Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, jsem tu nová. Četla jsem spoustu starších příspěvků na toto téma a dost mi to pomohlo. Stejně zakládám nové téma, protože se asi potřebuju vypsat ze svých pocitů. Po 10 letech mne opustil partner. Vychovávali jsme spolu 3 děti, dvojčata 13 (ty mám z prvního manželství, manžel zemřel) a synka 5 let. Poslední rok byl opravdu divný, partner často vyvolával konflikty, aniž by k tomu měl opravdový důvod, byl hodně nervózní, cholerický, prostě jiný člověk, než do té doby. Při našich hádkách šlo většinou o výchovu dětí (hlavně dvojčat), ke kterým byl často nepochopitelně hodně přísný. Důvod nevysvětlil. Já jsem vše přikládala únavě z práce, taky hodně fungoval doma. Děti sportují, takže jsme často jezdili každý někam jinam, jeden na fotbal, druhý na gymnastiku. Na jaře 2015 jsme se spřátelili s rodinou, která bydlí hned vedle. Manžel podivín, počáteční alkoholik, ona působila jako fajn ženská. Mají 2 děti, které se spřátelily s těmi našimi. V létě už jsme působili jako nerozluční přátelé, skoro rodina. Já pracuji z domova, tak jsem dost často hlídala všechny děti, ona si stěžovala na manžela, já ji vyslechla, utěšila, poradila. Dávala jsem jí věci po mých dětech, zvala je na oběd, na grilování, jejich děti jsem krmila, hlídala… ale všechno ráda. Abych to zkrátila, letos v lednu jsem přišla na to, že mi je partner nevěrný právě s touto sousedkou. Nevím, zda fyzicky, virtuálně ale určitě. Každopádně se vysvětlilo partnerovo podivné chování. Já jsem chtěla vše urovnat, nikomu jsem nic neřekla. Tři týdny jsme tady přežívali, bylo to hrozné. Nakonec se to stejně provalilo, na jejich zprávy přišel její manžel. Můj partner se odstěhoval k mamince, ona odešla, našla si byt. Spolu asi nejsou. Rozhodně spolu nebydlí. Ty 3 měsíce byly peklo, naštěstí mám přátele, kteří mi opravdu pomohli. Já jsem fungovala na nouzový režim, jen děti, práce, domácnost… nemohla jsem spát, začala jsem kouřit. Teď už je mi líp, nechci ho zpátky, protože mne hrozně zklamal. Není to ten rovný člověk, kterým byl před touto aférou. Jen je mi pořád smutno, děti jsou sice moje radost, ale je mi líto i jich, ten nejmladší často pláče, že chce tátu zpátky. Děkuju, pokud jste dočetli až sem… strašně pomáhá vypsat se ze všeho… Pokud někdo má podobnou zkušenost, prosím o reakci… A doufám v lepší budoucnost!
@Majda1975 však děti (tedy malý) o tátu nepřišel, ne? Je mu 5, tudíž mu vysvětlit, proč už táta doma není a umožnit mu s ním styk
já odešla, když byli klukovi 3 roky, zpočátku byl taky smutný, ale ví, že za tátou může kdykoliv. Je to víc jak 6 let, vztah mají dobrý a kluk je už dávno v pohodě.
@martina.se To je pravda. Já taky ve styku nebráním, vlastně ani těm starším. Jen ti jsou na něho ještě naštvaní, i když už u něho taky byli. A tomu nejmladšímu to vysvětluju, to je jasná věc. Já asi vím, že si vše sedne, ale prožít se k tomu bodu, to je někdy o nervy… Dík za reakci!
@Majda1975 píše:
@martina.se To je pravda. Já taky ve styku nebráním, vlastně ani těm starším. Jen ti jsou na něho ještě naštvaní, i když už u něho taky byli. A tomu nejmladšímu to vysvětluju, to je jasná věc. Já asi vím, že si vše sedne, ale prožít se k tomu bodu, to je někdy o nervy… Dík za reakci!
chce to čas, nespěchej ![]()
Ach jo, tyhle nový kamarádky… :-/ na jednu stranu jsem ráda, že můj muž nevyhledává žádná extra kamarádství a razí názor, že si vystačíme sami, aspoň tedy zatím… tyhle situace se musí těžko rozdýchávat… Každopádně, bude zase lépe
Držím Vám moc palce
@Majda1975 Chápu, že je to čerstvé a nějak jsem nepostřehla i jinou alternativu, ale nezvažovala jste o poradně, nebo nějaké pomoci jak dále s partnerem komunikovat.
Nechci se Vašeho přítele zastávat, no třeba sednul na lep ženské, která si říkala, že vše lepší než ten její a nakolik má laťku pěkně nízko, tak se pokusila o Vášho. Možná pokud by si vysypal popel na hlavu, pochopil, vy trošku (opravdu Vás neznám, tak těžko posoudit) změnila chování sama k sobě a přestala být jenom ta hodná a nápomocná, kterou každý obelže?
Všechno se děje z nějaké příčiny a je dost možné, že tohle Vás posune jinam, pokud ne ve vztahu k ninějšímu partnerovi, ale tomu dalšímu.
Přeji pevné nervy! ![]()
@Pettcherry Přesně. A já jsem člověk, který si k sobě nikoho jen tak nepustí… ale ona to uměla a celá naše rodina jí na to skočila… ale to už mám vyřešené, jen jsem asi unavená z toho smutku, který mne už opouští, ale tři měsíce tu byl… díky za reakci.
Souhlasím s @flybe, je rozchod definitivně nutný? chápu zklamání a smutek, ale třeba se půjde přes to přenést a jít dál, tedy pokud byste oba chtěli.. každý může udělat chybu…
každopádně to musí být hrozné, drž se!
@flybe přesně jste to odhadla. Já sama jsem šla k psychologovi. Náš vztah už se nemůže vrátit, nestojíme o to ani jeden. Ale určitě oba chceme jednou fungovat tak, aby to bylo dobře pro děti. A ano, srovnala jsem si hodnoty, určitě jsem teď o dost opatrnější. Děkuju za reakci
@Majda1975 Máte k tomu moc střízlivý přístup a moc Vám držím palce ![]()
Já jsem jinou alternativu na začátku chtěla, on ne. A měl pravdu, nebylo by to dobré. Teď už to vím taky. Je to obrovská zkušenost. A děkuju všem za příspěvky, je dobré znát názor zvenčí.
Pettcherry: já jenom k tvému názoru, že tvůj můž raději s nikým nekámoší. Tento příběh nemá nic společného s kamarádstvím. Hodně můžů si najde milenku v práci a taky neříkáme, ať raději nechodí do práce. Prostě se stalo, je to smutné a chce to čas. Zakladatelka zatím řeší vše s přehledem a přeji ji, aby se brzy cítila lépe a třeba se najde někdo, kdo jí její mysl pozvedne.
Já netvrdím, že je to pravidlo, ale občas se to tak stává… když si pár najde nový kamarádský pár, že proběhne jakási tajná výměna… a tento příběh, tak trochu s tím společného má, mi přijde… do té doby funkční vztah, který narušilo to, co z počátku bylo přátelství…
nebo se pletu? Jasně, že se nedá žít ve společenském vákuu…
U nás to tak bylo. Jenže jejich vztah funkční nebyl, ona se přiznala, že o odchodu uvažuje už více než 2 roky. Asi si vyhlídla chlapa, který byl blízko, prodělával krizi středního věku, viděla, že se umí postarat o děti, pomáhá v domácnosti… tak ho ulovila. Nejhorší je, že ho ponoukala proti dvojčatům, on na ně byl opravdu dost přísný, až přehnaně. A já jsem se pak dozvěděla (viděla jsem na vlatní oči zprávy, které mu psala), že ho nabádá, ať je ještě přísnější, že jsou hrozní, prostě děs. A přitom se tvářila, jak nás má ráda. Ale ani on není bez viny, já dokonce vidím vinu víc na jeho straně. Já třeba přátele i kamarádky mám, už hodně dlouho. A nemohla bych bez nich žít. Ale jestli si poustím ještě někoho nového do života, tedy kamarádku, to teď opravdu nevím. Každopádně vám holky všem děkuju za příspěvky.
@Majda1975 ja ted amusim rici ze uz v prvním odstavci byla jasný důvod- ženská. Chlapi jsou pruhlendí jako papír ![]()
Jinak za me pokud ho chcete zpet tak hlavu nahoru a namalouvanou. Usmev na tváři a hlavne nic nevyčítat… Chlap se chytne za nos a pokud nahodou ne, tak opravdu za to nestojí ![]()