Ferka píše:
@Reee Jinak u nás naopak obchod byl super, dítě se frklo do vozíku a byloMnohem horší byl třeba farmářský trh, mezi stánky ji člověk neuhlídal - ale teda u mě to bylo jen kam strká tlapy, naštěstí není utíkací. Ale kšíry jsem si taky pořídila (resp. jsem je zdědila po kamarádce): kdyby dítě bylo zdrhací, není čas na hrdinství, prostě držím a hotovo.
Jinak jako i veřejně přijatelná varianta mi přijde „batoh s vodítkem“ - ani to nevypadá tak blbě, prostě má dítě zavazadlo a místo za kapucu ho držíš za ten batoh. Něco jako toto http://www.cykloprivesy.com/…h-ruzovy.htm
Příspěvek upraven 05.01.15 v 20:37
to je surop nápad! až na to že naše hádě už tyhle přezky umí rozepínat a navíc je fakt jak had a vylezl by z toho. chjo.
Tak já malýho taky pevně držím i když on nechce, jinak by tu už nebyl. ale jak jsi tedy řešila situace, když ti dítě řvalo na ulici nebo se doma válelo po zemi? já většinou jdu pryč, aby neměl dívaka, když mi to někdy udělá doma, jen proto že mu něco nejde nebo tak.
@Anonymní píše:
Tak já malýho taky pevně držím i když on nechce, jinak by tu už nebyl. ale jak jsi tedy řešila situace, když ti dítě řvalo na ulici nebo se doma válelo po zemi? já většinou jdu pryč, aby neměl dívaka, když mi to někdy udělá doma, jen proto že mu něco nejde nebo tak.
Nevím, jestli je to na mě - přece záleží kde to je, o co jde, na celé situaci… Třeba když se něco nedaří a dítě se vzteká, zdá se mi, že to začne brát líp, když nějak vyslovím jeho pocity vůči té věci. Např. „To je teda potvora ta kostka, že furt padá z toho auta, co? Chceš abych ti ji tam pomohla dát?“.
Když je to nějaký vyložený šprajc, tak určitě dávám najevo, že s tímhle fakt nepochodí a řeknu, jak bych si představovala, že ta situace proběhne. Děti se mi nikdy nikde po zemi vzteky neválely. Nemyslím si, že je to tím, že by měly tak beránčí povahy (dcera je dirigentka na n-tou a oba jsou šíleně tvrdohlaví), ale proto, že se snažím, aby věděly co bude, kdy to bude, proč to bude, popř. jak dlouho to bude trvat. Myslím, že se nedá říct „tak co bys teda dělala, když on sebou švihne doprostřed cesty a vzteká se“ (pravděpodobně by mi ruply nervy), ale je třeba se ptát, jak celou situaci uchopit, aby k takové reakci pokud možno vůbec nemuselo dojít.
Maminky, chci se zeptat, jestli by jste nějak řešily situaci: jsme někde na oslavě a naše dítě se tam chytne tety a dokáže si s ní hrát i hodinu a ani vás nehledá? nebo tak nějak naše dítě k lidem co zná i třeba jen trochu, tak je schopné si k němu sednout a neřeší jestli jsme poblíž nebo ne. Dokáže přestat u té osoby zlobit i když před tím něco dělalo co jsme mu říkali že dělat nemá? Nemám to řešit protože je to z toho důvodu, že je to pro něj někdo jinej a tak u něj si nedovolí a nám to prostě dělá naschvál, řekneme že něco nemá dělat a on to dělá z legrace naschvál dál.
To bych fakt neřešila a pokud dotyčnému mé dítě nepřekáží, byla bych ráda, že ho zabaví někdo jiný
. To, že dítě dělá rodičům různé věci a ostatním ne, je normální.
No já si pak připadám jako by mu u jiných bylo líp než u nás, protože když by si mohlo sednout nám na klín, tak to vymýšlí kam by šel a co by dělal a tam sedí jako andílek. Kdyby aspon po oku hlídal kde jsme nebo něco ale jemu je to jedno.
Resis nesmysly
tyhle, naschvaly, dela spousta deti. Pokud tim neobtezuje okoli, tak si uzivej chvilky klidu.
Jasný jsou to blbosti, ale dokážou člověku i ublížit. U nás zlobí, říkáme mu aby něco nedělal a pak jde jinak a tam je hodnej, sedí poslouchá, nechá se nosit což od nás na tom místě nechce. Vypadá to pak divně a mě to dost mrzí, doma je to jiné tam mu asi nic jinýho nezbývá než aby se k nám měl ![]()
Já bych taky byla ráda, že je klid, ale aby nastal u nás a ne u někoho cizího. Máme trochu problém s tím, že asi jsme nebyli moc přísní a ted až tak nemá respekt když řekneme že něco nesmí. Ted otázka jak to změnit, dávat na zadek pomáhá ale nedělám to ráda