Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odstěhuj se co nejdřív to půjde a ideálně na nějakou dobu i do zahraničí. Fakt to pomáhá.
Tvoje matka především chce nad tebou mít kontrolu a poměrně těžce nese, že se blíží moment, kdy se zcela přirozeně odstřihneš. To není tvoje chyba - to je její problém a ona se s ním musí popasovat a ty se podřebuješ osamostatnit a vymezit se vůči ní. Jinak se vztah mezi váma hodně, hodně pokazí.
Do toho zahraničí samozřejmě leťte. Nenech si to vzít, nenech se dotlačit do toho, že ti to chce zošklivit.
NEJSI ZODPOVĚDNÁ ZA ŠTĚSTÍ A SPOKOJENOST TVÉ MATKY. Jakkoliv ona se ti snaží vnutit opak.
Jo a myslím že si chceš přečíst tuhle knihu.
Moji mamku miluju, ale… v tomhle veku jsem mela uplne to stejne… podle me je cas postavit se na vlastni nohy a zit vlastni zivot. Ja se tehda odstehovala a vzduch velmi rychle proridl
dneska uz se tomu smeju, i kdyz tehda to pro me byl naprosty blazinec, kdy jsem opravdu netusila, co ze je vsechno spatne. Mimochodem, i dnes (cca o 15 let pozdeji) se mi mamka obcas snazi ten zivot trochu preorganizovat, ale jelikoz uz jsem sama matka, tak vim, ze mi nechce ublizit ani mi slapat po stesti, ale proste se boji… zrovna vcera jsem se ji zeptala, zda chce ukazat moji obcanku, tak se zarazila, zeptala se proc a to uz jsem se smala, ze by videla rok narozeni
pro mamu je to tezka situace v tom, ze i ona si musi uvedomit, pripustit si a prijmout to, ze uz nejsi mala holka.. verim ze tve osamostatneni po case hrany obrousi a bude to dobre a jine ![]()
A matka žije sama? (myslím, zda nemá partnera..).. z toho co píšeš totiž vyplývá taková nezdravá fixace na tvou osobu, žárlí… ano, manipuluje tebou… navíc je hysterická..
rozumná řeč s ní není..
takže odstěhovat se co nejdříve s přítelem do podnájmu a budeš mít klid..
já utekla v 17 a bylo to nejlepší rozhodnutí mého života ![]()
Uteč, nebo si polezete fakt na nervy oboustranné a bude to ještě horsi a vygraduje to ve velké hádky… Už jsi dospělá.. maturujes nebo co? Jdeš na vejšku? Dotuje tě penězmi (kapesny?)?? My ikdyz se s mámou vidíme jednou za týden, tak vždycky mi chce dávat rady a poučovat, ale ono je něco jinýho mít sama svůj život spořádaný a pak dávat rady druhým, nebo ve svým životě tak lítat, nic nedodělat do konce a dávat rady… U nás je to spíš tak že já se snažím rodičům život trošku spořádat.. utrhla jsem se v 17 do svýho bytu s přítelem a nelituji, hodně jsem se postavila na vlastní nohy. Ale občas to sama jako teď už matka vidím že ta rodičovská láska je neskutečná a občas si říkám, že chápu ten jejich strach a zákazy v pubertě a dospívání…a to mám teprve 14m dítě.
![]()
Děkuji všem za Vaše odpovědi. Bohužel odstěhování opravdu nepřipadá v úvahu… nemám peníze, protože jsem pořád ve třeťáku, a tak nepracuji. Matku by odstěhování z ničeho nic úplně nejspíš dorazilo. Budu to muset nějak pročistit jinak a snad se to zlepší zvykem a časem. Je to klasická situace, jak píšete no. Ale děkuji za Vaše pohledy na situaci, budu muset na to osamostatnění trochu postupně a musím to vydržet
Mějte hezký den ![]()
Ježíš ty budeš dáreček, ty „matko“
buď asertivní, ale mamince doma pomáhej a směj SE s ní. Hlavně, že peníze od „matky“ nesmrděj. Snad z puberty brzo vyrostes a nedáte na sebe s mamkou dopustit.
Jaký dáreček? Pardon, ale schválně urážlivý komentář jenom kvůli oslovení „matka“ mi nepřijde vůbec normální
Každý oslovuje jinak ježíš. Oslovení nemá s láskou k mamce nic společného. Nemyslela jsem nic špatně, mamku miluju, ale každodenní problémy co dělá celý život mě prostě unavují. „Peníze od matky nesmrděj“? Hlavně, že vy víte, jak moc si peněz od ní vážím no
achjo ![]()
Zakladatelko, dokud bydlíš v jejím bytě a živí tě, tak nezbývá nic jiného než poslouchat. Neživíš, tak nepřepínej! Dostuduj a odejdi, pak bude líp.
@divine woman pokud vím, tak problém není v tom, že by dcera nedodržovala domácí pravidla, ale že jí matka kecá úplně do všeho, včetně toho, jakými dopravním prostředkem pojede na dovolenou - to už je fakt za hranou normálního „poslouchání“.
@Ziuatanejo To máš těžký. Některé matky mají potřebu své děti ovládat, i když už jsou plnoleté. Navíc to vyznívá tak, že jde o jedináčka žijícího jenom s matkou.
Hezké dopoledne. Potřebovala bych poradit nebo aspoň přijít na to, jaký zdroj se schovává za tímhle problémem. Je mi 19 let a máma se mnou zdá se manipuluje. Dělá mi to už odmalička, ale čím jsem starší, tak je to horší. Moje matka je dost tvrdohlavý člověk, je vychovaná podle nějakých pravidel a když není po jejím, je vše špatně. Neudělám něco…nechovám se nějak, jak si ona představuje? Naštve se. Před několika měsíci jsem si našla přítele a vše bylo úplně v pohodě, jenže najednou jí vadí, když s ním trávím víc času (samozřejmě kvůli tomu, že teď kvůli koronaviru nemám školu) a jezdím často k němu spát. To mi teď dokonce řekla, zda už mi není blbý, že tam furt jezdím a jeho rodinu otravuju
. Přitom mě vždy rádi vidí a jsem tam tak 1× za měsíc, což mi nepřijde teda furt… Pak jsem se ji ptala, jestli můžu dnes večer jít spát k příteli na byt a to jí zase vadilo, že ať si jdu, když mě to doma nebaví. Přitom přítele má moc ráda. Nejde tu asi o to, že by jí vadil. (Jo a příteli je 20.) Další věc - přítel mi k narozeninám koupil letenky do cizí země, že spolu poletíme. Ani jeden jsme nikdy neletěli. Byla jsem z toho nejšťastnější. Reakce mé matky? Naštvala se. Prej proč jako letadlem? To nemohl vybrat autobus? (Matka se bojí lítání.) Hlavně to koupil přítel tak asi logicky jsem si dopravu sama nevybírala
…Když jsem jí řekla, že jednou v životě bych stejně snad let zkusila, odpověděla mi zase chladně: No, tak si leť. Mamka je často unavená z práce a protivná, což chápu…ale když já nemám náladu a jsem protivná (pozor, protivná ve smyslu, že prostě jen moc nemluvim a hledím si svého) tak jsem sobec a mám se začít chovat normálně! Chápu, že jsem stále pod její střechou, ale už jsem dospělá a nevidím nic špatného na tom, že si buduju pomalu svůj život podle SVÝCH představ. Je to špatně? Přece nebudu všechno dělat jenom podle toho, jak ona by to udělala v mé kůži. Už si vážně nevím rady. Těch situaci je tolik v poslední době, že mi to strašně ubližuje. A není to jen s přítelem, to bylo teď v poslední době jenom, ale je toho tolik, že si to vše už ani nevybavuju. Prakticky každý den nová situace s něčím jiným. Už se jí bojim na něco zeptat, bojim se někam chodit nebo něco udělat, aby se zase nenaštvala. Mám ji strašně ráda a vážím si jí, ale tohle mě tak trápí. Snažila jsem se přemýšlet, proč se tak chová a nevím jestli to je tím, že chce víc pomáhat v domácnosti, víc se mnou trávit čas, nebo je smutná z něčeho. Přitom ano, mohla bych pomáhat více a čas s ni trávím pořád, každý den. Vážně nevím. Kdybych si s ní o tom chtěla promluvit, tak mě ještě seřve za to, že ona je zas ta špatná a že si ničeho nevážím. Párkrát se mi to stalo, pouze jsem se jí zeptala, proč nemůžu aspoň něco dělat podle sebe a reakce šílená… Bere si to očividně dost vztahovačně. Tak nevím prostě, co dělat. Jaký na to máte názor? Je to manipulace? A co s tím? Budu ráda za každou reakci. Děkuji.