Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám pocit, že mi něco utíká
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.5.22 16:24
Změň chlapa a práci. Nebo chlapa prostě vykopnout a novýho nehledat. V tomhle věku máš dělat cokoliv chceš, netížit se ničími požadavky, bavit se, studovat, budovat kariéru, užívat si… Chceš zbytek svýho života strávit nevyhovujícím sexem, neustále tlačená do něčeho co nechceš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.22 16:28
@Lily Evans Děkuji za reakci, tohle mi moje intuice nejspíš i radí. Nevím, jestli jsem dostatečně silná na tak razantní změnu, přece jenom už takhle žiji čtvrtým rokem. Bojím se toho kroku. Přijde mi, že intuice nejlépe ví, ale já si to vždy něčím omluvím a dál se v tom motám. Nejspíš jsem srab.
- Citovat
- Upravit
9.5.22 16:33
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
nadpis je zcela jasný. Mám pocit, že mi něco utíká, že stojím na místě. Je mi 23, mám přítele o tři roky staršího, který by už chtěl rodinu, ale já se na mimčo zatím necítím. Chtěla bych si dodělat magistra, začít pracovat a užívat si i s přítelem cestování. Přijdu si ještě mladá, ale zároveň mi přijde, že ta nejlepší léta života zabíjím vlastně děláním “ničeho”.Neustále poslouchám o dítěti a moje potřeby mají jít vlastně stranou.Dělám při škole práci, která mě nebaví, s přítelem nám neklape sexa já si přijdu uvnitř strašně nešťastná. Mám pocit, že už se nemám ani na co těšit, zatímco moje kamarádky cestují, užívají si života a vypadají jako by je nic snad ani netížilo. Na jednu stranu jim nejspíš i dost závidím a sama před sebou se stydím. Co chci vlastně víc, než hodného chlapa, co by se pro mě rozkrájel? Když pominu ten sex a lehký nátlak z jeho strany na mé těhotenství, tak je vlastně ideální. Byl by i skvělým otcem. Prosím, uklidněte mě, že je to jen momentální stav (byť to trvá už rok). Omlouvám se za můj výlev, ale muselo to ven. Nemám se moc komu svěřit, protože bydlím daleko od mého rodného města, kde jsem nechala blízké. Zároveň prosím o zachování anonymu a jeho respektování. Teď vás prosím o zkušenosti, jestli už někdo takovou situaci zažil a jak ji řešil.
Nenech se tlačit do něčeho, co nechceš. Chceš studovat, cestovat, užívat si života. Tak směle do toho. Najdi si práci, co tě bude bavit, najdi si jiného chlapa, nebo buď klidně na čas sama, a dělej prostě to, co chceš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.22 16:37
@arinecka Když on je jinak tak hodný a pozorný. Vím, že to miminko je jeho sen a chce ho se mnou, ale bohužel to nejde za cenu toho, že já nebudu připravena. Děkuji za reakci, po státnicích to vše asi začnu řešit, mám totiž pocit, že se zblázním. Můj sen je škola, kariéra, odjet do ciziny, vzdělávat se. On tyto potřeby nemá, asi jsme vlastně každý úplně jiný a do života nekompatibilní. Vše si uvědomuji, ale rozhodnutí ke změně je strašně těžké.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.5.22 16:38
@Anonymní píše:
@Lily Evans Děkuji za reakci, tohle mi moje intuice nejspíš i radí. Nevím, jestli jsem dostatečně silná na tak razantní změnu, přece jenom už takhle žiji čtvrtým rokem. Bojím se toho kroku. Přijde mi, že intuice nejlépe ví, ale já si to vždy něčím omluvím a dál se v tom motám. Nejspíš jsem srab.
Čím dýl v tom zvyku budeš, tím to bude horší. Z vlastní zkušenosti. A je to blbost, máš správný pocit, život ti utíká, a zbytečně. V 23 nemusíš mít jediné kritérium, že bude jednou skvělý otec. V tomhle věku si máš užívat i toho sexu, zábavy v jakékoli formě která ti vyhovuje, máš se hlavně s chlapem cítit skvěle. I kdyby to dopadlo tak, že jednou nakonec dáš přednost tomu vhodnému otci pro rodinu. Ale měla bys vzpomínky na to mládí a třeba už by ti to užívání pak vůbec nechybělo, protože by ti prostě neujel vlak. V průběhu života se kritéria na partnera dost mění a běžně se stává, že ve 20 a ve 30 stejná nejsou.
Já byla taky blbá a pořád se držela nějakých kluků, o kterých jsem si říkala že je miluju, pořád tam byl nějaký problém, pořád jsem se kvůli nim trápila a brečela, o něco bojovala, snažila se aby to bylo nějak a ono nebylo…kdybych tak mohla vrátit čas. Na nějaké řešení bych se v tomhle věku vy… a byla s tím, s kým by mi bylo fajn, klidně chvíli bez partnera s partou kámošů.
Prostě jste si možná skvěle rozuměli nějakou dobu, ale teď se vaše představa o životě dost zásadně liší, buď rezignuješ na svoje sny ty nebo on. Ani jeden k tomu nemáte důvod. Rozlučte se v dobrém, řekni mu, že v nejbližší době dítě prostě nechceš. On VŠ nestuduje viď, že už tolik tlačí na dítě v tomhle věku? Jestli to tak je, ty máš ambice studijní, kariérní a ještě poznat svět a on už od matury buduje hnízdo a nikam dál nemíří, bude to časem o hodně horší, potáhne tě někam, kam ty nechceš a pořád ti něco bude chybět.
- Citovat
- Upravit
9.5.22 16:39
Pokud jsi takhle mladá, neklape vám sex a přítel by se už chtěl usadit a mít děti, zatímco ty se na to ještě necítíš, tak bych ten řez asi udělala. Dítě váš vztah potažmo sexuální život nezlepší 
bude to asi bolestivé, ale v tomto věku, jak už je psáno výš, bys opravdu měla hodně užívat života, dokud nemáš nějaké obří závazky - na to bude dost času později. Neuspokojivý sexuální život, pokud máš nějaké sex potřeby, je taky dost na nic
Myslím, že se ti ve finále uleví. Přítel bude určitě smutný, ale třeba ho to nakopne, aby si brzy našel partnerku, která se bude chtít brzy usadit a třeba si i v sexu sednou víc.
Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.22 16:41
@Anonymní píše:
@arinecka Když on je jinak tak hodný a pozorný. Vím, že to miminko je jeho sen a chce ho se mnou, ale bohužel to nejde za cenu toho, že já nebudu připravena. Děkuji za reakci, po státnicích to vše asi začnu řešit, mám totiž pocit, že se zblázním. Můj sen je škola, kariéra, odjet do ciziny, vzdělávat se. On tyto potřeby nemá, asi jsme vlastně každý úplně jiný a do života nekompatibilní. Vše si uvědomuji, ale rozhodnutí ke změně je strašně těžké.
Není až tak hodný a pozorný. Není spíš trochu manipulující - já chci dítě a s tebou a chovám se tak skvěle, že ty musíš z toho být odvařená a rozhodně bys nebyla v právu, kdyby ses chtěla rozejít? Protože k tvým představám o životě a snům je teda dost ošklivě nepozorný. Takhle ty moje neignoruje ani můj manžel po 10 letech a to jsme o 15 let cca starší. Co dělá pro to, aby sis ty svoje sny mohla splnit? Když ty vážně uvažuješ o tom, že pro splnění těch jeho se vzdáš všeho co bys chtěla…
- Citovat
- Upravit
9.5.22 16:47
@Anonymní píše:
@arinecka Když on je jinak tak hodný a pozorný. Vím, že to miminko je jeho sen a chce ho se mnou, ale bohužel to nejde za cenu toho, že já nebudu připravena. Děkuji za reakci, po státnicích to vše asi začnu řešit, mám totiž pocit, že se zblázním. Můj sen je škola, kariéra, odjet do ciziny, vzdělávat se. On tyto potřeby nemá, asi jsme vlastně každý úplně jiný a do života nekompatibilní. Vše si uvědomuji, ale rozhodnutí ke změně je strašně těžké.
Máte to nastavený každý jinak. To je prostě problém a troufnu si tvrdit, že to bude i důvod rozchodu. On chce rodinu, ty chceš cestovat, vzdělávat se. On asi nebude chtít čekat třeba deset let, než si splníš sny, a budeš připravená na rodinný život. Je to těžké, ale bohužel to asi jinak, než rozchodem nevyřešíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.22 16:47
@Anonymní píše: Čím dýl v tom zvyku budeš, tím to bude horší. Z vlastní zkušenosti. A je to blbost, máš správný pocit, život ti utíká, a zbytečně. V 23 nemusíš mít jediné kritérium, že bude jednou skvělý otec. V tomhle věku si máš užívat i toho sexu, zábavy v jakékoli formě která ti vyhovuje, máš se hlavně s chlapem cítit skvěle. I kdyby to dopadlo tak, že jednou nakonec dáš přednost tomu vhodnému otci pro rodinu. Ale měla bys vzpomínky na to mládí a třeba už by ti to užívání pak vůbec nechybělo, protože by ti prostě neujel vlak. V průběhu života se kritéria na partnera dost mění a běžně se stává, že ve 20 a ve 30 stejná nejsou.Já byla taky blbá a pořád se držela nějakých kluků, o kterých jsem si říkala že je miluju, pořád tam byl nějaký problém, pořád jsem se kvůli nim trápila a brečela, o něco bojovala, snažila se aby to bylo nějak a ono nebylo…kdybych tak mohla vrátit čas. Na nějaké řešení bych se v tomhle věku vy… a byla s tím, s kým by mi bylo fajn, klidně chvíli bez partnera s partou kámošů.
Prostě jste si možná skvěle rozuměli nějakou dobu, ale teď se vaše představa o životě dost zásadně liší, buď rezignuješ na svoje sny ty nebo on. Ani jeden k tomu nemáte důvod. Rozlučte se v dobrém, řekni mu, že v nejbližší době dítě prostě nechceš. On VŠ nestuduje viď, že už tolik tlačí na dítě v tomhle věku? Jestli to tak je, ty máš ambice studijní, kariérní a ještě poznat svět a on už od matury buduje hnízdo a nikam dál nemíří, bude to časem o hodně horší, potáhne tě někam, kam ty nechceš a pořád ti něco bude chybět.
Tohle je nádherně napsáno, děkuji za to a nejspíš nemohu víc, než s tebou ve všem souhlasit. On většinou člověk ví, že něco není v pořádku, ale chybí tam ta odvaha k razantnímu kroku. Moc ti za tato slova děkuji. Určitě mi pomohou, až se budu kopat do zadku a snažit se upřednostnit sebe samou.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.5.22 16:50
On má vysokou? Neuvědomuje si, že by bylo fajn a žádoucí, abys v klidu dostudovala a měla praxi? Dávej si pozor na antikoncepci. Mám obavu, z toho co píšeš, aby si Tě nechtěl pojistit dítětem. Popřípadě žádost o ruku ihned po státnicích, abys mu neutekla…Já jsem poznala muže ve 25 letech, tři roky chození, pak svatba a po 3/4 roce těhotenství. Vysokou jsem dostudovala ve 23 letech Mgr. Praxi jsem měla, smlouvu na neurčito a první dítě se mi narodilo těsně před třicítkou, druhé ve 32 letech.
Jsem ráda za tu praxi, učím a s dětmi nevím jak bych delala přípravy z ničeho. Takhle jsem po mateřské v klidu nastupovala po dvou dětech zpět na své místo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.5.22 16:54
@Anonymní píše:
Tohle je nádherně napsáno, děkuji za to a nejspíš nemohu víc, než s tebou ve všem souhlasit. On většinou člověk ví, že něco není v pořádku, ale chybí tam ta odvaha k razantnímu kroku. Moc ti za tato slova děkuji. Určitě mi pomohou, až se budu kopat do zadku a snažit se upřednostnit sebe samou.
Držím palce 
. A ještě jedna věc, dokud je člověk takhle mladý, tak má pocit, že má spoustu takových dalších let před sebou a já pořád odkládala, že teď musím to a tamto, užívat si budu pak. Jenže ono to hrozně rychle letí a najednou už tak mladá nejsi a některé věci už dohnat nejdou. Nemůžeš už mít nezávazné vztahy i kdybys chtěla, protože ti tikají biologické hodiny, musíš už se usazovat, v návaznosti na to mít jistou práci a tak dále, už se po tobě chlapi neohlíží, hledání jiného partnera by byl dost nejistý podnik, určitý druh zábavy pro tebe už není…tak si to užij včas. Ano, až bude tvojí prioritou ta rodina, možná ráda dáš přednost vhodnému otci a jisté ne moc zábavné práci, která ti třeba umožní péči o děti. Ale ono se to líp dělá s tím, že sis už užila až až.
- Citovat
- Upravit
9.5.22 16:56
Holka jsi v krásném věku. Všechno máš ještě před sebou, závazky žádné. Ano měla by jsi si užívat života plnými doušky. Studovat, dělat věci, které tě baví, cestovat, chodit po fesťákách, jezdit s partou na vodu. No a taky si užívat sexu a být s člověkem, který na ten svět kouká podobnou optikou.
Tvůj přítel není až tak super, když očekává, že se všeho vzdáš a budeš naplňovat jeho představy o dokonalém životě. To že tě do dítěte byť lehce tlačí už by měl být varovný signál, že tady nebude něco v pořádku. I kdyby jsi mu to dítě dala, bude tlačit dál, na druhé, na koupi rodinného domku, na změnu tvé práce. Začni si užívat dokud máš čas, ať máš jednou na vzpomínat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.22 16:57
@OpportunityNox
@arinecka
Holky, tak nějak vše shrnu. On je opravdu hodný, nevnímám ho jako manipulativního chlapa, to opravdu ne. Naopak je skvělý, pozorný, vždy vše dá raději mě, než sám sobě, umí se chovat k mé rodině, nekouří, nepije, neutrácí, poctivě pracuje. Dost mi pomáhá i při studiu. Nájem táhne vlastně za mě, já vydělávám na brigádě něco málo přes 13 tisíc, takže já pak kupuji jídlo a tak různě. Ten problém tam opravdu je, jinak bych vám tu nepsala. Je v našich prioritách a vy mi začínáte otevírat oči, že to budu muset řešit opravdu rozchodem, protože on je rodinný typ a já mám cíle trochu jinde. Naopak si děti představuji klidně až po třicítce, až budu mít odbyté to divoké mládí plné večírků, studia, kamarádek, moře, zkrátka toho bezstarostného života. Teď už se jen dokopat k tomu, abych myslela sama na sebe a nenechala se uvrtat do něčeho, co vlastně momentálně nechci. Kdo ví, třeba bych byla šťastná a naplněná. Nebo taky ne a s dítětem na krku bych pak přemýšlela nad tím, co vše jsem ještě mohla zkusit a zažít. Děkuji vám za trefné příspěvky a především za to, že mě nesoudíte. Vážím si toho.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.5.22 16:59
@Anonymní píše:
Držím palce
Vlastně mi teď mluvíš naprosto z duše, souhlasím. Tohle jsou přesně myšlenky, které mi nedají každou noc spát. Děkuji.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem,
nadpis je zcela jasný. Mám pocit, že mi něco utíká, že stojím na místě. Je mi 23, mám přítele o tři roky staršího, který by už chtěl rodinu, ale já se na mimčo zatím necítím. Chtěla bych si dodělat magistra, začít pracovat a užívat si i s přítelem cestování. Přijdu si ještě mladá, ale zároveň mi přijde, že ta nejlepší léta života zabíjím vlastně děláním “ničeho”. Neustále poslouchám o dítěti a moje potřeby mají jít vlastně stranou. Dělám při škole práci, která mě nebaví, s přítelem nám neklape sex a já si přijdu uvnitř strašně nešťastná. Mám pocit, že už se nemám ani na co těšit, zatímco moje kamarádky cestují, užívají si života a vypadají jako by je nic snad ani netížilo. Na jednu stranu jim nejspíš i dost závidím a sama před sebou se stydím. Co chci vlastně víc, než hodného chlapa, co by se pro mě rozkrájel? Když pominu ten sex a lehký nátlak z jeho strany na mé těhotenství, tak je vlastně ideální. Byl by i skvělým otcem. Prosím, uklidněte mě, že je to jen momentální stav (byť to trvá už rok). Omlouvám se za můj výlev, ale muselo to ven. Nemám se moc komu svěřit, protože bydlím daleko od mého rodného města, kde jsem nechala blízké. Zároveň prosím o zachování anonymu a jeho respektování. Teď vás prosím o zkušenosti, jestli už někdo takovou situaci zažil a jak ji řešil.