Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám pocit, že mi něco utíká
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
9.5.22 17:03
- Citovat
- Upravit
9.5.22 17:05
V podobném věku jsem si život otočila o 180 stupňů právě kvůli podobným pocitům. Byla jsem uvězněna ve vztahu, který mi nevyhovoval, ve svém věku jsem chtěla dělat úplně jiné věci než se starat o domácnost a být v práci, která mě nebaví. A tak jsem se prostě rozhodla, rozešla se, přestěhovala se do úplně jiného města, našla si takovpu práci, která mě neplaňuje, dostudovala, začala pořádně cestovat, užívám si života jak nikdy a našla jsem perfektního chlapa. Nejlepší rozhodnutí mého života. 
stačilo jen sebrat odvahu.
Příspěvek upraven 09.05.22 v 17:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.22 17:10
@Barbucha3 Bože, kéž bych tohle brzo mohla napsat já. Jsi skvělá a odvážná! Já jsem zatím trochu srab, protože přítele miluju, je nám spolu fajn, smějeme se, rozumíme si, ale vnímám ho právě i kvůli tomu deficitu vášně jako dobrého kamaráda. Vím, že mi bude chybět. Je dost citlivý, on by se se mnou nikdy nerozešel, takže tohle celé bude muset být v mé režii a bude to strašná zkušenost. Hlavně se pak budeme muset nejspíš dále vídat, protože spolu máme psa. Nejhorší je, že tohle je můj problém, nevyhnu se mu a musím ho vyřešit jen já sama. Díky za podobnou zkušenost.
- Citovat
- Upravit
9.5.22 17:13
@Anonymní píše:
@Barbucha3 Bože, kéž bych tohle brzo mohla napsat já. Jsi skvělá a odvážná! Já jsem zatím trochu srab, protože přítele miluju, je nám spolu fajn, smějeme se, rozumíme si, ale vnímám ho právě i kvůli tomu deficitu vášně jako dobrého kamaráda. Vím, že mi bude chybět. Je dost citlivý, on by se se mnou nikdy nerozešel, takže tohle celé bude muset být v mé režii a bude to strašná zkušenost. Hlavně se pak budeme muset nejspíš dále vídat, protože spolu máme psa. Nejhorší je, že tohle je můj problém, nevyhnu se mu a musím ho vyřešit jen já sama. Díky za podobnou zkušenost.
Já to měla o malinko jednodušší, protože můj bývalý nebyl dobrý partner, i když jsem si to dlouho neuvědomovala. Ale rozchod byl peklo a ještě dlouho mě přemlouval. Já se přestěhovala 200km daleko, psa máme taky, několik měsíců jsem ho vozila na střídačku, ale pak jsme se domluvili a psa mám jen já. I pro to zvíře to je lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.22 17:13
@Anonymní píše:
Já už prsten na ruce mám, svatbu chtěl. Ale jak jsem psala výše, z jeho strany to nevidím na manipulativní krok, spíše to, že on je opravdu rodinný typ. Ve spoustě věcí se shodneme a ústupky dělat umíme. Vysokou nemá, je vyučený. On v té škole nevidí smysl, nebaví ho a nikdy ani nebavila. On je naopak dost takový mimčo. Tím chci říct, že spoustě věcí nerozumí, chodí si pro radu převážně za mnou, protože já vím spoustu věcí, mám takový všeobecný přehled. Doma většinou rozhoduji já. Já vím, jak získat hypotéku, já nám udělala pojištění, já dokážu jednat s úřady, a tak podobně. Tím nechci říct, že by byl hloupý, spíše ho nebaví to řešit.
Ten rozdíl ve vzdělání Vás dříve či později dožene. A i prsten už došel… Holka holka…to ti taky radím, uteč. Tady absolutně nedokážeš odhadnout, jak by byl šťastný, že musíš sedět s dítětem doma, on je ten vydělávající, on je ten, který má nad tebou konečně po těch letech navrch a dá ti to sežrat. Vždyť pokud bys měla nějaký rok kariéru, budeš vydělávat spíš víc než on, nebo se pletu? Jinak můj muž je taky vysokoškolák, co by mi fakt vadilo, je to, že by mi někdo předhazoval a shazoval mé vzdělání. A to, že to nedělá teď, neznamená, ze si nerýpne, až dostuduješ… 
- Citovat
- Upravit
9.5.22 17:27
Jsi v krásným mladým věku, máš všechno před sebou, všechny dveře otevřený. Jdi si za svými sny jenom ty víš, co tě udělá šťastnou. Pokud se teď na dítě necítíš, nebude tě mateřství nijak naplňovat. Studuj, vzdelavej se, rozšiř si obzory, vyjed do zahraničí, využij třeba Erasmus na magistru a pak při práci cestuj, nebudeš nikdy litovat zkušenosti a nových přátel a kontaktů, který při tom získáš a myslím že najdeš i toho správného chlapa, se kterým si budeš rovná ve vzdělání a budete se navzájem obohacovat a pak přijde i ta rodina, a ty nebudeš mít pocit že jsi nic neprozila. Bude z tebe sebevědomá, vyrovnaná máma, co nebude mít potřebu něco dohánět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.22 17:29
Nenech se natlačit do ničeho, co sama nechceš a necítíš. Je ti 23, můžeš si dělat vpodstatě co chceš. Že je přítel hodný a pozorný - já nevím, stačí to ke spokojenému životu? Já bych nechtěla být s někým, kdo mě nutí do taz razantního kroku, jako je si pořídit dítě. Hodných a pozorných chlapů běhá po světě spousty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.22 17:29
@Anonymní píše:
@Lily Evans Děkuji za reakci, tohle mi moje intuice nejspíš i radí. Nevím, jestli jsem dostatečně silná na tak razantní změnu, přece jenom už takhle žiji čtvrtým rokem. Bojím se toho kroku. Přijde mi, že intuice nejlépe ví, ale já si to vždy něčím omluvím a dál se v tom motám. Nejspíš jsem srab.
u mě naprosto přes kopírák, akorát já neměla odvahu a klepala jsem to takhle ještě další 4 roky, pak jsem do toho ťala, ale to už mi bylo 29, úplně zbytečně a lituju toho dodnes. Ztracený čas a mládí, které už nikdo nikdy nevrátí. Měla jsem hrozný strach, v tu dobu jsem také dodělávala školu, práci jen brigádně, absolutně nepadalo v úvahu, abych sbalila svý tři psy a šla někam do paneláku, ale nakonec jsem to dala. Ale mělo to přijít daleko dřív, tak někdy před druhým psem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.22 17:30
@Anonymní píše:
Já už prsten na ruce mám, svatbu chtěl. Ale jak jsem psala výše, z jeho strany to nevidím na manipulativní krok, spíše to, že on je opravdu rodinný typ. Ve spoustě věcí se shodneme a ústupky dělat umíme. Vysokou nemá, je vyučený. On v té škole nevidí smysl, nebaví ho a nikdy ani nebavila. On je naopak dost takový mimčo. Tím chci říct, že spoustě věcí nerozumí, chodí si pro radu převážně za mnou, protože já vím spoustu věcí, mám takový všeobecný přehled. Doma většinou rozhoduji já. Já vím, jak získat hypotéku, já nám udělala pojištění, já dokážu jednat s úřady, a tak podobně. Tím nechci říct, že by byl hloupý, spíše ho nebaví to řešit.
Hele a v čem by teda byl ten skvělý otec? Hodný, ok. Ale celý management rodiny by byl na tobě, on by ti nebyl vůbec oporou, když už teď všechno nechává na tobě, byl by další dítě, ne partner. Teď je to legrace když jste dva, ale při chodu rodiny toho člověk má často plný brejle i když oba šlapou jak hodinky, a to že bude jeden dospělý člněk v podstatě nefunkční, může být dost problém. A vzor pro děti? Kdybys měla jednou dceru, chtěla bys, aby si našla hodného tak trošku troubu, o kterého by se ona musela starat a všechno řešit? A jestli pro tebe je vzdělání důležité, jak by ti vyhovovalo, kdyby on dětem říkal nebo dával příklad, že je zbytečné a nudné, není potřeba, tím pádem je k učení a výsledkům moc nevedl, k zájmu o nějaký studijní obor?
- Citovat
- Upravit
9.5.22 17:32
@Anonymní píše:
Já už prsten na ruce mám, svatbu chtěl. Ale jak jsem psala výše, z jeho strany to nevidím na manipulativní krok, spíše to, že on je opravdu rodinný typ. Ve spoustě věcí se shodneme a ústupky dělat umíme. Vysokou nemá, je vyučený. On v té škole nevidí smysl, nebaví ho a nikdy ani nebavila. On je naopak dost takový mimčo. Tím chci říct, že spoustě věcí nerozumí, chodí si pro radu převážně za mnou, protože já vím spoustu věcí, mám takový všeobecný přehled. Doma většinou rozhoduji já. Já vím, jak získat hypotéku, já nám udělala pojištění, já dokážu jednat s úřady, a tak podobně. Tím nechci říct, že by byl hloupý, spíše ho nebaví to řešit.
No tak tím spíš si teď myslím to, co jsem napsala výše. Bože, s takovým bych chcípla. Pardon, ale z toho popisu vyznívá spíš jako docela neschopnej a právě proto si tě chce zaháčkovat doma s dítětem, aby bylo postaráno i o něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.22 17:37
Ještě teda úplně konkrétně můj případ, jak už jsem zmínila, plácala jsem se v ne úplně funkčních vztazích. Ale tak aspoň z 50% jsem si nějak užila i tu zábavu a kamarády, cestování moc ne, nebyly peníze. Aspoň něco. Teď mám manžela, který je přesně ten usedlý rodinný typ a já jsem s ním šťastná, protože teď je to přesně to, co chci. Uspořádaný život mi vyhovuje. Ale kdybych si neužila ten trochu divoký aspoň tak jak jsem to zvládla, nemohla bych se pak v klidu usadit. Pak jsou to přesně ty maminy co fňukají, že musí být s dítětem večer doma, a chtěly by někam na party. K tomu člověk musí dospět úplně jinak, říct si, že party už bylo dost a bude super být doma a mít dítě. Ale promiň, i v jeho 40, mých o trošku míň, po těch letech, sex máme pořád dobrý. A taky máme stejné ty životní cíle a plníme je spolu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.5.22 17:42
@Anonymní píše:Číst to takto černé na bílém je jako když jsem poprvé otevřela oči. Neuvěřitelný, je to pravda, kterou si sama dost těžko přiznám. Před vámi se utéct nedá a máte všechny nejspíš naprostou pravdu. Skvělý otec by byl v tom, že by se pro mimčo rozkrájel, věnoval se jemu a věnoval se i mně. Tímto si jsem opravdu jistá. Vím, jak se chová ke mně, co se týče jeho charakteru, tak z mých bývalých by mu nemohl konkurovat nikdo. Je pravda, že ty ostatní části jsou horší. Já jsem ráda, že jsem se tu setkala s takovým pochopením. Když to nakousnu před mojí mamkou, tak mi řekne, ať jsem ráda, že mám hodného chlapa, co by za to jiné ženy daly a jestli se rozejdu, že se taky může stát, že už lepšího nenajdu.
Hele a v čem by teda byl ten skvělý otec? Hodný, ok. Ale celý management rodiny by byl na tobě, on by ti nebyl vůbec oporou, když už teď všechno nechává na tobě, byl by další dítě, ne partner. Teď je to legrace když jste dva, ale při chodu rodiny toho člověk má často plný brejle i když oba šlapou jak hodinky, a to že bude jeden dospělý člněk v podstatě nefunkční, může být dost problém. A vzor pro děti? Kdybys měla jednou dceru, chtěla bys, aby si našla hodného tak trošku troubu, o kterého by se ona musela starat a všechno řešit? A jestli pro tebe je vzdělání důležité, jak by ti vyhovovalo, kdyby on dětem říkal nebo dával příklad, že je zbytečné a nudné, není potřeba, tím pádem je k učení a výsledkům moc nevedl, k zájmu o nějaký studijní obor?
@Anonymní píše:
Ten rozdíl ve vzdělání Vás dříve či později dožene. A i prsten už došel… Holka holka…to ti taky radím, uteč. Tady absolutně nedokážeš odhadnout, jak by byl šťastný, že musíš sedět s dítětem doma, on je ten vydělávající, on je ten, který má nad tebou konečně po těch letech navrch a dá ti to sežrat. Vždyť pokud bys měla nějaký rok kariéru, budeš vydělávat spíš víc než on, nebo se pletu? Jinak můj muž je taky vysokoškolák, co by mi fakt vadilo, je to, že by mi někdo předhazoval a shazoval mé vzdělání. A to, že to nedělá teď, neznamená, ze si nerýpne, až dostuduješ…
Promiň, ale tohle si nemyslím. Nepůsobí tak na mě. On je na mě vážně hodný, ve škole mě podporuje, to mimčo už by chtěl, to je fakt, ale věřím, že kdybych se rozhodla pro školu, tak on mě neopustí. Připadám si proto špatně, že já nad tím vůbec uvažuju. Co se týče jeho přístupu k mému vzdělání, tak mi to vše ze srdce přeje, podporuje mě. Jednu dobu mě vozil na přednášky autem, když jsem měla zlomenou nohu, a to i přesto, že on byl třeba po noční a měl spát. K maturitě mi koupil nádherný zlatý řetízek a měl upřímnou radost. Vždy mi říká, že jsem jeho chytrá holka. On není ten typ, co by si chrochtal v nějaké nadvládě a náramně si to užíval. To se ho zase musím zastat. Jediné co říká je to, že by na to studium neměl buňky, že mě obdivuje. Hodně mi i pomohl při psaní bakalářské práce, kde mě podporoval a pomáhal mi se sháněním respondentů pro dotazník, jelikož má přátele z oboru, na který byla moje bakalářka soustředěna.
- Citovat
- Upravit
9.5.22 17:43
Na to, co je kdy idelani doba na to co udělat, neexistuje měřítko. Každý to má nastavený jinak. Jakákoliv životní cesta v jakémkoliv tempu nebo pořadí je správná, pokud ji chtějí oba a oba jsou stejně naladění. Což by nejste. Dej mu šanci aby si našel jinou ženu, která mu dá to co on chce, neblokuj ho zbytečně. Ať ty můžeš zase v životě naplnit svoje ambice tak jak ty chceš. Pokud on chce děti, má na to právo jako ty na to cestovat. Nejste zřejmě kompatibilní, tak mu dej šanci ať začne život s jinou a ty můžeš rozvíjet svoje plány také jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.22 17:46
@Anonymní píše:
Ještě teda úplně konkrétně můj případ, jak už jsem zmínila, plácala jsem se v ne úplně funkčních vztazích. Ale tak aspoň z 50% jsem si nějak užila i tu zábavu a kamarády, cestování moc ne, nebyly peníze. Aspoň něco. Teď mám manžela, který je přesně ten usedlý rodinný typ a já jsem s ním šťastná, protože teď je to přesně to, co chci. Uspořádaný život mi vyhovuje. Ale kdybych si neužila ten trochu divoký aspoň tak jak jsem to zvládla, nemohla bych se pak v klidu usadit. Pak jsou to přesně ty maminy co fňukají, že musí být s dítětem večer doma, a chtěly by někam na party. K tomu člověk musí dospět úplně jinak, říct si, že party už bylo dost a bude super být doma a mít dítě. Ale promiň, i v jeho 40, mých o trošku míň, po těch letech, sex máme pořád dobrý. A taky máme stejné ty životní cíle a plníme je spolu.
Souhlasím s tebou, ono je to nejspíš hodně i o tom načasování. Kdybych ho potkala třeba za deset let, asi pro mě i bude ideální. Takhle mám ale pocit, že i přesto, že se máme rádi, tak každý z nás směřuje jinam.
Pokud jde o ten sex, tak ten mě mrzí hodně. Když mám už hodně těžké chvíle, tak přemýšlím nad tím, jaké to bylo s mým bývalým přítelem. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.5.22 17:47
@biedronka105 Ano, děkuji, máš pravdu. On si tedy možnost, že mě ztratí, vůbec nepřipouští a bude to hodně těžké vysvětlování. Já mu nemohu dát to, po čem touží on a on mi nemůže dát to, po čem toužím já.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já už prsten na ruce mám, svatbu chtěl. Ale jak jsem psala výše, z jeho strany to nevidím na manipulativní krok, spíše to, že on je opravdu rodinný typ. Ve spoustě věcí se shodneme a ústupky dělat umíme. Vysokou nemá, je vyučený. On v té škole nevidí smysl, nebaví ho a nikdy ani nebavila. On je naopak dost takový mimčo. Tím chci říct, že spoustě věcí nerozumí, chodí si pro radu převážně za mnou, protože já vím spoustu věcí, mám takový všeobecný přehled. Doma většinou rozhoduji já. Já vím, jak získat hypotéku, já nám udělala pojištění, já dokážu jednat s úřady, a tak podobně. Tím nechci říct, že by byl hloupý, spíše ho nebaví to řešit.