Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Macešky bez vlastního dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.7.17 19:44
@truely
Nepomůže 
Já to taky nechápu. Ona je hrozně fajn, pěkná, skvělá práce…ale prostě blbá. Být jí o 10 víc, tak si řeknu, že se bojí být sama, ale 31 let (čerstvě) to je ještě brzo na to, aby někomu dělala vola
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 19:46
Já osobně bych nikdy do vztahu ONA BEZDĚTNÁ + ON s DÍTĚTEM nešla. Právě podle toho, co vidím u nich. Myslím si, že je to něco jiného než ONA s DÍTĚTEM + ON BEZ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 19:50
Posli ke na Emimino, ať si tady počte…možná se jí otevřou oči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 19:55
Ahoj, je mi 22 let let a už 3 roky žiji s mužem, který má z bývalého vztahu 3 a půl letého syna (znám ho tedy od miminka). Začátky pro mě byly šílené. Vůbec jsem nevěděla jak k němu mám přistupovat. Máma nejsem, teta být nechci ale nejsem nikdo cizí. Chtěla jsem aby mě měl rád, ale abych se nevnucovala, nekupovala si ho nebo nerozmazlovala.. ze začátku mi bylo několikrát vyčteno, že neberu malého dost vážně (x hádek). Že si manžel myslel že si bereme malého na víkend spolu ale evidentně si ho bere jen on.. atd. Chtělo to čas i u mě, malý byl takový plachý typ takže u něj šlo jen o dokázání, že nekoušu a dneska se na víkendy moc těším. Pociti jako že to, co kupuju jemu, by mohli mít mé děti nemám ale chybí mi to, když přijde za manželem, obejme ho a řekne " MÁM TĚ RÁD TATI". Když mu řeknu mám tě moc ráda, řekne já tebe taky ale nikdy to není samovolné a takové to 
. Tam nad vlastní děti není. Chybělo mi být máma. Teď jsem v 5tt a možná bude být malý sourozence. Přelom nastává, tak držím palečky maceškám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 19:59
Já se hlásím 
vychovávám svého švagra 
, bude mu 14, měli jsme ho v částečné péči v podstatě od mala, od čtyř let ho máme ve výhradní péči.
Má poruchu chování, dosti specifickou, takže to s ním nebyl vždycky med, ale teď už je v pohodě, bez léků.
Je to chytrej kluk, v září nastupuje na střední školu, bude studovat v zahraničí takže internát a doma na víkendy a prázdniny, procestoval s námi svět a má rozhled, do školy se těší, už tam má sehnanou i brigádu.
Nikdy jsem ho nebrala jako svého syna, spíš jako člena rodiny, bylo mi 18 když k nám začal chodit takže jsem se necítila jako matka. Máme moc pěkný vztah, spíš kamarádský než rodičovský, nebrala jsem to nikdy nějak negativně ani jako povinnost se o něj starat. Prostě k nám přišel a zůstal, tahali jsme se ho s sebou na všechny služební cesty, chodil do školy snad na všech kontinentech kromě Antarktidy . Taky to s náma neměl snadný .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 20:08
@M1shelle
Ze začátku mi bylo několikrát vyčteno, že neberu malého dost vážně (x hádek). Že si manžel myslel že si bereme malého na víkend spolu ale evidentně si ho bere jen on.. atd.
Tak to bylo vyčítáno i jí. Asi si řekneš, že jsem hnusná, ale já si nemyslím, že když miluješ chlapa, tak musíš automaticky milovat i jeho dítě. Nebo jinak. Když máš chlapa s dítětem, tak automaticky máš i to dítě. S tímto já osobně nesouhlasím, ale nevím, soudím jen podle své sobecké povahy ( ) a zmiňovaného příkladu příbuzné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 20:50
Já si myslím že je tam to klíčové slovo „milovat ho“. Já ho měla od začátku moc ráda ale věděla jsem že ho nemiluju. A to asi ani nejde naučit nebo tak. To musí přijít samo nebo vůbec. Děťátko se musí tolerovat a do života přijmout. Jak se k tomu která z nás postaví už je věc názoru. Do vztahu jsem šla s tím, že to vím a žiju i s tím, že spolu třeba jednou budeme ještě bojovat- s malým (s tolerancí, respektem, výchovou a pod..). Pořád jsem paní našeho domu a nebudu NIKDY ustupovat. I když nejsem máma ani táta 
ale to je asi otázka pozdějších let. Taky jsem z rozvedený rodiny a vím, co to je mít macechu i otčíma. V tom mám na jeho tatínkem i maminkou výhodu. Ti maj rodiny celistvý a můžou pouze improvizovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.7.17 21:56
Holky moc děkuju těm, které opravdu napsaly vlastní pocity a vlastní zkušenost. a těší mě, že právě vaše příspěvky u byly ty ze všech nejoptimističtější, nejmilejší a nejeselejší.. pište dál, ty osatní jsem jen přelétla a moc nečetla, je to mimo mísu. Hlavně nemám ráda to známá to má… no to bych teda nemohla toto, hruza…
takže díky vm co píšete. Ještě jsem se chtěla zeptat - když dítě je, vztah s ním je super a vše, i vaši rodiče - nevvlastní dědeček s babičkou vlastně, to dítě si zamilují a tak… tak nemůže v tom pak zamávat negativně to, když vlastní dítě taky potom přijde?
ono by se zdálo že je pak vlastní dítě jen takový bonus navíc, třešnička na dortu, pokud všechno funguje A je to opravdu tak? Nemůže se pak třeba vztah nevlastních prarodičů - k nevlastní po narození vlastního vnoučete změnit, zkysnout, třeba ochladnout nebo tak? A váš? Je lepší mít mezi vlastním + nevlastním sourozencem větší věkový odstup - aby si nezáviděli třeba a nebo spíš menší(aby dostali víc šanci být parťáci?) 
díky
- Citovat
- Upravit
23.7.17 22:29
@Anonymní píše:
Holky moc děkuju těm, které opravdu napsaly vlastní pocity a vlastní zkušenost. a těší mě, že právě vaše příspěvky u byly ty ze všech nejoptimističtější, nejmilejší a nejeselejší.. pište dál, ty osatní jsem jen přelétla a moc nečetla, je to mimo mísu. Hlavně nemám ráda to známá to má… no to bych teda nemohla toto, hruza…takže díky vm co píšete. Ještě jsem se chtěla zeptat - když dítě je, vztah s ním je super a vše, i vaši rodiče - nevvlastní dědeček s babičkou vlastně, to dítě si zamilují a tak… tak nemůže v tom pak zamávat negativně to, když vlastní dítě taky potom přijde?
ono by se zdálo že je pak vlastní dítě jen takový bonus navíc, třešnička na dortu, pokud všechno funguje A je to opravdu tak? Nemůže se pak třeba vztah nevlastních prarodičů - k nevlastní po narození vlastního vnoučete změnit, zkysnout, třeba ochladnout nebo tak? A váš? Je lepší mít mezi vlastním + nevlastním sourozencem větší věkový odstup - aby si nezáviděli třeba a nebo spíš menší(aby dostali víc šanci být parťáci?)
Tak co se týče těch nevlastních babiček a dědečků… Tak manželův syn ze strany mojí mamky, tedy mamka a otčím + mojí prarodiče to prostě byli od začátku babičky a dědové. Sami si o to řekli, že jim tak má říkat. Babička ho prvně viděla na naší svatbě a hned k němu přišla a já jsem teď tvoje babička, říkej mi babi. Fotila si ho o sto šest a pak se v práci chlubila pravnoučkem jaký je šikovný. Dostával od nich jak na narozeniny tak k Vánocům nebo třeba jen tak něco. Mamča si to k nám kolikrát přiřítila jen tak s hrníčkem pro něj, sladkostí… Když věděla, že je u nás a jela na nákup vždy mu něco koupila. Můj táta děda být nechtěl, řekl ať mu říká strejdo. Ale k narozeninám mu koupil, k Vánocům ne, ale tak samo o sobě ho přijal hezky a měl ho rád. Jenže pak se všechno strašně změnilo, bohužel ne kvůli nám a už je strašně dlouho neviděl. Rok, dva? Asi tak. Ale kdyby je viděl pořád by byli babička a děda. Někdy mě to až mrzí, jak to dopadlo. Pořídili jsme si s manželem společné dítě a to se ze strany ex a tchyně neodpouští, takže vše šlo do kopru. Ale bylo to hezké jak ho přijali za vlastního vnuka a tak k němu přistupovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.17 09:36
Tak moje děti třeba tu nevlastní babičku nikdy neviděli a ani to asi není v plánu exmanžel znovu manžel tam jezdí v době kdy s dětmi není děti mého nového partnera viděli babičku z naší strany za ten rok asi třikrát Takže ten vztah je určitě jiný než k vlastní vnoučatům a nevidím na tom nic divného prostě Každé dítě má svoje rodiče svoje prarodiče a ty nelze nahradit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
