Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kamarádku, které bych mohla ve dvě ráno zavolat, ať mi pomůže odklidit mrtvolu (trefné
) mám jednu. Pak sestru, se kterou jsme k sobě našly cestu až v dospělosti, vlastně až s dětmi, ale nyní si rozumíme, pomáháme, i ta případná mrtvola by prošla ![]()
Pak mám další dvě velmi blízké kamarádky, ale je to už o level méně než u prvních dvou řečených - přesto se vídáme často, sdílíme dobré i zlé atd.
Nu a pak mám bandu blízkých známých, tam by se to dalo počítat dohromady okolo deseti lidí kluků i holek. U nás je to dáno hodně tím, že jsme se už v pubertálních letech sešli parta, občas někdo přibyl, občas odešel, ale to „zdravé jádro“ to spolu táhneme už skoro dvacet let a ještě nás to nepřestalo bavit - proto je těch blízkých známých relativně dost, vzájemné vazby různých úrovní
občas se smějeme, že jsme taková VKVčka. Vzájemně si pomáháme, s dětmi, se stěhováním, malováním, rekonstrukcemi domů nebo zahrad, slavíme společně narozeniny, svátky, Májku i Silvestra, scházíme se na Vánoce, jezdíme na dovolené, prostě je nám spolu fajn
![]()
Úplně nejbližší kamarádky, které by mi pomohly odklidit i mrtvolu (krásně napsáno!)mám tři a k nim ještě moji sestru. Tyto čtyři jsou mému srdci nejmilejší, vím, že se na ně mohu spolehnout a ony na mě taky. Pak mám další známé, se kterými se vídáme několikrát měsíčně, jezdíme na dámské jízdy, ale ty nejsou prostě „top“. Já jsem velmi přátelský člověk, nedovedu si představit, že bych měla na pokec a další aktivity jen manžela, ale samozřejmě to máme každá jinak ![]()
Hezké téma.
Já jsem měla opravdu nejlepší kamarádku od základky tak do konce střední. Po dobu šesti let jsme spolu trávily veškerý náš volný čas, vyrostly jsme spolu. Po tom, co jsme skončily střední se naše cesty rozpojily a to - teď už jsem s tím smířená - nejspíš nenávratně. Je mi to celkem líto, protože přeci jen jsme se za ta léta dost znaly a měly se hodně rády…
Teď co jsem asi půl roku v novém městě jsem tu nikoho, s kým bych si tak rozuměla, nenašla. Přijdu si trochu jako vlk samotář, ale jsem ten typ, že raději žádné vztahy než nucené.
Alespoň v myšlenkách ale občas zabrousím k jedné duši, kterou jsem poznala při svém cestování. Cítily jsme spolu obě tak silné pouto, že obě víme, že nás osud zase svede dohromady. Jen nevíme kdy a jak. Víme, že jsme spřízněné duše. Ale z toho praktického hlediska - tady teď není.
A na takové to běžné vypovídání mi slouží sociální síť a telefon..
Což neni moc super ![]()
1, známe se už deset let. Ona je bohužel bezdětná, takže se stává, že si i rok nevidíme. Ale víme, že kdyby se něco stalo, tak si můžeme zavolat i v ty dvě ráno. Jinam mám spoustu kamarádek na pokec, ale myslím, že kdyby jsme neměli podobně staré děti, tak se spolu nebavíme.
A s tou jednou se nehádáme, není důvod. Když se nám něco nelíbí, tak si to řekneme, ale ani jedna z nás se kvůli tomu neurazí.
Opravdu dobré kamarádky mám 3, jednu znám už pro mě neuvěřitelných 20 let, bohužel se teď moc nevídáme což mě samozřejmě mrzí, ale jsme v kontaktu
Vždycky jsem měla víc kamarádů mezi kluky, což platí i dodnes, že mám více přátel mezi muži. Přeci jenom v určitém směru se hodí i názor opačného pohlaví ![]()
No nevím, přemýšlím nad tím a asi pořádnou kamarádku nemám. Jednu dobrou kamarádku mám a pak dobré známé, to je vše. Ale mě to ani moc nevadí, já jsem samotář ![]()
Jo a s tou dobrou kamarádkou se vídáme tak jednou za 2-3 měsíce…jinak si občas napíšeme(v průměru tak 1-2× v týdnu).
@Verunecka289 píše:
Kmarádek v podstatě 0, ale mám pár známýchdo nedávna jsem si myslela, že mám 2 kamarádky, ale zjistila jsem (po víc než 10 letech našeho „přátelství“
![]()
), že mi lžou. A jinak mám ségru a maminu. Mimo rodinu mám kamarády, nějak si odjakživa víc rozumím s klukama
U mé, do té doby nej kamarádky jsem to zjistila po 20 letech. Lži lži lži.
Chtěla jsem to smazat, začít znovu, ona však stále dělala blbou.
Na prahu čtyřicítky nemám žádnou 100 % spřízněnou duši. Tak aspoň, že mám chlapa. ![]()
Velice mě těší, že nejsem sama, kdo je bez nej kamarádky.
Nemám nej kamarádku ani jednu, možná nekdy ve škole jsem měla, ale ted jsou to jen známí
a přátelé.
Koukám, že buď žádná nebo jen jedna dvě. Napadá vás čím to, že máme všichni spoustu známých, ale pravých kamarádů nic moc?
Já si myslím, že je to dobou. Že skoro nikdo nemáme čas.
Tak kamarádky „na život a na smrt“ mám 2, ale jinak mám hodně známých, se kterýma se stýkám třeba na kávu či skleničku ![]()
Jse zapomnela napsat, ze mam jeste kamarada, s tim se vidam tak jednou za ctvr roku a musim ruct ze k tomu mam asi nejbliz ![]()
@Netopirek píše:
Koukám, že buď žádná nebo jen jedna dvě. Napadá vás čím to, že máme všichni spoustu známých, ale pravých kamarádů nic moc?Já si myslím, že je to dobou. Že skoro nikdo nemáme čas.
U me je to jasne, jsem desny introvert a spatne se seznamuji a hlavne nerada ![]()
Ale jo, urcite je to i dobou
@Netopirek to určitě není časem…kdo chce, tak si ten čas udělá, navíc napsat jednu SMS, kterou se vyjádří, že na někoho myslím, to nic nestojí