Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To že většina tvých kamarádek kluka má, neznamená že ty musíš taky
Prostě to třeba přijde časem, že tě někdo začne víc přitahovat, ať už kluk, nebo žena
@Anonymní píše:
Zdravím, prosím anonymně. Je mi 19 let a nikdy jsem neměla vztah. Cca od 16 jsem začala randit, ale nikdy z toho nic nebylo, problém byl vždy u mě - nechtěla jsem, nic jsem k tomu klukovi necítila. Cítila jsem se vždycky hrozně vůči tomu klukovi, nevím co to se mnou je. Teď pár týdnů chodím ven s jedním klukem, nedávno mě políbil, moc jsem nechtěla, ale furt mě přemlouval, tak jsem ho nechala a doufala jsem, že tam třeba přeskočí jiskra, ale opět nic. Při líbání vůbec nic necítím, žádné vzrušení, nic, ale jinak přitom si s tím klukem hodně rozumím, je hrozně vtipný a hodný. Další problém je, že se bojím, že jsem asexuál, nikdy jsem s nikým nespala, a ani po tom nějak moc netoužím, nic moc mi to neříká. Jsem ze sebe hrozně zmatená a trápí mě to, protože většina mých kamarádek kluka má a jsou na nich úplně závislé. Občas si i všimnu, že se koukám spíše po holkách, než po klucích, přijdou mi zajímavější a celkově hezčí, nevím jak to popsat. Chtěla jsem se zeptat, jestli tyhle pocity některá z vás zažívala/zažívá, jak jste se s tím vypořádala? Moc děkuji za jakékoliv reakce, potřebovala jsem se vypsat, bojím se někomu známému svěřit.
Lidi jsou různí. Někdo se zamilovává snadno, někdo jen velmi výjimečně.
Já třeba za celý život dvakrát. A na to první zamilování jsem si dlouho počkala. Do té doby jsem si říkala „láska, co tam tom jako maj?“ ![]()
Taky jsem se až bála, jestli nejsem lesba, když se nezamilovávám na první dobrou ![]()
Až se zamiluješ, budeš chtít pusu dávat sama. Je jedno, jestli holce nebo klukovi. Hlavně se do ničeho nenuť.
@Russet píše:
Až se zamiluješ, budeš chtít pusu dávat sama. Je jedno, jestli holce nebo klukovi. Hlavně se do ničeho nenuť.
Přesně. Když se zamiluješ, chceš bát s tím druhý, dotýkat se, ho, líbat, cokoliv… To jsou hormony.
Ahoj, nevím jestli ti to pomůže, ale napíšu svou zkušenost.
V 16 jsem začala chodit s klukem, ale ač jsme si rozuměli a celkově to byl fajn kluk, tak jsem se nezamilovala a nechtěla jsem ho. Zároveň jsem ale hrozně chtěla už kluka, protože ho všichni ve třídě přece měli
Tak jsem s ním chodila, nakonec jsem se po asi třech měsících zamilovala. Jenže jen na pár týdnů a poté to opadlo, po několika měsících jsem se opět zamilovala. Jenže pak to zase opadlo
Hodně jsem to řešila, s odstupem času asi až moc, ale bylo mi 16. Po roce jsme se rozešli, ale zůstali kamarádi. Občas si napsali, první rok po rozchodu jsme se i viděli.
Nyní je to 7 let od seznámení a na jaře jsme se sešli a u mě konečně city jsou
Jsem do něj zamilovaná, už jsem ani nedoufala.
Jinak po celou dobu co jsme spolu byli v té pubertě mě přitahoval. Ale nutno podotknout, že to taky byl proces než jsem se i já k němu měla (tj. dát sama od sebe pusu, obejmout atd.), já hrozně chtěla, ale nešlo mi to. Ale jakmile jsme se k tomu dopracovali, už to tak zautomatizovali (já si zvykla na blízkosti s mužem a celkově s někým jiným než s rodinou), tak to fungovalo. Těžko říct jak je to u Tebe.
Tak snad ti to pomůže ![]()
Ještě doplním, že jsem taky chvíli myslela jestli prostě jen nejsem lesba. Ale v průběhu let jsem zjistila, že ne. Jsem bi.
Ale u Tebe to samozřejmě může být úplně jinak. To musíš vědět sama jak to cítíš. Já k němu vždy prostě cítila něco nepopsatelného, potřebovala jsem alespoň jednou za rok napsat (psala jsem mu k narozeninám, to jsem pak i zjistila jak se má a zda s někým chodí či ne a ano, pokud chodil, tak jsem cítila lehkou žárlivost). Ale asi jsem potřebovala dospět, potřebovali jsme čas od sebe a nyní to snad vyjde
(zatím se scházíme a neřekli jsme si jak to máme).
Zdravím, prosím anonymně. Je mi 19 let a nikdy jsem neměla vztah. Cca od 16 jsem začala randit, ale nikdy z toho nic nebylo, problém byl vždy u mě - nechtěla jsem, nic jsem k tomu klukovi necítila. Cítila jsem se vždycky hrozně vůči tomu klukovi, nevím co to se mnou je. Teď pár týdnů chodím ven s jedním klukem, nedávno mě políbil, moc jsem nechtěla, ale furt mě přemlouval, tak jsem ho nechala a doufala jsem, že tam třeba přeskočí jiskra, ale opět nic. Při líbání vůbec nic necítím, žádné vzrušení, nic, ale jinak přitom si s tím klukem hodně rozumím, je hrozně vtipný a hodný. Další problém je, že se bojím, že jsem asexuál, nikdy jsem s nikým nespala, a ani po tom nějak moc netoužím, nic moc mi to neříká. Jsem ze sebe hrozně zmatená a trápí mě to, protože většina mých kamarádek kluka má a jsou na nich úplně závislé. Občas si i všimnu, že se koukám spíše po holkách, než po klucích, přijdou mi zajímavější a celkově hezčí, nevím jak to popsat
. Chtěla jsem se zeptat, jestli tyhle pocity některá z vás zažívala/zažívá, jak jste se s tím vypořádala? Moc děkuji za jakékoliv reakce, potřebovala jsem se vypsat, bojím se někomu známému svěřit.