Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manderlova vy jste asi vživotě nebyla asi ani v podobné situaci že? já na tom byla podobně ted se teda snažíme s tchýní slušně vycházet ale nikdy nebude mít mé děti samotné to nedopustím, nechápu jak někdo může napsat něco takového jako vy ano budu taky jednou tchýně neříkám že budu svatá ale normální já nezapomenu co mi udělala tchýně a vím že nechci aby mé děti si prožili to co jsem si prožila já a myslím že kupa ženských na tom bude stejně tak nepohrdejte ženami které ani neznáte a nevíte nic co se mezi nimi stalo a co si vživotě prožili
![]()
Já myslím, že nárok má. Je to babička a to je hrozně důležitá osoba v životě jak dítěte tak i babičky.
Babička je sice součástí rodiny a pro děti důležitá ale taky záleží na tom jak se k dětem chova to že mi dělá mezy dětmy rozdíly a synovy dopřává víc než dceři je dost nefér a děti se mi pak doma tlučou a to se mi nelíbí proto mám takovej názor. A jen tak ho nezměním
Milé maminky, tak tu čtu Vaše příspěvky. Mezilidské vztahy jsou jedny z nejsložitějších. Vaše negativní zážitky se tchýněmi mnohdy ovlivňují vaše další konání a jednání s cílem, že před námi - těmi strašnými tchýněmi, chráníte vaše děti, naše vnoučátka. Ale věřte, že i vy jednou budete tchýněmi a babičkami. Mnozí z vás si nyní říkáte, nebudu se nikdy chovat jako moje matka, jako moje tchýně. Víte, nikdo z nás nemůže vědět, koho si právě to naše dítě vybere za partnera, jak hodně bude právě jím ovlivňován, zda i nadále budeme fungovat jako rozšířená rodina s možností rodičovské i prarodičovské lásky. Nám prarodičům proto zbývá jen a jen čekat a doufat, že i na nás přijde řada a budeme se moci s vnoučaty vidět, potěšit, pochovat si je. Věř mi, že na spousty věcí budete hledět za pár let zcela jinak, matka příroda si ten životní koloběh umí zařídit a lidem nepřibývá pouze na věku, ale i na názorové zralosti. Já sama mám za sebou velmi negativní zkušenost, kdy jsem jak dcera říká, správně potrestaná tím, nemohu vidět vnoučata, to je prý ten nejúčinnější trest za to, když člověk nesdílí stejný názor s mladou rodinou a vyjádří se jinak. Bez možnosti jakékoliv komunikace a vzájemného vysvětlení jsem ze dne na den přišla o dvě krásné vnučky a získala nálepku „psychicky narušeného člověka“. Maminka našich vnoučat rozhodla za ně, nevezme nám telefon, balíčky s dárky k narozeninám, svátku, vánocům se nám vrací zpět, aniž by se dětem dostali do ruky. Abych se z toho všeho nezbláznila, začali jsme s manželem pomáhat dětem v dětském domově a jsem neskutečně vděčná za tu možnost, kdy jejich úsměv nebo obrázek pohladí na duši. Kdo toto neprožije, nikdy nepochopí, jaká to je bezmoc, když si rodiče vezmou jako rukojmí své vlastní děti proti prarodičům.
@Taminka píše:
ahoj
ja se takhle tady jednou ptala na to,zda ma moje matka(cili babicka)narok vidat svou vnucku a zda ji to muzu treba i soudne zakazat a bylo mi receno,ze to sice jako navrh podat muzu,ale ze bych k tomu musela mit velmi padne duvody a jako ja ji to budu chtit zakazat tak ona si to zase muzu u soudu vymoct,ze sve vnouce vidat chce.
Cože? Tak to je mazec ![]()
Ano, je to v zákoně, a je to tak správné. Že se nesnese nevěsta a tchýně přeci neznamená, že dítěti bude upíráno ve styku s prarodiči. Prostě musí nastoupit stát, když lidé nejsou v tomto případě schopni se domluvit na kompromisu.
„Jedna babičko“, je mi vás moc líto. Ale věřte, že někde se už voda vaří…
Pro poustevnici: Ano určitě máte pravdu, že právní řád naší republiky pamatuje na úpravu styku s prarodiči, když se nemohou mladí se starými domluvit. Víte, ale já, ač máme s manželem zkušenosti jaké máme, tohoto práva bychom přes soud nevyužili. Při představě, co by se dělo ze strany dcery, kdyby se to dozvěděla, to snad ani nechci domyslet. Já věřím, že vnučky si nás pamatují jako dědu a babičku, ke kterým rádi chodili a jezdili, ke se užilo spousty legrace, no a až půjdou do školy a budou mít více rozumu, věřím, že přijdou sami. Víte, já dceři nepřeji nic špatného, hlavně ať jsou všichni zdraví, to je nejdůležitější, ale život je koloběh a je možné, že za několik let budou ve stejné pozici jako jsme nyní my s manželem a teprve poté poznají, jak to bolí a jaká to je bezmoc!
@Jedna babička Babičko, je mi moc líto, jaký máte, nemáte vztah s vnoučaty. Kéž by takhle myslela moje tchýně, která se na naše děti vyprdla úplně. Ano nemám jí ráda, ale to nebylo hned, to přišlo postupně.
Je zlá, sebestředná a panovačná. Už se spousty let ani nestýkáme, děti jí neupíram i když ona to velmi ráda dává všem k dobru.Nebo takhle, kbyby chtěla…Muj muž její syn, o ní nestojí už vůbec. lidské vztahy jsou velice křehké, ale dá se na nic pracovat. Ve svém ne příliš mladém a nepříliš starém věku už taky něco vím. Ani omluva nic nespravila a plazit se taky nebudu. Děti prostě namají babičku z jedné strany. ![]()
Nevím, jestli adekvátní název diskuze, ale oživím ji. Má tchýně je na tom tak, že mne zřejmě fakt ráda nemá (její problém). Nicméně nás neustále dusí tím že by vše mělo jít podle ní - od organizace našeho života až po výchovu dětí a dohled nad jejich zdravotním stavem. Staráme se o ně blbě, budou nemocné se vším možným atd.. Když už pominu, že nám předhazuje, co jsme jí údajně měli napáchat před dlouhou dobou ( třeba jsem jim nenabídla jídlo před 6 lety, když u nás byli - vůbec si nepamatuji atp.), zarazilo mne, že mezi hromadou výčitek zaznělo následující: manžel vše klidnil a řekl, ať se podívají, že deti prospívají dobře, jsou šikovné, samostatné a zdravé a ona ho společně se svou sestrou (další to milá osoba, která se nikdy nevdala a hučí tudíž do nás) ukřičela, že „není všem dnům konec!“
Když pominu vše ostatní, všechny ostatní výpady proti mně, mojí rodině, manželovi, to, že se nemohou smířit se svou postradatelností…tak tohle už mi přijde, že ti lidé to prostě nemají v hlavě nějak v pořádku a snad by byli rádi, kdyby se dětem něco stalo a bylo po jejich. Mám strach těmto lidem dát malé děti, ale vím, že to bude vypadat jako msta…
Tak jim je nedávej, nemáš žádnou povinnost děti prarodičům dávat… zvi je pravidelně na návštěvu, ať mají s dětmi kontakt, nebo ať jede s dětmi za babičkou tatínek a jinak ať si trhnou nohou.
Tak jim je nedávej. Pozvi je na kafe, na oběd, zajděte všichni na výlet, a tím to hasne. ![]()
@j.a.n.i1 Bohužel vím, že manžel beze mne nikam moc jet nechce, ale v současnosti už vyvolali tolik hádek, že to vnáší i nepohodu do našeho vztahu. Manžel s nimi diskuzi vést nemůže, tchýně ho uštěká pěknými podpásovkami, na které on moc nereaguje, akorát je pak naštvaný. Já se do toho nemíchám, vím, že by to bylo zbytečné. Oni i když přijedou sem, tak tchyně je permanentně nafučená, že děti třeba děalají něco jinak, než ona chce, chodí kolem nás nabroušeně a nálada je tu na bodu mrazu.
No, tak ji prostě občas pozvi, jednou za měsíc až dva ji přežiješ a vezmeš ji tím všechny argumenty, kontakt s vnoučaty má, tečka.
Manderlova myslím že neznáte dost mojí tchýni Je to úplná kráva navíc je závislá ne lécích a nepotřebuju se zamejšlet nad sebou ale nad tím jestli jsou mé děti v bezpečí což u ní nejsou chtěla bych vidět vás kdyby se vám dítě vracelo domů od babičky rozmrzeleé a neschopné s vámy týden komunikovat moc příjemné to pro mě není jednou jsem jejich matka. A navíc leta nejevila zájem a ted by se chtěla angažovat takže si myslím že by jste se měla zamyslet sama nad sebou vy. A navíc jsme tu v poradně a ne aby mě někdo poučoval jak se mám zachovat