Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Krize v manželství, nic nepomáhá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
10.3.14 14:37
Odešla bych. Chová se takhle..když mu „pohrozíš“ rozvodem (obvykle to žena udělá když už je u konce sil..já jsem to z ohleduplnosti a víry neudělala a nadávám si, měla jsem, aspoň bych zjistila zavčasu, že na mě kašle) nestačí to..a ještě ho máš ráda? Zažila jsem něco hodně podobného, hodně to bylo o chybách v komunikaci, ale ještě víc o sobectví, lenosti, nezájmu o druhého, ale to jsem odpustit nedokázala. K dětem už si vztah našel, právě až po 2roce, ale já už nemůžu. Rozvádíme se. Člověk se má snažit hledat řešení, odpustit co lze..ale na to musí být dva. A oba dva upřímně chtít a mít se ještě rádi. Jinak to není život.
A.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.14 14:39
Jo a zkoušeli jste poradnu? My jsme byli, bohužel mě to akorát přesvědčilo o tom že dál už fakt ne..ale u lidí kde oba chtějí a šanci vidí, by to pomohlo.
A.
- Citovat
- Upravit
10.3.14 14:40
@Anonymní píše:
Odešla bych. Chová se takhle..když mu „pohrozíš“ rozvodem (obvykle to žena udělá když už je u konce sil..já jsem to z ohleduplnosti a víry neudělala a nadávám si, měla jsem, aspoň bych zjistila zavčasu, že na mě kašle) nestačí to..a ještě ho máš ráda? Zažila jsem něco hodně podobného, hodně to bylo o chybách v komunikaci, ale ještě víc o sobectví, lenosti, nezájmu o druhého, ale to jsem odpustit nedokázala. K dětem už si vztah našel, právě až po 2roce, ale já už nemůžu. Rozvádíme se. Člověk se má snažit hledat řešení, odpustit co lze..ale na to musí být dva. A oba dva upřímně chtít a mít se ještě rádi. Jinak to není život.
A.
Nevím jestli chci odejít, spíš ne, ale já už na něj začínám být dost hnusná, jako by ze mě vylézaly všechny křivdy. Je na něm vidět, že nechápe, protože to ze mě vše vylétává´a někdy ani já nestačím. Chci, aby se vše změnilo a strašně se bojím, že už to nejde..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.14 14:47
@LenaNell jo, to znám..já jsem 2× v poradně brečela jak jsem říkala jaké to soužití bylo, jak jsem se cítila..ono dokud to odborník nerozebral, tak manželovi ani nedošlo jak moc mi ubližoval.
Hele, v tomhle strachu můžeš prožít dalších 20let. To chceš? Nebylo by lepší vědět na čem jsi? Jestli o tebe stojí a dá se vztah ještě zlepšit nebo nestojí a v tom případě..to si musí každý rozmyslet sám, jak chce žít s někým kdo o něj nemá zájem. Já se rozhodla to skončit, bylo to těžké, ale vím že jiná možnost by byla cesta do pekla.
A.
- Citovat
- Upravit
10.3.14 14:48
Myslím, že jsi hodně unavená z péče o malou - což je pochopitelné. Ne všichni muži jsou dělaní na to, aby stáli u přebalovacího pultu. Dnes je jiná doba a občas se to bere jako samozřejmost. Když se snaží, tak bych ho nechala i za cenu, že si malá pobrečí. Možná se to stane vícekrát a pak si na něho zvykne 
Manžel by ti měl malou občas pohlídat, abys měla čas na sebe - zajít si třeba s kamarádkami ven, něco hezkého si na sebe koupit, navštívit kadeřníka atd. Popřípadě zapojit babičky a něco ve dvou podniknout. Jestli se hádky mezi vámi stupňují, má v tom podíl i tvá izolace doma, takže by to chtělo provětrat hlavu. Jestli nepomůže otevřený rozhovor bez afektu, zkusila bych taky poradnu, jak tu radily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
myshatko
10.3.14 14:49
Me je ho dost lito…podle me se zezacatku bal..a pak si ho k maly nepustila… a ted kdyz neco chce tak mu stojis za zadkem…nekteri chlapi maj vztah k diteti az kdyz mluvi a je s nim „sranda“… ale mozna je muj postoj uplne spatne… ale kdyz ho nenechas at si to „vyzere“ at to zkusi… az on nebude mit pocit ze ho poucujes ale myslis to dobre… co si misto kriku sednout.. at to dela trochu jinak nebo at to zkusi po svem a kdyz to nejde at to udela podle tebe… je to i jeho dite on si k nemu jen musi najit cestu…
- Citovat
- Upravit
10.3.14 14:50
je to těžký pro vás oba.
Myslím si, že manžel cby chlap si nevěděl rady s miminkem, s holkou, s dítětem, které má "problém. " To může být. Což ho neomlouvá, mohl dělat věci, které třeba přímo s dítětem nesouvisí - třeba uklidit, uvařit, atd.
Myslím si, že dcera dorostla do věku, kdy už jsou děti tatínkům bližší. To, že spolu nevycházejí… to je taky těžko. Na jedné straně by měl respektovat, že už jsou zažitá fungující pravidla, na straně druhé, já si dovedu představit ten tlak, tu frustraci - „Děláš to blbě, to se dělá takhle“. Panáček je asi „chlap“ ve špatném slova smyslu, tedy chlap, který má svou hlavu a který se snaží sám sobě dokázat, že on je hlava rodiny, přestože si je plně vědom toho, že je toho prakticky neschopný. Proto - myslím si - bude tak nějak natruc vám dokazovat, že jeho postupy jsou správné - on je přeci táta.
Problém má on, to je očividné. Sám neví co se sebou, jak se vyrovnat s tím, že svět ho nechce takového, jaký by chtěl být, že ho chce jiného (tvé výtky, poznámky). Pro chlapa je to tvrdá rána a on ji nemusel unést a dále ji špatně nese. Tak trochu nevychovaný chlapeček, který musí mít tu lopatičku (pravdu) za každou cenu, protože to je berlička, kterou si dokazuje - že chlapeček nejni, ale ten respektovaný chlapák.
Jak s ním hnout? Převychovat, jako dítě se špatnými návyky. Na který se neřve, když nezvládne zadaný úkol (ikdyž by jeden měl chuť ho zabít), ale kterému se svěřují jednoduché úkoly čistě na emoční zácvik cíleně ukončený pochvalou. Já vím, zní to šíleně. Ale chlapi na to fakt fungují (někteří). Nakrmte ty bestie a uchvalte je k smrti, jak říkala paní Stella Zázvorková.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.14 14:52
Souhlasím..výborně funguje domluvit si pokud možno fixní den odpoledne, kdy 2-3h pohlídá tatínek a je to čas pro tebe. Ono, když jsem to žádala já, vykrucoval se, neměla jsem nárok..když to navrhnul mediátor v poradně, najednou to šlo, pravidelně. Všichni přežili a já si aspoň zašla k holiči, na kosmetiku, něco zařídit, nakoupit, na kafe s kamarádkou..Opravdu by to chtělo si sednout a říct co cítíš a nastínit jasně co bys chtěla změnit. Pokud to nepůjde samo, tak do poradny. Jinak vztah půjde úplně do kytek.
My jsme už před poradnou měli šanci manželství změnit, zlepšit, pod vedením zdálky..ale muž nereagoval. Bohužel.
A.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.14 14:54
@Anonymní píše:
Me je ho dost lito…podle me se zezacatku bal..a pak si ho k maly nepustila… a ted kdyz neco chce tak mu stojis za zadkem…nekteri chlapi maj vztah k diteti az kdyz mluvi a je s nim „sranda“… ale mozna je muj postoj uplne spatne… ale kdyz ho nenechas at si to „vyzere“ at to zkusi… az on nebude mit pocit ze ho poucujes ale myslis to dobre… co si misto kriku sednout.. at to dela trochu jinak nebo at to zkusi po svem a kdyz to nejde at to udela podle tebe… je to i jeho dite on si k nemu jen musi najit cestu…
Na tom něco je. Prostě mě to štve, že presto všechno jak viděl, že je to pro mě těžké, mi nepomohl. Já se sotva plazila k malé vstávala několikrát za noc a on si vždy vybere jen tu zábavu a starosti jsou na mě. Mrzí mě, že já vše musela dělat sama a on si teď přijde jako by nic, co čeká.
- Citovat
- Upravit
10.3.14 14:57
To je těžký… Jak sama píšeš, ze začátku jsi měla malou na starosti hlavně ty - byla pořád jen s tebou…
On si holt zvyknul, že to tak je a navíc neměl jak se ty věci kolem malé naučit (když jsi vše dělala jen ty)
Vím, žes to tak dělala v dobré víře - ale i to prostě někdy není to pravé…
Musíš ho nechat, aby se naučil vše kolem malé sám.
Navíc - dvouletá už není uplný mrňous, aby jí něco udělal, nebo aby se nenaučila jiný „systém“.
Já taky byla s malým celý rok jen já…žádné hlídání od manžela, žádné od kohokoli jiného - ale manžel se zcela normálně zapojoval do všech „činností“…
Po tom prvním roce už mi začalo hrabat - tak teď to děláme tak, že jeden den v týdnu manžel hlídá (cca 4 hodiny) a já jdu na courandu do centra…vyčistit si hlavu - a můžu říct, že mi to hrozně pomohlo - no a „klukům“ určitě taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.14 14:58
@Anonymní píše:
Souhlasím..výborně funguje domluvit si pokud možno fixní den odpoledne, kdy 2-3h pohlídá tatínek a je to čas pro tebe. Ono, když jsem to žádala já, vykrucoval se, neměla jsem nárok..když to navrhnul mediátor v poradně, najednou to šlo, pravidelně. Všichni přežili a já si aspoň zašla k holiči, na kosmetiku, něco zařídit, nakoupit, na kafe s kamarádkou..Opravdu by to chtělo si sednout a říct co cítíš a nastínit jasně co bys chtěla změnit. Pokud to nepůjde samo, tak do poradny. Jinak vztah půjde úplně do kytek.
My jsme už před poradnou měli šanci manželství změnit, zlepšit, pod vedením zdálky..ale muž nereagoval. Bohužel.
A.
Jo to bych ráda, jenomže tam kde bydlíme nikoho neznám a vše holčičí mám daleko. Nehledě na to, že bych se nedokázala ani uvolnit, protože pokaždé když je s ní chvíli sám, vůbec ji nehlídá, vyleze mu třeba do okna nebo se nedívá a ona stojí nakoloněná nad rybníkem na zahradě, nebo si přinese nůž, protože on ho nechá na stole. Vůbec si neuvědomuje následky. Já bych se bála, že se ji něco stane.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.14 15:02
@Anonymní píše:
Jo to bych ráda, jenomže tam kde bydlíme nikoho neznám a vše holčičí mám daleko. Nehledě na to, že bych se nedokázala ani uvolnit, protože pokaždé když je s ní chvíli sám, vůbec ji nehlídá, vyleze mu třeba do okna nebo se nedívá a ona stojí nakoloněná nad rybníkem na zahradě, nebo si přinese nůž, protože on ho nechá na stole. Vůbec si neuvědomuje následky. Já bych se bála, že se ji něco stane.
tak to jsi bohužel v pasti..budeš jim stát za zadkem až do její plnoletosti? Musíš se nad to povznést..a radši dopředu říct manželovi, že malá bude v jeho péči, má za ni zodpovědnost a věříš mu. Já třeba když jsem zrovna neměla nic nutného, tak jsem prostě šla do kavárny, dala si čaj a přečetla časopisy. Psychický oddech..viděla jsem a byla viděna, konečně jsem s eoblékla do něčeho jiného než tepláků a riflí..
Musíš změnit i svůj pohled, nejen jeho.
A.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.14 15:05
@ninabu Je pravda, že jsem ho měla nechat, ale když on mi nedal ani příležitost, když nic nedělal a když tak u toho měl tolik keců, že od toho jsem doma já, když malá v noci brečela, seřval mě ať ji uklidní, že on ráno vstává 
jako kdyby já ne. Vím že bych ho měla nechat, ale bojím se… krom toho, jo pomože teď zítra, aby mi zavřel pusu, ale do týdne ne-li dřív je zas vše na mně, protože když mu řeknu ať jde malou okoupat, že za chvíli jde spát, nemá čas..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.14 15:06
Zkuste to postupně, třeba na hoďku…když se nic nestane, budeš příště klidnější a půjdeš na 1,5h..a tak dál. Potřebuješ získat pozitivní zkušenost. Jo a je pravda že chlapi dělají některé věci jinak, ale ne hůř.
Já třeba byla 1den pryč, děti s tátou..přijdu domů, ve vaně oblečení od krve..no malej spadl z gauče přes stůl..naštěstí jen malá ranka na hlavě a boule. Ok. Za další měsíc jsem bez problémů jela pryč znovu. Mám dvě děti, živé, sama mám problém je uhlídat. Stane se, spadnout by mohl i se mnou.
A.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Přeji dobrý den a žádám o radu nebo jen o názor..
Jsme s manželem pět let a mále spolu dvou letou holčičku, která naplnila můj život nepřectavitelnou láskou. Porod jsem měla kritický, po porodu mi zdělili, že malá má silný zánět očí a mohla by oslepnout, díky bohu se tak nestalo, ale hned na to jsem se dozvěděla, že má cystu na mozku, díky, které by mohla být postižená, ale vše je v pořádku
. Vím, že to nepatří k tématu, ale musím to napsát, aby jste mě pochopili. Po narození malé, byly pořád nějaké překážky a k tomu měla tak silné koliky, že jsem s ní nemohla chodit ani na procházky a seděla s ní 6 měsíců doma a skákala s ní na míčí 
. V té době začali první velké problémi v našem manželství. Jak už jsem psala, byla to pro nás všechny náročná doba, ale nejtěžší byla pro mě. Manžel o nás nejevil žádný zájem. Jezdil s námi na kontroli kvůli cystě, ale tím to pro něj končilo. S ničím mi nepomáhal, natož tak s malou. Nějak jsem to brala, omlouvala ho, že chodí do práce, ale pak už toho začalo být dost. Když se vracel z práce, skočil si do bazénu a nikdy se mě nezeptal jestli nechci pomoci. Vůbec se nám nevěnoval, když jsem ho poprosila, aby malou hlídal, ať se můžu jít alespoň okoupat, držel ji v náručí pět min. a po koupání mi ji vrátil, že neví co s ní, prý pořád řve. Že tohle je ženská práce a on chodí do své. Taky se stalo, že se jednou vrátil z práce až ve 4 ráno, já se ho ptala jestli byl na diskotéce a on že ne, ale po čase se provalilo, že byl. Já celou noc nespala a čekala na něj. Abych to zkrátila, na vše jsem byla sama, když jsem si řekla o pomoc, bylo na něm vidět jak moc to nechce dělat a taky to ani neuměl. Do teď to s malou neumí. Ta se od něj nenechá ani vykoupat nebo obléct dokonce ani nakrmit. Jsem už na manžela někdy i sprostá, že je to i jeho dítě a že by se mohl zapojovat. Když přijde z práce, hraje si s ní tak hodinu někdy dvě, ale tím to končí. Jakmile je něco potřeba malou okoupat nebo něco, jo jde, ale malá se od něj nenechá, je zvyklá na mě. A manžela to naštve, že je to má chyba, že je na mě fixovaná a když mu v klidu řeknu, že to musí udělat tak a tak, naštve se ještě víc, on to přece zvládne po svým. Několikrát se přesvědčil, že po jeho to nejde 
a stejně si nenechá poradit. Nechala bych ho, ale vadí mi jak dcerka brečí, protože je za ty měsíce zvyklá na něco jiného. Já nevím, vy něco své dítě učíte 2 roky a pak někdo přijde a chce po dítěti ať to dělá po jeho. Samo, že to dítě nechápe a taky nechce 
. nevím už co mám dělat. Už na manžela i řvu, ať si prostě uvědomí, že za ty dva roky co nefungoval jsme si prostě na vše udělaly svůj systém a ať ho kvůli malé respektuje a nesnaží se dělat vše po svém. Jsem dost vyčerpaná, aby né, když vše dělám sama. Nesnesu už výčitky, že malá je fixivaná na mně a můžu za to já…probůh, co ta malá měla dělat, když byla pořád jen se mnou 
. I přes všechno malá ho má ráda, je hnusny to napsát, ale myslím, že by se bez něj obešla, ale nechci ji brát tátu a já sama ho mám ráda. Možná zním jako blbec a každá už by ho opustila. Už jsem začla i tak daloko, že jsem mu vyhrožovala rozvodem, slíbil mi vše jak se bude snažit atd. jo začal se snažit, ale po svém 
a když mu řeknu, že potřebuji to a to a malá je zvyklá na to a to, řekne jen jo dobře, ale já jsem její táta a můžu to dělat po svým.
Už to dál rozvádět nebudu, ale co dál…