Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám to ukončit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.7.13 01:31
Asi blbá otázka, ale řekla jsi mu jak se cítíš a proč? A byl takový už na začátku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 02:10
Ahoj. Tak prvne na rodinu bych se neohlizela (mysleno tvoje rodice) - oni tvuj zivot nezijou. Na to, ze tvuj pritel nema kam jit se chova podezrele drze. Nastolila bych tvrdy pravidla souziti vcetne vypomoci s tim, ze pokud je nebude respektovat, tak si najdes rozumnejsiho spolubydliciho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 02:17
Pokud nejseš schopná mu to na rovinu říct, normálně bych zkusila sepsat, co ti vlastně vadí a poslala bych mu to třeba mailem. (vlastně upravenou verzi toho, cos poslala sem) Bez výčitek, v klidu napsat, co cítíš, co a proč tě štve… 
On bude mít víc času to „přechroustat“ a nebude vystavenej konfrontaci hned a ty mu to nemusíš sáhodlouze vysvětlovat… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ArankaC.
24.7.13 05:30
Proč jsi mu to neřekla? Proč si to s ním neřešila? Tohle na mě fakt působí jakože ty něco řešíš a on vůbec nic netuší. Pokud se s ním chceš rozejít, tak si v klidu promluvte a stanovte třeba lhůtu, do kdy se má odstěhovat. To už je potom jeho věc kam, třeba ke kámošovi nebo na ubytovnu. Rozhodně bych mu nepsala maila, jak tu někdo píše, to je podle mě sprosté a zbabělé. Snad má právo se k tomu vyjádřit a vědět aspoň proč.
- Citovat
- Upravit
24.7.13 06:34
Jako sorry, ale pokud sproste rve na deti, necha hnit v byte nadobi a sam jen se vali u her, tak ja bych s nim teda nejaky velky slitovani a touhu mu neco vysvetlovat nemela. Normalni clovek by se zacal snazit sam a s netahlem stejne nic nenadela. Takze prehnanym humanismem bych smerem k nemu neplytvala. Zbytecnej boj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.7.13 06:48
@Verca85 už několikrát jsem se pokoušela mu naznačit, později jsem to řekla i otevřeně, že nejsem ve vztahu spokojená a proč. Kolikrát se ještě urazil. Navíc on má takový přístup, že když z jeho strany není problém, tak prostě žádný neexistuje. Ono se to opravdu těžko po písmenkách vysvětluje. V minulosti (před ním) jsem měla opravdu velké psychické problémy. Deprese, několik nervových zhroucení, pobyt na psychiatrii, následek zobání několik léků na nervy, antidepresiva, hypnotika atd. Když jsme spolu začínali, tak s tím byl obeznámen. S ním se můj stav zlepšil a já už byla schopná fungovat téměř bez léků. Jenže dnes už mi zase pomalu přibývají. Když o sobě ale někde prohlásím, že jsem psychicky nemocná, tak se čertí. Ne, ty jsi byla nemocná, když jsi byla s manželem, teď už nejsi! A ptáte se, jestli byl takový od začátku. Opět musím napsat, že je to složité vysvětlit. To by člověk musel vidět a zažít. Byl strašně hodný, dokonce i na mého syna, toho strašně rozmazloval. Ale třeba mu nikdy nedokázal říct, že ho má rád. Mně řekl, že mě miluje, s tím nemá problém ani dnes. V domácnosti mi pomáhal, ale nutno říct, že byl dlouho bez práce. Ale třeba větu sluší ti to, nebo dnes jsi dobře uvařila, to jsem možná neslyšela nikdy. A psychickou oporou nebyl nikdy. To jsem sice zjistila dost brzo, ale tehdy šlo o malichernosti, jako třeba hádka s nejlepší kamarádkou, která mě mrzela. Časem začalo jít už ale do extrémů. Například když mi uvalili exekuci kvůli dluhům ještě stále mého manžela. Málem jsem to psychicky neustála. měla jsem doma záchvaty pláče a on na mě ještě křičel, že brekem to nespravím. Můj ex ( vycházíme dnes už spolu dobře) o něm říká, že to není zlý člověk, ale nemá sociální cítění, a proto se chová tak jak se chová. Asi má pravdu. Ale já už takhle žít nedokážu. Starší syn se vždy těší, až půjde patrner do práce, protože bude doma klid. To jsem totiž i já klidnější. A jak jsem už naznačila, tak doma mi přestal pomáhat, co nastoupil opět do práce. Teda s úklidem mi nepomáhal nikdy, to vždy jen nepořádek přidělával, ale aspoň umyl nádobí, vysál. Dnes už ani to. Když jsem mu řekla, že by mi mohl pomáhat i teď, divil se. Jiný ženský taky všechno dělají samy. Vždyť jsem přece na mateřské, času mám habaděj, abych to zvládala sama. A prostě nepomůže.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.7.13 06:57
@ArankaC. jak píšu víš, tak já měla snahu mu to říct, ale on prostě žádný problém nevidí. A když on problém nevidí, tak neexistuje. A snažit se s ním rozumně domluvit, to nepůjde. Hodně se bojím jeho reakce, protože v minulosti (ten náš problém se totiž táhne už 3/4 roku) jsem mu řekla, že už s ním nejsem šťastná a co mi vadí. On se urazil, začal mi předhazovat mého ex, ať si uvědomím, jak je oproti němu lepší, a že jsem věčně nespokojený člověk. Hned začal obvolávat známé, aby všem řekl, co jsem mu sdělila, a jestli neví, kam by mohl jít. Jenže protože se i před těmi známými chová strašně mile a pozorně, byla jsem ta špatná já. Dokonce se pak mezi lidmi rozneslo, ale nevím, jestli to byla jeho práce, že mám určitě milence a on se mi už nehodí do krámu. Na děti začal být pak vysloveně zlý. Nesměly zakňourat, že je něco bolí, neměly nárok mít žízeň… S ním se nedá po dobrém domluvit. Navíc, a vím, že je to má blbost, vím, že fakt nemá kam jít a nedokážu ho vyhodit pod most. Takže by tu musel minimálně nějakou dobu žít, a protože by se choval takhle, bylo by to ještě neúnosnější. Navíc v tu chvíli i končí to, že by byť na chvilku pohlídal děti, abych měla čas sama na sebe. Já to napíši hnusně, on to tak vysloveně tehdy neříkal, ale bylo to něco v tom smyslu, že mýho parchanta hlídat nebude, když není jeho a s mladším jsem na mateřské, dostávám za to placeno, tak proč by měl hlídat on.
- Citovat
- Upravit
nepř. G12
24.7.13 07:32
Já ti nevím, píšeš, že jsi měla a máš psychické problémy, tak být tebou, tak se snažím nejdřív srovnat. Chodíš na nějakou terapii? PAk znovu v klidu partnerovi říct, co ti vadí a najít řešení. Píšeš trochu zmateně a je toho tolik, že fakt nevím, co jiného v tuto chvíli poradit…
- Citovat
- Upravit
24.7.13 08:07
Souhlasím se @Sepishka
prostě bych to s ním ukončila a hotovo. Bez něj ti / vám bude rozhodně líp. Nikdo vám doma nebude vytvářet stresové prostředí a z dětí se nestanou neurotici, protože na ně nikdo nebude bezdůvodně řvát.
a kam půjde? to je přeci jeho věc… je spoustu bytů k pronajmutí a věř mi, že by nebyl jediný chlap, který si po rozchodu musí hledat nové bydlení. A pokud na to nebude mít? Tak holt bude muset přestat vysedávat u playstationu a najít si druhý job… život není peříčko, že jo 
a ty se hleď vzchopit, pokud je ti psychicky hůř tak vyhledej odbornou pomoc ať zase neskončíš na práškách… uvědom si, že máš dvě děti a musíš být v pořádku!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.7.13 08:34
@nepř. G12 píše:
Já ti nevím, píšeš, že jsi měla a máš psychické problémy, tak být tebou, tak se snažím nejdřív srovnat. Chodíš na nějakou terapii? PAk znovu v klidu partnerovi říct, co ti vadí a najít řešení. Píšeš trochu zmateně a je toho tolik, že fakt nevím, co jiného v tuto chvíli poradit…
Já docházím k psychiatrovi. A právě, bohužel, musel mi zase zvýšit dávku léků, i když ještě zatím nejsem na té původní.
- Citovat
- Upravit
nepř. G12
24.7.13 08:43
@Anonymní píše:
@Mína13Já docházím k psychiatrovi. A právě, bohužel, musel mi zase zvýšit dávku léků, i když ještě zatím nejsem na té původní.
Tak ale léky nejsou všechno, ne?
- Citovat
- Upravit
24.7.13 09:04
@Anonymní píše:
@Mína13Já docházím k psychiatrovi. A právě, bohužel, musel mi zase zvýšit dávku léků, i když ještě zatím nejsem na té původní.
a co jiná terapie - myslím řešení krizových situací, eventuelně společně s parnerem - třeba by pochopil, že jeho chování není v pořádku.
a ten byt, kde bydlíte je tvůj?
Pokud by od partnera nebyla snaha ke zlepšení, ukončila bych to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jdukolem
24.7.13 09:48
Děti nemají nárok na žízeň? 
starší se těší až půjde do práce? na 15 měsíční batole ječí ať už drží hubu?
no já teda nevím, ale podle mě by ses měla hezky rychle vykašlat na to "co by řekli známí " a ochránit svoje děti!!!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Předem se omlouvám za dlouhý příspěvek, ale potřebuji radu, protože už nevím jak dál se svým životem.
Rozvádím se, mám ale partnera, se kterým žiji. Máme spolu roční dítě a ještě společně vychováváme mé dítě z manželství. Jenže situace je pro mě už neúnosná. Partner mě totálně deptá. Ne, že by se ke mně choval nějak vysloveně ošklivě. Je to těžké vysvětlit písemně. On by se na jednu stranu pro mě rozdal. Když si něco moc přeji, tak mi to koupí, aby mi udělal radost. Když si chci někam vyrazit, nemá problém s tím pohlídat děti. Ale jinak mám pocit, že jsem por něj samozřejmostí. Nikdy mě nepochválí, že mi to třeba sluší, i když se snažím. Neocení ani to, když se snažím hezky upravit na sex. Ještě se strašně diví, proč se líčím a oblékám do sexy prádla, když to ze mě stejně serve a ve tmě nalíčení nevidí. S ničím mi nepomůže, ale naopak mi přidělává strašně moc práce. Je děsný bordelář. Třeba teď jsem byla 14 dní v nemocnici, a když jsem se vrátila domů, málem to se mnou seklo. Neumyté, místy už plesnivé nádobí, na zam se přes nepořádek nedalo šlápnout. Přijít domů sociálka, sebere nám děti, to byste museli vidět. On se ještě strašně divil, proč jsem rozčílená. Jeho jediná činnost je, sedět u playstationa. Vrhla jsem se na úklid. Očekávala jsem marně nabídnutí pomoci. Naopak mi ještě vynadal, že mu lezu před televizi, že pak nevidí na hru a prohrává. Slova chvály jsem už neslyšela hodně dlouho. Na děti pořád jen křičí. Staršího, který není jeho, psychicky deptá. Nadává mu, nic mu nedovolí, pořád na něj křičí. Jenže křičí už i na toho vlastního, které mu je 15 měsíců. Lezou mu zoubky, takže často pláče. Já mám plno práce okolo, ale on nemůže vypnout hru a vzít si ho. ne, bude na něj křičet, ať už drží hubu. Tedy umí si s ním i hrát a pomazlit ho, ale spíš si ho nevšímá. Mého staršího kluka jen peskuje. Přestala jsem si partnera vážit a už k němu nic necítím. Jsem chvíli před zhroucením. Nemám enrgii na to, abych tu uklidila ten svinčík. Obě děti pořád něco chtějí, on taky, je jak třetí dítě. Já to nezvládám.
Neváhala bych ani chvíli ho poslat..víte kam. jenže problém je ten, že když jsme spolu začínali, byl bezdomovec. Chvíli před tím mu vyhořel byt, který nrbyl pojištěný a on přespával na svém pracovišti. Tam už dnes nedělá a tu samou ožnost by již neměl. Rodinu nemá a ani by neměl kam jít k přátelům. Já odejít nemohu, protože bych to finančně nezvládla, ale on by to také sám neutáhl, přijem má dost malý. Už vážně nevím, co mám dělat. nejhorší je, že se ze mě stal uzlíček nervů. Jsem podrážděná a vyčerpaná. Už mi vadí i to, když musím udělat dítěti jídlo. Je to všechno jen kvůli němu. Jenže nevím, jak to ukončit. Kdo má odejít, když vlastně nemůžeme ani jeden. A další problém je, že moje rodina ho miluje. Před nimi si hraje na starostlivého a milujícího partnera a otce i otčíma. když jsem si rodině zkoušel postěžovat, nevěřili mi. Vždyť je přece tak úžasný!!! Nemám zastání u nikoho.
Omlouvám se, ale reagovat na Vaše komentáře budu až zítra (tedy dnes, je už po půlnoci). Ale chtěla jsem si trošku pročistit hlavu před spaním.