Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Konec vztahu po deseti letech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.5.14 11:03
No, kdyby měla děti…tak by měla jiné starosti a možná by byla paradoxně spokojenější - jak se sebou, tak s Tebou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.14 11:04
No, z její strany je vyřešeno, tak Tobě nezbyde se tomu přizpůsobit. Zní to od ní celkem rozumně, chce jít dál..Takový život je..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.14 11:06
Dneska už druhá podobná diskuze, jen z druhé strany
https://www.emimino.cz/…zdam-190226/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
13.5.14 11:06
Proste je konec, nemeli jste deti, tecka - neresit a jit dal. Je cas chvili smutnit a pak se porozhlidnout co dal. Chlap s celkem normalnim myslenim v 36 letech nebude mit problem najit si holku…
- Citovat
- Upravit
13.5.14 11:06
Hm, smutny 
Vedle tebe se vzchopi a zkrasni a jde o dum dal. Drz se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.14 11:06
Moc mě to mrzí. 
Jako hlavní problém vidím asi to, že jsi byl její první. A ona má pocit, že jí něco utíká. Možná zjistí, že nebylo o co stát, ale to už asi bude pozdě. Možná to fakt potřebovala. 
Život je někdy mrcha. Ale třeba je to i šance pro tebe, zjistit, co všechno nabízí. A třeba časem zjistíš, že všechno zlé bylo nakonec k něčemu dobré. 
Jinak mi to moc dlouhý nepřišlo, přečetla jsem to jedním dechem, píšeš moc hezky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.14 11:07
Ahoj, asi tě nepotěším. Když se ten druhý rozhodne, tak ty s tím nic neuděláš.
Ne po tak dlouhé době se se mnou rozešel partner, kterého pořád stejně miluju. Hrozně jsem se snažila, zapracovala na sobě a to tak, že jsem ani netušila, že to všechno dokážu. Stal se ze mě úplně jiný člověk, vypadá to, že lepší, ale netěší mě žádný z těch úspěchů. On o tom všem ví, ale je mu to jedno, je už někde jinde. Chtěla jsem být s ním až do konce našich dní. Udělala bych všechno a přitom už nemůžu udělat nic. Přeju ti, ať se tato tvoje bolestná kapitola uzavře co nejdřív a můžeš začít od začátku. 
- Citovat
- Upravit
13.5.14 11:07
To už asi je, v tom háji.
Nemyslím, že bys proti takhle jasnému rozhodnutí něco zmohl. Bez ohledu na míru snahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.14 11:09
Ano stava se to. Je mi to lito, ale takovy je zivot. Dostava se do veku, kdy bude co nevidet plodit deti. Zrejme si znejakeho duvodu uvedomila, ze je nechce plodit s tebou.
Ve 36 letech uz ma vetsina muzu rodiny, ty si ted muzes chvili uzivat jak za mlada 
nez zacnes lovit matku pro sve deti. At se ti dari 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.14 11:11
@quinny píše:
V haji to asi je.
Btw o cem ma byt diskuse??
No.. Jak to vidí ženy a vlastně všichni ze svého pohledu.. Taky přemíšlím, co jsem udělal špatně… Chyby určitě byly… Ale že by to stálo za to, to kvůli tomu všechno zahodit…
Zakladatel
- Citovat
- Upravit
13.5.14 11:11
Mám pro tebe jedinou radu.. Měl bys na sobě začít taky makat, pokud by se třeba chtěla vrátit.. A jestli tě k ani rozchod nenakopl, tak aspoň vidíš že je chyba na tvojí straně..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Konec po deseti letech…
Nevím, asi se potřebuju vykecat a pochytat názory ostatních…
Byl jsem se svojí drahou ženou deset let… A někdy okolo, možná před Vánocemi se začala chovat zvláštně. Začala se mě ptávat, co se mnou je. Že vypadám nešťastně.. A jestli jsem s ní šťastný, a jestli si nechci si najít nějakou jinou ženskou, co by mě učinila šťastnou. Tak jsem ji ubezpečil, že je vše v pořádku… Že jsem spokojený… Tvrdila, že k ní vysílám rozporuplné signály. Tak jsem si říkal, že to bude ok a nějak moc jsem nad tím nepřemýšlel.. Ale už nebylo něco v pořádku, a atmosféra houstla.. Postupně jsme začali i ostřeji diskutovat. ( slovíčkařit) Samozřejmě měla dost svého programu, a když „zase“ potřetí v týdnu někam šla. Tak se jí hrozně dotklo, že jsem jí řekl, jé ty už „zas“ někam jdeš.. Brala to jako omezování a dokonce se bránila, že radši nikam nepůjde, když mi to vadí.. A přitom jsem jí kolikrát vysvětloval, že jí rozhodně nikam nezakazuju jít, a že mě to nevadí, ale že bych i s ní rád něco prožíval… Začala být na toto alergická, a vyplívající diskuze byly hustší a hustší.. Tak jsem se to naučil říkat jinak.. Že ať jde, pobaví se a že se na ni pak budu těšit… to jen pro příklad.
Pak přišla s tím, že se jí málo věnuju. Že nic nevymyslím, žádnej vejlet atd… Vzít ji neplánovaně na kafe a takové ty další věci.. Je pravda že i v tomhle měla částečně pravdu. I tak jme ovšem měli dost pestrý výlety. Pěkný dovolený. V zahraničí, i třeba trek v Tatrách.. Občas s kamarády do hospůdky atd… Trochu pestřejší stereotip.. Tak jsem si říkal fajn.. Má zájem, tak ji někdy překvapím.. Tak jsem si začal u ní rezervovat dny v diáři, abychom něco podnikli. Jinak byla dost často cvičit, s kamarádkama atd. Tak abychom se sešli.
Pak přišla s tím že se jí moc věnuju.. Že nemá čas vypnout, v práci toho má moc. Že na všechno musí doma myslet sama, že už nezvládá. Tak opět další dohady. Ale v domáctnosti jsem pomáhal.. Večer nachystaná večerě, nějaká specialitka, občas pomoc při úklidu, atd.. Pravda, provozní záležitost, jako placení pojištění, a kdy, kde jaká smlouva mě unikaly. Nikdy jsem na to nebyl dobrý.. Ale takhle to fungovalo deset let… A že potřebuje taky čas pro sebe… Přečíst si knížku vypnout atd, abych ji taky nechal po práci být, a hned se s ní nechtěl bavit atd.. Tak jsem si říkal fajn.. A snažil se jí dávat prostor… Bral jsem to jak to bylo.. A nedělal jsem z toho drama. Však občas je všude něco.. Ale postupně přibývali hádky(pro ni hádky, pro mě debaty). Protože když jsme se bavili. Tak když něco co jsem řekl, a mohlo to být pochopeno, dobře, nebo špatně.. Tak si vybrala tu špatnou variantu.. Respektive to vždycky brala tak, že se cítila ublížená, ačkoliv jsem to myslel dobře.. A to mě vadilo, a snažil jsem se jí vysvětlit, jak jsem to myslel, aby si nemyslela, že jsem jí tím, co jsem jí řekl chtěl nějak ublížit… Prostě velký debilní debaty o ničem.. Slušně řečeno..
No a pak, jednoho dne přišla s tím, že (zkráceně) takhle už, žít nechce, že ji to ubíjí. Atd. Tehdy mě poprvé řekla, že je nešťastná a neví co a jak.. Pak si vzala týdenní oddych s kamarádkou, aby si utřídila myšlenky a konečně vypla… A celkový výsledek je, že se ona hodně změnila, já trochu taky(zřejmě k horšímu). Že jsme si už daly všechno co jsme měli, že se to v životě stává.. Že se ona někam posunuje a já ne, a nemám jí už čím obohatit.. Mezitím mě dala samozřejmě čas, abych se snažil. Samozřejmě že se i ona snažila. Aby nám to mohlo fungovat. No na mě docela rychlé a převratné věci.. A než jsem se vzpamatoval. Tak už je odstěhovaná.. Já se snažil.. Ale prostě ji už nedokážu udělat šťastnou. Mě 36 jí je o trošku méně…
Děti nemáme. Protože je zatím nechtěla. Kvůli práci a tak. Je pravda, že se ptala, jestli bych eventuálně šel na mateřskou. Tak jsem jí sice neřek, že bych šel, ale prostě ať s tím příjde až dítě bude chtít… ale zřejmě to pochopila jinak.. Že se pak uvidí, kdo jakou bude mít práci. A že se vidím jak budu s mamčama s děckama na hřišti.. tož tak.
A změnila se hodně. Z celkem nesebevědomé ženy( díky otcovi). Prostě zhubla, začala budovat „kariéru“ chodila cvičit, věnovala se rozvoji své osobnosti… Hodně zkrásněla, získala sebevědomí, začala se líbit chlapům.. Prostě je z ní uplně jiná šik ženská(kadeřník a tak). Taky jsem byl její první ve všem… Taky říkala, že ji to mrzí a že si myslela, že to bude navždy, a že nelituje toho co se mnou prožila. A že za to nikdo nemůže, že jsme každý jinde.. A pak proběhlo poslední obejmutí a rozloučení.. A tak jsem pozbyl ženu… Zakladatel..
To už je asi v háji…