Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lidskost ve zdravotnictví
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.8.21 20:19
Jo já mám pár takových méně příjemných zážitků, třeba naposled jsem jela s batoletem v horečkách na pohotovost, měl 40 co nesly srážet, bylo horko a přijdu do ordinace a sestra jestli sebou mám plenu, abych na ni syna položila na to lehátko, no já vystřelila rychle a nebrala sebou nic krom peněženky, takže sem nic neměla, tak říkám že nemám a ona no tak si ho na něco položte, tak s jako koukala na co ho mám pokládat, jestli jako čekala že si sundám tričko abych ho měla na co položit nebo co 
v těhotenství jsem zkolabovala taky v obchodě, záchranáři sice v pohodě, ale v nemocnici mě vezli na internu, tam mi dali kapačku a nechali mě s ní sedět hodinu na chodbe bez nějakého povšimnutí a pak mě vezli na gyndu, kde mě opět nechali čekat další hodinu, to mě trochu zarazilo, protože co vím, tak lidi co priveze rychlá berou prednostne. Ale zas byl třeba hodný personál když sem byla na ogtt, tam se mi udělalo hrozně zle a abych nezvracela a neomdlela a nemusela to absolvovat znova mě vzala sestra do ordinace a položila na lehátko za plentu a nechala mě tam přes hodinu ležet, v čekárně bych asi za chvíli zkolabovala. Ale sama sem ve zdravotnictví pracovala a viděla, že se toho spousta odvíjí od toho, jaký má personál naladu, taky mají občas blbý den, ale je fakt, že někteří lidé nemají empatii a nemají na takových místech co dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.21 20:27
Před pár lety jsem došla do nemocnice kvůli bolestem ve 13.tt, doktorka vše zkontrolovala, dle vyšetření bylo všechno v pořádku, nabídla hospitalizaci. Tu jsem odmítla, protože jsem měla doma 19ti měsíční kojenou dcerku, která ještě na noc beze mě nebyla. Pak jsem došla ještě ten večer, bohužel už jsem potracela a sestra (ta stejná, co dopoledne), když kolem mě procházela, mi ne moc pěkným tónem řekla, jste tu měla zůstat. No nevím, co by kdyby, doma jsem poctivě ležela. Když zjistila, že jim tam potratim přímo v ambulanci, tak už byla hrozně milá, ale tu její větu slyším dodnes 
Pak jedovatá věta PA po porodu, že si za poranění můžu sama, přitom kdyby takhle rodily všechny, tak nemají skoro co dělat, poranění malé
prosím anonym
- Citovat
- Upravit
7.8.21 20:30
Když synovi (10 let) sundali po šesti týdnech sádru a rehabilitace lokte ho velmi bolely, šla jsem pro druhý názor k jinému chirurgovi. Udělali rtg, podezření na dvě zlomeniny s tím, že nutné CT lokte a poslali nás zpět do špitálu, kde mu sádru dali. Doktor byl velmi arogantní, že z jejich pohledu je vše v pořádku, důvod k CT není a záleží na synovi, jak moc se mu povede loket rozcvičit. Hybnost měl omezenou o 53%. Ruku vůbec nemohl narovnat a tím se mohl rovnou rozloučit třeba s jízdou na kole. Ani nenapsal zprávu o naší návštěvě a rovnou nás vyhodil ze dveří.
Díky známosti se povedlo CT zařídit o 200km dál. Potvrzena nezhojená zlomenina a utržený vaz, který zajišťuje stabilitu lokte. O dva dny později operace. Po šesti týdnech, hned po sundání sádry, dokázal ruku téměř úplně narovnat. Jsem šťastná, že ho nakonec neoperovali v původní nemocnici, protože když na rentgenu přehlednou toto, kdoví, jak by zvorali hřeb do lokte. Přístup v druhé nemocnici naprosto odlišný, všichni skvělí a empatičtí. Než se nechat předat do péče zpět, raději jsme těch 200 km jezdili pořád na kontroly a pak i na vyndání hřebu pořád tam.
Jen škoda, že podáním žaloby bych jen ztrácela čas. Sám operatér mi to řekl. Není šance uspět, ani on by mi nenapsal, že to v původní nemocnici zvorali. Dle vyzvednutých rtg prý nález nebyl zcela jasný. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.21 20:33
@Anonymní píše:
Napadlo mě takové téma. Vy, co jste musely něco resit v nemocnici, ať už šlo o vás nebo o blízké, vzpomenete si na nejsky příběh kdy vám ještě pritizili svým chováním a naopak, kdy vám pomohli zejména psychicky?Začnu já. Před par mesici jsem zkolabovala na ulici, jako těhotná. Cela jsem byla prý v křeči. Byla u mě kamarádka a volala záchranku. Přijeli 2, už jsem vnimala ale cela se klepala a nemohla nic. A ten jeden na mě křičel ať se uklidnim a ze snad muzu sama vstát. Nemohla jsem. Začala jsem brecet a byla úplně v šoku. Nakonec me hodil na křeslo a přenesl mě. Rikal ze mi dá kanálu, mne se klepaly ruce a on na mě zase zarval at se uklidnim. Šílený. Do teď nechápu proč byl tak hnusnej. Ten druhy byl moc hodný a pak mi dost pomohl jak se se mnou bavil a snazil se.
A pozitivní příběh.
Odvezli mě na Bulovkou kde byli všichni báječný, nechali mě ležet na pokoji s infuzi a přišla za mnou sestra a povídá mi, proč placu a ze bude vše ok. A já nemohla přestat a ona rikala: vám není špatně fyzicky, ale psychicky, to já už poznám. A začala se mě ptát a hodinu mě držela za ruku a rikala mi svůj příběh a utěšovala mě ze to vše bude dobrý. Nikdy na to nezapomenu. Člověk na svém místě
Tak negativních případů by bylo plno, typicky, člověk se ocitne v nemocnici s akutní věcí, třeba úraz a řeší se administrativa - kde máte kartičku pojištění, peníze za pohotovost ap. V situaci rozbité hlavy, otřesu mozku po pádu z kola, tak já s sebou doklady nevozíval, nebo s řeznou ránou, tak opravdu neřeším, jestli budou drobné na pohotovost (automat nebere bankovky, jen mince).
Zas když bez umrtvení mi šili řeznou ránu a odstřihávali kus kůže (nepřirostlo by to, přerušené prokrvení), tak mě sestřička hladila, abych snášel lépe tu bolest. Bolest srovnatelná s neumrtveným vrtáním zubů, když to bolí. Zkrátka bolest jako kráva, aspoň lidská sestra, doktor taky pohoda, přitom to byl Rus.
Celkově ale není dobré, když člověk si neumí pohlídat věci sám. Pokud je zcela nemohoucí, tak je to špatné. Pokud je při vědomí, je schopen si věci vyřídit, tak to jakž takž funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.21 20:34
Já mám skoro samý dobrý zkušenosti. Ale je fakt, že si doktory hodně pečlivě vybirám dle referencí a do nemocnice s akutkama jezdím sice do té dál, ale vždy jsou tam zlatí. I když jsem tam jednou jela v noci na pohotovost s třískou 
na mou obranu nešla ven a postupně mě do večera začala bolet ruka až k rameni, tak jsem se trochu bála otravy. Nicméně pan doktor zlatý a uklidňoval mě při mém hysterickém omdlívacím záchvatu, že mě úplně chápe a má to stejně. Do jinych si řízne a běda jak chtěj říznout do něj. Pamatoval si mě ještě za 2 dny na převazu a hned od dveří mě uklidňoval 
A teď naposledy mě úplně dojala k slzám sestra z neura, kam jsem radši šla s příznaky možné mrtvice. Z ordinace mě nasměrovala na pohorovost, kam si mě asi po hodině zašla zkontrolovat a kouknout se, jestli jsem to našla. Jestě tam řešila se sestrou můj příjem. Druhý den přišla za mnou na pokoj zeptat se jak jsem dopadla a jestli je mi dobře. Přitom to byla sestra z ambulance a ty 2 dny u lůžek vůbec nebyla. Anděl na pravém místě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.21 20:37
@Náhodný host píše:
Tak negativních případů by bylo plno, typicky, člověk se ocitne v nemocnici s akutní věcí, třeba úraz a řeší se administrativa - kde máte kartičku pojištění, peníze za pohotovost ap. V situaci rozbité hlavy, otřesu mozku po pádu z kola, tak já s sebou doklady nevozíval, nebo s řeznou ránou, tak opravdu neřeším, jestli budou drobné na pohotovost (automat nebere bankovky, jen mince).Zas když bez umrtvení mi šili řeznou ránu a odstřihávali kus kůže (nepřirostlo by to, přerušené prokrvení), tak mě sestřička hladila, abych snášel lépe tu bolest. Bolest srovnatelná s neumrtveným vrtáním zubů, když to bolí. Zkrátka bolest jako kráva, aspoň lidská sestra, doktor taky pohoda, přitom to byl Rus.
Celkově ale není dobré, když člověk si neumí pohlídat věci sám. Pokud je zcela nemohoucí, tak je to špatné. Pokud je při vědomí, je schopen si věci vyřídit, tak to jakž takž funguje.
Jo ten první odstavec je pravda, papíry na prvním místě, já přijela se silným krvácením na pohotovost a místo abych šla hned do ordinace (bylo večer takže prázdno, v čekárně ani noha) sem dostala štos papírů a nejprve nám to vyplňte, tak sem vyplňovala papíry a krev ze mě tekla na podlahu, to byl taky fajn zážitek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.21 20:45
@Kriss Tina píše:
Jo ten první odstavec je pravda, papíry na prvním místě, já přijela se silným krvácením na pohotovost a místo abych šla hned do ordinace (bylo večer takže prázdno, v čekárně ani noha) sem dostala štos papírů a nejprve nám to vyplňte, tak sem vyplňovala papíry a krev ze mě tekla na podlahu, to byl taky fajn zážitek
Ono je pak lepší si zavolat sanitku, je to bez poplatků, krvácení zastaví záchranář - vzděláním lékař nebo Bc/VOŠ v oboru záchranářství. V jiném případě jsem u někoho jiného krvácení zastavil sám, i větší krvácení mnohdy stačí jen trochu stlačit. Dost lidí ale je v takovém šoku, že nefungují, krvácení nezastaví. Je to ostuda, že naše zdravotnictví nejprve vyřizuje byrokracii, potom ošetřuje pacienta - i v takto akutních případech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.21 20:50
@Náhodný host ne tohle zastavit nešlo 
s ránama si umím poradit, ale tohle bylo gynekologické a krvácela sem zevnitř, to se nedalo nic dělat když sem odjížděla z domova, tak to nebylo na sanitku, ale než sem došla k tomu Dr už sem za sebou nechavala krvavou stopu. Ale člověk je vyděšený a poslední na co má pomyšlení je ještě vyplnění lejster.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.21 20:50
Nikdy jsem nic extra spatneho nikde nezazila… Ja si teda svoje doktory a zarizeni, kde se necham osetrit, pečlivě vybiram. Nemam problem si ani zaplatit lecbu na nejake soukromé klinice. Se slzou v oku vzpomínám na jednu sestricku - romku. Anděl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.21 20:51
V druhém těhotenství, mě ve 25tt odvezla sanitka. Ani neumím popsat ten stav, oči mi dělali co samy chtěli, pořád mě to nutilo koukat nahoru plus neskutečná závrať. „Příjemná“ doktorka v sanitce ze mě udělala feťáka celou dobu na mě křičela, co jsem si píchla, že to stejně stejně z rozboru krve poznají, tak ať nelžu, že tenhle stav není jen tak. Nakonec se ukazovalo, že to byl vedlejší účinek po Torecanu, který jsem dostala na silný nevolnosti..bylo mi strašně, v tomhle stavu ještě přesvědčovat někoho, že opravdu nejsem žádný feťák… Druhá opět nepříjemná zkušenost když jsme jeli s 10ti měsíčním prckem v noci na pohotovost, hodinu v kuse brečel, já už prostě nevěděla co dělat, chvilkami byl až modrý. Na pohotovosti nás sjela rozespalá sestřička, že jsme ho měli dát pod studenou sprchu.. naštěstí pak přišla normální doktorka.. Bohužel s naším zdravotnictvím mám jen špatné zkušenosti.
- Citovat
- Upravit
7.8.21 20:53
Zhruba půl na půl, když jsem zkolabovala v těhotenství tak byli záchranáři úplně zlatí. Sestry na šestinedělí po porodu trochu jinej čajíček, ale žádná nebyla vyloženě zlá, spíš mě prudila ta mašinerie a věta „vy jste matka, vy máte vědět jak se kojí“ od nemocniční laktační poradkyně Nejlepší zážitek byl na pohotovosti v Táboře, přivezli nás v noci z fesťáku, já měla v háji koleno, borec rameno. Vyhodili nás ze sanitky, a nechali ležet dvě hodiny na chodbě, neb doktoři se sestrama měli večírek (nešlo přeslechnout ani se mýlit) - na druhou stranu celkem chápu, dva pankáči kteří zjevně neumíraj by mě ve tři ráno taky zrovna do extáze neuvedli K dokonalosti to doved doktor, když při pohledu na rentgen říká: „Hm, no, máte něco s kolenem. Tady máte berle a doma si sjeďte do spádový nemocnice.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.21 20:56
@Náhodný host jo je to šílený.
Musim zatukat ze já byla na pohotovosti jednou, celkem nedávno. Doma ksem se z ničeho nic zhroutila, dost se prastila do hlavy a jsem těhotná, začátek…
Partner mě vezl do Motola. Tam silena ženská na recepci, já seděla zhrouceně na křesle a on vše vyrizoval, musel popsat druh úrazu, všechny moje kartičky předal, zaplatil no a najednou ta ženská vykoukla a velmi přísně řekla: a vy se uklidnete!!! Já byla teda úplně v klidu, jen jsem seděla v rousce na křesle a čekala až někdo něco udělá. Pak nás posílali od čerta k ďáblu a ten samy příběh ksem vyprávěla 5×! Na urgentu měli největší problém s tím proč si mě jako nenechali na gynde. Po 3h kdy se nic nedělo a jen jsem byla u 4 doktoru si mě vzali na infuzi a tam byly moc hodný sestřičky a pak přišla lékařka a ta byla jak anděl. Milá, hodna, emoaticka, uklidnovala mě, ze vše bude dobrý, ze nic vážného nenašli a kdyby se mi neudělalo dobře, můžou si mě tam nechat. A ze brzy přijde zas, ať zatím odpočívám. No byla úžasná!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.21 20:57
@Maminanamatersky když te veze záchranka tak si fakt nevybiras kam te odvezou:) ale kde je přijmou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.21 20:57
Negativni: Lekarka mi jako diteti v osmi letech nerozpoznala akutní slepak. Byli jsme u ni v 9 rano, prohlidla, prohmatala a mame rekla, at mi da zivocisny uhli, dost arogantně neopomnela dodat, ze u tak velkyho ditete uz by nemusela hystercit kvuli boleni bricha. Za dve hodiny jsem se doma uz tak klepala a brecela bolesti, ze me odvezla sanita a hned na sál, protoze to prasklo.
Návštěva noční pohotovosti s mesicnim synem, ktery po tydenni ryme začal stekave kaslat. Volala jsem predem, popsala situaci, ona sama mi rekla, ze s tak malym at prijedeme. No, kdyz jsme. dojeli, byla otravena a nejvic se mnou mela potrebu resit, proc ma jeste na hlavičce seboreu, ze to uz ma byt davno pryc 
A posledni takovy příjemny, jela jsem sanitou jako tehotna do spitalu s priznaky mrtvice. Ochrnula mi polovina tela, nemohla jsem si vybavit slova, mluvila zcesty, i když mne to znelo správně. V sanitce oba zachranari moc mili, ale jeden z nich uz dopredu avizoval, ze tam dnes slouzi paní XY a ze ta bude zase v nalade. No, nekecal. Dovezli me, paní neurolozka me videla z peti metrů (!), diagnostikovala. preeklampsii, rekla, ze je to problem gynekologie, otocila se a odesla. Cele to trvalo par vterin. Nakonec to dopadlo dobre, ale v tu chvili jsem si pripadala vazne zoufale, ze me neurolozka proste nevysetri,.protoze ma blbou naladu.
Pozitivních by bylo ale take spousta. U obou porodu jsem mela skvele PA, ktere mi uz jen tim, jake byly,.ohromne ulevily. Take par uzasnych starostlivych sester, ale i lekaru, kteří se třeba sice na první dobrou tvarili jako brucouni, ale clovek se s nimi nakonec i zasmal. A. musim rict, ze se u nich ztrátě sily se zajimat a starat se casto nedivim a je to za me profese, kde clovek vyhori jako nic.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Napadlo mě takové téma. Vy, co jste musely něco resit v nemocnici, ať už šlo o vás nebo o blízké, vzpomenete si na nejsky příběh kdy vám ještě pritizili svým chováním a naopak, kdy vám pomohli zejména psychicky?
Začnu já. Před par mesici jsem zkolabovala na ulici, jako těhotná. Cela jsem byla prý v křeči. Byla u mě kamarádka a volala záchranku. Přijeli 2, už jsem vnimala ale cela se klepala a nemohla nic. A ten jeden na mě křičel ať se uklidnim a ze snad muzu sama vstát. Nemohla jsem. Začala jsem brecet a byla úplně v šoku. Nakonec me hodil na křeslo a přenesl mě. Rikal ze mi dá kanálu, mne se klepaly ruce a on na mě zase zarval at se uklidnim. Šílený. Do teď nechápu proč byl tak hnusnej. Ten druhy byl moc hodný a pak mi dost pomohl jak se se mnou bavil a snazil se.
A pozitivní příběh.
Odvezli mě na Bulovkou kde byli všichni báječný, nechali mě ležet na pokoji s infuzi a přišla za mnou sestra a povídá mi, proč placu a ze bude vše ok. A já nemohla přestat a ona rikala: vám není špatně fyzicky, ale psychicky, to já už poznám. A začala se mě ptát a hodinu mě držela za ruku a rikala mi svůj příběh a utěšovala mě ze to vše bude dobrý. Nikdy na to nezapomenu. Člověk na svém místě