Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pomuze cas, vydrz.
A dobra je knizka Partneri a rozchody od Klimese.
Čas, nic vic než čas. Vím, ze je to ted nepredstavitelny. Obklop se kamaradama, cti si, delej co te bavi, cestuj. Uzivej si byt nezadana. Chod na party, seznamuj se. A az se nekdo objevi, poznas ze je to ono. Prijde to z niceho nic. Tak hlavu vzhuru a uzivej si byt singl, nevis na jak dlouho ![]()
@Anonymní píše:
Máte někdo s tímto zkušenosti a rady co pomůže?
Nějakej hodnej blb jako převozník? ![]()
Knihy na toto téma, videa na toto téma (je jich mnoho, kde se vysvětlují principy), nebo psychoterapie, pokud to nezvládneš sama. Čím dřív se oklepeš, tím menší škody.
Pomůže nejen čas, ale hlavně pochopení toho, jak manipulátor funguje, zasekává drápky a hlavně, jak jsi mu úplně, ale úplně JEDNO.
Držím palce, vyhraj to!
Vzdyt je to teprve tyden! Vzhledem ke svemu veku to zvladas dobre! To, ze si uvedomujes, ze jsi byla s manipulatorem a co jsi udelala spatne je uzasna zkusenost pro tvoje budouci vztahy, ta nejlepsi!
Nikoho si takhle rychle nehledej a tu bolest si dovol, ta k tomu patri, nic nezadrzuj a pobrec si.
@Anonymní píše:
Ahojte, je mi 23 a před týdnem jsem se rozešla s přítelem. Byli jsme spolu rok, ale postupem času jsem si uvědomovala jak mě dokázal zmanipulovat, nestýkala jsem se ani s kamarádkami, poslední týdny jsem nechodila ani domů a byla u něj a celkově byl pro mě v tu chvíli takový jediný blízký, protože jsem se odstřihla ode všech a byla závislá na něm. Říkali mi to všichni, ale já je neposlouchala.. Nepochází z dobré rodiny a jak on vždycky říkal, tak ho prý vychovala ulice.Uvědomovala jsem si to poslední měsíce, že to nemá žádnou budoucnost, protože byl ode mě ještě o 3 roky mladší, takže i přesto jak mi vyprávěl, že spolu jednou budeme mít hezký život a já zamilovaná tomu věřila, tak jsem tušila, že mě takový člověk stáhne ke dnu. Spíš než rozchod mě mrzí to, že jsem pro něho dělala vše a ztratila jsem samu sebe a i když nechci, tak mi chybí. Chvili jsem ho sledovala na sociálních sítích, ale zablokovala jsem ho, protože si nechci už víc ubližovat. Zažila jsem už rozchody, ale tento mě bolí strašně moc, pořád ho mám ráda, ale vím že je to tak správné. Jen nevím jak mám najít samu sebe, snažím se chodit s kamarády ven, přijít na jiné myšlenky, ale pokaždé co přijdu domů, tak na mě padne strašná samota a řeknu si, že už bych někoho měla mít, něco budovat, ale já nejsem schopná vůbec pomyslet na to že bych někomu mohla ještě věřit a pustit si ho k sobě.. Máte někdo s tímto zkušenosti a rady co pomůže?
Můžeš se pochválit - ukončila jsi to po roce
spoustě lidí to trvá i několik let.
Ahoj, nevím jestli to tady ještě někdo vůbec čte ale mám taky dost problém s partnerem manipulatorem. Oznámila jsem mu po 6letech, že chci odejit…tak nejdřív měl ramena, pak otočil. Kdo má s tímhle zkušenost po jaké době od rozchodu od toho co odejdu mi dá svým způsobem pokoj. Já už fakt ty natlaky a obviňování nezvládám…
Ahojte, je mi 23 a před týdnem jsem se rozešla s přítelem. Byli jsme spolu rok, ale postupem času jsem si uvědomovala jak mě dokázal zmanipulovat, nestýkala jsem se ani s kamarádkami, poslední týdny jsem nechodila ani domů a byla u něj a celkově byl pro mě v tu chvíli takový jediný blízký, protože jsem se odstřihla ode všech a byla závislá na něm. Říkali mi to všichni, ale já je neposlouchala.. Nepochází z dobré rodiny a jak on vždycky říkal, tak ho prý vychovala ulice.
Uvědomovala jsem si to poslední měsíce, že to nemá žádnou budoucnost, protože byl ode mě ještě o 3 roky mladší, takže i přesto jak mi vyprávěl, že spolu jednou budeme mít hezký život a já zamilovaná tomu věřila, tak jsem tušila, že mě takový člověk stáhne ke dnu. Spíš než rozchod mě mrzí to, že jsem pro něho dělala vše a ztratila jsem samu sebe a i když nechci, tak mi chybí. Chvili jsem ho sledovala na sociálních sítích, ale zablokovala jsem ho, protože si nechci už víc ubližovat. Zažila jsem už rozchody, ale tento mě bolí strašně moc, pořád ho mám ráda, ale vím že je to tak správné. Jen nevím jak mám najít samu sebe, snažím se chodit s kamarády ven, přijít na jiné myšlenky, ale pokaždé co přijdu domů, tak na mě padne strašná samota a řeknu si, že už bych někoho měla mít, něco budovat, ale já nejsem schopná vůbec pomyslet na to že bych někomu mohla ještě věřit a pustit si ho k sobě.. Máte někdo s tímto zkušenosti a rady co pomůže?