Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kakika No jasne, rozumim. Blbec se da najit vsude. Jen v tech Bosk. to je fakt cela nemocnice naprd. Kazdopadne nejdulezitejsi je, ze je syn v pohode. Musi byt fakt statecnej, jako jit na rehabku se zlomenou rukou, auu. ![]()
Zkušeností mám milion.. všech druhů. Vypíchla bych úžasný přístup sestřiček na dětském oddělení příbramské nemocnice kde jsem skončila 2× se synem co se dusil, doslova modrák. Byly moc milé a empatické
Psala jsem jim i děkovný dopis na vedení.
Ruce bych líbala i mému obvodakovi ještě z původního místa bydliště.. zlatý člověk s velkým srdcem. Vždy měl dobrou náladu, popovídal si, podpořil, znal člověka po zdravotní stránce ale nebylo mu jedno ani ta duševní stránka ![]()
Naopak velmi negativní zážitek mám z Motola, kdy mě tehdy ještě přítel s mamkou dovezli na pohotovost s prasklym jicnovym varixem a zvracením krve.. to že mě nechali asi hodinu čekat když jsem omdlivala na chodbě, katastrofa. Díky bohu že krvácení se samo zastavilo jinak bych tu už nebyla. A když mi při zavádění centrálního katetru nějakým způsobem pichli vzduch do hrudníku a musela jsem pak mít z boku jakýsi vývod připojený na nějaký přístroj..
Pobyt v nemocnici jsem si tak o týden prodloužila. Nikdo mi nic nevysvětlil. Doteď mám z jakéhokoli podezření na podobnou situaci záchvaty paniky ![]()
Jo a taky je vtipný můj gynekolog co mi na genitální opar doporučil meditace
Asi ho brzy vyměním.
Motol je fakt peklo, minimálně urgent. A já myslela jaká je to nejlepší nemocnice ![]()
A co trochu jiný úhel?
Kam se obrátit se stížností? ![]()
Udělal jste to někdo a dostal nějakou satisfakci?
… doufám, že to tu čtou i zodpovědný lidi ze zdravotnických zařízení… ![]()
@Anonymní píše:
A co trochu jiný úhel?
Kam se obrátit se stížností?
Udělal jste to někdo a dostal nějakou satisfakci?… doufám, že to tu čtou i zodpovědný lidi ze zdravotnických zařízení…
Doporučeným dopisem k rukám vedení nemocnice. Dále dle reakce krajský úřad.
@SunSan píše:
Motol je fakt peklo, minimálně urgent. A já myslela jaká je to nejlepší nemocnice
My teď byly v Motole na dětské pohotovosti a skvělý přístup. ![]()
@Anonymní píše:
A co trochu jiný úhel?
Kam se obrátit se stížností?
Udělal jste to někdo a dostal nějakou satisfakci?… doufám, že to tu čtou i zodpovědný lidi ze zdravotnických zařízení…
Když dojde k pochybení tak proč ne, výsledek bude většinou nulový. Jak vlastně dopadl ten strašný případ chlapečka, který masivně krvacel po odstranění mandli a zřejmě už se nikdy nedá dohromady? Ale to je jen strop všeho a přesto se to řešilo leta a vlastně každý výsledek je jedno, nic to nezmění na tom ze syn i jeho rodiče mají zničeny život.
Proti tomu nějaké nelidské zacházení na pohotovosti je proste všem jedno. To je ztráta času někomu něco psát.
@SunSan nesouhlasím, právě proto že si každý řekne, nemá to cenu, se nic nemění. Stížnosti vyvolávají změny.
Zkušeností mám docela dost, už z dětského věku.
Nejhorší zážitky mám s jednou lékařkou na oddělení ORL v okresní nemocnici. Jako dítě jsem tam byla často se záněty středního ucha a s krvácením z nosu. Tahle „příjemná“ doktorka dokáže řvát na pětileté dítě, ať se kouká zklidnit, nebo že ho bude muset přivázat. Jakékoliv ucuknutí nebo syknutí bolestí opět nálož nepěkných slov. Ošetření od ní vždy bolí, je celkem hrubá. A její věta „To nemůže tak bolet!“ je taky velmi povzbuzující. Stejné zkušenosti s ní má spousta lidí. Radši jedeme o dvacet kilometrů dál, ale k ní už nikdy.
Před lety jsem byla na chirurgické pohotovosti. Čekárna narvaná k prasknutí. Po hodině čekání přišla sestra, že pan doktor přijde asi za hodinu. Za hodinu a půl se přišoural „kdosi“ evidentně rozepsalý, v rozžvejkaném plášti, v ruce talířek s chlebíčkem, který pomalu ukusoval. Cestou k ordinaci se zastavoval u náhodných pacientů a ptal se jich, s čím přišli, vyptával se na podrobnosti a divil se, že mu to lidi nechtějí říct.
Moje praktická lékařka mi v pondělí napsala neschopenku s tím, že mám jen virózu a hned mi ji k pátečnímu datu ukončila. V pátek mi bylo mnohonásobně hůř, tak jsem za ní šla, že mi je blbě. Konstatovala, že to do pondělí vyležím a poslala mě domů. V sobotu dopoledne mne vezla rychlá do nemocnice s oboustranným zápalem plic. Už jsem k téhle doktorce nešla.
Jedna lékařka ve FN si pletla levou a pravou. Při převazu nohy hledala ránu na druhé noze. Když mi vysvětlovala cestu na vyšetření, tak z toho bylo mé hodinové bloudění. Naštěstí mi nemusela nic operovat, to bych se asi trochu bála.
Jako dítě jsem byla hospitalizovaná na dětském oddělení, aby mi udělali vícero vyšetření, proč přibírám i ze vzduchu. Shodou náhod jsem měla v tu dobu zánět dutin. Dvakrát denně jsem chodila na nahřívání dutin soluxem, brala jsem antibiotika. A i přesto, jsem musela každý den třikrát na studenou chodbu a půl hodiny běhat do čtvrtého patra a zpět. Dodnes nechápu, koho to napadlo.
Pochválit musím místní chirurgickou ambulanci, celkem vyhlášenou. Paní doktorka udělala své ordinaci skvělé jméno svým laskavým přístupem, lidskostí a odborností. Dokonce takové jméno, že i když teď je již v důchodu a ordinuje jen jedno odpoledne v týdnu, tak tam je stále plno. Vybrala si totiž lékaře, kteří dál vedou ordinaci v laskavém a lidském duchu.
A mamka má skvělou zkušenost z Thomayerovi nemocnice, kde byla hospitalizovaná s vážnými komplikacemi po odstranění nádoru tlustého střeva. V péči ji tam měl tehdy pan doktor Visokai. Zajímal se nejen o její diagnózu, ale taky o ní samotnou. Zajímalo ho, jak zvládá pobyt v nemocnici, když je tak daleko od rodiny, chodil si s ní i jen tak popovídat. Dodnes ji každý rok píše email a zajímá se jak se má.
Trochu jiný pohled od zdravotníka. Bohužel v této době, se musí vše opatřit papíry, proto se řadí mezi velmi důležitou součást ve zdravotnictví. Rádi bychom ošetřili pacientku bez anamnezy, souhlasu s vyšetřením, s hospitalizaci, ale pak přijde jedna stížnost a už si to na triko příště nevezmete (příklad pacientku jsme vzali přednostně, poslali na vyšetření, ošetřili a nakonec odešla domů, protože nesouhlasila s příjmem a nic jsme ji podepsat nedali). Druhá věc, chování personálu. K tomu můžu říct jen jediné, až se lidé naučí rozeznávat k čemu slouží Rzp (rychlá zdrav. pomoc =co nejrychleji zachránit nebo stabilizovat zdrav. stav), bude lépe. Ono když za den vyjedete 20× a z toho je to pouze 5× oprávněné, taky bych nebyla příjemný lékař. Samozřejmě člověk neví co mu je, je laik, ale bolesti zad, střevní potíže, otekly kotník doopravdy do rzp nepatří. A to samé se týká návštěvy na urgentu, kdy jsou lidé schopni přijít s třískou za nehtem a klíštětem na zadku. Bohužel je to tak každý den, z X pacientů, lékař ošetří pouze pár, který doopravdy léčbu nebo hospitalizaci potřebují. A pak se stane, že přijde doopravdy někdo, kdo tu pomoc potřebuje a lékař už se tváří nepříjemně. Nemyslete si, já to taky zažila, bylo mi zle, 40 teploty, zánět ledvin a lékař mi mezi dveřmi odpověděl, že takhle nemocný nevypadá a jestli jsem nemohla počkat do rána. Ano není to nic příjemného, ale já se jim doopravdy nedivím, pak mě poslali čekat na výsledky na chodbu a já viděla těch pacientů, kteří přišli na urgent jak si hrají hry na mobilu, popíjí kavičku a snaží si zpříjemnit chvilku čekání. A jako poslední věc bych chtěla dodat chování rodin k personálu. Chápu že Pepíček, že jejich jediný syn /otec /děda potřebuje péči. Ale my máme těch Pepíčků na oddělení 30 a pokud potřebuje jeden něco od bolesti a druhý dolít čaj, tak se nezlobte, že jeden z nich bude muset počkat. To by jste totiž nevěřili, co jsou schopni některé rodiny udělat, pokud se nevyhoví ihned. Tak toto je pohled i z druhé strany. Je mi líto, pokud jste se setkaly pouze s negativní zkušenosti věřím, že se to zlepší. Ale budeme se muset zamyslet všichni. Anonym chodí sem známé
@Anonymní píše:
My teď byly v Motole na dětské pohotovosti a skvělý přístup.
Taky tam jezdím i jsem tam ležela a nemám špatné zkušenosti, jsou skvělí. Ale pravda, s urgentem jsem nikdy nic neřešila.
Ještě mám vlastně jeden příklad od obvodacky. Byla jsem asi 6-7tt, angina-respektive 3 dny jsem nemohla polknout a stav se nelepšil. Sbalila jsem se v pátek rano a šla. Vyšla sestra co chci, já že mi je hrozne zle a jsem těhotná a ze potrebuji říct zda to je na atb nebo není. Byl pátek a víkend bych už nevydržela. Seřvala mě jak malou, jestli neumím zavolat. Rikam ze k doktorovi se snad jako na pohotovost nechodí se zavolanim. A ona ze od doby covidu ano a je to na webu (ani nevím ze mají web). Bylo mi tak hrozne a ona tak zla ze jsem se ve svých 34 letech rozbrecela. To ji asi vydesilo a řekla mi ať počkám ze se podívá kdy mají místo. Bylo 8 rano, místo měla ve 13:30 a řekla mi ze ani o minutu déle, ze pak odjíždí na Slovensko!
Když jsem se vrátila, udělala mi test na covid, vzala krev z prstu (o to šlo nejvíc) a pak mi doktorka koukla do krku. Cele to trvalo do 10 min. Doktorka mě viděla 3× v životě (chodím jen na prevenci, nebyvam nemocná) a řekla mi že ji prijdu dost hubena teda.
No zřejmě budu měnit doktorku.
@SunSan To mi připomnělo muže když volal na podzim ke své Dr, že má horečky a že ho bolí v krku, tak jestli by mohl přijít. Po telefonu mu řekla, ať se koukne do zrcadla a řekne jí jak ten krk vypadá ![]()
@Oliverka28 píše:
@SunSan To mi připomnělo muže když volal na podzim ke své Dr, že má horečky a že ho bolí v krku, tak jestli by mohl přijít. Po telefonu mu řekla, ať se koukne do zrcadla a řekne jí jak ten krk vypadá
Néééé ![]()
K mému prvnímu porodu (moc mi to nešlo) přiběhla doktorka a bez varování do mě vrazila ruku. Když jsem sebou cukla a zasyčela bolestí, sjela mě, že když mi vadí tohle, jak vydržím, že mi tamtudy za chvíli bude procházet hlava. Díky za podporu… Tu doktorku jsem pak bohužel potkala ještě jednou na vizitě, měla ten samý výraz buldoka a tón hlasu, jak když právě přišel belzebub.
Jinak mám zkušenosti naštěstí jen a jen pozitivní, pokud nepočítám nějakou storku z hlubokého dětství. Skvělí byli v nemocnici v Teplicích (dětské oddělení a porodnice - ta doktorka-belzebub byla čirá výjimka, jinak tam byly super doktorky, super sestry), v Ústí nad Labem (dětská chirurgie) a v Motole (dětské). Mám skvělého obvoďáka, synové skvělou dětskou…