Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám šanci - sám na pěstounskou péči?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
21.8.20 16:44
Mám šanci-pěstounská péče?
Přeji krásný den všem, kteří si přečtou následující řádky. Důvod, proč jsem se zde zaregistroval a proč píši tuto diskusi je ten, že bych se rád dozvěděl, zda mám jako chlap šanci získat dítě do pěstounské péče. Vím, že mi tu přímo nikdo neodpoví, něco jsem si zjišťoval, jelikož o tomto uvažuji již delší dobu a samozřejmě vím, že záleží na konkrétních úřadech, vím co by mě čekalo za kroky a teprve potom by bylo rozodnuto, zda jsem či nejsem vhodný adept na to stát se pěstounem. Spíše mi jde o zkušenosti, zda neznáte nějakého bezdětného chlapa, kterému bylo dítě svěřeno.
Je mi 33 let, jsem zajištěný, bezdětný vdovec s dostatkem času a s prací, kde jsem svým pánem, tudíž mám dost volného času, které do teď vyplňovalo cestování, kamarádi a párty. Nyní jsem ve věku, kdy se všichni mí kamarádi začali usazovat, budovat rodiny a já cítím, že je ten správný čas pomoci nějakému díteti, které němělo zatím moc štěstí. Pěstounství jsme plánovali už před deseti lety s mojí ženou, nejdříve jsme ale chtěli něco vybudovat, naspořit a zkrátka v té době ještě nebyl kvůli práci a dalším okolnostem ten správný čas. Bohužel jsem o mou ženu rok po svatbě, po deseti letech vztahu před pěti lety tragicky přišel. Od té doby jsem se soustředil hlavně na práci, kamarády a koníčky. Teď už je ten správný čas pro tento krok. Jsem si vědom, že to nebude snadné, že tyto děti, které si zažijí svoje, bývají náročnější ale přesto bych do toho rád šel. Já sám pocházím z velmi nefunkční rodiny, kde jsem se jako nejstarší už jako velmi malý kluk musel starat o své sourozence. Rodiče nám toho do života moc nepředali, měl jsem ale velikánské štěstí na rodinu mého kamaráda ze školy, kde jsem mohl vidět a poznat, jak by to mělo v normální rodině vypadat. Moc si toho vážím a uvědomuji si, že toto bylo v mém životě velice zásadní a o má svůj podíl na tom, kde teď jsem. I proto bych nyní rád pomohl já, někomu, kdo to potřebuje, tak jako kdysi já. Představuji si nějaké starší dítě, skolního věku, kterému bych rád ukázal jiný život a dal mu šanci, aby nemselo vyrůstat někde v ústavní péči. Myslíte, že mám nějakou šanci uspět? Moc děkuji za přečtení a předem za každý názor, přeji pěkné odpoledne Honza.
Příspěvek upraven 21.08.20 v 22:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.8.20 17:30
Pěstounska a hostitelská péče je rozdíl. V nadpisu máš hostitelská péče a dál už píšeš jen o pestounstvi 
Pestounem se může stát i jednotlivec. To, že jsi delší dobu stabilně sám, máš zázemí a práci, přitom dost volného času, hraje jedině pro. Jako muž nesmíš být diskriminovan.
Podej si žádost, projdes i psychotesty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.20 17:49
Určitě máš šanci i bez ženy. Nechci působit zle, ale musím se zeptat, jestli jsi uvažoval i nad adopcí? Víš, pro děti ve věku, který si představuješ, by bylo lepší rovnou osvojení než pp. Ale to je samozřejmě tvoje věc, šanci máš tak jako tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.20 19:58
@bauem píše:
Určitě máš šanci i bez ženy. Nechci působit zle, ale musím se zeptat, jestli jsi uvažoval i nad adopcí? Víš, pro děti ve věku, který si představuješ, by bylo lepší rovnou osvojení než pp. Ale to je samozřejmě tvoje věc, šanci máš tak jako tak
Ale houby. Děti tohoto věku většinou nejsou právně volné a nemohou být osvojeny. Navíc není vhodné dětem v pubertě měnit identitu, příjmení. Pro zakladatele bude lepší PP i k vůli příspěvkům od státu. Vím, že k vůli nim to nedělá, ale co dítě nespotřebuje, může mu šetřit. Pestouni to tak dělají.
Osvojení je primárně urceno pro právně volné děti útlého věku.
Příspěvek upraven 21.08.20 v 19:59
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.20 19:58
Jasně, že máš šanci. Moc držím palce, ať to vyjde. Já osobně bych u dítěte školního věku upřednostnila pěstounskou péči. Už jen kvůli tomu, že to dítě bylo opravdu dlouho v ne úplně dobrém prostředí a ty se - i když se budeš snažit a dělat všechno, co můžeš - musíš nějak chránit před tím, kdyby si to dítě pak zvolilo jiný způsob života, než se kterým bys souhlasil… A nebo pak připadá v úvahu ta hostitelská péče.
A co si myslím, že by bylo fajn…nevím, v jakém vztahu jsi se svými příbuznými…kdyby jsi mezi nimi měl někoho, kdo by byl ochotný ti pomoci v krizových situacích (nemocné dítě, ty nemocný, pracovní cesta a nebo prostě jen podpora ve chvíli, kdy bys byl opravdu vyčerpaný). I pro to dítě je lepší vědomí toho, že patří do širší rodiny, než skutečnost, že kdyby se ti něco stalo, bude muset jít hned zase do dětského domova.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.20 22:49
@Jana206 Už jsem to opravil, to byl omyl, chvíli předtím jsem četl článek o hostitelské péči, tak jsem to napsal, aniž bych si to uvědomil, myslel jsem celou dobu pěstounskou péči, díky za upozornění a také za názor, žádost určitě podám, o psychotestech vím .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.20 23:18
@bauem píše:
Určitě máš šanci i bez ženy. Nechci působit zle, ale musím se zeptat, jestli jsi uvažoval i nad adopcí? Víš, pro děti ve věku, který si představuješ, by bylo lepší rovnou osvojení než pp. Ale to je samozřejmě tvoje věc, šanci máš tak jako tak
O adopci jsem neuvažoval, myslím, že v mé situaci bude vzhledem k tomu, že si představuji už starší dítě, bude pěstounská péče mnohem lepší. Z několika důvodů. Je plno dětí, které nejsou právně volné, adoptovat je nelze, přesto si myslím, že si zaslouží něco víc, než dětský domov. Vím, že u této formy je žádoucí pokud je to možné spolupracovat s biologickou rodinou dítěte, to mi vůbec nevadí a nevidím to jako překážku, pokud to bude pro jeho dobro. Já chci někomu pomoci a dát šanci ukázat život i z jiného úhlu. Vím, že i pro mě by to byl velký přínos, o někoho se starat, třeba společně sportovat, učit se do školy, ukázat nějaké jisté hodnoty a tak dále. Bylo by mi opravdu ctí a moc by mě to těšilo, nic více od toho nečekám, vše by se vidělo časem. Nepotřebuji někoho „vlastnit“ byť je adopce něco jiného a jistým způsobem je to dá se říct jistější, není to pro mě podstatné. Vše se dá nějak vyřešit časem, ale ať je to jak chce, ani ta adopce by nás k sobě nemusela připoutat. Lidé, které máme rádi v našem životě zůstanou jen pokud budou sami chtít, jinak to nejde brát, to by se z toho člověk zbláznil. A konec konců adoptované nebo biologické dítě se může pokud bude chtít sebrat v 18 a odejít nám ze života, pokud bude chtít. Myslím, že to tak je v každém vztahu a záleží na těch lidech co konkrétně každý chce a co pro to udělá. A ve výsledku vůbec nerozhoduje v jaké formě péče dítě bylo, spíše jde o ten vzájemný vztah v jeho dospělosti. Tou plnoletostí to končit vůbec nemusí, četl o hodně případech, kde i děti v pěstounské péči se ke svým pěstounům vrací celý život, stejně jak kdyby to byla biologická nebo adoptivní rodina. Naopak třeba já mám biologické rodiče a jedu za nimi z povinnosti jednou za rok, protože jinak nemám potřebu, pak mám kolem sebe „cizí“ lidi, co mi jsou mnohem blíže a jsem v jejich přítomnosti moc rád. A poslední důvod jsou v případě pěstounské péče příspěvky. O peníze mi vůbec nejde, ale můžou sloužit jako úspory pro dítě až se osamostatní. Z vlastní zkušenosti vím, že začínat úplně od nuly je dost těžké a chce to velké odhodlání. Proto si myslím, že by to mohlo pomoci k úspěšnému zapadnutí do života dospělých.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.20 23:26
@Masina Souhlasím, myslím si to samé. Co se týká mé rodiny, tak se sourozenci máme dobré vztahy, vídáme se často i přesto, že jsme rozkezlí všude po republice a jeden dokonce v cizině. Pak mám velmi dobré vztahy s rodinou mé ženy, to jsme v kontaktu neustále a jsou to skvělí lidé. Co se týče rodičů tam pomoc čekat nemohu, ani nechci, to by nebyl nejlepší nápad, ale jsem tak zvyklý a jak jsem psal, mám okolo sebe několik jiných lidí, kterým mohu věřit, takže z tohohle strach nemám. Jinak děkuji všem za podporu, rád čtu, že jako samotný chlap bych nemusel mít problém, přesně tohle jsem si přál slyšet .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.20 07:31
Podle toho, co píšeš, bych ti svěřila vlastní děti 
Běž do toho a pevně doufám, že ti to vyjde!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.20 12:41
Dobrý den.
@Honzinn změnila jsem název vaší diskuse tak, jak jste si přál (dle příspěvků). Nyní je název diskuse o pěstounství
Držím palce, ať vám to vyjde!
Hezký den.
Petra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Katchulina
22.8.20 12:44
@Honzinn Moc ti držím palce, podle toho co píšeš máš velkou šanci a máš to v hlavě srovnané. Hodně štěstí 
.
- Citovat
- Upravit
22.8.20 12:54
Jsi mlady. Co takhle najit si dalsi zenu a poridit si deti vlastni jako Tvoji kamaradi?
Jinak za pestounstvi palec nahoru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 16:23
@kyticka86 evidentně tu nejde o to mít dítě, ale o to někomu pomoci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 20:29
@Honzinn Ahoj, s tvým dotazem ti neporadím, s tím zkušenost nemám. Budu ti určitě držet pěsti. Chtěl jsem ti ale říct, že existuje projekt patron. Jedná se o to, že chlap a jeden kluk z dětského domova, většinou 17ti letý a starší, který má tak rok, dva do odchodu z dětského domova se přibližně jednou za měsíc schází a jsou jako dva kámoši. Těm klukům z děcáku většinou chybí mužské vzory, spíše tam pracují ženy. I když i holky mají své patronky. Mě na tuhle myšlenku dovedla má žena, která už to dělala v době, kdy jsme spolu ještě ani nebyli. Teď už se schází s druhou slečnou a s tou první, která už v domově není se kamarádí stále, ta už k nám dokonce jezdí na návštěvy. Lákalo mě to taky zkusit. Nejdříve jsem se toho trochu bál a trošku jsem měl výčitky, kvůli svým dětem, že vlastně čas, který můžu být s nima budu trávit s někým jiným. No ony to s nadšením uvítaly, už nejsou ve věku, kdy mě potřebují neustále, už mají i své zájmy. Tak jsem se do toho dal. Nejdříve mě čekal pohovor, pak školení a pak je seznamovací víkend, což je setkání právě nás patronů s klukama. Byl to super chlapskej víkend a od té doby, už rok jsem s jedním dneska už 19ti letým mladým mužem v kontaktu. Snažíme se sejít jednou měsíčně, vyrazit za sportem, do bazénu nebo třeba do cukrárny a hlavně si popovídat o životě. Když to jednomu z nás nevyjde, vůbec nic se neděje, je to zkrátka dobrovolné a má to být příjemné pro obě strany, o to jde. Kdyby to nějak neklapalo, dá se to ukončit, to by nemělo význam. My si naštěstí rozumíme skvěle, těšíme se na setkání a i si pravidelně píšeme a voláme. Za ten rok jsem byl několikrát velmi příjemně překvapený, když mi třeba jako úplně první přesně o půlnoci psal k narozeninám nebo, když věděl, že se po koroně u nás v práci propouštělo, tak mi psal, jak jsem dopadl. A to člověka potěší a přitom stačí tak málo. Jen strávit krátký čas, naslouchat a povídat si. Tento školní rok jde do třeťáku a pak ho čeká odchod z děcáku, tak doufám, že se budeme stýkat dál i když už ne pod projektem. Ale jako kamarádi, což jsme už teď, to je ten smysl toho. To jen, aby jsi věděl, že něco takového existuje a že máš možnost se toho také účastnit, kdyby si chtěl vědět víc, klidně mi napiš sz, měj se a přeji hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
