Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přečti si ještě jednou pasáž „i starší mají 4r a 2,5r… Uznávám, že nevím, co dělat…s manželem to nikdy nebylo růžové, bylo i nějaké fyzické napadání, nadávání bylo na denním pořádku. Teď se změnil, ale na jak dlouho? To, co si myslí to stejně nezmění…Nemá problém být na děti vulgární, seřvat je za každou blbost“.
A „pořád je to člověk, kterého mám ráda a chci, aby se měl dobře…“.
Takže upřednostníš dospělého chlapa, který ubližuje na všechny strany a dokonce i vlastním dětem a to jen proto, aby se ON měl dobře.
A kdy se budou mít dobře děti?
PROBOHA PROC s někým s kým jsi si vlastně nikdy nerozuměla udělala 3 děti? ![]()
Změní se přesně na tu dobu, dokud tě nebude mít zase jistou. Být tebou tak od něj odejdu.
Ještě dodam, když on mel jinou, bylo to podle něj v pořádku, o děti se stejně nestará tak co. A jakmile jsi něco udělala ty tak on je chudák a mela bys na něj brát ohledy..a akorát uražené ego, proboha dotahnete ten rozvod..
Příspěvek upraven 13.04.16 v 12:04
Clovek se nezmění ani kdyby chtel… Znam to z vlastni zkusenosti… Vzdy to tyden bylo ok a pak se to vratilo do starych koleji… Vydrzela jsem to 16 mesicu… Nastesti jsme zadne deti ani nic takoveho nemeli… Ale pokud by jsme meli a byl by na ne zly… Letel by oknem… To by byla posledni kapka… ![]()
On je citový vyděrač a ty mu to žereš. „vzpamatoval“ se proto, že zafungoval princip natahované gumičky. když je pomyslná guma mezi vámi povolená, chlapec má jistotu. jakmile se odtáhneš a guma se napne, je přitahován a snaží se zase ji mít povolenou. lze opakovat prakticky donekonečna.
Ano změní se, ale jen na dobu nutnou k tomu, aby tě zase získal. Pro jeho „dobro“ chceš obětovat štěstí své a svých dětí? Děti vycítí, že doma to není úplně ok a je pro ně leckdy lepší, aby se rodiče rozvedli.
Byli jsme mladí a blbí. Dokážu si přiznat své chyby. Věřila jsem, že to bude lepší. Neustále jsem ho za vše omlouvala…třetí dítě byla nehoda přes antikoncepci, já chtěla na potrat, on mě přemluvil, že si dítě necháme, že to zvládneme, nakonec před porodem vedl řeči o adopci (aby nemusel platit takové alimenty)… Ano, vím, že kdybych odešla hned při prvních pochybnostech, bylo vše jinak. Ale prostě jsem věřila…Ve chvíli, kdy jsme se vzali už to pro mě bylo napořád, až tím, co udělal minulý rok mě donutil přemýšlet nad tím, že ať se mi to líbí nebo ne, tak manželství není všemocné a nemusí trvat na věky…že může být i jiný muž, se kterým by mi třeba bylo fajn…
Jinak děti ho mají rády. Ptají se na něj, když je v práci, řekla bych, že k němu dost teď tíhnou, což je, především u toho nejstaršího, skvělý pokrok, protože si k tátovi vytvořil dost negativní vztah tím, že tu s námi dlouho nebyl…
Dotáhni ten rozvod, ne kvůli milenci, ale kvůli sobě a dětem. Tvůj manžel je pako a ty mu to žereš…
@Anonymní píše:Jinak děti ho mají rády. Ptají se na něj, když je v práci, řekla bych, že k němu dost teď tíhnou, což je, především u toho nejstaršího, skvělý pokrok, protože si k tátovi vytvořil dost negativní vztah tím, že tu s námi dlouho nebyl…
Takže když je v práci a není zrovna u milenky a nerve na ne, tak ho maji rady, to je ten pan, co s vama bydlí.. Dětem je jedno kdo je jejich pravý otec, ale kdo se o ne stara.
Nečetla jsem komentáře, ale za mě - nezměnil se, jen se teď snaží, než tě bude mít zase jistou, a pak nanovo. Přijde mi, že upřednostňuješ jeho blaho před blahem svých dětí, a to by podle mě nikdy, NIKDY neměla matka dopustit. Takže co nejrychlejší rozvod (i kvůli těm jeho dluhům) a být s dětmi. Jestli i s milencem, tomu bych i dala čas, ale v klidu, bez něj!
Abych řekla pravdu, pozorně jsem přestala číst u pasáže, kdy si na tobě doma vyléval vztek a nadával ti. Je jasné, že teď se bude snažit a nosit ti modré z nebe, když tuší, že by ses chtěla rozvést.
Rozveď se kvůli sobě i kvůli dětem, takový člověk není vhodný vzor pro děti… A na milence se zatím vykašli, nejprve si to v sobě srovnej.
Jak si můžeš s někým takovým udělat tři děti opravdu nepochopím, to jeho chování určitě nebylo ze dne na den ![]()
Píšete, že se v době Vaší nepřítomnosti v podstatě nepostaral a jako nedělka kste se vracela do bince, takže namísto klidu a sžívání se s novým členem stres, fyzická námaha a starosti. Píšete, že je schopen fyzického násilí, je vulgární k Vám i dětem, očividně nepomáhá a když jde do úzkých vydírá Vás i psychicky, sebevraždou. Za sebe mohu říci, že pokud takovém vztahu setrváte ‚kvůli dětem‘, dáte dívce do života vzorec, že je vpořádku, nechat se třískat, ponižovat a nechat si nadávat, a chlapci vštípite, že muž má svou ženu bít, ponižovat a být k ní sprostý, protože takový vzor mu dá jeho otec. Pro Vás to bude znamenat nebýt šťastná, beustále vidět své chyby na svých dětech, v padesáti budete totálně vyhořelá.
To chcete? Asi ne, že. Rozvěďte se, pokud máte pocit, že tím budpu děti trpět, přečtěte si pozorně své řádky. Sama píšete, že bez něj, jste byli šťastní, v klidu. A pokud máte i náruč někoho, kdo Vás nemiluje jen pro kus žvance, čisté prádlo a sex na požádání, neváhejte. Ta šance ru za pár let být nemusí.
Přeji Vám i dětem spokojený život.
Omlouvám se, protože v Tvé kůži nejsem, ale Tvůj příspěvek je jak od schizofrenika..rozpolcená osobnost.
Nesnášíš ho…pak chceš, aby se měl dobře
Je hnusný na vaše děti…,ale když jim nic nedělá..,no ono, když asi vám všem nic nedělá, máte se vlastně všichni fajn…říkáš Ty. Bud otevři oči a mysli a nebo je zas zavři, nalhávej si nesmysly o rodinném štěstí a doufej ve šťastný společný život.
K tomu dodám jen jedinné…chudáci děti. Když už né táta, tak ani máma se za ně nedokáže postavit…,nedokáže jim zajistit bezpečný a šťastný domov. Napadlo tě, jak se asi oni cítí, když se doma bojí reakcí svého otce?
Prvně prosím o zachování anonymity. Ani nevím, odkud začít. Máme tři děti, měsíc před termínem porodu třetího dítěte (které chtěl muž) manžel přišel s tím, že se chce rozvést. Nastalo doslova peklo. Jezdil neustále někam za kamarády, nevěděla jsem kde je, kdy přijede, nic. Když se třetí dítě narodilo, vedl řeči o tom, že není jeho. Bylo nemocné a strávili jsme v porodnici cca 14dnů. Ani jednou se nezeptal na jeho zdravotní stav, zato mi stihl napsat, že to pořád nechápu, ale že on se zamiloval. Když jsem se dostala domů, byl tam nehorázný bordel, plesnivé nádobí, hladové děti. Asi po dalších 14dnech se mi konečně podařilo, aby se odstěhoval, jelikož jeho přítomnost pro mě byla velmi náročná. Obrečela jsem to, ale musela jsem tu být pro děti a paradoxně mi s jeho odchodem bylo lépe a lépe. Následně jsme byli cca 4m od sebe, podali jsme žádost o rozvod. Brečela jsem, prosila…ač taková povaha rozhodně nejsem. Bylo mi to k ničemu, pevně si stál za svým. Když už jsem se s tím nějak smířila, dala si dokupy byt podle mých představ atd., tak jsme se začali více vídat. Zdálo se, že jsme si oba uvědomili spoustu věcí a že by náš vztah mohl být lepší. Vrátil se tedy k nám. Bohužel po týdnu vše zajelo do starých kolejí a já byla ještě více zoufalá, než kdy předtím. Nikdy dřív náš vztah nebyl úplně pohádkový, ale člověk si zvykl… Měla jsem pocit, že tohle prostě nemůžu vydržet. Nastaly problémy u něj v práci a začal si je vylévat doma, denně si našel záminku, aby mi nadával, jaká jsem svině atd. Shodou náhod jsem se sešla s dávným kamarádem, dlouho jsme se neviděli, chtěla jsem jen vědět, jak se mu daří. Kdysi jsem do něj byla zamilovaná, časem jsem zjistila, že i on do mě… No, naše setkání ve mně vyvolalo rozporuplné pocity. V mých očích splňoval veškeré požadavky na „ideálního partnera“, já v jeho též. Ale zároveń jsem byla smutná a rozzlobená, že takto se nemůže chovat můj muž. S kamarádem jsme si více a více psali. Můj manžel přišel v 19h z práce, sedl k PC a vstal ve 23h, aby šel spát…takže po tom, co jsem celé dny trávila s dětmi, jsem trávila večery sama. Vlastně celý náš vztah, až na pár výjimek. Tak jsem si psala s kamarádkou, později s tím kamarádem. Jeli jsme na jednu společnou akci, kde se to prostě stalo. Ač jsem zásadový člověk a manželství pro mě bylo vždy skoro posvátné, vyspali jsme se spolu a já neměla jedinou výčitku
zamilovala jsem se. Tajně jsme se v rámci možností začali scházet a já se rozhodla pro rozvod. Takové chování od muže jsem nikdy nezažila, navíc, když vidím, že to jsou pro něj naprosto automatické věci. Maximálně si rozumíme v názorech, koníčcích, pohledech na věci, v sexu… S manželem nic moc společného nemáme, krom dětí a plánů. Jenomže jen jsem doma začala téma rozvod nadhazovat, přišel ze strany manžela obrat. U PC už čas netráví, snaží se mi plnit má sexuální přání i nějaké „požadavky“ v osobním životě. Opravdu se začal snažit. Ocitla jsem se v pasti a nevěděla, co dál. Pořád je rozdíl, když se někdo snaží a když to někdo dělá naprostou automaticky. Vím, že i milenec má své mouchy, ale tak to každý. Jednoho dne se manželovi podařilo dostat se mi do mobilu a přečetl si část naší konverzace. Začal mít takové řeči, ze kterých mi bylo jasné, na co myslí, včera mi to i přiznal - myslel na sebevraždu. Už když jsme se poznali (v 16 letech), tak se sebepoškozoval, byl dost depresivní, měl a má takovéto sklony. Děti jsou pro něj v případě rozvodu značná finanční přítěž, Vlastní blbostí se zadlužil a tak mu po zaplacení dluhů zbývá na měsíc 10t, z čehož by ještě musel platit na tři děti, jíst, jezdit do práce…Nemůžu ho mít na svědomí, nemůžu ho opustit. Ale v hlavě a srdci mám pořád toho druhého muže. Zajímalo by mě, zda je tu někdo s podobnou zkušeností, jak se manžel zachoval po případném rozvodu, nebo zda to někdo dal ještě dokupy a nelituje. Také co děti na takovou situaci? Ti starší mají 4r a 2,5r… Uznávám, že nevím, co dělat…s manželem to nikdy nebylo růžové, bylo i nějaké fyzické napadání, nadávání bylo na denním pořádku. Teď se změnil, ale na jak dlouho? To, co si myslí to stejně nezmění…Nemá problém být na děti vulgární, seřvat je za každou blbost…
ale pořád je to člověk, kterého mám ráda a chci, aby se měl dobře…