Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezlob se, ja jsem vlastne nezjistila, kolik penez ji davate… Jen, co platite.
Ja bych penize nerozlisovala. Dala bych ji pet tisic a delej, co umis. Vzhledem k tomu, ze je kazdy tyden doma, je dost stara a skolu flaka, mi to pripada dostatecna castka.
@Anonymní píše:
Ona chodí na brigády. Je pracovitá, všude si jí chválí. Takže přes týden „Mekáč“,o víkend občas stánkový prodej. Domluvila jsem jí v místě bydliště úklid-20 minut týdně za 1 tis. Kč. V létě byla na brigádě, bez jediného dne volna. V jejím výdělku není problém. Ale v tom, že ona má stále pocit, že má málo. Ve všem-málo oblečení, málo peněz na cestování, málo peněz na zábavu. Ale ona nebude mít nikdy dost.
Ale třeba kamarádka řekne-pojedeme do zábavného parku do Německa. Pojedeš také? A ona hned že samozřejmě. Říkám jí-to je hodně peněz za jeden den. Cesta, vstup, útrata tam…cca 2 tisíce. Tak prý co to je, dva tisíce…
My jsme s manželem jeli na jeden den co Českého ráje-a už měla řeči, jak si „vyskakujeme“.
ja mam z toho, co pises, pocit, ze sama v sobe hledas duvody, jak obhajit to, ze bys ji i penize pridala… protoze ona je taaak pracovita- mozna je, ale misto, aby si z penez koupila veceri, tak si koupi satek…
doporucila bych ti, at ji opravdu jeden mesic das ten balik penez, co by vas stal intr…a ani o korunu navic…a uvidis, co se bude dit…
akorat tedy s tim drzkovanim…ja nevim, ja bych si tohle k nasim NIKDY nedovolila…a dovolit si to moje dite, tak, jak je nebiju, tak by dostali par facek…i ve 22 letech ![]()
Hodně bych se rozmýšlela, jestli bych jí platila studium který si vlastní leností prodlužuje.
Za takových supr podmínek bych si ho prodlužovala až do aleluja.
Osobně bych platila bydlení, jídlo a o zbytek se postarej, nejsi dítě.
Z mýho pohledu je to rozmazlenej spratek, aby mi dítě vyčítalo výlety, které konám za vlastní peníze, to by ho snad ani nenapadlo. Doufám.
19letý syn na sš má placené doma jídlo, ošacení, mobil, cestu a pomůcky do školy.
Zbylý věci a zábavy, jakož i projetý benzín nad rámec dopravy do školy si platí sám.
Od 19ti co jsem skončila střední jsem od našich nedostávala peníze. 1 rok jsem pracovala, abych měla finanční základ, další jsem nastoupila na VŠ a od našich vnímala jako velkou podporu to, že když mi nevyhovuje bydlení, mohu se k nim kdykoliv vrátit. Což jsem dvakrát využila. VŠ studuji doteď a já podporuji své rodiče a sourozence, je pravda, že díky tomu mám studium trošku delší. Občas je pro mě fuška skloubit studium a práci.
Já jsem ze školy poměrně krátce, tak to mám ještě v živé paměti. Studovala magisterské studium, takže pět let školy v městě, které je cca 100 km od našeho bydliště. První tři roky jsem bydlela na bytě s kamarádkou, pak už jsem dojížděla, protože jsem měla školu 3-4 dny v týdnu a nějak se to dalo zvládat.
Když jsem bydlela na bytě, naši mi zaplatili byt, vlak a jídlo (+ jsem měla i něco z domu). Do menzy jsem nechodila, vařily jsme si samy, vůbec jsme si nežily špatně, ale kupodivu jsme s financemi vycházely dost dobře, přestože jsme měly každý den snídani, svačinu, teplý oběd a většinou i teplou večeři. Kromě toho, že jsem se díky tomu naučila hospodařit s penězi (nechodily jsme po restauračkák, nevysedávaly denně na pivu nebo kávě za paďo atd.), jsem se také naučila hospodařit ve „vlastním“.
Mobil mi platili také naši, ale to proto, že přes ně mám velmi výhodný paušál (okolo stovky měsíčně), který mám vlastně dodnes.
Oblečení, boty atd. jsem si mohla vybrat na Vánoce, narozeniny, ale jako nějakou kabelečku za tisícovku jen tak? Tu bych rozhodně nedostala. Ale já bych si ji ani jen tak a za peníze našich ani nekoupila, ale to je věc druhá. Pokud jsem něco přes rok jó chtěla, platila jsem si to ze svých peněz, které jsem si vydělala… Pracovala jsem po celou dobu studia.
Podle mě je dcera nevděčná a neumí si vážit peněz a neumí s nimi ani hospodařit. Už jen ten přístup, že školu flákala a opakuje ročník, o něčem vypovídá. A myslím si, že se jí pak bude dost těžko zvykat na „dospělácký“ jiný režim.
Jinak znám spolužáky, kteří z rodičů tahali peněz hodně a chodili denně do hospody, stravovali se v restauracích, jezdili tramvají i dvě zastávky, říkali si o peníze na pomůcky, které ve skutečnosti ani nepotřebovali
…
@Anonymní píše:
Pro mě je to citlivé téma-doma docela boje, už jsem z toho špatná…tak proto bych chtěla zachovat anonymitu. Nemusí nikdo vědět, že se doma nedokážeme dohodnout.
Na začátek uvedu-máme dvě děti, syn 24 let, pracuje, domů přispívá částkou 3 tisíce. Brzy se bude stěhovat do vlastního bytu. Dcera 22 let, studentka. S manželem nemáme špatné příjmy-ale ne závratné, navíc žádná hypotéka či dluh. A opravdu jsme hodně spořivý, neutrácíme za blbosti. A potom relativně dost cestujeme, či jezdíme na výlety. Píšu to proto, že si myslím, že i to může být jedna z příčin-dcera vidí, i nám to vyčítá, že si pořád někam jezdíme…a cítí se, že jí šidíme.
Ale pro příklad-mě stačí dvoje kalhoty, jedna sukně, jedna bunda a jsem spokojená. Pro dceru není ani 5 kalhot dost, stále dle ní nemá co na sebe.Za sezomu několik bot, kabelek…
Dcera studuje vyšší školu. Druhý roční, první opakovala-neučila se. Školu hodně flákala. Ani opravné termíny nedala. A když neuzavřela ročník, tak řekla, že je to normální, že to říkají všichni okolo, to jen my to hrotíme. Ano, my jsme jí za to nadávali, ale my to platíme, ne kamarádi. Ti chtěli mít klid, ne se s ní dohadovat, tak jí říkali, že dnes je běžné opakovat ročníky. Ne jak jsme byli zvyklý my.
Do školy chodí 4 x týdně. Pondělí až od oběda, úterý, středa a čtvrtek do cca 13-14 hodin.Ty tři kratší dny chodí odpoledne na brigády. Je pracovitá, žádná brigáda jí nikdy nedělala problém.
My jí platíme komplet školu-školné, veškeré pomůcky, dojíždění. K tomu má peníze na mobil-díky lepšímu paušálu od manžela zaměstnavatele platí méně než jí dáváme, ale částku jsme nesnižovali. Dáváme jí kapesné. A peníze na oblečení. K tomu peníze na jídlo a ubytování. Kdyby byla na intru, platila by 1200,–Ale chce být na bytě, tak si 800,– doplácí sama-a to nám hrozně vyčítá. To je jedna z těch věcí, které jsou velikým problémem. Když na intru bydlela, tak neměla s ničím problém, nebyl špatný. Jen je nyní moderní být na bytě. Druhá věc, kterou nám vyčátá, sjou peníze na jídlo. Nai ntru by měla jídlo za 42,– polopenzi a oběd ve škole za 25,–.Na ty tři noci co je na bytě jí dávám 350,– Kč. Tzn. za měsíc 1400,–S tím, že má možnost si z domova cokoli odvézt. Navíc doma je systém lístečku-pokud má někdo na něco chuť, tak si to napíše a to koupím. Takže když si napíše, že chce šišku salámu, máslo, tatranky či ovesnou kaši, vše bude mít. V mrazáku je hodně masa, může si něco vyndat, uvařit. Nebo si vzít s sebou kuřecí řízky, lososa. Stále dohady, že je to málo peněz na jídlo, že si hodně dodává ze svých brigád. Tak jsem chtěla, aby mě psala, co kupuje. Že jsem ochotná to s ní probrat a nemám problém jí peníze přidat. Pokud uvidím, že je to málo, tak nechci, aby hladověla či jedla špatně. ŽE na tom šetřit nechci.Ale musím vidět, že je to účelné. To psát nechce.Jen vyčítá-dosti ošklivě-že je to málo. Ale každý týden něco doveze. jednou kabek)lku, podruhé šaty, potřetí šátek a boty…Tak by mě zajímalo, kolik jste měli vy jako studenti peněz. Co platili rodiče. A zda jste si museli něco doplácet sami.Nebo kdo z vás má větší děti, tak jak to řešíte.
Nechci jí ubližovat, hrotit peníze, ale na druhou stranu mám obavu, že pro ní vše bude pořád málo.
Nečetla jsem celou diskuzi. Nemám konkrétní názor na to, kolik dceři dávat, ale může si najít brigádu. Osobně bych to udělala tak, že bych jí sponzorovala školu, plus jedny boty na sezonu, jednu bundu a tak. Zbytek, co nepotřebuje, ale chce, tak ať si vydělá.
Sorry, ale přijde mi trošinku rozmazlená. Od 18 jsem měla stálou brigádu (v noci). Taky jsem studovala VOŠ, ale nedostudovala, po 2. kdy jsem nedala nějaké předměty jsem přešla na VŠ. Naši to vzali, ale hrozili, že když to nedám, vše jim splatím. Dostudovala jsem bez problémů. Jelikož to bylo daleko, byla jsem na koleji, později na privátu. To mi naši platili, stejně tak jízdné, případně učebnice, ale spousty z nich mi stejně mamča kopírovala. Ale i tak jsem si ne vždycky o jízdné řekla a snažila se platit sama. Aby nám naši platili telefon?? neexistuje. To jen do 18, kdy jsme měli kredity a byli všichni (i sourozenci) bez brigád. Kapesné? Pomalu nevím co to je. Do 18 jsme měli 100 Kč na měsíc. Pak od 18 ti nám mamka nechávala přídavky na děti. Ale ty byly záhy zrušeny. Takže jen to, co bylo z brigády. Nestěžuji si, jsem za to ráda. Kdo vše dostane si pak ničeho neváží.
A abych našim vyčítala, že si někam vyrazí?? My se spíš snažili, aby někam vyrazili a tak jsme jim k 25 a pak i k 30 výročí svatby sami koupili prodloužený víkend do termálů.
Zírám, čeho jsou rodiče a tím pádem i jejich děti schopni. Vyčítat, že jezdíte na výlety?
. Určitě ji dáváš dost peněz, podle mě si ani tolik nezaslouží.
Syn 24 let, pracuje - dává 3000 Kč za měsíc; a má full servis? ![]()
Dcera 22 let, studuje - platíte x =…? za měsíc; také full servis? + bonus cokoliv
odvézt k jídlu + hadérky =? ![]()
Hodně, hodně strohé, ale vše kolem znáš sama.
Dcerunka bez výsledků ve škole by dostala kulo a marš do práce!
Příspěvek upraven 06.01.16 v 20:14
Když jsem byla na vysoké, tak mi naši dávali 5000,– měsíčně. Z toho jsem si musela zaplatit kompletně všechno, pokud jsem chtěla něco navíc, musela jsem si na to vydělat. Bydlela jsem na bytě, kde jsem platila 3500,– nájem, k tomu bylo něco kolem 500,– tramvajenka + 350,– telefon. Chodila jsem 5 dní v týdnu na brigádu a měsíčně si vydělala něco kolem 10.000,– čistého, takže pokud jsem chtěla kabelčičky a podobné blbiny, platila jsem si to z těch vydělaných peněz.
Po celou VŠ jsem dostávala od rodičů 6tisíc s tím, že jsem si s toho platila: vlak, tramvajenku, koleje, vše potřebné do školy, veškeré jídlo na měsíc, oblečení, zábavu… Tzn. každý měsíc jsem si tak 2-3tisíce musela přivydělat, abych měla finance. Takže asi tak. U rodičů jsem nebydlela, takže nešlo vzít si jídlo od nich a tak. Tvá dcera se má nadmíru luxusně
@Anonymní píše:
Ona chodí na brigády. Je pracovitá, všude si jí chválí. Takže přes týden „Mekáč“,o víkend občas stánkový prodej. Domluvila jsem jí v místě bydliště úklid-20 minut týdně za 1 tis. Kč. V létě byla na brigádě, bez jediného dne volna. V jejím výdělku není problém. Ale v tom, že ona má stále pocit, že má málo. Ve všem-málo oblečení, málo peněz na cestování, málo peněz na zábavu. Ale ona nebude mít nikdy dost.
Ale třeba kamarádka řekne-pojedeme do zábavného parku do Německa. Pojedeš také? A ona hned že samozřejmě. Říkám jí-to je hodně peněz za jeden den. Cesta, vstup, útrata tam…cca 2 tisíce. Tak prý co to je, dva tisíce…
My jsme s manželem jeli na jeden den co Českého ráje-a už měla řeči, jak si „vyskakujeme“.
na toto bych jí řekla jediné - chceš jet? Vydělej si na to. Jedinkrát by mi vyčetla moje aktivity a skrouhla bych jí to tak, že by se nestačila divit. co jí je do toho, kam jezdíš atd.. Ty sis na to vydělala. Chyba rozhodně není v Tobě, ale v ní.. když je jí to málo, ať přidá a víc maká. To je její problém.
@Anonymní píše:
Holky, klidně to piště přesně tak jak to cítíte, na plnou hubu, asi to potřebuji takto slyšet. Stále hledám chyby u sebe. Nechci jí ublížit. Jak ráda bych měla krásný vztah. Přitom stále hledám kde se stala chyba. A nevím.
No, jestli třeba není chyba v tom, že jí rázně neutneš.
Zkusila jsem si právě představit, jak by asi reagovala mamka, kdybych jí vyčetla, že si „výletuje“ a já kvůli tomu nemám na novou kabelku. To by bylo hodně velký tóčo. A to mi taky nedávali málo. Měli jsme dohodu, že cokoliv budu potřebovat (novej kabát, boty, knížku atd…), mám si prostě říct. I tak jsem si ale na střední na alespoň ty menší výdaje šetřila (knížky, bižu, dekorativní kosmetika, hospoda…) a na vejšce už jsem si to z velký části platila z vlastních výdělků. Bylo to rozhodně příjemnější, než si o to prosit. Tvoje si ale zjevně neprosí, nýbrž se těch peněz hoooodně drze dožaduje. A vzhledem k prospěchu, nárokům a vlastnímu příjmu jsou to hodně neopodstatněný nároky.
@Nabot píše:
No, jestli třeba není chyba v tom, že jí rázně neutneš.Zkusila jsem si právě představit, jak by asi reagovala mamka, kdybych jí vyčetla, že si „výletuje“ a já kvůli tomu nemám na novou kabelku. To by bylo hodně velký tóčo. A to mi taky nedávali málo. Měli jsme dohodu, že cokoliv budu potřebovat (novej kabát, boty, knížku atd…), mám si prostě říct. I tak jsem si ale na střední na alespoň ty menší výdaje šetřila (knížky, bižu, dekorativní kosmetika, hospoda…) a na vejšce už jsem si to z velký části platila z vlastních výdělků. Bylo to rozhodně příjemnější, než si o to prosit. Tvoje si ale zjevně neprosí, nýbrž se těch peněz hoooodně drze dožaduje. A vzhledem k prospěchu, nárokům a vlastnímu příjmu jsou to hodně neopodstatněný nároky.
Je pravda, že neumím v rozepři nikoho utnout. Nejsem ve vypjatých situacích dobrý diskutér. Ona neřekne, že nemá na kabelku-řekne, že je chudák, že si doplácí byt a jídlo. Hlavně argumentuje jídlem. Asi moc dobře ví, že by mě bylo hloupé, nechat své dítě o hladu. Přitom si myslím, že peníze, které na jídlo má, tak částečně ještě utratí za své potřeby. kabelky, hadry. Šetřit neumí. Vždy má veliké plány-po letní brigádě říkala-Nechám si na straně 10 tisíc. Jako rezervu. A za zbytek peněz někam pojedu.Asi do Říma. A za měsíc už neměla vůbec nic. Nyní dostala několik tisic z pojistky-měla úraz, pojistku platíme my, je to rodinná-a že si je uloží. Nestihla to, utratila to.
To jí půjčujeme auto, nic neplatí. Naftu nedokoupí. Jezdíme pro ní, aby nemusela taxikem, nebo čekat třeba hodinu na auotbus.3 km od domova. V tom jsme s manželem říkali, že přitvrdíme. Auto si nebude půjčovat, nikam pro ní nebudeme jezdit, ať si zaplatí taxi.