Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám hrozně blbou osobnost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.4.24 16:02
A muzes sem napsat par prikladu? Osobne bych si myslela, ze by bylo fajn najit si terapeuta, ktery ti pomuze tim projit, nez se naucis se vymezovat. Poslechni si taky podcast Plny kecky, castecne se tam tohle tema taky resi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.4.24 16:18
@medvidka Bydlíme ve stejném městě, stýkám se s nimi… Ani nevím, asi že to chtějí a jsme přeci rodina. 
- Citovat
- Upravit
MartinL45
3.4.24 16:20
@Anonymní píše: Více
Udělej si hranice. Pokud ti dělají problémy, odstřihni se od nich.
- Citovat
- Upravit
3.4.24 16:22
@Anonymní píše: VíceŽe jste rodina, není žádný argument. Kdyby to byli cizí lidé, tak bys jejich toxické chování taky netolerovala. Musíš se vymezit, jseš pořád v roli dítěte svých rodičů, nikoliv samostatná jednotka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.4.24 16:24
@Afrikana
Napíšu pár těch lehčích… Pak jsou věci, které už jsou šílené a na hlavu.
Já žila s přítelem v Praze, každý pátek pokyn, ať přijedu na víkend domů, že tam bude sestra a dlouho mě neviděli. Každý víkend jsem přijela, sobotu ležela s nimi před televizí a poslouchala výčitky, že mě přítel opustí, když nejsem s ním. V neděli jsem jela zpět a poslouchala, že už jedu.
V restauraci na nějaké oslavě přišel číšník, že má kuchař speciální dezert, který se skládá, ze dvou dortů. Já říkám, že nechci, objednají celý dezert, sami si dávají na půl. Výčitky, že nejím, když mi to objednali, pláč. Sním to a do půl hodiny slyším, že bych měla zhubnout.
Tohle jsou takové ty nicotné detaily, ale asi to u nich začíná. Já se vlastně ohradila, až když mi matka vytrhávala miminko z ruky, se slovy, že tohle musí babička.
- Citovat
- Upravit
MartinL45
3.4.24 16:32
@Anonymní píše: Více
Takže asi takhle: mami, tati, vadí mi, jak se mnou manipulujete a jak se ke mě chováte. tady máte nějaké případy toho chování. Jestli se to bude dít nadále, budu muset s vámi přerušit kontakt, protože je mi to opravdu nepříjemné.
Uvidíš, jak to přijmou - pokud se budou snažit to změnit, je to ok, pokud ne, tak prostě utni kontakt..
- Citovat
- Upravit
Svetluska55
3.4.24 17:43
@Anonymní píše: Více
Ty nevim, ale z toho, co licis, to spis zni jako lide, kteri si takzvaně nevidi do ust a placaji a placaji..casto zcela protichudne informace..kdybys je s tim konfrontovala, tak se budou durdit..nekteri lide bohuzel jen mluvi, aby mluvili.. a ty jsi vztahovacna, opravdu je poslouchas (mozna jako jeden z mala lidi) a dotkne se te to..
Pokud jsou placalove, tak fakt jednim uchem tam, druhym ven, je jedno, jak se budes vymezovat, je to marny
- Citovat
- Upravit
3.4.24 17:57
@Anonymní píše: Více
Sama vidíš, že si akorát tak protiřečí. Ale musíš začít u sebe. Druhý lidi nezměníš, ale svůj postoj jo. Cílem by mělo být to, aby si dělala to, co chceš ty. Možná by ti pomohl terapeut.
Mně někteří členové rodiny kecali do výchovy. Přestala jsem si to brát, když měli úplně protichůdné rady. Pak mi bylo jasné, že to není o mně, je to o nich. Prostě neví a něco důležitě plácnou.
Je dobře, že to měníš kvůli dceři. Ona tohle potřebuje. A bude ráda, když jí půjdeš příkladem a začneš si opravdu stanovovat hranice. Resp. ignorovat. Třeba situace s dortem by vypadala tak, že poděkuješ a dezert nesníš, že opravdu nemůžeš a nechceš. Případně si ho necháš od číšníka zabalit. Poprvé to pro tebe bude hodně nepříjemné. později snadnější a i ostatní si zvyknou, že už na tebe tak nemůžou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.24 18:10
Každý pátek pokyn… „tento ani další víkend nepřijedu, něco už mám, nechce se mi“. Když na tom budou trvat, ty budeš trvat taky, „nepřijedu nemůžu, nechci“. Dort nechci, mám dost, děkuji. Když ho objednají, říct číšníkovi hned, že chcete jen jeden, že ty nechceš. Když ho přesto donesou, nejíst to. Ne já to trpitelsky udělám a pak to ve mně bobtná. Jestli ti někdo v restauraci nutí dezert tak je to pošetilec a ty nejsi povinná dezert sníst. Oni to možná nemyslí zle, tak na ně zkus pohlížet jako na nešťastníky, kteří neví co se sebou a tak manipulují s tebou, aby se nějak zabavili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.4.24 18:53
Díky za komentáře. 
Ono kdykoliv jsem zkusila odmítnout, nebo vysvětlit, proč ne, tak slyším jen Mlč! Poslouchej! To to jako nemůžeš sníst? apod.
- Citovat
- Upravit
3.4.24 20:31
Jedná se o manipulativní chování, kterého se dopouštějí toxičtí lidé.
Také se ho dopouštějí psychopatologické osobnosti (to už je vysoký level), nejčastěji narcisté (a to skrytí narcisté), ale také psychopati, histrioni (lidově hysterici) a hraničáři.
Můj tip: zkus, zdali matka nevykazuje narcistické rysy.
Hledej nejdřív zde diskuse o narcistických matkách, je jich hafo, v nich odkazy na příslušné weby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.24 12:31
Pokud je to možné, odstěhuj se do jiného města, jestli jejich pozvání na návštěvu neumíš odmítnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, asi se potřebuju vypsat. Mám úplně stupidní osobnost. Od malinká jsem byla zvyklá všechny okolo mě poslechnout, hlavně mojí mámu. Takhle mi to vydrželo až do třiceti (vlastně porodu), to jsem se po pár měsících vzepřela. Teda vzepřela jsem se jen částečně, protože v hlavě s tím bojuju jako sviňa…
Pointa je v tom, že mi moje matka a obecně moje rodina něco rozkáže, mě se to nelíbí, ale poslechnu. Po chvíli se naštvu, že jsem to takhle nechtěla, ideálně i v kombinaci já jsem jim říkala, že to tak nechci, ale oni mě neposlouchali. Potom to v mně bublá několik týdnů, měsíců či let, pak jim to výčtu a jim je to u… Já jsem naštvaná, že mě to trápí a jim je to jednou. Jsou schopní se na mě usmívat, i když jim to řeknu hned, jak to udělám. Když neudělám, co po mně chtějí, naštvou se, jak jsem zlá. Evidentně žádný respekt, berou mě jako malou holku bez rozumu. Po porodu jsem si začala bránit dítě, aby mi ho furt nebrali, ale stejně pořád pasivně agresivně útočí. Už když to píšu, tak to zní malicherně, ale mě to prostě strašně štve.