Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Nikolxx píše:
Ale ze by se to týkalo jen jednoho dítěte? Jsou takové, kterým obecně schází nějaký mateřský instinkt, ale to by se projevovalo u všech sourozenců.. navíc jich je 6, to musí být pro ženu samo o sobě dost vysilující, a zakladatelka mohla být jako dite nejproblemovejsi (sama to píše) tak si svoji životní nespokojenost vybiji na něm, třeba díky tomu zrovna u ní nemá výčitky.
Ano, týká se to často jen jednoho dítěte (nebo v případě větších rodin to můžou být některé děti).
Jak byla zakladatelka „nejproblematičtější“? Protože jako dítě hodně brečela? Zaprvé to tvrdí matka, která to možná vidí zkresleně, protože o ni nestála, takže jí její pláč nejvíc vadil, zadruhé mohla brečet proto, že se jí nedostávalo dostatečného emočního přístupu k matce. A i kdyby byla opravdu bez ohledu na vztah matky k ní ubrečené dítě, potom to není důvod k tomu, jí ještě coby dospělé dávat horší dárky než sourozencům.
@Leni_2019 ja ani trochu nenaznacuju, ze za to zakladatelka může a že je cokoliv na matcinym chování její vina. Protože není. Jen říkám, proč se matce muze znelibit jen některé dite, nevim jestli ses někdy starala o stále brečící dítě, ono to vážně muze způsobit, že vůči nemu trochu matka znecitliví, protože se to dlouho snášet nedá, ještě když má dalších 5 dětí. To ale její chování neomlouva.
Budto to bude tim rozmluvenym potratem nebo dite z nevery.
Jak se k tobe choval tata a babicka?
@Anonymní píše:
Zdravím, chci se tu vypsat nebo sdílet s někým svou bolest, nevím ani jak to popsat. Jsme šest sourozenců a já jsem ve čtvrtém pořadí. Neměla jsem se narodit, ale babička mámu přemluvila, aby si mě nechala. Na poslední chvíli ještě chtěla jít na potrat, ale táta ji to taky rozmluvil. No užila si to semnou, byla jsem hodně plačtivé dítě. I když nás bylo tolik, tak jsme vždy jako děti materiálně měli všechno. Rodiče pracují celý život a snaží se, abychom se měli dobře. Mě už je 22 a mám 10 měsíční dceru. Ex mě opustil v prvním trimestru, nefungovalo to. Sama to zvládám dobře, jsem pracující člověk a chci pro svou dceru všechno jenom to dobré. Neznám žádné pohlazení od rodičů, podporu, oporu, lásku a ani respekt. Dobře, nechcu aby mel při každý návštěvě líbali a říkali, jak jsem nejlepší. Nejsem nejlepší! Ale mám pocit, že mě prostě moje máma nemá ráda, nebo mě nemá ráda tak jako moje další sourozence. O nich říká “Ty moje lásko!” Jsme už všichni dospělí.. Nebo sestrám říká “Ty moje (její jméno)” a dá pusu nebo obejme. Tohle mě nikdy neudělala. Když jsem byla v pubertě, tak mi prošustrovala telefon a řekla mi, že kdybych byla trochu hezká, tak spím s chlapama za peníze. V telefonu jsem nic neměla, žádné fotky, žádné zprávy s klukama. Taky mi pořád říkala, že nejsem vůbec hezká, nebo že jsem jak hromotluk (175 cm/75kg). Když se nějak hezky oblíknu, nebo si vezmu naušnice tak se na mě dívá tím pohledem jako “ty vole, vypadáš děsně”. Taky se mi furt směje, že kvůli tomu jak vypadám, tak mě můj ex nechal. Já nejsem zrůda, vypadám normálně. Umím se upravit a hezky oblíknout. Vždyť jsem mladá holka, trochu zdravého sebevědomí ještě mám. Nikdy jsem za ni přijít nemohla, abych se ji s něčím svěřila. Protože by se na mě dívala tím pohledem nebo mě praštila a při nejlepším vysmála. Když jsou Vánoce, narozeniny tak každý sourozenec dostane něco výjimečného (welnes, zlato, velký obnos peněz atd). Já když mám narozeniny, tak dostanu bonbonieru a 200. Nejsem rozmazlená, nepotřebuju velké dary, ale proč dělá rozdíly?Žijeme ve velkém domě, kde každý máme svůj byt. Dlouho už to asi nevydržím, a odstěhuju se s malou někam hodně daleko. Od 15 jsem začala sama cestovat, protože když příjdete ze školy, a někdo vám řekne “To stejně nedáš, jsi k ničemu”. Tak kdo by měl chuť do tý školy chodit. Jeden čas, jsem tomu začala i věřit, že jsem opravdu k ničemu
. Sourozenci se taky ke mě chovají jinak. Jezdí společně na výlety, do restaurací, ať už i ty
kd,z grilovačky na zahradě při létě, nikdy za mnou nikdo nepříjde nebo mi nenapíše, jestli se chci přidat. Omlouvám se, jestli to je až moc dlouhý a bez hlavy a paty. Potřebovala jsem to dát ven ze sebe.
Syndrom nechteneho ditete, to je kdyz matku nekdo nuti aby si dite nechala a ona nechce, pak to odnasi to dite. Bohuzel, je to nespravedlive vuci tobe, ale asi s tim nic nenadelas..
Zakladatelko, zřejmě je tvůj biologický otec někdo jiný než otec tvých polorodých sourozenců.
Vzala bych na tvým místě dcerku a odstěhovala se. Tohle téma bych otevřela a chtěla vědět čí jsem. A pak by mě tam už neviděli.
@Nikolxx píše:
Každá máma svoje dítě miluje, jenom některá je tak nešťastná, že to neumí dát najevo, něco jí v tom brání. Ona za to v podstatě nemůže. Materiálně te zajistili, někdo dava lásku najevo přesně takhle. Každopádně si to nenech líbit, klidně s ní můžeš utnout kontakt a nic si nevyčítat
Každá máma své dítě bohužel opravdu nemiluje ![]()
@Vosma29 píše:
Je to divný. Já bych i přemýšlela, jestli si máma nevrzla vedle a tím jí to jakoby připomínáš.
To mě taky napadlo
@Liberalissima píše:
Každá máma své dítě bohužel opravdu nemiluje
Já si to nemyslím. Podle mě maximálně existují jen matky, které jsou na tom tak špatně, že ten cit neumí projevovat. Pokud tam není nějaká vysloveně porucha, pak za to v podstatě taky nemůže.
@Nikolxx píše:
Já si to nemyslím. Podle mě maximálně existují jen matky, které jsou na tom tak špatně, že ten cit neumí projevovat. Pokud tam není nějaká vysloveně porucha, pak za to v podstatě taky nemůže.
Tohle omlouvání matek jako v podstatě svatých bytostí plných lásky, které nikdy za nic nemůžou, je únavné. Dítě si může pořídit kdokoli, i zlý člověk neschopný citu ![]()
@Liberalissima píše:
Tohle omlouvání matek jako v podstatě svatých bytostí plných lásky, které nikdy za nic nemůžou, je únavné. Dítě si může pořídit kdokoli, i zlý člověk neschopný citu
Mně to nevadí. Spíš kvůli těm dětem, ne kvůli zlým matkám.
Vzala bych tatovi vlasy z hrebenu a poslala se svymi na test DNA. Ponorila bych se do hledani noveho partnera a vytvorila si blizky vztah s jeho rodici. Stehovala bych se az pak. Je mi lito ze tohle zazivas, trena ten ignor pri oslavach kdyz bydlite pohromade, darky atd, proste to nechapu a musi to byt moc bolestive a neprijemne.
Vís, asi kazdeho v zivote neco trapi, malokdo ma idealni bezstarostny zivot. Zivot neni fer. Muzes bedovat az do konce zivota a nebo si rict chci to zmenit, zacnu randit, budu randit az do te doby nez toho praveho potkam. Do te doby o sebe pecuj, venuj se dcere a delej si radost. Treba se ti ozve nejaka maminka co o dite jedinacka prisla a muzete navazat vztah spolu. Neni to jen o chlapovi… Drzim palce! ![]()