Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminky náročných dětí mladších 2 let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.5.11 20:22
Mysicko, ale já tě chápu, každá toho máme někdy plné zuby, jen se ti snažím říct, že prostě tvoje dítě to takto potřebuje a ty jsi dobrá matka, když ji nenecháš řvát, ale vezmeš si ji k sobě, jsi ochotna ji kojit jak ona chce atd.
Vztekání – u Klárky už celkem polevilo, ale ona je velmi cholerická po manželovi (tomu hezky nastavuje zrcadlo, když on zuří, proč ona tak zuří a je tak paličatá a pak si uvědomí, že čeká, že ona se bude ovládat a přitom to nezvládá ani on 
), takže v tom nejhorším období to byla dost síla. Naštěstí to teda nedošlo tak daleko, že některé děti zvrací a přestávají dýchat, to se jí stalo jen jednou. Řeším to tak, že jí pořád opakuju, že chápu, že chce to a to, ale že to prostě nejde (+ důvod přiměřeně jejímu věku), nabídnu jinou alternativu či kompromis, ale neustoupím z původního rozhodnutí. Zároveň je podle mě důležité si hodně dobře rozmyslet, co zakazovat a co ne, jestli je to opravdu tak podstatná věc. A snažit se těm situacím předcházet (děti jsou vzteklejší, když mají hlad, jsou unavené nebo nějak rozhozené z něčeho předchozího). Fyzický trest cíleně nepoužívám, jen když mi rupnou nervy 
a nikdy to nevedlo k dobrému výsledku. Venku prostě vezmu a odnesu, když je nějaký zásek. Ať si řve a kope, to je fuk, zatím ji pořád přeperu Syn ještě do tohoto stádia nedospěl, zatím ani nechodí, takže není moc nebezpečný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.11 20:24
Já jsem přesně pochopila, že si tu potřebuješ popovídat, co se „náročnějších“ dětí týče… Pracovala jsem ve školce a nějaké zkušenosti mám… Ono se lehce řekne ostatním maminkám: „no to dítě je teda nevychovaný, to má jistě z domova…“ Ale chyba lávky… Jak by potom tedy bylo možné, že 2 děti z jedné rodiny - bráška - absolutní paličák, scény a vztekání se pod stolem na denním pořádku, vyžadoval absolutně jiný přístup než ostatní děti… a jeho mladší sestřička - andílek k pohledání? 
Prostě některé děti jsou náročnější a maminka se může snažit jak chce a stavět se na hlavu, ale jen tak ho nezmění… Jediné, co zmůže, je, že se časem naučí alespon trochu se svým „náročným“ dítkem jednat, zjistí, co na něj platí a jak se na něj musí… ale ani toto ne vždy platí… 
Zkrátka „náročné“ dítě! 
To, že máš na starosti ještě manžela na vozíčku mě mrzí a ani toto jistě nepřidá Tvé psychické pohodě! 
ale věř, bude líp! 
Jednou se tomu budeš jen smát a svému děťátku budeš vyprávět úsměvné historky, jaké Ti působil „trable“…
Hodně sil!!! To dáš! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.11 22:12
Ivusko, tak apnoické pauzy jsou u nás bohužel na denním pořádku 
a dneska když sem jí v poledne dávala spát, tak to natáhla fakt až tak že málem odpadla a nic nám na to nezabíká, foukání, štípání, plácnutí ani studená sprcha jak nám doporučila dětská dr. 
prostě se musí sama rozhodnout že bude chtít dýchat… už aby to přešlo, v těchdle chvílích o ní mám fakt strach prý to měla má babi, ale nemyslím si že by to bylo dědičné, to ne 
Že hladové a unavené dítě je protivnější vím, však to pozoruji i na sobě, kupodivu „prázdný papiňák“ vybuchne dřív než ten plný 
a nedejbože aby se prázdný papiňák spojil s mými dny 
to sem na 
Kiki se ale dokáže vzteknout dokonale třeba jen kvůli tomu že jí chci dát bačkůrky, přebalit a oblíknout před odchodem ven, pomalu jí krmím jogurt člověk fakt nikdy neví ale jak píšeš, v tomhle je celá po manželovi ale on to popírá že takový není a pak tchýně vypráví jaký byl jako dítě a až na ty apnoické je Kiki z 90% po něm… akorát on má k tomu cholerikovi melancholika a ona sangvinika, juj, to je urputný boj 
ve 2+kk je jeden melancholický cholerik a 3 sangvinický cholerici doufám že další dítě bude flegmatik
Terez, jo válející se dítě na zemi co mi kope nohama a sekne sebou kdekoliv, to jsme přesně my a to je jí teprve 15 měsíců a fakt mám kolikrát co dělat abych jí v tomhle amoku přeprala snad z toho odroste brzy, však jsem od ní samá modřina
Jooo, úsměvné historky, kolikrát umírám smíchy už teď když je po ruce foťák, tak to Kiki celé hezky dokumentujeme, jak krásně vzorně a andělsky se umí chovat jestli přijde v 15 že chce dítě, tak jí to celé pustíme Ale né, právě tím jaká je to osobnost, tak tě dokáže v jednu chvíli fakt vytočit, ale během vteřiny otočí a je k zulíbání 
neměnila bych ji za nic na světě, ani za to nejhodnější dítko pod sluncem 
furt si říkám že nám to jednou vrátí v krásném a všechna ta trápení a zlobení se s ní nám vykompenzuje něčím mooooc krásným
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepřihl. Rampepurna
24.5.11 22:55
Mysicka31, souhlasím s tím, že jsou mezi dětma rozdíly - některý jsou míň náročný a některý víc, to je pravda.
Mám v blýzkým okolí kámošku s přibližně stejně starým chlapečkem, kterej je sluníčko, pohodička, žádnej stres - jen se usmívá, neprotestuje, nevymaňuje si … Já doma mám temperamentního raplíka, kterej se kvůli sebemenší prkotině vzteká, řve, hází záda - i kvůli věcem za den se x-krát opakujícím, fakt maličkostem … je u nás tak 100× za den řev, jak kdybych ho vraždila … úúúúffff, to je trénink na moje nervy. Kámošce tiše závidim a mívám někdy i výčitky a stydím se, že mám takový nepřizpůsobivý dítě
Potud fakta a teď to, co bych ti asi vzkázala (a co si vždycky pro uklidnění říkám já): že takovýhle „náročnější“ dítě mě narozdíl od maminek „nenáročných“ dětí naučí psychický odolnosti, výkonnosti, trpělivosti a nadhledu … a že třeba na oplátku pak bude hodnej v pubertě … že paradoxně třeba ty hodňoučký nenáročný děti pak daj slušně zabrat rodičům v pozdějším věku … a mezi náma - proplakaná prokojená noc je uplný prd oproti noci prostátý u okna a pročekaný na nevracející se náctiletou dceru, o který nevíš kde, s kym atd. je a nebere mobil, že … A dál si říkám, že KAŽDEJ dobrej rodič vždycky dělá pro dítě uplný maximum, co je v jeho silách, takže ve finále každý dítě je pro rodiče záhul. Hele, za pár let ještě budeš ráda, že ses Kiki něco namazlila a nanosila … pak se už třeba nenechá 
Mám i známou, jejíž synáček je vycepovanej jak voják - ten se uplně bojí pípnout … je to záviděníhodně hodný dítě … nojo, jenže za tu cenu, že ho jeho máma je k němu odtažitá, jen samý definitivní příkazy … to by mi za to fakt nestálo.
Zkus to brát tak, že máš doma prostě silnou osobnost a neřeš to a nestěžuj si
- Citovat
- Upravit
24.5.11 23:03
Musim rict, ze mam taky jedno narocne dite a jedno normalne narocne dite. Nastesti v tomto poradi, takze si dokazu vazit toho, ze me druhe dite je podstatne mene narocne nez prvni…S vekem se to hodne upravilo, ale i ted je starsi dcera narocnejsi nez mladsi…je hodne naladova, tvrdohlava, obcas hystericka, ae jinak skvela a miluju je obe stejne…
Moje kamaradka ma prvni dite naprosto samoudrzbove a zcela nenarocne…druhe ma podle meho nazoru zcela prumerne, ale ji se zda podstatne narocnejsi…(netusi, ze muze byt jeste o dost hur )
Ale mam i kamradku, ktera ma samoudrzbove obe deti…vice mene… pak ale chapu, ze nekteri lide si nedokazou predstavit 4 dny v kuse s 8 hodinami spanku celkem, usinani pri dosednuti na zachod, husi kuzi pri kazdem pohybu ditete - hlavne at se zas nevzbudi, kdyz jsem ho dve hodiny uspavala(a spalo pote dvacet minut a stacilo mu to az do vecera )
A upozornuju, ze vubec nejlepsi bylo obdobi zvykani si na sourozence…kam se hrabe obdobi vzdoru upravilo se to az v dobe, kdy zacala mladsi lezt a chodit a zacala trochu zlobit…ted zlobi spolu a starsi uz nema tolik duvodu zarlit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.11 10:43
Naše malá se taky vzteká, až modrá a přestává dýchat, leží nehybně na zemi, potom se nadechne a zase se rozkřičí. Ale je fakt, že jak roste,tak je těchto záchvatů čím dál méně. Taky jsem to řešila s dr., říkala, že nemůžu ustoupit ze svého požadavku, jen hlídat, aby si neublížila a spíš se snažit předcházet situacím, které by záchvat vzteku vyvolaly. Taky to může být dědičné, protože jedna sestra tatínka malé měla tyto záchvaty taky - od 8 měsíců až do 6 let, kdy to přešlo..
Já si myslím, že tyto „náročné“ děti jsou velmi šikovné a chytré, jsou v určitých věcech vývojově napřed, jejich vývoj neprobíhá rovnoměrně, musí nějak vjemy zpracovat a proto jsou dráždivější, vzteklejší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.11 23:13
Jani, tak u nás je takov
Jana206 píše:
Naše malá se taky vzteká, až modrá a přestává dýchat, leží nehybně na zemi, potom se nadechne a zase se rozkřičí. Ale je fakt, že jak roste,tak je těchto záchvatů čím dál méně.
Jani, tak u nás je to naopak je to třeba i několikrát za den a pauzy se prodlužují jak situacím předcházet už fakt nevím když má prostě blbý den, tak jí takto „naštve“ i to, že dopije čajík/vodu ve flašce, upadne jí hračka, zvednu se a jdu na záchod… prostě fakt nevím myslela jsem že třeba reaguje na to když sem já ve stresu, ale tím to taky není, tak už fakt nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.11 22:44
Mysicko-tak aj ja sa pridavam k maminkam „narocnych“ deti-a modlim sa aby to co sa narodi za par tyzdnov bolo aspon „normalne narocne“…
Dcerku som od narodenia s najvacsou laskou nosila,kojila,starala sa aby jej nic nechybalo-a aj tak mala caste zachvaty zlosti s omdlievanim az modranim za prkotiny;dokonca sa od hnevu pocikavala(naschval)… Bola a je mimoriadne narocna na pozornost,odkedy otvori ocka az kym ich vecer nezavrie-vacsinou je to po 23.00.
Aj v skolke mi ucitelka povedala ze malokedy maju taketo dieta-je osobnost,inteligentna no velmi narocna.
A to je to cim ta chcem utesit-taketo deti byvaju mimoriadne intelignetne pretoze vdaka svojej zivosti sleduju okolie viac nez je bezne a informacie su schopne rychlo a lahko spracovat. Je to strasne tazke ked uz padas na usta od unavy este aj venovat sa rozvoju dietata 
,aj ja som mala dni kedy jedine co by ma potesilo by bolo TICHO.
Treba vydrzat,teraz je uz dcerka viac sebestacna a ja viac vytrenovana-tak su dni lahsie.
No aj tak mi ludia po stretnuti neraz hovoria-Ako toto mozete vydrzat kazdy den?!
Mozem,lebo ju milujem a viem ze raz sa mi to v dobrom vrati.
A ked vazne nevladzem,musi pomoct rodina a aspon 2-3 hodinky ju zabavaju zas oni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
xmegx
11.6.11 09:42
živé dítě
Ahoj,mám 20ti měsíčního klučinu a ten teda třeba se spánkem neměl nikdy problém,ale za to neposedí a do 5ti minut dokáže udělat z bytu kůlničku na dříví.Jeho hračky ho moc nezajímaj,jen když jsou poklizeny a on je může jít rozházet.Zajímají ho věci kolem jako dveře,televize,settobox,okna,vyházení věcí ze skříně,záchodové prkno,sprcha,počítač atd.Když se mu u některých věcí snažím vysvětlit že to nesmí a dám ho tam aby si hrál,nevydrží a jde za svým,na zadek dostat mu pomůže jen na chviličku a zase dělá co chce on, bývá lítostivej a uvstekanej.Když s ním jdu na procházku,tak se mě hezky drží za ruku a hezky tapká,ale když s ním zajdu třeba do parku,tak mi utíká a po chytnutí se snaží vysmekávat a vstekat se,tak dostane na zadek a začne být lítostivej…pak se uklidní a je to zase dokolečka.Já už nevím jak ho uklidnit aby byl klidnější,dokázal chvilku posedět a dokázal i trochu poslechnout…mám totiž i strach že jak ho něco venku zaujme aby mi nevlítl do silnice…to jsem už přemýšlela nad dětským vodítkem
- Citovat
- Upravit
29.11.11 13:59
ahoj holky,
jeste nekdo nakukuje tady do diskuse ? ja teda cetla vyzivny zacatek - ja mam treti dite, kdyz jsem mela jen dve cetla jsem taky ten clanek v mama a ja, a tak strasny mi to neprislo, a pritom tehdy kamaradka uz mela holcicku taky takto narocnou, ale nejak jsem si to asi nedovedla predstavit, a to jsem dost empaticky clovek , si myslim. kluci byli fakt zivy akcni miminka , ale to nebylo nic oproti nasemu tretimu … opravdu tezko to muze nekdo posoudit. a jestli teda ty pisatelky meli takove vsechny deti tak to klobouk dolu, ja uz vysilenim a unavou padam na drzku. vse se toci jen kolem maleho, jeho brachove teda takovy nebyli , ac taky nebyli nejaky andilci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 23:23
Zuzko, nakukuji
Před tebou klobouk dolu že zvládáš náročné dítě a 2 starší k tomu 
já z té naší už nemohla včera, ráno byla jak turbo trysková myš anijsem jí nemohla oblíknout, ta fakt nepostála snad ani půl vteřiny v klidu a furt někam odbíhala, něco lovila, musela mít, zvrhla na sebe hrnek s čajem (naštěstí studeným), mále překlopila celý stůl, krmla psa kapesníkama… no děs, když se nám podařilo se obléci a jít ven, tak tam se z ní stal skoro andílek ale jen do chvíle než byl čas jít domů no, v tu chvíli jsem byla ráda že mám jen 1 dítko a nemusím k tomu řešit žádné další, ale mít 2 nebo více takovýchto dětí, tak už si rezervuji místo u Chocholouška Dneska jsme byli v zoo a to byla celkem fajn sice trochu vzdoru je tam vždy, ale to už je v totmto věku normální jen to spaní kdyby se alespoň trochu srovnalo tím si myslím že by se toho srovnalo i daleko víc … ale i tak je to můj miláček a jsem za ní ráda, sama jsem akční, takže si nedovedu představit hodné dítě které vždy poslechne na slovo, najdu ho tam kde má být, spí přesně podle hodinek, papá jen to co má a kolik má… to by byla nudááá a babičky by říkali jaký mám talent na výchovu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.5.12 22:46
Ahoj,
dnes jsem se zaregistrovala na emimino. Hledala jsem články o náročných dětech na internetu. Četla jsem články na Mamaja a ráda bych si dopisovala s někým, s kým bych se mohla sdílet. Máme dvouletou holčičku, od narození náročné dítě. Do 9 m. nebrečela jen při kojení a ve spánku, jinak neustále, nebylo možné ji odložit, byla stále nošená v šátku, nesnášela kočár, nesnášela postýlku, auto apod. Nikam jsme nemohli jít, jet, protože jsme s pláčem přicházeli a odcházeli. Teď je jako když ji dá k zadečku vrtuli, pusu nezavře. Kvůli všemu hned brečí. Nejvíc mě momentálně trápí, že mi všude utíká, nechce chodit za ruku (od mala), běhá do silnice atd. atd…Vysvětlování nebo plácnutí po zadečku nepomáhá. Nikdo takové dítě nezná a neumí mi poradit. Na kšíry se mi zdá už moc velká. Oba s manželem jsme začali brát antidepresiva. Manžel špatně snáší dětský pláč a na mě je toho moc. Manžel totiž sám potřebuje hodně péče, pohybuje se na inv. vozíku. Jinak malá je úžasně chytrá, hodná jako pozorná, krásně mluví v celých větách, sama jí, sama chodí čurat, utře se a oblékne. Ale nedá se jí stačit, jejím neustálým požadavkům. Nervy mám napnuté jak špagáty.
Budu moc ráda, když si budete chtít někdo dopisovat.
Máte někdo starší náročné dítě? Tak 3,4 roky, jak to vypadá dál?
Mějte se fajn, maminky!
- Citovat
- Upravit
17.5.12 23:15
@Anonymní píše:
Ahoj,
dnes jsem se zaregistrovala na emimino. Hledala jsem články o náročných dětech na internetu. Četla jsem články na Mamaja a ráda bych si dopisovala s někým, s kým bych se mohla sdílet. Máme dvouletou holčičku, od narození náročné dítě. Do 9 m. nebrečela jen při kojení a ve spánku, jinak neustále, nebylo možné ji odložit, byla stále nošená v šátku, nesnášela kočár, nesnášela postýlku, auto apod. Nikam jsme nemohli jít, jet, protože jsme s pláčem přicházeli a odcházeli. Teď je jako když ji dá k zadečku vrtuli, pusu nezavře. Kvůli všemu hned brečí. Nejvíc mě momentálně trápí, že mi všude utíká, nechce chodit za ruku (od mala), běhá do silnice atd. atd…Vysvětlování nebo plácnutí po zadečku nepomáhá. Nikdo takové dítě nezná a neumí mi poradit. Na kšíry se mi zdá už moc velká. Oba s manželem jsme začali brát antidepresiva. Manžel špatně snáší dětský pláč a na mě je toho moc. Manžel totiž sám potřebuje hodně péče, pohybuje se na inv. vozíku. Jinak malá je úžasně chytrá, hodná jako pozorná, krásně mluví v celých větách, sama jí, sama chodí čurat, utře se a oblékne. Ale nedá se jí stačit, jejím neustálým požadavkům. Nervy mám napnuté jak špagáty.
Budu moc ráda, když si budete chtít někdo dopisovat.
Máte někdo starší náročné dítě? Tak 3,4 roky, jak to vypadá dál?
Mějte se fajn, maminky!
To popisuješ úplně jako bys byla u nás doma teda ne úplně všechno, ale z většiny ano… kočárek měla malá ráda a teď když má dobrý den, tak jde za ručičku dobrovolně, ale jinak fakt hodně podobný jestli chceš, tak mi napiš SZ a můžeme si psát Kristýnce už je skoro 2 a čtvrt roku a jsou lepší a horší dny, dneska projevovala své umělecké vlohy a úúúúúžasně si pomalovala komplet svůj pokoj vč. zdí, postele, křesla a sebe 
určitě i podlahu, ale na tom tmavě modrém koberci to naštěstí nejde vidět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.12 07:26
O takovych detech se rika, ze budou hodne inteligentni. Ja se tim alespon utesuju {kdyz to rika i moje tchyne } Tak preji hodne trpelivosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.12 08:49
Pajo, něco na tom asi bude uvidime jaké překvapení nám do budoucna ještě připraví ale včerejší malování pokoje a postele a křesla a sebe voskovkama a fixama co Kiki předvedla mi prozatím stačilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
