Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Takže máš teď málo prostoru nebo co je ten problém? Co musíš dělat, co ti vadí? S tim prostorem si musí partneři vyjít vstříc.. každej to má jinak, já byla do 12 jedináček a určitě je to znát.. potřebovala sem taky dost prostoru, ale děti tento problém celkem vyřešily ![]()
Kamarádka mi po její svatbě řekla, že se nic nezměnilo, kromě jména. Vdaná sice nejsem ale viděla bych to stejně jako kamarádka. Těch x let ve společném životě papír nenaruší. Spíš by mi přistáli větší a praktičtější výhody.
Mám po svatbě 2,5 měsíce a přijde mi to takové ukončení svobody… Ale to jsem měla i po čerstvém sestěhování se k sobě…
Doufám že mě to přejde 🤦♀️ 😅
Ale upřímně mi po svatbě začali některé činy manžela vadit, před svatbou jsem je asi ignorovala…
Miluji ho, strašně moc… Ale někdy mám pocit že jsem udělala špatně…
Máme spolu jedno dítě a snažíme se o druhé… Asi jen se mnou mávají hormony…
@inzenyrka85 píše:
Takže máš teď málo prostoru nebo co je ten problém? Co musíš dělat, co ti vadí? S tim prostorem si musí partneři vyjít vstříc.. každej to má jinak, já byla do 12 jedináček a určitě je to znát.. potřebovala sem taky dost prostoru, ale děti tento problém celkem vyřešily
Možná to prostě jen beru moc vážně. Vždycky jsem si dost stála za svými slovy, takže mě dohání co jsem tam všechno naslibovala… A možná se bojím, že to nějak pokazím.
Do toho manžel je hodně kontaktní typ, který chce trávit hodně času společně a já mám pocit, že veškerý můj volný čas je nárokován. Samozřejmě si můžu chodit kam chci, ale jakmile jsem doma a neoznámím hlasitě svůj plán, okamžitě je mi vytvořen ![]()
@Hibou píše:
Tak si prostě řekni, že v tom vdaném stavu být chceš
Dobrá rada nad zlato ![]()
@Anonymní píše:
Mám po svatbě 2,5 měsíce a přijde mi to takové ukončení svobody… Ale to jsem měla i po čerstvém sestěhování se k sobě…
Doufám že mě to přejde 🤦♀️ 😅
Ale upřímně mi po svatbě začali některé činy manžela vadit, před svatbou jsem je asi ignorovala…
Miluji ho, strašně moc… Ale někdy mám pocit že jsem udělala špatně…
Máme spolu jedno dítě a snažíme se o druhé… Asi jen se mnou mávají hormony…
Jako ukončení svobody to cítím taky…
@Anonymní píše:
Jako ukončení svobody to cítím taky…
Manžel i já z toho mého pocitu jsme nešťastný… Snažíme se na tom pracovat… Přitom jsme si řekli že všechno zůstane stejné, jen to příjmení se změní…
Ale to je boj u mě v hlavě, musím si asi zvyknout, pracovat na tom aby se to změnilo ![]()
@Anonymní píše:
Jako ukončení svobody to cítím taky…
Ale proč? Odejít můžeš kdykoliv, rozvést se taky.
Nemáš železnou kouli u nohy ani nežiješ v islámském státu
.
@Anonymní píše:
Možná to prostě jen beru moc vážně. Vždycky jsem si dost stála za svými slovy, takže mě dohání co jsem tam všechno naslibovala… A možná se bojím, že to nějak pokazím.Do toho manžel je hodně kontaktní typ, který chce trávit hodně času společně a já mám pocit, že veškerý můj volný čas je nárokován. Samozřejmě si můžu chodit kam chci, ale jakmile jsem doma a neoznámím hlasitě svůj plán, okamžitě je mi vytvořen
A tohle manžel nedělal před svatbou? To zavání nějakou manipulací anebo minimálně závislostí, nedivím se že se necítíš v tom manželství dobře. Ty se tomu jakože směješ, ale k smíchu to teda není. Asi si chlapec myslí že manželé =siamská dvojčata? On nemá svůj vlastní program?
@Anonymní píše:
Kamarádka mi po její svatbě řekla, že se nic nezměnilo, kromě jména. Vdaná sice nejsem ale viděla bych to stejně jako kamarádka. Těch x let ve společném životě papír nenaruší. Spíš by mi přistáli větší a praktičtější výhody.
Přesně tak, brali jsme se po sedmi letech, zadna změna, jen to byli jednodušší pro získání hypoteky - v té dobe (na prelomu milénia) neexistovalo, aby banka dala hypoteku dvema různým osobám/spoluručitelům a kdyz, tak za šílených podmínek a protoze jsme zacali pomalu mluvit o dětech.
Spis me rozčilovali po svatbě neustale dotazy jake to je nebo jak se mam jako vdaná, to jsem moc nechapala…
Zakladatelko fakt z tveho úvodního příspěvku nechapu v cem je problem… ![]()
@Anonymní píše:
Možná to prostě jen beru moc vážně. Vždycky jsem si dost stála za svými slovy, takže mě dohání co jsem tam všechno naslibovala… A možná se bojím, že to nějak pokazím.Do toho manžel je hodně kontaktní typ, který chce trávit hodně času společně a já mám pocit, že veškerý můj volný čas je nárokován. Samozřejmě si můžu chodit kam chci, ale jakmile jsem doma a neoznámím hlasitě svůj plán, okamžitě je mi vytvořen
A to začalo až po svatbě?
Já jsem vdaná ráda. S manželem jsem proto, že chci, ne že musím. Vdaný stav jako žádné omezení nevnímám, vnímám to podobně jako kdybychom spolu žili bez svatby.
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
jsem vdaná rok a nějak se v tom „vdaném stavu“ necítím. Vdávala jsem se z lásky, která stále trvá. Nedokážu si představit být s někým jiným, nechci být s nikým jiným, chci se svým mužem zestárnoutOd dětství jsem ale hrozná individualistka (vadily mi i školní výlety, protože jsem musela dělat to, co ostatní) a potřebuju hodně vlastního prostoru a pocitu, že všechno můžu, ale nic nemusím. Pokud ten pocit mám, snesu druhým modré z nebe, protože nemusím, ale chci. Mám pocit, že mi manželství sebralo… no co vlastně? Identitu? Přijdu si směšná a nevyzrálá. Není tu někdo kdo to měl podobně a přešlo to? Rozvádět se určitě nebudu
Pokud ti někdo napíše, že nikdy nezalitoval, že ho nikdy nenapadlo něco podobného.
tak KECÁ
Ahoj holky,
Od dětství jsem ale hrozná individualistka (vadily mi i školní výlety, protože jsem musela dělat to, co ostatní) a potřebuju hodně vlastního prostoru a pocitu, že všechno můžu, ale nic nemusím. Pokud ten pocit mám, snesu druhým modré z nebe, protože nemusím, ale chci. Mám pocit, že mi manželství sebralo… no co vlastně? Identitu? Přijdu si směšná a nevyzrálá. Není tu někdo kdo to měl podobně a přešlo to? Rozvádět se určitě nebudu 
jsem vdaná rok a nějak se v tom „vdaném stavu“ necítím. Vdávala jsem se z lásky, která stále trvá. Nedokážu si představit být s někým jiným, nechci být s nikým jiným, chci se svým mužem zestárnout