Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A takhle se choval i před tím, než sis s ním pořídila dítě?
Cukroví když tak kopíš, psa někomu daruj, zatopit si musíš, abys nezmrzla. Co si najít kamarádky? Udělat si hezký den, vyrazit s dítětem na procházku?
@Anonymní píše:
Mám pocit, že stojím fakt za nic. Jsem úplně vyřízená, nevím, jak si mám s malým hrát, přijde mi, že se se mnou nudí. Jsou mu 3 měsíce. Ráno vstanu a už se těším na to, až půjdu večer spát. Manžel mi nepomáhá.. teda on tvrdí, že ano, ale já myslím, že ne. Půl měsíce je v práci, takže se ani nevidíme, protože si kůli nám není schopný udělat řidičák, aby byl s námi. Z práce mi ani nezavolá a když zavolá, posloucám, jak je unavený. A když je doma, hledá raději nějakou práci jinde. V pět večer přijde domů, pohraje si s malým tak 20 min, chce jídlo, nají se, sedne k počítači a hraje. Ani se mnou nespí v ložnici, raději je v obyváku. Mám pocit, že asi někoho má, když se mnou spí asi tak jednou za měsíc. Každá jiná to zvládá a já ne. Malý spí přes den cca hodinku, ted do toho úklid, cukroví, pejsek, když není doma musím topit.. já vím, že se jen lituju, ale prosim.. měla jste to některá taky tak?.. a jak to skončilo?..
Nejsi na baterky. V tvé situaci je zcela normální, že se cítíš mizerně. Je toho na tebe moc, když jsi na všechno sama. Naopak myslím, že jsi skvělá, když to takhle zvládáš (o navařené věčeři si můj muž může většinou nechat zdát ještě teď
):hug: Nemáš maminku nebo kamarádku, která by Ti trochu vypomohla?
Jinak s tříměsíčním se extra moc hrát nedá, jen tak chvilku blbinkovat (pacu paci pacičky, zpívat, hrkat hračkama). To nemůže dlouhodobě bavit a uspokojovat žádnou dospělou svéprávnou bytost. ![]()
Manžel chodí domů večer v 9,mám 2 děti barák psy, kočky, topím. Někdy jsem v pohodě že to zvládám a jindy jsem uplně vyřízená, že čekám až bude večer. Já bych byla ráda i za těch 20 min kdy by mi někdo byl s dětmi. O víkendu manžel pomáhá hodně a domácnost zvládám večer jak děti usnou což je v 7.Ted mají obě děti neštovice, oba horečky, hrůza děs. S manželem bych si promluvila nebo zajistila hlídání a šla s ním někam třeba na večeři a tak. Oddělěné ložnice to je moc blbý ![]()
Ty nestojis za nic? To on. Na cukrovi kasli. Ja se taky rano budim s tim, ze se tesim, az ten nas dabel vecer usne. Uklizime jen o vikendu, varim v noci kdyz mlada usne, nebo si namazem chleba.
No me teda materska taky moc nebavila. Chybela mi intelektualni cinnost
Na druhou stranu jsem se naucila spoustu pisnicek, protoze Adam vyzadoval jako miminko zpev a vykladani pribehu
Vadilo mi nevyspani a stereotyp. Po pul roce jsem se vratila na plny uvazek do prace a o maleho se stara chuva a prarodice. Adam i ja jsme bez psychicke ujmy ![]()
Manzel pracoval v zahranici a lital jen na vikendy. O vikendu pomahal. Nikdy me neurazel.
Příspěvek upraven 01.12.13 v 19:17
@karfice píše:
A takhle se choval i před tím, než sis s ním pořídila dítě?
Cukroví když tak kopíš, psa někomu daruj, zatopit si musíš, abys nezmrzla. Co si najít kamarádky? Udělat si hezký den, vyrazit s dítětem na procházku?
psa nekomu daruj??? co je to za kravskou radu
![]()
@zizalkaaa píše:
psa nekomu daruj??? co je to za kravskou radu![]()
![]()
Proč kravská rada? Tady anonym si stěžuje, že se musí starat o dítě, psa, péct cukroví a k tomu chlap není schopen si udělat ani řidičák. Tak radím - cukroví koupit, psa někomu podarovat a tím zbyde čas i na samotnou anonymku.
Psa nedám, je to pro mě člen rodiny.. Mamka je daleko, kamarádky tu na vesnici nemám… Holky, co jsem tu potkala mi přišly dost jednoduchý a dítě bych jim nesvěřila.. Vím, že to zvládnu, nic jiného mi nezbývá a ted se to jen tak sešlo, že malý byl nemocný a nemohli jsme ani ven.. Ale bojim se, jak dopadne naše manželství.. mám pocit, že jsme pro něj nedůležití..
Je pravda, že v tomhle věku děcka chlapy moc neberou. Z práce mi přítel nikdy jen tak nevolal, proč taky? Aby zjistil, kolikrát se děcka pokakaly, poblinkaly… Tohle chlapi nemusí. A nic jiného se vlastně ani nedělo, že?. Jeden den jak druhý, jediné vybočení byla třeba nemoc. Teď už jsou děcka větší a s tatínkem si vyhrají celý den.
Zkus si fakt najít na hodinku hlídání, zajít s manželem ven, pokecat. Na pečení a veškeré přípravy na Vánoce bych se vykašlala. To si nech na příští rok.
A to hraní- toho fakt ještě moc nepotřebuje. Hlavně vždycky říkej, co děláš, třeba u přebalování, nebo mu zpívej, říkej básničky. Taky jsme spolu " tancovali" To je důležitější, než hra, která je na něj složitá.
Myslim ze to nemas tak tezky jen ten chlap je asi velky flegmoš
A nelituj se, sme zenske silne bojovnice, my prece MUSIME zvladnout vsechno
a s chlapem si poradne promluv.
Mluvit s ním jsem zkoušela asi tisickrát.. ale dopadlo to vždy hádkou. takhle se nikdy předtím nechoval. je pravda, že nejdřív mimčo nechtěl, ale po čase si to rozmyslel a když jsme o jedno přišli otočil úplně. tak nevím, co je špatně..
Mám to podobně. Chlap přijde domů, řekne si o jídlo, lehneme si k tv. V noci vstávám k dětem, ráno v šest jdu s pejskem ven, dokud se děti nevzbudí tak uklízím nebo vařím. Odpoledne s pejskem a kočárkem za vesnici vyvenčit, připravit večeři( pokud nezbylo od oběda ), do toho samozřejmě úklid, topení, teď cukroví atd atd. Nejsi v tom sama. Snaž se to jen si svou práci udělat tak, aby Tě bavila, jinou radu nemám. Už jsem zanevřela na přesvědčování chlapa aby s námi trávil víc času ( nebo mi občas pohlídal děti abych v klidu uklidila). Já zapoměla, dvakrát v týdnu když děti spí jedu cvičit a on je baby sitting
Až bude dítě starší taky to bude jiné, pak zabaví ono Tebe ![]()
Mám pocit, že stojím fakt za nic. Jsem úplně vyřízená, nevím, jak si mám s malým hrát, přijde mi, že se se mnou nudí. Jsou mu 3 měsíce. Ráno vstanu a už se těším na to, až půjdu večer spát. Manžel mi nepomáhá.. teda on tvrdí, že ano, ale já myslím, že ne. Půl měsíce je v práci, takže se ani nevidíme, protože si kůli nám není schopný udělat řidičák, aby byl s námi. Z práce mi ani nezavolá a když zavolá, posloucám, jak je unavený. A když je doma, hledá raději nějakou práci jinde. V pět večer přijde domů, pohraje si s malým tak 20 min, chce jídlo, nají se, sedne k počítači a hraje. Ani se mnou nespí v ložnici, raději je v obyváku. Mám pocit, že asi někoho má, když se mnou spí asi tak jednou za měsíc. Každá jiná to zvládá a já ne. Malý spí přes den cca hodinku, ted do toho úklid, cukroví, pejsek, když není doma musím topit.. já vím, že se jen lituju, ale prosim.. měla jste to některá taky tak?.. a jak to skončilo?..