Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám holčičku, která má 3 týdny a 3 dny. S manželem přechodně bydlíme s jeho rodiči. Ovšem už mě štvou jejich rady ohledně miminka. Jsem mladá maminka, mám 24, ale pracovala jsem jako sestra, tudíž si troufám tvrdit, že o zdraví dětí, kojení atd. něco vím.
Jenže pak je tu tchýně, která je ze staré školy a furt mi nutí názor, jak se musí v šestinedělí jen ležet a s miminkem nikam nechodit, maximálně na krátkou procházku, nutí mě pořád jíst, protože kojim (teda dávám to maličké na flašku, protože si nikdy nevytáhla, to co potřebuje a navíc jsme na to neměly ani klid, protože mi furt u kojení radila, což jsem ji už několikrát upozorňovala, že mi ukazuje chybný úchop bradavky u kojení).
Teď k jádru - je mi tu dlouho, nemám žádný kontakt se svou rodinou a tak pro mě v pondělí přijela moje mamka a vzala mě k nim domů, je to 25 minut cesty autem, malá měla všechno u mamky doma má svoje věcičky, navíc je tam příjemný chládek, maličká spinkala jak princezna a byla spokojená, tady je nervní z vedra. Jenže tenhle můj výlet jim byl trnem v oku. Tchýně mi řekla, že mám s návštěvama počkat až po šestinedělí a začala ze sebe chrlit názory z dob krále Vaška.
Manželovi pořád říkám ať si maminku krotí, jenže ona ho už neposlouchá.
Jak jí konečně vysvětlit, že nejsem domácí buchta a že pro dítě je daleko horší, když trčí v rozpáleném domě?
Pokud je tchýně tak natvrdlá, promluvila bych si o tom spíš s manželem. Třeba by s ní dokázal pohnout on.
To je takova ta nepsana dan u jisteho druhu lidi. Mam take takovou tchyni. Kdyz neco dala, tak stylem „ja vam pomohla a vy me ted budete poslouchat, zit jak rikam a projevovat vdecnost“.
Trvalo mi par let /a to s nimi nebydlime/, nez jsem se obrnila a ukazala, ze tak ne a ze si radeji nic brat nebudu, pokud je to vazano s neskonalou vdecnosti a libanim zadele…
U vas opravdu bude fungovat jen presunuti se do vlastniho a myslim, ze i pote budes muset vytycit tchyni jasne hranice i za cenu kyseleho obliceje nebo urazeni /jejiho/. Ona si nakonec zvykne, pokud neni uplne mimo. Ale potrebuje to od tebe vedet, kam smi a kam uz ne.
Dokud bych bydlela u nich, nejspíš bych přivřela obě oči a snažila se nějak spolu alespoň trochu vycházet. Je to její dům…byla bych ráda, že mě tam nechali bydlet. Proč se neodstěhujete, když je to tam tak strašné? Také jsem bydlela se synem do jeho 1 měsíce u rodičů a protože to nešlo, našli jsme si s přítelem ze dne na den jiné bydlení a vztahy s rodinou jsou zas nadprůměrné. ![]()
@Mischaaa1992 Chapu
To prechodne bydleni je na jak dlouho? Pokud jen par tydnu, nemohla by jsi se prechodne nastehovat ke svym rodicum? Urcite i manzel chape, ze s ditetem potrebujete byt v psychicke pohode. A az skonci prechodne obdobi, tak pak uz budete jen vy 3 spolu sami.
Toto je dan za spolecne (vyhodne) bydleni. Kazdy musi zvazit, zda mu to za to stoji.
To je při společném bydlení běžné. Jak dlouho tam musíte bydlet? U tvých rodičů bydlet můžete (jestli s mamkou vycházíš líp).
Šla bych na šestinedělí k rodičům do chladnějšího baráčku. Mezitím by měl manžel čas vysvětlit mamince, že soukromí je třeba respektovat, minimálně tak, aby nechodila do ložnice. Kojení nezavrhuj, zkus ještě tu flašku vyměnit za prso, mým prckům trvalo ze začátku kojení i 40 min s přestávkou. Prostě jsem kojila takřka neustále, když byli vzhůru a to se v šestinedělí upravilo. Jednou jsem počítala, že přikládám i 20× denně. Tchýně Tě samozřejmě akorát stresuje zastaralými radami zejména svoji přítomností. Vlastně obdivuju, že Ti už nebouchly saze. Přeji pevné nervi.
@Mischaaa1992
Proč nemůžeš být dočasně u své maminky, přišlo by mi to tam lepší… ![]()
@Mischaaa1992 píše:
Mám holčičku, která má 3 týdny a 3 dny. S manželem přechodně bydlíme s jeho rodiči. Ovšem už mě štvou jejich rady ohledně miminka. Jsem mladá maminka, mám 24, ale pracovala jsem jako sestra, tudíž si troufám tvrdit, že o zdraví dětí, kojení atd. něco vím.
Jenže pak je tu tchýně, která je ze staré školy a furt mi nutí názor, jak se musí v šestinedělí jen ležet a s miminkem nikam nechodit, maximálně na krátkou procházku, nutí mě pořád jíst, protože kojim (teda dávám to maličké na flašku, protože si nikdy nevytáhla, to co potřebuje a navíc jsme na to neměly ani klid, protože mi furt u kojení radila, což jsem ji už několikrát upozorňovala, že mi ukazuje chybný úchop bradavky u kojení).
Teď k jádru - je mi tu dlouho, nemám žádný kontakt se svou rodinou a tak pro mě v pondělí přijela moje mamka a vzala mě k nim domů, je to 25 minut cesty autem, malá měla všechno u mamky doma má svoje věcičky, navíc je tam příjemný chládek, maličká spinkala jak princezna a byla spokojená, tady je nervní z vedra. Jenže tenhle můj výlet jim byl trnem v oku. Tchýně mi řekla, že mám s návštěvama počkat až po šestinedělí a začala ze sebe chrlit názory z dob krále Vaška.
Manželovi pořád říkám ať si maminku krotí, jenže ona ho už neposlouchá.
Jak jí konečně vysvětlit, že nejsem domácí buchta a že pro dítě je daleko horší, když trčí v rozpáleném domě?
to jako fakt?
Ze me by asi Tvoje tchyne spachala sebevrazdu, paty den po porodu jsem byla v uz praci a v sestinedeli kazdy den nachodila s kocarkem kolem 10 km. ![]()
Odstehujte se, jinak se to odrazi na Vasem vztahu s muzem, az bude decko vetsi, to teprve zacnou rady o vychove, jidle apod.
Pouštěla bych rady jedním uchem dovnitř a druhým ven a těšila se na vlastní bydlení.
@free333 protože by to manželovi vadilo, že nejsme přes noc spolu. On by to měl od nich docela daleko do práce. Navíc je to chlap, takže maminka je maminks, taky kafrám na svou mamku, když radí, ale alespoň spolu nejsme 24/7, ale nenechám si na ni sáhnout. Ale on mi často říká, ať už jim sama řeknu, vo mi vadí, jen mi to v cizím domě nejde přes hubu.
Jinak společné bydlení je dočasné. Do ložnice nám nelozi, já malou kojim na spelšl křesle v obýváku, ale řekla jsem jí, že jdu kojit.
Jinak k jídlu jsem jí řekla, že nechci být tlustá s že nechci ani tlustou holčičku a to už celkem pochopila, je totiž pevnější.
@Jogrr já si jedu v pondělí pro in-line…ke své mamce záškodnici, která nechá maličkou v kočárku na vzduchu
šestinedělí přece není nemoc.