Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máma mě bila za trest
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
27.4.23 09:07
- Citovat
- Upravit
Capelucia
27.4.23 09:11
@Semtex píše:
To jsem nemyslela jako vyloženě psychické týrání, proto jsem to dala do těch uvozovekmám super mámu a mám ji moc rada
Je strašně smutné, že takhle bagatelizuješ fyzické násilí. Proč si myslíš, že je celý výběr „výchovních“ prostředků zahrnuje jenom bytí nebo „psychoteror“? Když máš problém s nervy, řeš primárně tvůj problém s nervy a nevybíjej si zlost na dítěti jakýmkoliv způsobem.
- Citovat
- Upravit
27.4.23 09:11
@Anonymní píše:
Schválně cituji obojí, Serpentini má pravdu, já byla tenkrát za třídní, když už jsem měla doma pocit, že to nejde vydržet a ta se mi vysmála, že to není možné, co říkám, že si buď vymýšlím, nebo přeháním.
A slyšela jsem v dospělosti i to, že se s tím mám smířit a vyrovnat se s tím a rodiče jsou rodiče, takže jsem povinna jim úctou a láskou, rodiče mám přece jen jedny a dělali to z lásky. Jo z lásky tak moc, že jsem jednu dobu byla přesvědčená, že mne matka nenávidí a já chtěla skočit z posledního okna paneláku, aby to už přestalo.
Neodpustím jí to, ale pochopila jsem, kde se to vzalo.
Tak smíření a vyrovnání je jediná cesta, jak dál spokojeně žít. Někteří lidé nechtějí věřit nebo pochopit, proto by tohle měl člověk řešit u odborníka a nevykládat to kde komu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.4.23 09:11
Tak pokud si hlásají rodiče záminku být sebemenší k seřezani děti. Např rozsypana sůl, 5 v žákovský, vylity kafe. Tak to je špatný. Tam mají rodiče asi problém samy v sobě.
Pokud třeba 14 dítě se baví házením kamenů a vi, nze nesmí a někomu rozbije hlavu, sousedovi okno…tak se nedivím, že někdo z rodičů vyzkoci. Myslím že dítě 12 plus už moc dobře ví co je nebezpečné.
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
27.4.23 09:12
V sobotu jsem byla s dcerou v ZOO… a musím říct že jsem se setkala s několika případy kdy jsem tedy jen koukala…
- dítě cca 1,5 roku v kočárku… evidentně diskomfort brek… totlálně přetažený hladový… chtělo by spát ale nejde to… dítě se sápe k matce do náruče a ta na něj řve nezajímáš mě neřvi! nebo ti jednu fláknu, dítě samozřejmě řve ještě víc…matka flákne dítě.
- matka s dětmi a asi babičkou odchází ze zoo a matka řve po dceři 4-6 let že je to nevychovanej spratek a že jí zítra dá do děcáku. Dítě začne chytat hysterák a matka se starší paní táhnou zmítajícící se dítě do auta.
Samozřejmě bylo tam tisíce lidí… takže to nebylo ani promile… ale ano docela mě děsí co všechno se asi tak odehrává za zavřenými dveřmi
- Citovat
- Upravit
Capelucia
27.4.23 09:20
@ludmilaadamkova já se taky často nemůžu koukat. Lidi kolikrát nenajdou špetku empatie pro vlastní dítě 
. Nechápu - někdo dospělý flákne dospělému (který se umí bránit) - to je veliké haló. Flákne dítěti, pohoda, vždyť je to jen spratek. A 1,5 roční dítě - to ani nekomentuji .
- Citovat
- Upravit
27.4.23 09:23
@Capelucia píše:
Já jednou slyšela hlášku od rodičů, že mé děti jsou tak hodné, že snad ani nepotřebují bít. Tak mě to naštvalo, ale radši jsem se kousla do jazyka. Plácnou mé dítě jednou - my tam jezdit nemusíme.
Zakladatelko, je přirozené, že traumata z dětství vylézají. Když budeš mít děti, bude to ještě horší, to otevírá strašně moc vzpomínek. Škoda jenom, že v ČR pořád nejsou fyzické tresty trestné - v tomhle tady pořád přetrvává středověk.
nejsou? co ublížení na zdraví dle tr. zákoníku? máme i přestupkové řízení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
27.4.23 09:26
@Keyllah píše:
nejsou? co ublížení na zdraví dle tr. zákoníku? máme i přestupkové řízení
Ublížení na zdraví jo. Ale plácání a podobné ne. Viz příklad @ludmilaadamkova . Někdo na veřejnosti flákne jednu dítěti, nikdo policii nezavolá. A i kdyby, trestné to není, nebude mít nic zlomenýho a pod. Nedávno tady byla diskuze, jak se jedna paní bojí jet někam do Skandinávie, kde za něco podobnýho mohou odebrat dítě.
- Citovat
- Upravit
27.4.23 09:33
Nás teda máma taky bila. Někdy jsme si to obě zasloužily, jindy to bylo její očividné selhání, úplně zbytečné facky, viděla jsem už tehdy, že se jí vztek stupňuje s každou ránou, protože si tím vyvolávala vztek na sebe sama. Až ji ten “záchvat” přešel, tak odcházela a slyšela jsem, že brečí. Já jsem to přecházela mlčky, dusila to v sobě. Ségra dělala tyátr, vždycky všechno dramatizovala, řvala jak smyslů zbavená a občas teatrálně švihla hlavou o něco, aby jí tekla krev a pak za extrémě hlasitého brečení hodinu pod tekoucí vodou oplachovala “ránu”. Byly jsme dva extrémy. Byla tam i dost citová manipulace, když jsem tátovi přišla na milenku, tak i vyhrožování (16-ti leté holce!)
Vše mi došlo až v protialkoholní léčebně - vše se znovu otevřelo. A vystřídala se hromada pocitů. Rodinu jsem na dlouhou dobu odstřihla a zpracovávala to. Došla jsem k závěru, že výchovu máme obě odlišnou, že ona za to sice je zodpovědná, ale nemůžu jí to předhazovat donekonečna. Omlouvá se nám po svém, babička byla citově odměřená a prostě máma neuměla jinak. Moje závislost a následná nemoc ji totálně sejmuly, vím, že si je vědoma toho, že nebyla pro dvě puberťačky dobrá máma, snažila se, ale nestačila na to. Teď máme vztah nejlepší, jaký jsme kdy měly.
Na tvém místě jsem tedy byla a doporučím klišé - psychoterapii. Cíleně na tyhle tvoje pocity, které jsou pochopitelné, ale k ničemu. Terapie mi tak nějak způsobily to, že jsem i sama v sobě našim odpustila. Vžila se do jejich situace a mentálního nastavení a pochopila je - neuměli to jinak, jednali jak nejlépe mohli, nechtěli nám cíleně ubližovat, měli hromadu starostí sami se sebou. A můj truc by to nijak nespravil, naopak to odpuštění bylo tak osvobozující.
Já teď mám možnost neopakovat stejné chyby na svých dětech, ale napáchám určitě jiné a moje děti je budou zpracovávat za 20 let. Ale svědomí mám čisté, cíleně neubližuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.23 09:40
@Capelucia píše:
Ublížení na zdraví jo. Ale plácání a podobné ne. Viz příklad @ludmilaadamkova . Někdo na veřejnosti flákne jednu dítěti, nikdo policii nezavolá.A i kdyby, trestné to není, nebude mít nic zlomenýho a pod. Nedávno tady byla diskuze, jak se jedna paní bojí jet někam do Skandinávie, kde za něco podobnýho mohou odebrat dítě.
to že nikdo nezavolá policii neznamená, že to není trestné
za mě je dost podstatné rozlišovat mezi „plácnutím“, „fláknutím“, „bitím“ (opakovaně dlouhodobě, není to jedno plácnutí) a týráním…
Pokud flákneš dítěti do obličeje, jakože opravdu flákneš -) silou, až tam má otisk nebo teče krev, tak ho fakt postihnutelné je…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.23 09:41
@Capelucia píše:
Je strašně smutné, že takhle bagatelizuješ fyzické násilí. Proč si myslíš, že je celý výběr „výchovních“ prostředků zahrnuje jenom bytí nebo „psychoteror“? Když máš problém s nervy, řeš primárně tvůj problém s nervy a nevybíjej si zlost na dítěti jakýmkoliv způsobem.
Jsem povahou celkem pruďas, no a? Každý je nějaký. Napsala jsem svůj pohled a přiznala jsem i to, že mě dite zlobenim stresuje už jen proto, že vím, že to budu muset NĚJAK vyřešit, a nevim kolikrát, jak to mám řešit správně ty vždycky všecko víš a znáš vyšší univerzalni pravdu, která platí v každé situaci, se kterou se v zivote potkas?
A z mého pohledu to beru tak, ze by pro mě jako pro dite bylo přijatelnější obcasne plácnutí místo vyčitek a slovního vysvětlování a ze jsem si kolikrát prala, aby mě mama místo promluvy do duše raději prastila . Nemluvím o nějakém brutálním násilí ani fyzickém ani psychickem a slovo psychoteror jsem pouzila s nadsázkou a proto jsem ho taky dala do uvozovek, což jsem tady už taky jednou napsala, stačilo by si to přečíst 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.4.23 09:41
@terien píše:
A kdo ti tohle řekl, prosím tě? Ono je to těžký, znám lidi, kteří mají z dětství svá traumata. Někteří z nich o jich mluví, ale nic s tím za celý život nejsou schopni udělat. Takže už je to pak spíš otravné, protože to člověk zná nazpaměť jak z kolovrátku, ale posun žádný, odborná pomoc žádná, jen jedno a to samé pořád dokola.
ja o tom nemluvim, neresila jsem to. vsude se akorat pise, ze aby se stim clovek vyrovnal, musi odpustit. ja jim odpustit nemuzu a ani nechci. nevim proc bych mela. vztahy v dospelosti korektni, ale studene. uz mam jen matku a nemam ji rada.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.4.23 09:49
@Anonymní píše:
ja o tom nemluvim, neresila jsem to. vsude se akorat pise, ze aby se stim clovek vyrovnal, musi odpustit. ja jim odpustit nemuzu a ani nechci. nevim proc bych mela. vztahy v dospelosti korektni, ale studene. uz mam jen matku a nemam ji rada.
odpustit není nutné, to je hloupé klišé, je třeba to nějakým způsobem zpracovat, ne se s tím smířit, ale akceptovat, že se to dělo, že to není „tvoje“ vina, že si to dítě „nezasloužilo“, třeba proto, že dítě provokovalo, nebylo dokonalá cvičená opička, nemělo perfektní výsledky, nedělalo věci, co po něm rodiče chtěli dřív, než ten příkaz vyslovili
- Citovat
- Upravit
27.4.23 09:50
@Anonymní píše:
ja o tom nemluvim, neresila jsem to. vsude se akorat pise, ze aby se stim clovek vyrovnal, musi odpustit. ja jim odpustit nemuzu a ani nechci. nevim proc bych mela. vztahy v dospelosti korektni, ale studene. uz mam jen matku a nemam ji rada.
Odpuštění uleví hlavně tobě, tak proto. S jejich pocity nemá nic společného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
27.4.23 10:02
@Keyllah píše:
to že nikdo nezavolá policii neznamená, že to není trestné
za mě je dost podstatné rozlišovat mezi „plácnutím“, „fláknutím“, „bitím“ (opakovaně dlouhodobě, není to jedno plácnutí) a týráním…
Pokud flákneš dítěti do obličeje, jakože opravdu flákneš -) silou, až tam má otisk nebo teče krev, tak ho fakt postihnutelné je…
Jenže tohle je přesně ten problém. Každý to za sebe definuje jinak a vše je nepřípustné. Už jenom to, že máš potřebu to různě definovat, krásně ukazuje, jak je obecné nastavení vůči fyzickým dětem laxní. Když se na tebe naštve manžel, zvláště za nějakou hloupost - a jednou by ti „plácl“. Ne flákl, ani nezlomil řebra. Nebo jenom taková lehká výchovní po papuli - bylabys s tím v pohodě? Neměla bys trauma? Proč má dospělý nárok na základní respekt vůči tělesné integritě, ale dítě, které to poznamená mnohem více, mnohdy na celý život, ne?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Věř mi, vím o čem mluvím, mám za sebou to samé.
Je mi o 20 let víc, než tobě a trpím tím stále.
jistě že za trest, jenže někdy je ten „zločin“ dvojka, jindy to, že nevyskočíš okamžitě, když chce, abych něco udělala, jindy, že je přesvědčená, že lžeš o tom, co jsi udělala, nebo neudělala
To je naprosto přesné, vztahy korektní, ale nikdy nebudou vřelé, intimní a plné důvěry.
Schválně cituji obojí, Serpentini má pravdu, já byla tenkrát za třídní, když už jsem měla doma pocit, že to nejde vydržet a ta se mi vysmála, že to není možné, co říkám, že si buď vymýšlím, nebo přeháním.
A slyšela jsem v dospělosti i to, že se s tím mám smířit a vyrovnat se s tím a rodiče jsou rodiče, takže jsem povinna jim úctou a láskou, rodiče mám přece jen jedny a dělali to z lásky. Jo z lásky tak moc, že jsem jednu dobu byla přesvědčená, že mne matka nenávidí a já chtěla skočit z posledního okna paneláku, aby to už přestalo.
Neodpustím jí to, ale pochopila jsem, kde se to vzalo.