Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahojte, potřebuji znát pohled nestranných lidí… Už dlouho zvažuji rozvod s manželem, který je hrozný cholerik. Kolikrát už mi při hádce sprostě nadával (že jsem ku.va,p. ca, blba, krava, neschopna…) a to i před synem (3r.). Chytil mě třeba i silně za ruku a odstrčil mě, hodil po mě nějakou věc, schoval klíče od auta, když jsem chtěla někam jet atd. Po těchto scénách ale vychladne, omlouvá se, říká že mě miluje že chce být s nama… Opakuje se to cca 1× za měsíc. Jako otec také moc nefunguje. Se synem tráví minimum času, doma moc nepomáhá. V podstatě chodí „jen“ do práce. Pomalu mám averzi na vše co řekne, nesnáším jeho zlozvyky (kouření, pivo každý den…). Jit bych měla kam, ale bojím se ten krok udělat. Nechci zničit rodinu a taky je mi ho i líto, neměl to v dětství lehké… Vím že by se s rozvodem těžce vyrovnával. Daly byste mu ještě šanci? Děkuji za reakce.
Anonym-manžel sem chodí taky
Sorry, ale vypadá to na špatný výběr partnera. To, že měl těžké dětství ho opravdu neomlouvá. Dala bych mu možná šanci, aby svoje chování řešil s odborníkem. Pokud odmítne, bez váhání bych ho opustila, zvláště pokud máš kam jít, jinak si syn převezme jeho vzorce chování do svého života.
Mě na to napadá jen jediné - chceš, aby měl tvůj syn takový vzor???
@Aries6 právě že nechci…proto to zvažuji vím dál víc. Už teď pozoruji některé převzaté vzorce chování…
Nabidla bych manzelskou poradnu, jinak odchod. Nejak mi prijde, ze kdesi uvnitr uz jsi rozhodnuta ![]()
@nostress ano,vím že nějaké náznaky byly už před svatbou, bohužel jsem byla slepě zamilovaná… Odborníka asi nebude chtít navštívit, už jsme to řešili víckrát..
@Tarinka ano,v podstatě jsem. Jen udělat ten krok… Nějaké snahy o poradnu už byly. Nikdy jsme to neabsolvovali dlouho, jelikož jsem byla iniciátor já a manžel tam chodit nechtěl. Navíc to nemělo moc velký efekt. Vždy se nějakou dobu snažil víc, ale pak zas přišla nějaká scéna…
@Tarinka píše:
Nabidla bych manzelskou poradnu, jinak odchod. Nejak mi prijde, ze kdesi uvnitr uz jsi rozhodnuta
Presne tak. V kazdem pripade bych tuto formu souziti stopla.
Hele, to neni o cholericnosti.
Muj tata byl ukazkovy cholerik, chytal fakt na prvni naslapnuti, umel byt sprosty a neco vzteky rozsekat, ale NIKDY nenadaval sproste mamince nebo nam, NIKDY by nehazel nic po nas nebo mamu fyzicky napadal (chytani za ruce, odstrkovani). Proste byl vztekly, obcas bouchnul, ale maminky si vazil a v zivote by ji neublizil ani fyzicky, ani slovem. To, co popisujes ty, neni ani tak cholerik, jako hulvat, ktery si te nevazi. Plus k tomu cigara, denni piti, nezajem o dite. Odesla bych, pokud by to nechtel odborne resit…
@káťa Přesně. Něco jiného je vzteky bouchnout a něco jiného po někom něco házet a nadávat mu.
@saadet to je vtip…,že?
Nooo, tak v tomto vztahu bych nesetrvávala, jen protože on chodí do práce a ty tak máš aspon pohodu, když není doma. Není to perspektivní soužití. Nadávat bych si rozhodně nenechala, a to, že ti říká, že tě miluje, je jen jeho manipulativní výčitka. Zařídila bych si vlastní život, a uvědomuji si, že se to lehce řekne. Hodně vytrvalosti přeji.
@Ketu přesně tak, pres týden když je v práci máme se synem klid… Manžel si mysli ze pro nas dela dost-chodí do práce, o víkendu jezdíme na výlety, doma třeba 1× za týden vysaje nebo umeje nádobí. Jinak ale většinou kdyz prijde z práce (cca v 5h), sedne k televizi… A já uz nekdy nevím jestli tak nemam vysoké nároky…
Ted je zrovna asi 3 týdny po větší hádce. Takže klidové období. A to si vždycky říkám že to bude třeba lepší a je pro mě těžké udělat ten krok k rozvodu. Ale už mi docela dochází trpělivost… Děkuji za názory, utvrzuje mě to v tom, že rozejít se bude správné. Ikdyž těžké…
O řešení ses pokoušela, vždy to sklouzlo k původnímu.
Najdi si svědky, aby manžel nedostal dítě do péče, protože pak by to schytával syn, protože je první po ruce.
Tohle opravdu nemá cenu.
Ahojte, potřebuji znát pohled nestranných lidí… Už dlouho zvažuji rozvod s manželem, který je hrozný cholerik. Kolikrát už mi při hádce sprostě nadával (že jsem ku.va,p. ca, blba, krava, neschopna…) a to i před synem (3r.). Chytil mě třeba i silně za ruku a odstrčil mě, hodil po mě nějakou věc, schoval klíče od auta, když jsem chtěla někam jet atd. Po těchto scénách ale vychladne, omlouvá se, říká že mě miluje že chce být s nama… Opakuje se to cca 1× za měsíc. Jako otec také moc nefunguje. Se synem tráví minimum času, doma moc nepomáhá. V podstatě chodí „jen“ do práce. Pomalu mám averzi na vše co řekne, nesnáším jeho zlozvyky (kouření, pivo každý den…). Jit bych měla kam, ale bojím se ten krok udělat. Nechci zničit rodinu a taky je mi ho i líto, neměl to v dětství lehké… Vím že by se s rozvodem těžce vyrovnával. Daly byste mu ještě šanci? Děkuji za reakce.
Anonym-manžel sem chodí taky