Maminky náročných dětí mladších 2 let

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4

Napsat příspěvek

Velikost písma:

evian51

29.11.12 08:42

načítám...

Nechci nikomu kazit iluze mam nekolik kamaradek co maji ted male deti kolem 5m a vsechny spi tak od 3m celou noc a uplne v klidu :cert: jedna ma dokonce uz dite ve svem pokoji ma tam chuvicky a monitor dechu uz od mala ho vede k samostatnosti :pankac:

Citovat
Upravit

cokolada29

4.12.12 15:30

načítám...

vím o čem mluvíš

Ahoj, po roce už je můj příspěvek asi úplně mimo, ale jen jsem ti chtěla říct, že vím, o čem mluvíš.. Český termín náročné děti je poněkud nešťastný, jelikož „náročné“ je svým způsobem opravdu každé malé dítě. To co jsi četla ty jsou přeložené výsledky celoživotní práce kanadského pediatra (a otce 5 dětí -to čtvrté bylo právě ono NÁROČNÉ). Ten kdo to ta má, pozná své dítě zcela zřetelně ve všech bodech (jen pro ostatní - to co zakladatelka diskuse uvedla jsou jen nadpisy jednotlivých charakteristik). Přeji ti pevné nervy a více pochopení ze stran ostatních rodičů. Jana + 17ti měsíční náročná ale milovaná holčička :-)

Citovat
Upravit

veruru

109

21.3.13 17:15

načítám...

Ahoj holky..sháním nějakou spřízněnou maminku náročného dítěte z Brna..kdo takové děcko nemá, tak mě fakt nechápe a pořád si myslí, že si vymýšlím a těžko se s nimi povídá:-(..malé je 8 měsíců, neumí od narození moc spát, ej pořád unavená, mrzutá, nic moc dlouho nebaví, chce stále nové podněty, ječí a brečí, vzteká se, nechce chovat..prosím, pište na verunka. bilkova@seznam.cz

načítám...
Citovat
Zmínit

rubasovka

161

5.4.13 15:59

načítám...

Taky bych potřebovala spřízněnou maminku, ale ze středních čech. Je to náročné…

načítám...
Citovat
Zmínit

veruru

109

14.5.13 21:32

načítám...

Haló, existuje nějaká maminka náročného děcka z Brna či okolí? moc bych potřebovala nějakou spřízněnou duši:-)

načítám...
Citovat
Zmínit

Lucybez

2.10.14 00:16

načítám...

Naše Klárka

Zdravím, chci se zeptat, jak pokračujete s náročným dítětem? Já jsem článek dostala do emailu od mé sousedky, která má již nyní dvě děti jako já a dokud jsme se nepoznali blíže, tak nevěřila tomu co jsem ji vyprávěla, pak mi jednou přišel e-mail:
„Ahoj, tohle je celá vaše Klárka“ a já pochopila, že to tak je…
Malé jsou dnes 4 roky a nemám vůbec pocit, že by se to zlepšovalo. Staré potíže, střídají potíže nové…
Zprvu jsem si myslela, že už jsem prostě stará matka, která má méně trpělivosti než mi pár přátel řeklo, že ve vtahu ke Klárce jsem co se týká trpělivosti o dva levely výše než oni vůči svým dětem. Pak přišly babičky s tím, že to s Klárkou není vůbec jednoduché…a pár sousedů se přidalo a já pochopila, že problémem není mé mateřství, ale mé „náročné dítě“, mimochodem druhého mám syna a ten mi vše kompenzuje (na svůj věk je přiměřeně vyspělý, přiměřeně se chová, přiměřeně prospívá)…no prostě kdybych neměla jeho, tak nevěřím tomu, že existují i děti co vám energii neberou, ale mohou vás nabíjet :-) . Klárka je velmi chytrá holka dle učitelů ve školce je tak o rok napřed…a to opravdu ve všem…budou ji 4 roky, ale dle vývojové psychologie je na úrovni 5-ti let (píše písmenka, grafomotoricky už nakreslí celého člověka s vlasy, oči, ruce, nohy, trup, počítá do 20 i anglicky, umí jezdit na kole s kolečky, začíná pomalu bruslit a taky si začla číst v knížkách, v roce a půl měla výbornou artikulaci a mluvial ve větách, používala čtyřslabičné slova i pediatrička říkala, že je v komunikaci neobvykle nadaná. Jediným problémem je neustálá emoční labilita (vztek, vzdor, hysterie - dnes předvedla ve školce dvě takové scény a měla jsem asi hodinový rozhovor s paní ředitelkou), na jednu stranu jsem na ni pyšná, protože se jí její vrstevníci ve školce nemůžeou ani rovnat, ale na druhou stranu jsem tak vyčerpaná a unavená a po večer prostě brečím ve vaně, v noci se mi špatně spí, protože nervózně čekám co zase bude…naše Klárka mě udržuje neustále ve stresu :-( . Všimly si toho přátelé, babičky, tety…no prostě si chvilku nevydechnu, protože vlastně nevím co zase bude chtít, kde nastane problém…a vůbec s ní nedokážu nic předvídat.
Syn je jiný s ním je vše v tak krásné symbióze, vše funguje dobře, na veškeré standartní výchovné prostředky reaguje standartně…naše dcera bohužel ne.
Máte někdo podobné zkušenosti? A jak to bude dál?