Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Za sebe musím říct, že mám jednu nejlepší kamarádku a potom svou sestru, která je pro mě také nejlepší kamarádkou. Jinak jsou to většinou známé, se kterýma se sice zasměju, popovídáme si, ale v podstatě to není takové to „pravé přátelství na život a na smrt“. Ale jsem vděčná, že mám aspoň to, musím říct, že většinou jsem se spíš setkala s falešným kamarádstvím..
Přijde mi, že lepší kamarádi jsou kluci - u nich je to opravdu na život a na smrt, u holek to je málokdy opravdové. Ale když už je, stojí to za to ![]()
Kamarádky jsem měla v rodném městě. Ta „nej“, s kterou jsem mohla probrat naprosto vše umřela (a nikdo nepřišel na to proč). Moc mi chybí.
V novém městě nemám nikoho. Nikoho, komu bych mohla důvěřovat. Už jsem se napálila a nechci podruhé.
@veronika6913 píše:
Ja taky. Od skolky. Pak jsem se odstehovala a nase zivoty se rozesli…do ted jsem si tu zadnou novou kamaradku nenasla
když to spočítám, tak je to 8 let co jsem bez kamarádky…mojí kamarádkou je teď můj chlap
ale to prostě není ono…naštěstí mám holky ze skupinky, které mi tu kamarádku vynahradí
nebýt jich, tak se zblázním…
Já sama nevím… Mám různé známé… S některýma se popravdě stýkám jen kvůli dětem.. Nebýt jich, asi by jsme se nebavily.. Pak mám dobré kamarádky, ale ty jsou jinde,(město, postavení, bezdětné) Takže se taky moc nevídáme.. Pak mám dá se říct kamarádky a stýkáme se tak 1× do měsíce..Taky mají děti a opravdu si máme co říct.. ale já nejsem typ, co potřebuje být denně s někým v kontaktu.. Mám ráda svůj klid.. Občas mě taky všichni vytáčí..
ALe dá se říct, že mám ty „kamarádky“ rozdělené do skupinek.. S některýma chodím ven, s některýma pařit, s některýma chodíme na rodinné výlety… Mám jednu opravdu nejlepší kamarádku se kterou se znám 20let máme se rády jako sestry, momentálně se spolu nebavíme, ale to pouto je mezi námi pořád..
@Bobby píše:
když to spočítám, tak je to 8 let co jsem bez kamarádky…mojí kamarádkou je teď můj chlap![]()
![]()
ale to prostě není ono…naštěstí mám holky ze skupinky, které mi tu kamarádku vynahradí
nebýt jich, tak se zblázním…
No..ja mam ted taky sveho chlapa. Jenom.. tesim se, az se po velkych prazdninach vratim do prace. Tam je jedna kolegyne, se kterou jsme si celkem rozumeli, tak se na ni fakt uz zacinam tesit
stejne si ted tak rikam, jaka je to skoda.. s tou mou pravou kamaradkou jsme byly nej kamosky fakt od skolky. A chodili jsme spolu na zakladku do tridy i na stredni, i kdyz tam jsme byly kazda v jine tride. Ale pratelstvi trvalo..a jak jsem se odstehovala, tak jsme tak nejak zacali kazda zit uplne jinym životem a i kdyz jsme spolu donedavna obcas mluvili, bylo znat, ze uz si nemame poradne co rict a ze jsme kazda uplne jinde. ![]()
Já mám dost známých, ale opravdovou kamarádku na život a na smrt, které bych mohla říct všechno, tak tu nemam. Měla jsem jednu, ta mě ale podrazila a od té doby mam problém někomu věřit a moc se radši nesveruju. Když už mám stop stav a potřebuju někomu něco říct, tak to napíšu na papír.
@Martina1991 píše:
Ahoj,
trochu odlehčující téma. Zajímalo by mě, kolik máte kamarádek a jak často se s nimi vídáte? A neštvou vás někdy?Momentálně mě zrovna naštvaly všechny
Jenže kdybych se na ně vykašlala, tak by mi zbyla jedna jediná kamarádka, která navíc bydlí jinde než já, takže se moc nevídáme. Sice je pravda, že lepší jedna pořádná než víc falešnejch, ale zase nechci trávit víkendy jen doma a nikam nechodit. Jak to tedy máte vy?
skutečné, které o mne ví vše jen 2, takových, se kterými ráda pokecám mraky
sem dost společenský tvor.. ale je fakt, že mám radši kámoše -chlapy
je to takové upřímnější ![]()
Takové ty opravdu dobré mám čtyři, pak další 4 další se kterými se scházím, jednoho opravdu dobrého kamaráda a dál známé, se kterými se občas vidím. Stýkáme se tak 1-2× za dva měsíce. Mnoho z mých kamarádek je zatím bezdětných, některé bydlí daleko.
Příspěvek upraven 19.04.16 v 15:18
Ahojky, upřímně řečeno - kamarádek mám spoustu, ale ty opravdové by se daly spočítat na prstech jedné ruky. To, že jsou opravdové jsem poznala podle té nouze, jak s říká…pomohlo opravdu jenom pár ![]()
Jinak vídáme se spíš sporadicky - jsem ve věku, kdy všichni mají čerstvá mimča a není moc čas, tak asi aspoň píšeme a posíláme fotky. Ty, které mimča nemají se mi ozývají, jestli nezajdeme na kafe, ale pro změnu jsem zase já čerstvě těhu, tak jsem ráda, že jsem ráda a buď spím nebo si povídám se záchodovou mísou. A protože to je fakt čerstvě, svěřovat se ještě nechci, tak se momentálně vymlouvám na práci…
Dlouha leta jsem mela 2,,nej" kamaratky. s jednou jsem si byla o malinko bliz. Jak bylo uvedeno vyse, pravidelne jsem ji pomahala odklizet mrtvoly. A kdyz jsem jednu potrebovala odklidit ja, zachovala se velice egoisticky. V nejhorsim obdobi me nechala bez podpory. No, bylo to pro me ponauceni. Prerusila jsem s ni kontakt a ono mi je bez ni lepe. Az ex post jsem zjistila jak velky energeticky upir byla.
Takze, mam jednu kamaratku, s ni jsem v pravidelnem kontaktu. Pak se pravidelne druzim s maminami z piskoviste. Jsme celkem dobra kocarkova mafie, ktera si zajde na sklenicku i bez deti. No a pak mam zname z fakulty a prace. S temi jednou za cas taky zajdu splknout.
Měla jsem opravdovou kamarádku na základce a na střední, vídaly jsme se, byly v kontaktu, teď už bohužel nejsme, píšem si jen k narozkám, vánocům..je moc časově vytížená a dělí nás i to, že já mám děti a ona ne, mně to nevadí, umím se bavit o mnoha jiných věcech, ale jí asi jo. Druhá z té doby mi zůstala, voláme si, píšeme, ale máme dost nemocné děti, tak se vídáme sporadicky, ale ještě před 2 lety celkem často. Pak mám jednu z vysoké, a jsme v kontaktu stále, vídáme se pravidelně, voláme si, píšeme. Jednu mám z doby kdy jsem byla podruhé těhotná, chodíme spolu pravidelně cvičit.
Mrzí mě že nemám čas na pravidelné srazy, ale virtuálně jsem v kontaktu s mnoha holkama které znám z netu, už mnoho let a hodně komunikuju s nimi, některé jsem poznala i osobně, jiné jsou hodně zdaleka, ale probrat se s nima dá cokoliv.
Ale reálně osobně jsem teď v kontaktu převážně se třemi kamarádkami. A nejlepším přítelem je mi můj partner.
Sem tam nárazově jsem v kontaktu s bývalými spolužačkami, s holkama z těhotenských dob, a s bývalými kolegyněmi z brigády.
0 a jsem absolutne spokojena
staci mi muj muz… Nikoho jsem v životě nepotřebovala, vždycky ma nejbližší kamarádka byl muj partner
tak mi to vyhovuje, tak jsem nastavená.
Kmarádek v podstatě 0, ale mám pár známých
do nedávna jsem si myslela, že mám 2 kamarádky, ale zjistila jsem (po víc než 10 letech našeho „přátelství“
), že mi lžou. A jinak mám ségru a maminu. Mimo rodinu mám kamarády, nějak si odjakživa víc rozumím s klukama ![]()
Kamarádku, které bych mohla ve dvě ráno zavolat, ať mi pomůže odklidit mrtvolu (trefné
) mám jednu. Pak sestru, se kterou jsme k sobě našly cestu až v dospělosti, vlastně až s dětmi, ale nyní si rozumíme, pomáháme, i ta případná mrtvola by prošla ![]()
Pak mám další dvě velmi blízké kamarádky, ale je to už o level méně než u prvních dvou řečených - přesto se vídáme často, sdílíme dobré i zlé atd.
Nu a pak mám bandu blízkých známých, tam by se to dalo počítat dohromady okolo deseti lidí kluků i holek. U nás je to dáno hodně tím, že jsme se už v pubertálních letech sešli parta, občas někdo přibyl, občas odešel, ale to „zdravé jádro“ to spolu táhneme už skoro dvacet let a ještě nás to nepřestalo bavit - proto je těch blízkých známých relativně dost, vzájemné vazby různých úrovní
občas se smějeme, že jsme taková VKVčka. Vzájemně si pomáháme, s dětmi, se stěhováním, malováním, rekonstrukcemi domů nebo zahrad, slavíme společně narozeniny, svátky, Májku i Silvestra, scházíme se na Vánoce, jezdíme na dovolené, prostě je nám spolu fajn
![]()