Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Vgzptp píše:
Potřebuji se zde trochu vyventilovat. Jsem podruhé ženatý, z prvního vztahu již dospělý potomek s vlastním dítětem, takže mám vnouče.
Podruhé jsem ženatý 7 let, v manželství je jedno dítě předškolního věku. Mě je 49 let, manželce 42 let.
Bydlíme na menším městě u Prahy ve větším domě s manželky rodiči
A zde začínají problemy. Do domu jsem nainvestoval vyšší stovky tisíc korun, ale nic není mého a na nic není doklad. To mne ale netrápí.
V domě ale nic nesmím, protože není můj. Ze začátku se to jaksi dalo překousnout, ale stupňuje se to. Navíc jsem byl z domu už několikrát vyhozen jak manželkou tak její matkou. Nakonec se to vždy nějak urovnalo.
V domě jsou místa kam mám od manželky zakázano chodit s tím, že to je její prostor. Napřed to začalo používáním druhé koupelny, pak se přidala kuchyň, pak zákaz používat vany, možno jen sprchový kout. Od začátku do domu za mnou nikdo nesmí na návštěvu protože si to nepřejí, ona i její rodiče. Sestra s bratrem kvůli tomu se mnou postupně přerušili kontakt a nakonec i moje matka. Manželku jsem bránil a prostě toho měli dost, chápu je a mrzí mě to. Nemluví se mnou asi 6 let. Dítě z prvního manželství za mnou také nesmí, takže se scházíme na neutrální půdě. Nejhorší ale tak nějak je, že ty své děti nevidím pohromadě. Nemohu prostě vzít to mladši a potkat se někde s druhým potomkem a vnoučetem. Párkrát jsem to udělal, tak 2× za poslední rok a doma bylo vždy peklo, takže to prostě nedělám.
A to je právě ten kámen úrazu a ja nevím co mám dělat. Nazvěte mne třeba podpantoflákem, ale já prostě už nemám energii bojovat, prostě mi došla síla, energie, chuť…a radši se podřidím.
V minulosti jsme řešili i manželčinu nevěru kdy si se mnou doslova vytírala zadek. Ale měl jsem jí rád a dával jsem pořád šanci za šancí. Myslel jsem si, že si mne kvůli tomu přestala vážit, ale vlastně si mne neváži od začátku.
Došlo mi, že je manipulátor. Psychicky mě tak zničila, že já prostě nemám už sílu na odpor a radši se podřídím. Na denním pořadku jsou neustálé lži, ja už vlastně ani nevím co je pravda. Sexualně nežijeme spolu asi 5 let. Vím, že nikoho nemá, prostě nemá chuť a já se s tím mám smířit.
Pomlouvá mě v práci, kamarádkám, rodičům… a já se všem co nás znají stydím přijít na oči.
Uvedomuju si, že jediné co by mi pomohlo je odchod, ale já s tím dlouho bojuji kvůli dítěti co spolu máme. K němu se chová hezky.
Jsem klidné a nekonfliktní povahy, takže nějaké scény, hádky…jak jsem zjistil nemám šanci vyhrát.
Vím, že jsem spadl do spárů manipulátora, ale prostě už nemám sílu na odpor a na boj. A o tom přece ani manželství není. Nějaký kompromis u nas neexistuje.
Na odchod jsem kvůli dítěti prostě měkký a to je také špatně.
Je.mi jasné, že poradíte odchod, ale já už fakt nemám energii a navíc si už začínám namlouvat, že to se mnou manželka mysli vlastně dobře a že má pravdu a to je hrozné. Špatně spím, ze stresu se mi zhoršuje zrak, bolí mne neustále břicho, jsem strašně unavený, bez elánu, není důvod k radosti.
Nevim jak dál a jak dlouho to vydržím. Nepřišel jsem sem fňukat, ale třeba získat zpět trochu sebevědomí, radu, pomoc…
tak rada je jediná, tu slyšet nechceš
@Vgzptp píše:
Potřebuji se zde trochu vyventilovat. Jsem podruhé ženatý, z prvního vztahu již dospělý potomek s vlastním dítětem, takže mám vnouče.
Podruhé jsem ženatý 7 let, v manželství je jedno dítě předškolního věku. Mě je 49 let, manželce 42 let.
Bydlíme na menším městě u Prahy ve větším domě s manželky rodiči
A zde začínají problemy. Do domu jsem nainvestoval vyšší stovky tisíc korun, ale nic není mého a na nic není doklad. To mne ale netrápí.
V domě ale nic nesmím, protože není můj. Ze začátku se to jaksi dalo překousnout, ale stupňuje se to. Navíc jsem byl z domu už několikrát vyhozen jak manželkou tak její matkou. Nakonec se to vždy nějak urovnalo.
V domě jsou místa kam mám od manželky zakázano chodit s tím, že to je její prostor. Napřed to začalo používáním druhé koupelny, pak se přidala kuchyň, pak zákaz používat vany, možno jen sprchový kout. Od začátku do domu za mnou nikdo nesmí na návštěvu protože si to nepřejí, ona i její rodiče. Sestra s bratrem kvůli tomu se mnou postupně přerušili kontakt a nakonec i moje matka. Manželku jsem bránil a prostě toho měli dost, chápu je a mrzí mě to. Nemluví se mnou asi 6 let. Dítě z prvního manželství za mnou také nesmí, takže se scházíme na neutrální půdě. Nejhorší ale tak nějak je, že ty své děti nevidím pohromadě. Nemohu prostě vzít to mladši a potkat se někde s druhým potomkem a vnoučetem. Párkrát jsem to udělal, tak 2× za poslední rok a doma bylo vždy peklo, takže to prostě nedělám.
A to je právě ten kámen úrazu a ja nevím co mám dělat. Nazvěte mne třeba podpantoflákem, ale já prostě už nemám energii bojovat, prostě mi došla síla, energie, chuť…a radši se podřidím.
V minulosti jsme řešili i manželčinu nevěru kdy si se mnou doslova vytírala zadek. Ale měl jsem jí rád a dával jsem pořád šanci za šancí. Myslel jsem si, že si mne kvůli tomu přestala vážit, ale vlastně si mne neváži od začátku.
Došlo mi, že je manipulátor. Psychicky mě tak zničila, že já prostě nemám už sílu na odpor a radši se podřídím. Na denním pořadku jsou neustálé lži, ja už vlastně ani nevím co je pravda. Sexualně nežijeme spolu asi 5 let. Vím, že nikoho nemá, prostě nemá chuť a já se s tím mám smířit.
Pomlouvá mě v práci, kamarádkám, rodičům… a já se všem co nás znají stydím přijít na oči.
Uvedomuju si, že jediné co by mi pomohlo je odchod, ale já s tím dlouho bojuji kvůli dítěti co spolu máme. K němu se chová hezky.
Jsem klidné a nekonfliktní povahy, takže nějaké scény, hádky…jak jsem zjistil nemám šanci vyhrát.
Vím, že jsem spadl do spárů manipulátora, ale prostě už nemám sílu na odpor a na boj. A o tom přece ani manželství není. Nějaký kompromis u nas neexistuje.
Na odchod jsem kvůli dítěti prostě měkký a to je také špatně.
Je.mi jasné, že poradíte odchod, ale já už fakt nemám energii a navíc si už začínám namlouvat, že to se mnou manželka mysli vlastně dobře a že má pravdu a to je hrozné. Špatně spím, ze stresu se mi zhoršuje zrak, bolí mne neustále břicho, jsem strašně unavený, bez elánu, není důvod k radosti.
Nevim jak dál a jak dlouho to vydržím. Nepřišel jsem sem fňukat, ale třeba získat zpět trochu sebevědomí, radu, pomoc…
Tady opět platí stará známá věc. Každý se k tobě chová tak, jak mu dovolíš. Ty jsi ze sebe nechal udělat onuci, a jedeš stylem nesmím, musím. Svojí ženu jsi měl už dávno poslat do háje, místo toho abys cpal peníze do jejich baráku. Je dobře, že si uvedomuješ co by bylo nejlepší, tak to udělej. Nench si přikazovat, rozkazovat, jsi dospělý muž, tak se tak začni chovat. Ty se musíš zdravě naštvat a praštit do stolu. Co psycholog? S někým rozebrat situaci? Chápu že to není jednoduché, ale udělej ten krok, nebo se zblázníš. Držím palce.
Podruhý ženatý a od začátku vše blbě, člověk by řekl, že už budeš mít rozum a drží tě tam třeba sex, ale ani to ne
Ona se tak k tobě chová, protože ty to dovolíš.
@Vgzptp já doufám, že to není pravda
a taky doufám, že to u vás nedopadne tak, jak jsem už viděla /a ne jednou/, že frustrace vyústí jednou v útok a fakt ji zabiješ..
takže NE - dej žádost o rozvod, sepiš cos do domu dal, do koruny si vyčísli nárok ze sjm,
stačí, když jí řekneš, že to máš připravené
zjihne jak beránek
ona tě potřebuje na dotace
pokud jsi kvůli ní ztratil svou vlastní rodinu, je to moc smutné.. napiš jim.. volej jim, když ona u toho nebude, obnov své vazby… a případně volej zdarma na Bílý kruh bezpečí, protože ty jsi fakt bohužel oběť..
(doufám, že to je fake-diskuse)
@Lucy75 píše:
@Vgzptp já doufám, že to není pravda
a taky doufám, že to u vás nedopadne tak, jak jsem už viděla /a ne jednou/, že frustrace vyústí jednou v útok a fakt ji zabiješ..takže NE - dej žádost o rozvod, sepiš cos do domu dal, do koruny si vyčísli nárok ze sjm,
pokud jsi kvůli ní ztratil svou vlastní rodinu, je to moc smutné.. napiš jim.. volej jim, když ona u toho nebude, obnov své vazby… a případně volej zdarma na Bílý kruh bezpečí, protože ty jsi fakt bohužel oběť..
stačí, když jí řekneš, že to máš připravené
zjihne jak beránek
ona tě potřebuje na dotace
(doufám, že to je fake-diskuse)
Bohužel to není fake diskuze.
@Vgzptp pokud ne, tak mi napiš sz, je to v podstatě týrání osoby žijící ve společném obydlí, hod si to do googlu a přestan být obět a nauč se být znovu chlap, v sz mi napiš okres kde bydlíš, napíšu ti, kde přesně máš dát na ni trestní oznámení a to se bude holka divit.. jsi zadupaný tak hluboko, že nevidíš nad zem..
zažila jsem takové ženy, ani neměly zuby (vymláceny agresorem), nebo klíče od bytu/domu.. tak se vzchop, to nechceš
S takovou kačenou jsi to měl už dávno ukončit, ne si s ní pořídit klona. Máš jen jeden život, tak proč si ho ničit s magorkou, která žije u maminky.
Takovým jako ty se říká, že jsou pod pantoflem. Hezky s tebou cvičí a ty jsi hrozně submisivní a necháš si všechno líbit. Takoví muži ženám neimponují a udělají si z nich slouhy a poskoky. Tobě to zřejmě i vyhovuje, jinak bys ji již dávno poslal někam a šel pryč.
@Vgzptp Nic ve zlým, ale připomínáš mi tatínka od Nastěnky v Mrazíkovi.
Budeš to mít cel. život, miluješ ji??dokážeš si představit být bez ní???
Já než jsem se rozhodla rozvést tak mi to hodně dlouho trvalo, pak mi to přeskočilo v hlavě a hned jsem rozjela rozvod, nelituji toho, lituji jen toho že jsem to neudělala dřív!!;
Pochopila jsem že rodina Tvoje o Tebe stojí, pomůžou Ti, to Ti na začátek bude stačit i mě to pomohlo…Takovou ženu neeee a ještě má podporu od svoji rodiny, hnus, vždyť ona Té nepotřebuje! ukaž ji že Ty jí taky ne a že je KONEC, to že se nemůžeš vídat s dětmi ani rodinou, je to SOBEC!!!uteč dokud můžeš, jistě Té čeká něco hezkého, mě to potkalo po dvou letech od rozvodu, jsem šťastná…promiň za anonym…
Videa Jana Dvořáka na YT, obnovit kontakty s rodinou, najít pomoc terapeuta, Bílého kruhu, cokoliv…a postupné se připravovat na odchod.To,že se dotyčná chová „dobře“ k dítěti, neznamená, že mu vy oba jako rodiče, kteří mají nejen mezi sebou, ale i s dalšími příbuznými, velmi nemocné vztahy, předáváte něco dobrého. Pokud nechcete bojovat za sebe, bojujte za dítě, protože mu do života nakládáte svou nečinnosti stejně, jako matka-manipulatorka. Pokud brzy nezmenite něco u sebe, začněte šetřit dítěti na dobrého terapeuta.
@Lucy75 píše:
@Vgzptp já doufám, že to není pravda
a taky doufám, že to u vás nedopadne tak, jak jsem už viděla /a ne jednou/, že frustrace vyústí jednou v útok a fakt ji zabiješ..takže NE - dej žádost o rozvod, sepiš cos do domu dal, do koruny si vyčísli nárok ze sjm,
pokud jsi kvůli ní ztratil svou vlastní rodinu, je to moc smutné.. napiš jim.. volej jim, když ona u toho nebude, obnov své vazby… a případně volej zdarma na Bílý kruh bezpečí, protože ty jsi fakt bohužel oběť..
stačí, když jí řekneš, že to máš připravené
zjihne jak beránek
ona tě potřebuje na dotace
(doufám, že to je fake-diskuse)
Když nemá doklady, možná ani nebude schopen cokoli přesně vyčíslit, natož prokázat u soudu.
Ahoj, já bych to viděla na návštěvu psychologa, který by ti ukázal tvůj život nezaujate. Pak návštěva právníka. Zkusit dostat zpět peníze, které si vložil do ( ciziho) domu. Ve finále rozvod, odstěhovat se a žádat střídavou péči. Tak bys měl jistotu, že budeš moci svoje dítě také vychovávat. Setrvávat v současné situaci je cesta do pekel!
Ona není manipulátor,… ty jsi podpantoflák, člověk s nulovým sebevědomím, snadno ovladatelný. Když toto všechno víš, tak není nic jednoduššího, než se sbalit a volně dýchat
…
Potřebuji se zde trochu vyventilovat. Jsem podruhé ženatý, z prvního vztahu již dospělý potomek s vlastním dítětem, takže mám vnouče.
Podruhé jsem ženatý 7 let, v manželství je jedno dítě předškolního věku. Mě je 49 let, manželce 42 let.
Bydlíme na menším městě u Prahy ve větším domě s manželky rodiči
A zde začínají problemy. Do domu jsem nainvestoval vyšší stovky tisíc korun, ale nic není mého a na nic není doklad. To mne ale netrápí.
V domě ale nic nesmím, protože není můj. Ze začátku se to jaksi dalo překousnout, ale stupňuje se to. Navíc jsem byl z domu už několikrát vyhozen jak manželkou tak její matkou. Nakonec se to vždy nějak urovnalo.
V domě jsou místa kam mám od manželky zakázano chodit s tím, že to je její prostor. Napřed to začalo používáním druhé koupelny, pak se přidala kuchyň, pak zákaz používat vany, možno jen sprchový kout. Od začátku do domu za mnou nikdo nesmí na návštěvu protože si to nepřejí, ona i její rodiče. Sestra s bratrem kvůli tomu se mnou postupně přerušili kontakt a nakonec i moje matka. Manželku jsem bránil a prostě toho měli dost, chápu je a mrzí mě to. Nemluví se mnou asi 6 let. Dítě z prvního manželství za mnou také nesmí, takže se scházíme na neutrální půdě. Nejhorší ale tak nějak je, že ty své děti nevidím pohromadě. Nemohu prostě vzít to mladši a potkat se někde s druhým potomkem a vnoučetem. Párkrát jsem to udělal, tak 2× za poslední rok a doma bylo vždy peklo, takže to prostě nedělám.
A to je právě ten kámen úrazu a ja nevím co mám dělat. Nazvěte mne třeba podpantoflákem, ale já prostě už nemám energii bojovat, prostě mi došla síla, energie, chuť…a radši se podřidím.
V minulosti jsme řešili i manželčinu nevěru kdy si se mnou doslova vytírala zadek. Ale měl jsem jí rád a dával jsem pořád šanci za šancí. Myslel jsem si, že si mne kvůli tomu přestala vážit, ale vlastně si mne neváži od začátku.
Došlo mi, že je manipulátor. Psychicky mě tak zničila, že já prostě nemám už sílu na odpor a radši se podřídím. Na denním pořadku jsou neustálé lži, ja už vlastně ani nevím co je pravda. Sexualně nežijeme spolu asi 5 let. Vím, že nikoho nemá, prostě nemá chuť a já se s tím mám smířit.
Pomlouvá mě v práci, kamarádkám, rodičům… a já se všem co nás znají stydím přijít na oči.
Uvedomuju si, že jediné co by mi pomohlo je odchod, ale já s tím dlouho bojuji kvůli dítěti co spolu máme. K němu se chová hezky.
Jsem klidné a nekonfliktní povahy, takže nějaké scény, hádky…jak jsem zjistil nemám šanci vyhrát.
Vím, že jsem spadl do spárů manipulátora, ale prostě už nemám sílu na odpor a na boj. A o tom přece ani manželství není. Nějaký kompromis u nas neexistuje.
Na odchod jsem kvůli dítěti prostě měkký a to je také špatně.
Je.mi jasné, že poradíte odchod, ale já už fakt nemám energii a navíc si už začínám namlouvat, že to se mnou manželka mysli vlastně dobře a že má pravdu a to je hrozné. Špatně spím, ze stresu se mi zhoršuje zrak, bolí mne neustále břicho, jsem strašně unavený, bez elánu, není důvod k radosti.
Nevim jak dál a jak dlouho to vydržím. Nepřišel jsem sem fňukat, ale třeba získat zpět trochu sebevědomí, radu, pomoc…