Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Laktacni psychoza je problém dost velký, takže nějaké bagatelizovani není na místě. (a ano, je problém s ní vstát z postele natož se přestěhovat) kdo si nezažil, nepochopí.
Nicméně pokud to propuklo ve výtahu, bude to spis klaustrofobie, panika etc.
@Zuzaa píše:
Laktacni psychoza je problém dost velký, takže nějaké bagatelizovani není na místě. (a ano, je problém s ní vstát z postele natož se přestěhovat) kdo si nezažil, nepochopí.
Nicméně pokud to propuklo ve výtahu, bude to spis klaustrofobie, panika etc.
Ano v tomto případě to prý mělo propuknout v zaseknutém výtahu, ale ona dáma je velká lhářka a podvodnice. A já bych rád jen věděl, za jakých podmínek to může propuknout, čímž to nijak nechci obecně zlehčovat.
Což o to, asi to může propuknout kdekoli, třeba to stres spustí, ale myslím že dost těžko takto dlouhou dobu po porodu v době, kdy kojení už není plné (dítě už má i jinou stravu).To je hooodně neobvyklé.
Váženné maminky mám na Vás obrovskou prosbu, jsem studentka 3. ročníku porodní asistence na Univerzite Tomáše Bati a píší bakalářskou práci na téma vlivy sociálního prostředí na vznik poporodní psychózy. Kdyby se tu mezi vámi našla žena, která prodělala poporodní psychózu a byla by ochotná mi odpovědět na pár otázek, které bych vám poslala e-mailem velice by mi tím pomohla. Věškeré informace využiji výhradně ke studijním materiálům, vše je anonymní. Kdybyste některá měla zájem a rozhodla se pomoci prosím kontaktujte mě na email ***@seznam.cz". Předem děkuji za váš čas ![]()
Editace adminem 20.1.2016 - odstranění kontaktu
@Klarysek44 Dobrý večer ráda vám povím o problémech s laktační psychozou muj meil je marti. adamcova@seznam.cz
Ahoj holky… Chtěla jsem optat, kdo se zabývá laktační psychózou. Jestli normální psychiatr nebo na to musí být nějak kvalifikovaný. Já jsem o tom dost četla, a když si zpětně uvědomím, tak mi ty příznaky začali po ukončení kojení. Což se stává. Nemám to nějaké závažné… Jako pomyšlení na sebevraždu nebo ublížení, nezvládání miminka. To ne… Ale spíš jen velké deprese, smutek, náladovost. Taky dost zapomínám a nemám ani chuť k jídlu. Jsem pořád ubrečená a přítele jen peskuji. Prostě mi to už samotné leze na nervy. Nemáte nějaká doporučení na odborníka? Někdo z Prahy, prosím ![]()
Ahojte, treba mi nekdo odepise.
Nevyznam se sama v sobe. Psychicka nepohoda prisla uz 2 mesice pred terminem porodu, moje sestra byla hospitalizovana na psychiatrii a pro me to bylo dost traumatizujici, videt ji ve stavu kdy mela halucinace atd. Od te doby jsem se tak nejak prestala radovat a bala jsem se, aby se mi nestalo to stejne (ji to nastalo 6 mesicu po porodu jejich dcerky). Prestalo me cokoliv bavit, byla jsem apaticka, ale myslela jsem si, ze je to hormonama a unavou, ze jde tehotenstvi do finale a bere to hodne energie. Neustale jsem se ale kontrolovala, jestli vim co delam atd.
Ted mam skoro 5 tydnu po porodu. Je to nase prvni miminko a porod nebyl nijak traumatizujici si myslim. Jenze uz kdyz jsem sla z porodnice, citila jsem se takova nesva, hrozne slaba a ohrozena. Rikala jsem si, ze je to unavou. Od porodu jsem teda asi zadny vecer nespala vic nez 6 hodin a to psychice asi neprida. Ale stale jsem se kontrolovala, abych nemela jakoukoliv poruchu a cokoliv jsem precetla na internetu, jsem si hned myslela ze mam. Jedna vec mi ale tak utkvela v hlave, ze jsem ji snad uz uverila a mozna to i mam..Mam proste pocit, ze ja nejsem ja. Jsem schopna fungovat, postarat se o malyho, ale zaroven mi v hlave jede neskutecny chaos a ja pak citim hrozny rozkol. Jsem to teda ja, nebo ne..kdo to mluvi kdyz v me hlave je chaos atd. Kdyz s nekym mluvim a premyslim u toho, jsem schopna mluvit k veci a vsechno se zda OK ale ty lidi nevidi co se mi deje v hlave. Mam v hlave katastroficke scenare jak ztratim svou osobnost, manzel ode me odejde i s malym atd. a ja skoncim nekde v lecebne do konce zivota
Jak z americkeho filmu.
Manzel je uzasny a snazi se me podporovat, ja mu vsechny tyto svoje myslenkove pochody rikam, protoze se bojim aby mi neruplo v hlave a neco se nestalo. On rika ze me to po sestinedeli prejde. Vzdycky kdyz se vypovidam, je mi lip a mam pocit ze bude dobre. Ale jak odejde do prace a ja jsem se svyma myslenkama sama, je mi silene. Mate me, ze si ale to uvedomuju, ale ve vsech clancich o LP pisou, ze si zena neuvedomuje ze je mimo.
K psychologovi chodim a ten ma za to, ze jsem v poradku, ale ja totiz dokazu mluvit normalne, jen ty pocity jsou hrozny
tak ho to asi zmatlo.
Psychiatricka mi dala termin az v dubnu ![]()
Chtela bych vedet, co se se mnou deje ![]()
Dokaze to nekdo posoudit prosim? A pripadne pridat svou zkusenost? Je mi jasne ze moc takovych lidi tady nebude, ale aspon nekdo treba.
Dekuji.
@SOUSAN
Je dobře, že o tom, jak ti je, řekneš manželovi. Kdyby ses cítila hůř, určitě to řekni své psycholožce. Ta únava je hrozná, ale člověk si postupně zvykne. Spi vždycky, jak usne mimino. Ať si odpočineš.
Já měla nejspíš poporodní blues. Všechno mě rozbrečelo. Ale přešlo to asi po čtrnácti dnech.
Možná to víc prožíváš, protože se to stalo sestře. I tohle by měla psycholožka vědět. Ty čekací doby na psychiatrii jsou vážně hrozný ![]()
@SOUSAN píše:
Ahojte, treba mi nekdo odepise.
Nevyznam se sama v sobe. Psychicka nepohoda prisla uz 2 mesice pred terminem porodu, moje sestra byla hospitalizovana na psychiatrii a pro me to bylo dost traumatizujici, videt ji ve stavu kdy mela halucinace atd. Od te doby jsem se tak nejak prestala radovat a bala jsem se, aby se mi nestalo to stejne (ji to nastalo 6 mesicu po porodu jejich dcerky). Prestalo me cokoliv bavit, byla jsem apaticka, ale myslela jsem si, ze je to hormonama a unavou, ze jde tehotenstvi do finale a bere to hodne energie. Neustale jsem se ale kontrolovala, jestli vim co delam atd.
Ted mam skoro 5 tydnu po porodu. Je to nase prvni miminko a porod nebyl nijak traumatizujici si myslim. Jenze uz kdyz jsem sla z porodnice, citila jsem se takova nesva, hrozne slaba a ohrozena. Rikala jsem si, ze je to unavou. Od porodu jsem teda asi zadny vecer nespala vic nez 6 hodin a to psychice asi neprida. Ale stale jsem se kontrolovala, abych nemela jakoukoliv poruchu a cokoliv jsem precetla na internetu, jsem si hned myslela ze mam. Jedna vec mi ale tak utkvela v hlave, ze jsem ji snad uz uverila a mozna to i mam..Mam proste pocit, ze ja nejsem ja. Jsem schopna fungovat, postarat se o malyho, ale zaroven mi v hlave jede neskutecny chaos a ja pak citim hrozny rozkol. Jsem to teda ja, nebo ne..kdo to mluvi kdyz v me hlave je chaos atd. Kdyz s nekym mluvim a premyslim u toho, jsem schopna mluvit k veci a vsechno se zda OK ale ty lidi nevidi co se mi deje v hlave. Mam v hlave katastroficke scenare jak ztratim svou osobnost, manzel ode me odejde i s malym atd. a ja skoncim nekde v lecebne do konce zivotaJak z americkeho filmu.
Manzel je uzasny a snazi se me podporovat, ja mu vsechny tyto svoje myslenkove pochody rikam, protoze se bojim aby mi neruplo v hlave a neco se nestalo. On rika ze me to po sestinedeli prejde. Vzdycky kdyz se vypovidam, je mi lip a mam pocit ze bude dobre. Ale jak odejde do prace a ja jsem se svyma myslenkama sama, je mi silene. Mate me, ze si ale to uvedomuju, ale ve vsech clancich o LP pisou, ze si zena neuvedomuje ze je mimo.
K psychologovi chodim a ten ma za to, ze jsem v poradku, ale ja totiz dokazu mluvit normalne, jen ty pocity jsou hroznytak ho to asi zmatlo.
Psychiatricka mi dala termin az v dubnu
Chtela bych vedet, co se se mnou deje
Dokaze to nekdo posoudit prosim? A pripadne pridat svou zkusenost? Je mi jasne ze moc takovych lidi tady nebude, ale aspon nekdo treba.Dekuji.
Ahoj, podle me to psychoza neni - psychoza je az stav, kdy o sobe nevis, slysis hlasy, pomyslis na sebevrazdu apod. Spis bych rekla, ze tve strachy prerostly v uzkosti, ktere te paralizuji a zamestnavaji tvoji hlavu spatnymi myslenkami, proto ten chaos. Prochazim necim podobnym. Hodne na to pomaha intenzivni psychoterapie, prip antidepresiva. Je mozne, ze bys to prekonala sama, v pripade ze by pomohla rodina, ale je to trochu beh na dlouhou trat. Hodne k tomu prispivaji negativni zkusenosti a rozhozene hormony. Ja jsem to sama nezvladla, uchylila jsem se k lekum. Ale uvidis, jak to bude probihat dal. Je potreba se temi myslenkami nezabyvat, jsou to jen myslenky, a uvazovat pozotivne. Samozrejme je to hezka teorie, ale praxe je mnohem horsi. ![]()
Zkus si vygooglevat panicla uzkost. Moc preji, at se to brzy spravi.
Moc vam dekuji, zkusim tomu nepropadat. Myslim ze budou ale prasky nevyhnutelne..uz se s tim trapim mesic a potrebuji aby se mi ulevilo. RIAPS - kuknu na to, dekuji.
@SOUSAN Zkus si koupit v lékárně obyčejný pangamin s pupalkou nebo jen třeba obyčejný. Je plný Béček na zklidnění a obsahuje B15 - antistresák. Máme s ním hodně dobré zkušenosti v šestinedělí u našich holek, pokaždé pomohl. Třeba by pomohl i Tobě. Pak by šlo vyzkoušet ještě homeo Gelsemium 15 Ch na dané, dceři též v červnu dost pomohlo. Vše se může i v době kojení.
@monrom píše:
@SOUSAN možná to bude úzkostná porucha přechodná i kvůli tomu, co se stalo sestře.
Kdyby ses cítila hodně špatně, je možné akutně zajít do RIAPSu nebo podobného zařízení.
Tak v Brne Riaps bohuzel neni. Nevim kde hledat psychiatra, aby nemel termin za 2, 3 mesice. To je hruza fakt
ale dekuji za radu s tim Riapsem..skoda ze v Brne neni.
@Jedna babička píše:
@SOUSAN Zkus si koupit v lékárně obyčejný pangamin s pupalkou nebo jen třeba obyčejný. Je plný Béček na zklidnění a obsahuje B15 - antistresák. Máme s ním hodně dobré zkušenosti v šestinedělí u našich holek, pokaždé pomohl. Třeba by pomohl i Tobě. Pak by šlo vyzkoušet ještě homeo Gelsemium 15 Ch na dané, dceři též v červnu dost pomohlo. Vše se může i v době kojení.
Dekuji za radu
Asi zkusim..ted mam Magne B6 forte..horcik s vitaminem B6 a moc rozdil nepozoruju.
Ahoj, ty centra krizove pomoci musi fungovat v kazdem vetsim meste. V Praze to jsou Bohnice a Riaps, pro Brno by to melo byt http://www.remedium.cz/…_pobocky.php?….