Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Ty u ní bydlíš? Proč, když už normálně pracuješ?
Jedna věc je ta, že na tebe evidentně přenáší své vlastní obavy a drží tě u země, na druhou stranu argumenty, které v některých případech uvádí, celkem chápu. například ta prsa nebo špatné ošetření stromů (jejích??), případně že ti nechce hlídat psa, který je smrtelně nemocný ![]()
Kolik Ti je? jsi schopná žít sama? maminka to možná myslí dobře, možná má svá nezpracovaná traumata, která přenáší na tebe. každopádně tě nezdravě manipuluje a škodí tím oběma. jsi velká holka, žij svůj život a rozhoduj se podle sebe. musíš do toho zasáhnout, odstěhovat se, rozhodovat se podle sebe. samo se nic nezmění.
A proč ji teda všechno slepičíš a neuděláš si to podle sebe?
Jo, tohle znám. Maminka taky vidí sklenici napůl prázdnou, že ano? Koupím si kytky na zahradu - uschnou ti tam, ukažu jí nové boty - ty ti udělají puchýře, venku je 30 nad nulou - vezmu si raději deštník a svetr navrch, odjíždím na dovolenou - jen aby se ti tam nic nestalo ( v mých 64 letech😂). A to jsou jenom takové drobnosti, o zásadních životních rozhodnutích ani nemluvě. Škola problém, práce problém, předčasný důchod problém, svatba problém, rozchod problém. Dokonce i narození jejího vlastního pravnuka byl problém, protože „Jenom aby to mladí zvládli“. A " Stejně ho budeš mít pořád na hlídání, to už se nikam nehneš." S tím nic nenaděláš, to je povaha. Máma to takhle měla co pamatuji a nic se na tom nezměnilo. Za ta léta jsem se to naučila brát jako takový kolorit. A jedním uchem tam a druhým ven. Už ani neodporuji, nemá to smysl. 😄
@Anonymní píše: Více
Tak nebuďte nebo se jí nauč sdělovat jen to, co chceš
Nevím, proč s ní konzultuješ plastickou operaci prsou nebo fakt, že si dovolíš odjet na chvíli pryč bez svého psa nebo si ostříhat stromy na zahradě ![]()
@unuděná ja to beru tak, ze to je běžná konverzace, co treba aktuálně doma s pritelem řešíme nebo tak. Nebrala jsem to nikdy nijak špatně, ale jak jste napsaly uz všechny výše, asi bych se mela od ni distancovat. To telefonování, navštěvování a sdělování informací je u me sila zvyku
@Anonymní píše: Více
Nojo, ale sama vidíš, že tě to stresuje, brzdí, shazuje. Tak to holt budeš muset omezit a naučit se asertivně komunikovat. „Ne, stromy neshnijí, vím, jak je ošetřit“ „O psa bude v mé nepřítomnosti dobře postaráno“ atd. atd.
Já měla takovou negativistickou kolegyni, denně 8 hodin jsem poslouchala, jak je vše na hov.no (dnes svítí slunce, fujtajbl, dnes je pod mrakem, to je hnus, vůbec neprší, šílené, už zase leje, ble) - dělala jsem si z toho nakonec srandu, to byla nejlepší obrana.
Já jsem se prostě odnaučila rodičům cokoliv říkat. Moje máma je na tom dost podobně a já nemám kapacitu řešit ještě její strachy. Takže si žiju svým životem a je mi fajn. Dokonce jsem svýho času přemýšlela o tom, jestli jim zvládnu zatajit, že mám onkologický onemocnění. Prostě přestaň matce všechno slepičit a budeš mít klid.
@unuděná ja si zase prave rikam, jestli nema pravdu a vse neříká oprávněně, proto mam asi tendence se s ni radit. ![]()
@Anonymní píše: Více
A má pravdu? Shnily ti ty stromy? Operace očí špatně dopadla?
Jako jediné, co bych ti jako matka taky rozmlouvala, je ta plastická operace prsou, ale koneckonců je především její vina, že nemáš sebevědomí a ve svém těle se necítíš dobře - tohle prostě dělá výchova ![]()
@unuděná to nevim uplne, pamatuju si ze uz v pubertě meli na me druzi kluci narážky ze je nemam. No ted jsem si vlastně vzpomnela, ze i otec. Mama mi vždy říkala jak jsem na tom dobre (mam A) a at se podivu na sestru (ta nema vazne ani náznak a je ji 35)
@Anonymní píše: Více
Takže krom shazování tebe si to pěkně užila i na sestře. Ach jo, mamka nad zlato ![]()
@unuděná nemyslim si ze ji shazovala. Nikdy ji to nerekla. Spis to vidim tak, ze se me snažila podpořit, ze jsem na tom dobre. Sestra nikdy se sebou problem neměla, hrdě říká, ze nema nic a vetsi ani nechce.
Ahoj,
Já vím, ze to bude znít tak, ze nemam co na práci a řeším blbosti, ale štve mě to. V životě všechny věci co jsem chtěla udělat, a byly svým způsobem rizikové, tak me ovlivnila mama a nikdy jsem to neudelala. Například muj sen odjakživa je mit aspoň nějaké prsa.. kdyz dojde na tohle nema, tak mi začne říkat, ze mame v rodině rakovinu, az se něco stane tak za mnou nechod.. je to silikon do těla a nepatří tam.. a ve me to vždy vzbudí hrozne pocity.. nemam odvahu na to jít.. podnikám, a kdyz mam udelat něco rizikovějšího, tak mi rekne nedelej to, pojedeš tam zbytečně, akorat se unáhluješ.. tohle teda udelat a klapne to.. kdyz mam odjet z domu, tak mi rika, at jsem raději doma, ze muj pes muze umřít (ano ma smrtelnou diagnózu a muze to přijít kdykoli) a ze by me mohla potřebovat a ja nebyla doma.. kdyz chci na zahradě ostříhat stromy, tak to nemam delat a kdyz jo, zateče do větví voda a strom zhnije.. kdyz jsem sla na operaci oci, tak mi furt rikala - proc asi všichni očaři nosí brýle.. no ted jsem nejšťastnější na světě, ze uz nemam popelníky.