Koníček psaní

Kdo má krátké příběhy, pošlete nám všem a my budeme diskutovat v samostatném foru.

Já ráda píšu, ještě jako cca 15-ti letá jsem psala první „knihy“. Jednu jsem měla i myslím si, povedenou. Ale tehdy jsem to psala jen na papír a má „dobrá“ kamarádka zřejmě ze žárlivosti vytrhla knihu z mých rukou a podpálila ji . Pak jsem psala spíš už takový typ deníčku. Jednu „knihu“ zase ještě ručně psanou o anorexii, co obnáší, životní autobiografie + doplnění o reakce mých blízkých, kamarádů..:).

A teď už píši občas jenom a erotické. Speciálně zaměřené, takže to sem ani dávat nemůžu:D.

Bylo nebylo, jednoho pozdně jarního dne, překrásně modré nebe nad New Yorkem. Vše nasvědšovalo tomu, že bude nádherný den a celý New York si ho hodlal náležitě užít. Možná právě to bylo jediné, co mu ubíralo na dokonalosti. Podle toho vypadal i přelidněný Central park, kde se zrovna procházela Elisabeth s kamarádkou Carol. Carol, bytová designérka ve středních letech, s pofidérním smyslem pro styl a dobré vychování, což dokazovala i na svém volnočasovém outfitu odkrývajícího více než schovávajícího a Elisabeth, konzervativní matka dvou dětí v domácnosti, ozdobená bílými perlami kolem krku a brýlemi od Chanela, by znamenaly pro jakékoliv město na světě netradiční pohled, ne však pro New York. New York je zvyklý na vše netradiční, krásné, sexy i bláznivé, na Chanela, Luise Vuittona, homosexuály, nafoukance, exoty i bezdomovce. To, na co si zvykat nemusí, jsou večírky, spousta večírků na spoustě netradičních míst. A právě dnes má město v plánu přivítat senzaci tohoto měsíce, klub Weyis, klub pro nezadané, nešťastně zadané a pro ty, co jsou zadaní, spokojení a chtějí si jen tak povyrazit.,,Doufám, žes nezapomněla zavolat Lindě, aby ti pohlídala prcky, zlato. Dneska se jde do Weyis a žádná výmluva není přípustná, musím si prohlídnout všechny nové sexy zajíčky v tomhle zaplivaným městě. A bonus je, že jsem dostala od zadavatele 3 VIP lístky free, protože mě chce vidět bez kostýmku. A stud nech doma, zlato, Weyis si zaslouží vidět tvoje sexy nožky v mini. Bože doufám, že tam bude David, má prdelku jako dvě uzrálý broskvičky.„,,Carol, psst, nemusíš snad mluvit tak nahlas o takových věcech v parku. A nevím, jestli je dobrý nápad, abych šla s tebou, Jeremy zrovna není doma a nemá rád, když nechávám děti hlídat někým cizím.“,,Zlato, když Jeremymu vadí hlídání, nemá nikam jezdit a navíc vaše chůva snad cizí není, prostě se večer půjdeme pobavit, jasný? Gill jde taky, ve tři s ní mám sraz u Barneyho. Jdeš s náma?„, Elisabeth mlčela, v tu chvíli měla v hlavě úplně jiné myšlenky. přemýšlela nad tím, že její manželství s Jeremym už dávno není takové jako ze začátku. Dřív, když bylo takhle krásně, chodívali společně na procházku ruku v ruce do parku se psem, neustále se na sebe usmívali a každých dvacet metrů se políbili jako v kýčovitém francouzském románu, nebo si dali kávu na zahrádce jedné z těch krásných nóbl kaváren s kříštálovými lustry na Redwey Street. Jenže teď si ten samý Jeremy klidně odjede na celý víkend na pánkou jízdu, jako by ho vůbec nezajímalo, jak moc se ona těší po celém týdnu nudy sama s dětmi doma na společný, třeba alespoň trošku romantický víkend. To, že je nevyléčitelnou romantičkou a snílkem o ní vědí všichni, snad kromě ní. Ona samu sebe vidí jako statečnou ženu, která se rozhodla vzepřít celému městu tím, že se rozhodla žít jiným stylem, než většina Newyorčanů majících adresu na Manhattnu. Přestala chodit na večírky a celý její svět se upíral na šťastnou rodinu. Jeremy je chlap, kterého by Elisabeth záviděla každá dívka představující si svůj život po boku pomyslného pana dokonalého… Dokud by si ho nevzala za muže. Během jejich několikaměsíčního vztahu před svatbou byl nesmírně pozorný, romantický, nosil jí květiny, zval ji na noblesní večeře, kde posílal ke stolu houslistu jen tak pro povznesení nálady, jak to movití New Yorčané mají zkrátka ve zvyku. Elisabeth viděla svatbu jako další nesmírně romantický krok k jestě dokonalejší společné budoucnosti a věřila, že to bylo to nejsprávnější rozhodnutí jejího života.
Až po dlouhé chvíli si všimla, že jí Carol, čekající na odpověď už témě probodává pohledem.,,Já nevím, nechci děti nechávat tak dlouho s chůvou. Hele, támhle je stánek s kafem, sedni si tu, skočím pro dvě caramel moccachina. Dáš si koblihu?“,,Zlato, jestli budeš pořád myslet jen na děti, stane se z tebe za chvíli taková ta zapšklá domácí puťka, která si představí vyšívání místo bot, když řekneš jehly. Musíš myslet i na zábavnější věci než na dětškou nudli. A dones miradši dietní oplatku prosím."
A zatímco tak usrkávaly kávu a krmily tlusté Newyorské holuby zbytky oplatky, uvědomila si Elisabeth, že za posledního půl roku opravdu nemyslí skoro na nic jiného než na děti. A nebylo vůbec lehké si přiznat, že i na New York konzervativní Annie dřív měla spoustu zájmů, bavilo ji tancování, zajímala ji architektura, prohlídky galerií a teď ani neví, kdy byla na nějaké výstavě? Čekala, že se s příchodem dětí bude muset něčeho vzdát, nečekala však, že to úplně zruinuje celý její společenský život od základu.,,Večer půjdu", vypadlo z Elisabeth a kupodivu pro ni to bylo velice dobré rozhodnutí.

Tak všeobecně, že každý muž se po svatbě změní. Je to jen hloupé klišé, nebo realita? Pokud je tomu opravdu tak, proč tolik mladým slečen touží slyšet tu sladce romantickou větu Vezmeš si mě… Liší se naše naivně dívčí představy od skutečností? A jestliže je to známý fakt, proč si všechny dívky říkají, že u nich to bude jinak a lépe? Ikdyž si hrajeme na soběstačné, silné osobnosti, jsme ve skutečnosti především křehké naivní bytosti, které si přejí být chráněny mužem? Ač si to nerady přiznáváme, jsme rády, že na nás někdo čeká, když se vracíme domů, ikdyž ten někdo sleduje každý pitomý zápas Nix versus Yankees, nepokládá prkýnko u záchodu ani po miliontém upozornění a jeho špinavé ponožky se válí po celém bytě. Jsou okamžiky, kdy si přejeme být nezadané, odvázané a sexy, ale pak, když ležíme v horečkách a zvracíme, jsme rády, když nám má kdo vařit čaj a pustit Briget Jones, ve které se tajně stejně všechny poznáváme, dokonce i ty z nás, které jsou krásné, štíhlé a mající práci, po které touží zbytek ženského světa. Tak proč tak často nadáváme na naše manžely, vidíme převážně jen to špatné a přejeme si, co nemáme a mít nebudeme? A možná to není jen muž, kdo se svatbou změní, co když jsme to i my? Možná jsou naše nároky příliš vysoké. Každá z nás má jinou představu dokonalého muže, která je nám obvykle do osudového ano naplňována a pak se záhadně vytratí někam do ztracena. Četla jsem strastiplnné trvzení znějící asi takhle:,,Dokonalý muž je pouhý mýtus, který podlamuje ženskou racionalitu, pokud ovšak něco takového, jako je ženská racionalita, existuje.“ Doufám, že je to jen mužský blábol…

O tři dny později se Elisabeth chystala na návrat manžela domů. Sice byl pryč jenom tři dny, ale to velkolepému přivítání vůbec nebránilo. Koupila si nové fialové krajkové prádlo u Victoria's Secret, vlastnoručně k večeři připravila své pověstné vegetariánské lasagně a jako dezert nachystala mascarpone s jahodovým pyré a mangem. Dokonce i koupila Jeremyho oblíbené víno, ročník 1996. Tohle víno pro ně má zváštní symboliku, objevili ho v Provance během svatební cesty a od té doby je provází u všech příjemných událostí. Ten večer měl být jednou z nich, Elisabeth se snažila o oživení milostného života dvou zaneprázdněných a zevšedněných manželů. Děti dala na hlídání kamarádce Keiře, která právě prožívala nevyhnutelně se blížící rozpad vztahu a v dětech viděla příjemné zpestření depresivního podzimního večera. Elisabeth jí to nevymlouvala. Po celém bytě rozprostřela svíčky a ovoněla ho příjemnou melounovou vůní linoucí se z bílé aromalampičky v rohu místnosti. Podívala se do zrcadla, poté naposledy posunula prostírání o pár centimetrů nalevo, aby vše bylo v dokonalé harmonii s jejím přesvědčením a v duchu se pochválila, jak skvělou ženou Jeremymu je.
O několik čtvrthodin, půlhodin a hodin později se otevřely dveře.,,Čau zlato, ty ještě nespíš? Už jsem doma, nakonec jsme museli čekat, až Rob vystřízliví, proto jsem přijel až teď. Proč tu je taková tma?„,,Ahoj. Ta tma tu je proto, že tu svítí svíčky a ty tu jsou proto, že jsem měla v plánu nám udělat hezký večer, jenže teď je už spíš ráno a v osm musím vyzvednout děti u Keiry. Jestli máš hlad, tak si můžeš ohřát jídlo, je v kuchyni v troubě.“,,Ty seš naštvaná? Jak sem měl sakra vědět, že budeš chtít něco dělat? Hlad nemám díky, stavovali jsme se s klukama cestou u Mc'Donalds. Uděláme si hezkej večer jindy, kotě, neva? Já jsem fakt docela utahanej a toužim jen po sprše a gauči." Tu sprchu vážně potřebuješ, pomyslela si Elisabeth, když ucítila pronikavý mix smradu s příchutí piva a cigaret linoucí se z jejího manžela.,,Jasněže mi to nevadí, proč by mi to taky mělo vadit, že jsem celej den jak blízen uklízela, vařila, prostírala, zařídila hlídání pro dvě zlobivý děti a až do teď čekala u televize na svýho manžela, aby si mohl dát si po cestě Bigmeka s hnusně mastnýma hranolkama.„,,No tak Elisabeth nevyšiluj, promiň, omlouvám se, promluvíme si o tom jestli chceš ráno, jo? Teď na to fakt nemám náladu.“,,Samozřejmě, kdykoliv se ti jen bude jen chtít..„, poznamenala ironicky a zabalila se do saténového vínového župánku,,,já jdu do postele, a ty se tam neopovažuj vkročit bez pořádně dlouhé sprchy.“,,Dobrou noc, kotě, já si ještě v obýváku pustím konec fotbalu, hrajou Nix, budu se snažit být potichu, abych tě nevzbudil, neboj.", Elisabeth se nebála, věděla, že ještě hodně dlouho nebude mít na spánek ani pomyšlění. Naštvaně jediným mávnutím ruky odhrnula z postele dekorační lístky rudých růží, přikryla se slabým letním prostěradlem a přemýšlela, proč nikdy není nic podle plánu. Tedy alespoň jejího plánu. Z představ ji vytrhlo až Jeremyho radostné ANO!. Nix ten večer sice vyhráli, ale Elisabeth se cítila poražená na plné čáře.

Někdy mě napadá otázka, proč Bůh vytvořil muže a ženu tak odlišné. Je vůbec možné, aby došlo k souznění duší dvou takto nesourodých stvoření? Proč se nám tak často stává, že si něco vysníme, máme to dokonale naplánované a najednou se stane něco, co naše ideály sfoukne jako domeček z karet. Většinou je tím větrem muž. Ten náš. Jenže jestliže máme zůstat v našem posuzování objektivní, není to jen on, kdo je viníkem našich zborcených představ. Je prý dokázáno, že muž nedokáze naše tužby odezírat z pouhých nenápadných znamení. Přitom právě znamení a gesta jsou naším hlavním komunikačním prostředkem, když něco nechceme vyslovit nahlas. Průměrný muž prý potřebuje jasně dané instrukce, co po něm chceme, jinak naši snahu něco nenápadně naznačit vnímá jako vyjádření toho, že nás bolí hlava a jsme podrážděné. Žena je podle mě daleko složitějším tvorem(složitější se nerovná chytřejší či dokonalejší), nežli muž, něco jako počítač ve srovnání s kalkulačkou. Zatímco kalkulačka vám dá jasně danný neměnitelní výsledek, počítač vám najde velké množství možností a definic a záleží jen na našem uchopení a vlastní úvaze.

@Velkejablko Pěkně píšeš:), chytlavé, takové ženské:).

@Velkejablko tiez som si precitala a bavi ma to pokracovanie nebude? 

Tak malé pokračování..:-) to mám fakt radost, že se vám to líbí:-),,Nekuř Gill, smrdí to všude okolo, jsou tu děti,„napomenula kamarádku Elisabeth.,,No a co, děti jsou v New Yorku snad všude,“odvětila podrážděně a hledala pohledem pochopení u třetí z naparáděných žen, Carol.,,Nehádejte se a pijte, dokud je Happy hour. Koktejly tu jsou pekelně drahé, moje kreditka ještě musí zvládnout Gucciho, mají v kolekci parádní sluneční brýle.„,,Sluneční brýle od Gucciho, není to zbytečné, když teď nemáš zakázku?“ Carol byla vždy zvyklá žít na velmi vysoké noze a nehodlala se tohoto standardu vzdát, ani když se jí po finanční stránce zrovna nedařilo, nikdy neztrácela optimismus. Vlastně to na ní bylo nadmíru sympatické.,,Drahá Elisabeth, Gucci není nikdy zbytečnost, to si pamatuj, navíc zakázka se rýsuje.„,,Myslíš tu pro exmanželku Chrise?“ zasmála se Gill a usrkla koktejl stylovým brčkem ozdobeným všemi možnými lesními plody, na které si jen vzpomenete. Chris byl novým Caroliným milencem, kterého potkala v klubu Weyias. Byl z bohaté Bostonské rodiny, zbohatlík jak se patří. Před půl rokem se rozvedl a jeho bývalá žena Lora na něm vysoudila pořádnou sumu dolarů, za které si pořídila luxusní byt v centru Manhattonu s parádním výhledem na město, hned u Páté Avenue. Shodou okolností se k tomu připletla Carol, která jako bytová designerka zařizovala byt pro Lořinu přítelkyni a ta byla s jejím vkusem nadmíru spokojená. Lora samozřejmě nemá ani tušení, že si Carol něco začala s jejím exmanželem.,,Lora se nic nedozví a i kdyby, už dávno nejsou spolu.„,,Zlato a ty by sis nechala zařídit svoje hnízdečko od exovy milenky?“, popíchla ji Gill.,,Už toho sakra nechte, tenhle kšeft musí dopadnout a basta, nemám čas se zabývat takovýma blbostma co by kdyby. Co ty Elith, už jsi to dostala?," snažila se, a úspěšně, převést nechtěný zájem na Elisabeth sedící u kulatého mramorového stojku přímo naproti ní. Ta jí propíchla jedovatým pohledem.,,Nedostala, ale pořád mám zpoždění jen 4 dny, to někdy mívám. Dá se otěhotnět asi čtyři dny v týdnu a s Jeremym se těď rozhodně víc hádáme něž to, při čem se dá otěhotnět.„,,Myslíš sex?“ Carol a Gill málem vyprskly své drahé koktejly z úst výrazně namalovaných červenou rťěnkou, když viděly ustyděný výraz v jejich očích.,,Jste příšený! Mně dvě děti úplně stačí, asi bych se zbláznila mít i půl dítěte navíc. Podívejte se na mě, jsem zdrchaná, neupravená, nevyspalá, podrážděná a nic, opakuji nic nestíhám. Víte, jak jsem šťasná, když ty dva malý skřítky odvedu do školky, pustím si Oprah a rozhlídnu se, jak je tu najednou klid a uklizeno? Nevíte, vy děti nemáte.„,, A taky dlouho mít nebudeme,“ ušklíbla se Gill, která na zakládání rodiny neměla ani pomyšlení. Carol ještě menší, představa, že by se měla starat o někoho jiného, nežli o sebe, ji naprosto děsila, jako noční můra. I to je asi důvodem, že nikdy nevydržela s mužem déle než pár měsíců nezávazného randění.,,Víte, co mě nedávno pobavilo?" Otázala se Elis a aniž by čekala na odpověď, pokračovala,,,Teta mi přinesla jeden z těch chytrých časopisů o zdravém životním stylu a psali tam o tom, že nejlepší pocit má žena z toho, když si zajde na pedikůru nebo na depilaci nohou, prostě na něco, tak její vnitřní pocit ji přidává na sebevědomí více, než když si zajde ke kadeřnici a mohou to obdivovat všichni.„,, A není to tak?“ nesouhlasila Gill.,,No, vlastně ani nevím,"začervenala se a kousla do rtu, že raději nemlčela. Cítila se trapně, že vlastně nikdy v životě si nenašla čas na to, aby si tento pocit zkusila dopřát, přestože peníze jí k tomu nikdy rozhodně nechyběly. Často si říkala, že by chtěla prožít alespoň jeden celý den jen a jen péčí sama o sebe, bez Jeremyho, bez dětí, bez práce a bez vaření. Než Elisabeth založila rodinu, zaměstnával ji Harvard a ikdyž by někdy takovou očistnou oázu opravdu potřebovala, věnovala svůj volný čas dobrovolnictví pro charitu a to málo co zbylo trávila randěním s Jeremym, v té době naprosto dokonalým gentalmanem.

Je tak těžké najít si nějaký čas sami na sebe, když máte rodinu a děti? Vybavte si ulice New Yorku nebo velkoměst všeobecně, matky se dělí na dva proudy – krásně rozkvetlé a ty seschlé. Přitom snad každá New Yorská žena touží být krásná v každé situaci. New York je poměrně materiální město a lidé se vás s chutí kriticky pozorují a podle toho, jak se prezentujete, k vám budou přihlížet a jednat s vámi. Děti jsou kromě překrásných okatých andílků i ďábelštní ničitelé - jak volného času, tak drahých koberců i intimního života jejich stvořitelů. Jsou matky, které se přes to dokáží povznést, zacpat si uši, nechat dítě a mezi tím se nalíčí, načešou, poklidí domácnost a pak jsou matky, které obětují svým dětem i svoji svobodnou osobnost a nechají se degradovat na otroky malých, věčně uječených zlobidel. Dva extrémy. Je asi skoro nemožné najít cestu mezi tím, nějaký kompromis. Chtěly bychom zvládnout všechno a být za superženy, ale máme jen omezené možnosti a dvě ruce. Pravda, s partnerem čtvery, ale ikdyž bych nerada ubírala mužům na pracovitosti, co se týče domácností, jejich míra efektivity práce by se většinou dala snížit na ruku jednu. A chůva? Je to opravdu taková ostuda mít pro dítě hlídání u vyškolené profesionálky, abyste měly čas na občasnou péči o sebe a vlastní koníčky, odlišné od vysedávání s ostatními svědomitými matkami na přelidněních pískovištích a tlachání o tom, jak je které dítě malý génius, zajisté po rodičích, a hned v zápětí rozebírat jeho už téměř týden trvající zácpu? Každá žena by si jednou za čas měla dopřát svůj den, bez dítěte, bez manžela, bez starostí, zkrátka day off, zajít si na kosmetiku, manikůru, pedikůru, koupit si něco pro sebe, jen tak pro radost, ne pro potřebu. Myslím, že by pak všechny ulice jen vzkvétaly.

@Velkejablko celkom to pripomina sex v meste a tiez je to z new yourku. ale tazko sudit takto, ked neviem, aka je dejova linia a aka bude zapletka 

len na jednu drobnost by som upozornila, mas tam, ze otehotniet sa da len 4 dni v tyzdni, nemalo tam byt v mesiaci?