Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mamka mě deptá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.7.12 10:18
A nemůžeš bydlet sama? Píšeš, že pracuješ, tak by jsi si mohla dovolit svůj byt, ne? Mohla by sis dělat co bys chtěla a neposlouchala výčitky. Kolik ti je let? Bydlíš někde na vesnici?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sterezie
7.7.12 10:19
A můžu se zeptat kolik Ti je? Nevidím nic snazšího než odejít, uleví se Ti, budeš se starat o sebe a svou domácnost 
a třeba když si najdeš nějaký koníček, tak s tím společně i kamarády 
- Citovat
- Upravit
7.7.12 10:24
Vidím to stejně. Odejít, platit si někde pronájem. Dá se… když obejdeš realitky. Nebo si dej inzerátky, načerno se taky pronajímají garsonky, tady kolegyně měla bydlení ve starší garsonce na řadu let asi za 3.000,–Kč měsíčně - jsme 100 tisícové město, - byla to paní, která měla byt po mamince a děti ještě menší, držela jim ho a potřebovala, aby se o byt někdo staral ještě pár let. Byla maximálně spokojená.
Budeš mít svůj klid a navíc - své matce nejlíp vytřeš zrak tím, že budeš tak drzá a budeš žít po svém.
Připrav se ale na velkou krizi, až budeš z hnízda odlétat.
Vím o čem mluvím, mám matku podobného ražení. V životě jsem litovala jen toho, že jsem neodešla dřív, než v 25ti… a bohužel rovnou do společného bydlení s partnerem. Časem mi došlo, že by mi bývalo hodně prospělo, kdybych tak rok, dva bydlela úplně sama.
NiKi 
Bojuj… kousni se do toho! Odejdi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.12 10:24
Ahoj,
já možná vím o koho jde a jestli se nepletu, tak rad už zakladatelka dostala hodně a stejně se nic nezměnilo.
Jak u někdo psal, prostě si najdi vlastní bydlení a odstěhuj se, budeš svým pánem a nebudeš muset poslouchat blbé připomínky a nevyžádanou kritiku.
Co vím ze svého okolí i od sebe, tak stěhováním se ty vypjaté vztahy v rodině vždy zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.12 10:26
Ono je to s rodičema někdy hodně těžké. Nemáš možnost se osamostatnit? Možná byste měly s mamkou lepší vztah. Je kolikrát lepší k rodičům chodit na návštěvu a vidět se jen občas než s nimi bydlet a řešit chod domácnosti a každodenní starosti. Pokud je tohle nad tvé možnosti zkus si najít kamarády, se kterými můžeš vypadnout ven z domu. Třeba se zkus seznámit tady přes emimino. Určitě by mohl někdo bydlet poblíž tebe. Ono je potřeba mít někoho komu se můžeš svěřit. Hlavně to nevzdávej, vždycky je šance, že bude líp. Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.12 10:40
Tvoje máma asi toho taky hodně špatného zažila, že se tak chová? 
vztahy se dají skvěle zpracovat metodou RUŠ 
držím palce, aby se ti s podařilo s tím/ se sebou začít pracovat co nejdříve, aby si tvoje sebevědomí mohlo ulevit a rozkvést 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.12 10:43
Ahojky, přidávám se, taky jsem dětství neměla jednoduché, mám ještě mladšího bráchu o téměř 5 let, na kterém mamka do dneška visí…už jako malé mi nadávala (omlouvám se za vulgarismus) do dementu, idiotů, jaká jsem p**a, atd, následovalo to tím že jsem jako dítě byla dost živá, vymýšlela jsem kdejaké blbosti, ale které dítě to nedělá že? Mamka to prostě neunesla přes srdce, navíc jsem povahou po tátovi, takže tím tuplem mě nesnášela, že nejsem jako ona a do dneška si pamatuju její větu že když mě mohla porodit, tak mě může i zabít 
, ve škole jsem pak celkem blbě prospívala i kvůli tomu co se dělo doma, brácha nosil samé jedničky, takže zase on byl ten nejlepší, zato já jsem byla úplně k ničemu, jak na to tak zase vzpomínám, tak mám hrozný vztek…díkybohu že bydlím už sama s vlastní rodinou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.12 11:30
Nezlob se na mě, ale píšeš jako kdyby ti bylo 14let. Jestli pracuješ, poohlédni se po nějakém pronájmu - klidně daleko od mamky, abys nebyla pod kontrolou a urychleně se odstěhuj. Začni chodit třeba na cvičení a kamarádky si rychle získáš. Ale když budeš jen sedět doma a litovat se, tak tě bude máma komandovat ještě za 10let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.12 12:23
Pokud pracuješ, proč si toho králíka nekoupíš? Proč nejedeš na výlet sama? Chápu, že bez přátel se žije těžko, ale třeba zrovna na nějakým výletě někoho potkáš, ne? Nemusíš vše podnikat s rodiči a pokud se jim nechce, směle vyraž sama. S bydlením to samé, pronajmi si garsonku, uvidíš, jak se ti psychicky uleví!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucineeccka
7.7.12 12:57
Nepřemýšlela jsi o nějaké terapii?
Kolik ti je?
Proč nevyrazíš někam sama? Třeba jsi tam potkala nějaký kamarádky, popřípadě nějakého chlapa? Když se furt budeš držet máminy sukně, těžko se něco změní.
- Citovat
- Upravit
7.7.12 14:00
@Laaja píše:
Ahoj,
já možná vím o koho jde a jestli se nepletu, tak rad už zakladatelka dostala hodně a stejně se nic nezměnilo.
Jak u někdo psal, prostě si najdi vlastní bydlení a odstěhuj se, budeš svým pánem a nebudeš muset poslouchat blbé připomínky a nevyžádanou kritiku.
Co vím ze svého okolí i od sebe, tak stěhováním se ty vypjaté vztahy v rodině vždy zlepší.
Též jsem si skoro jistá, kdo je zakladatelka. A souhlasím s tím, že rad už tu dostala hodně. Ale asi zde platí to známé - komu není rady, tomu není pomoci.
Zakladatelko, vezmi život do svých rukou, postav se na vlastní nohy. Doporučuji přestat dělat to, co od tebe ostatní očekávají a vyžadují nebo co si myslíš, že očekávají, a začít dělat to, co ty sama chceš. Zkus se osamostatnit, i kdby to mělo znamenat najít si práci mimo rodinu a třeba i na čas vztahy s rodinou přerušit.
Držím palce, aby se ti to povedlo, protože jinak tu budeš podobné diskuze zakládat každých pár týdnů a život ti proteče mezi písmenky klávesnice…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezkou sobotu. Už od malička pro mě rodiče neměli pěkného slova. Jako malá jsem trpěla selektivním mutismem a dalšími zdravotními komplikacemi. Rodina mi hodně pomohla se z toho dostat, ted když jsem z tohoto problému více méně odrostla to využívají jako argument proti mně. Velice často slyším fráze jak jsem k ničemu jak jsem jim zkazila život a měli mě nechat k ústavu. I když jsem se snažila a snažím stále ještě nějaké resty dohánět tak mamka není nikdy s ničím spokojená. Každé ráno zahajuje „rýpáním“ co je špatně. Dneska jsem si ráno po žehlení hned nezařadila trička do skříně no a na plné pecky se začala rozkůřikovat jak bude špatné až se někdy vdám, jak mě bude manžel bít atd. Kamarády tady u nás nemám a ti školní jsou už dávno vdaní nebo ženatí přes pecky. Tak žiju každy volný den od výčitek k výčikám, od ničeho k ničemu. Někdy si přeji aby život hodně rychle utekl a já už umřela, protože nežiji ale přežívám. Na narozeniny jsem si přála zakrslého králíčka, kterého jsem měla slíbeného už hooodně dlouho dopředu a vždycky se našel důvod proč ho nemůžu mít. Možná vám to přijde infantilní, ale když nemám kolem sebe lidské kamarády soustředím se na ty zvířecí. Můj týden se smrskl do jednoho stereotypu přes pracovní týden v práci od rána do 18-19 hod do večera a o víkendu pomoc s vařením, vysávání úklid a sezení doma. Chtěla jsem jen navrhnout rodinný výlet a opět nic, co mamka sama nechce to nesmí mít nikdo jiný. Opravdu už nemám sílu jít dál a nejradši bych tohle svoje mládí někomu darovala, zestárla a jednoho dne pokojně odešla…