Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Setkaly jste se někdy s tím že by vás někdo z vašeho okolí napadl s tím, že nedokážete řešit nic jiného, než své dítě a tlachat o nepodstatných věcech? A na vás pak po bezprostřední obrané reakci a popření dolehl později splín a napadlo vás, že na tom snad možná i něco může být? Nesmrskl se po porodu váš život jen do péče o dítě a zaplácávání volných chvil bezduchými činnostmi jako jsou třeba zbytečné zírání na televizi, tlachání o ničem s dalšími matkami, ať už osobně nebo v internetových diskuzích? Nepozorovali jste tento stav někdy u sebe, a jestli ano, co se s tím dá dělat?
Upozornění: nemluvím o prvních pár měsících po porodu, kdy máte práce nad hlavu a vše se logicky točí jen kolem dítěte.
Ano tento stav pozoruji a já tomu propadla. Nepovažuji to za špatné, je to prostě tak zařízeno, aby dítě přežilo a mělo vše co potřebuje. Je to silnější než my ![]()
@Femanom tak do tohohle stavu se určitě nedostanu, mám ráda život a užívám si ho a budu i s dítětem ![]()
Stejně děláš průzkumy, né že ne
Tak ještě jednu myšlenku - můj život naopak po porodu začal.
Tak měla jsem ten pocit
že malej bude už navždycky mimino, a já budu nadosmrti jen kojit a přebalovat.
Mch, zpětně lituju, že to tak není
![]()
@Femanom píše:
Setkaly jste se někdy s tím že by vás někdo z vašeho okolí napadl s tím, že nedokážete řešit nic jiného, než své dítě a tlachat o nepodstatných věcech? A na vás pak po bezprostřední obrané reakci a popření dolehl později splín a napadlo vás, že na tom snad možná i něco může být? Nesmrskl se po porodu váš život jen do péče o dítě a zaplácávání volných chvil bezduchými činnostmi jako jsou třeba zbytečné zírání na televizi, tlachání o ničem s dalšími matkami, ať už osobně nebo v internetových diskuzích? Nepozorovali jste tento stav někdy u sebe, a jestli ano, co se s tím dá dělat?Upozornění: nemluvím o prvních pár měsících po porodu, kdy máte práce nad hlavu a vše se logicky točí jen kolem dítěte.
Setkala ses s tím? Je to tvá osobní zkušenost?
Nekonci. ale spousty veci se vzdas dobrovolne a ani ti to neprijde…
Zas téma na článek? Ne, nesmrsknul, dodělávám si rigo a chci se vrátit do práce ve 2,5 letech malého. Jinak nechodím mezi matky na násilnou družbu, mám své přítelkyně, dětné i bezdětné, ale všechny fajn. A na televizi nemám čas, stahuju si filmy, co chci vidět. Cestuju, na klidné štace s malým, na hory bez něj. Popravdě nesnáším sezení doma, pečení a háčkování. Moje neřest je při hledání podkladů k práci přepínat na emimino. Už jsem tu i našla užitečný věci. Ale že by tím končil život?
@Femanom
Jaký si to uděláš… za mě, já bych třeba nechtěla, aby se můj život smrsknul jen na dítě a řeči o něm. Nikoho to nezajímá, i já mám naopak potřebu jinýho rozptýlení, než si povídat o tom, co furt dělám denně a dokola.
Taky mám pocit že s některými lidmi kteří nemají děti si už tolik nemám co říct
taky za moc nestáli
je to stejné jako třeba to, že si nerozumí vysokoškolák s někým ze zvláštní školy
naše životy jsou jiné a tudíž si nemáme co říct. ano samozřejmě řeším hodně věcí okolo malého například nemůžu celou noc lítat venku jako kdysi
ale nijak mě to nevadí
naopak mi můj život přijde rozmanitý a bohatý jak na zážitky tak na nějaké aktivity
jde pouze o to jak se na to člověk dívá…:) mě to takle vyhovuje tak není co řešit…ale někomu kdo rád třeba cestuje nebo je zvyklý se ohlížet jen na sebe může život s dětmi připadat svazující
![]()
Ano. Zaregistrovala jsme asi v roce malé, že fakt můj život se začíná točit výhradně kolem malé, a začalo mi být líto i partnera. Měla jsme pocit, že se ze mě stává pitomec, který řeší jen dítě a kolem mě byly kamarádky, které na tom byly stejně. Vadilo mi to. Malou miluji, ale pořád chci být normálním člověkem. Šla jsme tedy do práce, a teď se tomu směju. Konečně vidím kolem sebe už zase normální problémy, život, práci, kolegy. A musím říct, že když se setkám s kamarádkami, těmi maminkami, co fakt sedí a ještě dlouhou dobu budou sedět doma, ani v nejmenším jim nezávidím. Je i znát, že už máme odlišné starosti. Ony furt řeší to stejné, jen děti, ale já už jsme jinde. A můžu říct, že jsme hrozně ráda, že jim to nezávidím. A více si i malou teď užívám, když žiju normálně. Nepřipadám si tak marná, omezená a nepotřebná. Takže na tvou otázku, zda život s dítětem končí, odpovídám jediné - končí, ale jen tomu, kdo chce. Život s dítětem je pro mě krásnějí, pestřejší, a nikdy bych to nevyměnila za nic. Malou miluju, ale nemusím zdegenerovat, aby byla šťastná.
Po porodu ne, to bylo napak dobrý, ale udolalo mě druhé dítě a hlavně když se začalo hýbat. Ne že bych musela řešit jen děti, ale nějak mi nezbývá kapacita na nic jiného.
Ne ![]()
No a někdy končí, no, někdo u toho porodu holt umře, to není zas až tak vzácné, akorát už o tom pak nenapíše deníček na emimino:-D
Příspěvek upraven 24.02.14 v 19:12