Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@MasMar219 píše:
Ahoj všichni! Vlastně nevím odkud začít a jak popsat srozumitelně můj problém. Ale zkusím to. Možná je potíž v tom, jak si já a můj manžel představujeme, že by měl fungovat vztah. Já si představuji vztah tak, že se partneři podporují, jsou si oporou, sdělují si navzájem svoje problémy, o kterých si mohou spolu promluvit, řeší spolu příjemné i nepříjemné věci, které se týkají vztahu, tráví spolu smysluplně čas (tzn. zajdou si na večeři a povídají si u toho, dají si víno a popovídají si, jsou na procházku, věnují se spolu nějakému sportu nebo koníčku apod.). Také jsem toho názoru, že aby vztah fungoval, je potřeba na něm pracovat. Nepřijde to samo od sebe. Naopak můj manžel si představuje vztah asi tak, že večer přijde domů, nají se, koukne na televizi, na mobil a jde spát. Případně pokud má energii a náladu, proběhne sex. Ale mě tohle prostě nestačí, potřebuji pozornost a nějaký jeho zájem. Mluvila jsem s ním o tom několikrát, vysvětlovala, psala, dala mu přečíst knížky o této problematice, ale nic nepomohlo. Mám pocit, že ho vůbec nezajímám, nebaví ho si se mnou povídat, pokud spolu jsme třeba o víkendu doma je otrávený a protivný. Jeho představa ideálně společně stráveného času je být někde spolu ve společnosti - např. grilovačka u kamarádů, u rodičů…Strašně se bojí jakékoli konfrontace nebo hádky a tak se mnou radši nemluví vůbec. Ale takhle přeci nejde budovat vztah. Nebo jsem tak naivní a idealistická? Co mám dělat? Už tolikrát jsem to s ním řešila a nic… Spíš je to spíš čím dál horší a já se taky cítím čím dál hůř. Mám pocit, že mu už na mě vůbec nezaleží, že o mě nemá zájem. Díky za názory.
A neměla bys tohle řešit ještě předtím, než si toho člověka vezmeš? ![]()
@Tosidelassrandu píše:Řešila jsem, ale před svatbou to až takové nebylo. Zhoršilo se to do určité míry po tom, co jsme spolu začali bydlet a poté výrazně zhruba tak před půl rokem (to už bylo po svatbě) a od té doby je to horší a horší.
A neměla bys tohle řešit ještě předtím, než si toho člověka vezmeš?
Děti nemáme.
Jinak souhlasím s tím, že vztah se buduje. Ale ten se buduje už před svatbou, proto se ti dva nakonec vezmou.
@MasMar219 píše: Řešila jsem, ale před svatbou to až takové nebylo. Zhoršilo se to do určité míry po tom, co jsme spolu začali bydlet a poté výrazně zhruba tak před půl rokem (to už bylo po svatbě) a od té doby je to horší a horší.Děti nemáme.
Takže před svatbou na vztahu normálně pracoval a věnoval se ti? Jaktože to dřív dělal a nejednou ne? Co se změnilo?
Možná bych zkusila něco vymyslet - výlet na kole, pěší výšlap na nějakou rozhlednu. Něco, kde budete sami a pokud se to povede, tak klidně přizvat nějaké přátele na příští akci. A uvidíš, jak se bude tvářit. Někdo je rád obklopen přáteli. Nebo možná ten postup obrátit. Nejdřív s přáteli a pak sami. ![]()
@Tosidelassrandu píše:
Takže před svatbou na vztahu normálně pracoval a věnoval se ti? Jaktože to dřív dělal a nejednou ne? Co se změnilo?
Asi takhle - nebylo to ideální, ale řekla bych, že do nějaké míry se snažil. Ale hlavně jsem se hodně snažila já. Teď to vidím, že jsem dělala hodně pro to, aby to fungovalo, aby jsme o problémech mluvili, hledali východisko atd. Ale v poslední době už na to nemám sílu, táhnout to vše sama. Předtím jsem měla pocit, že to oba nějak budujeme, i když já víc. Ale teď mám pocit, že všechno táhnu já a on se jen veze. A pokud já to netáhnu, tak to jde do kopru… snad je pochopitelné, jak to myslím.
A co ti brání koupit si víno, večer vám ho nalít a pokecat si s ním? Nebo ho na tu večeři pozvi sama, myslím, že neodmítne.
Na grilovačce u kamarádů nevidím nic špatného, sama mám ráda tento druh zábavy a společní přátelé a rodina ten vztah vždycky spíš stmelují.
@Veruš1 píše:
Možná bych zkusila něco vymyslet - výlet na kole, pěší výšlap na nějakou rozhlednu. Něco, kde budete sami a pokud se to povede, tak klidně přizvat nějaké přátele na příští akci. A uvidíš, jak se bude tvářit. Někdo je rád obklopen přáteli. Nebo možná ten postup obrátit. Nejdřív s přáteli a pak sami.
Jo, to děláme, občas podnikneme výšlap nebo kolo, ale já potřebuji tohle, ale zároveň i trošku hlubší rozhovor, což u cyklovýletu neproběhne.
@MasMar219 píše:
Asi takhle - nebylo to ideální, ale řekla bych, že do nějaké míry se snažil. Ale hlavně jsem se hodně snažila já. Teď to vidím, že jsem dělala hodně pro to, aby to fungovalo, aby jsme o problémech mluvili, hledali východisko atd. Ale v poslední době už na to nemám sílu, táhnout to vše sama. Předtím jsem měla pocit, že to oba nějak budujeme, i když já víc. Ale teď mám pocit, že všechno táhnu já a on se jen veze. A pokud já to netáhnu, tak to jde do kopru… snad je pochopitelné, jak to myslím.
A ty jsi nějak očekávala, že se po svatbě změní? Pokud ano, tak nemáš právo si na jeho chování stěžovat. Buď toho člověka přijmi takového, jaký je a nebo se na ten vztah vykašli.
Mně to zní tak, že je prostě líný. I ten kdo na takové věci není si aspoň jeden den v týdnu najde. Zase bych netrvala na neustale pozornosti, pokud je na tom až takhle, nebo mu začneš připadat jako otravná moucha. A někdo potřebuje naprosto jasné instrukce, což někoho uspokojit nemusí, ale nic jiného fungovat nebude - třeba každý den mě aspoň jednou obejmi, každý měsíc mi kup květinu, třikrát do měsíce půjdeme někam ven. Pokud je to tento typ, v hlavě si to vždy odškrtne a bude s tím počítat.
@bigl píše:
A co ti brání koupit si víno, večer vám ho nalít a pokecat si s ním? Nebo ho na tu večeři pozvi sama, myslím, že neodmítne.
Na grilovačce u kamarádů nevidím nic špatného, sama mám ráda tento druh zábavy a společní přátelé a rodina ten vztah vždycky spíš stmelují.
Nic, zkoušela jsem, ale on se mnou prostě mluvit nechce. Po chvíli vidím, že ho to nebaví, neposlouchá mě, sám nic neřekne, případně regulérně usíná. Toto jsem udělala několikrát a vždy to skončilo mým zklamáním.
Na grilovačce taky nevidím nic špatného, ale myslím si, že by takto partneři neměli trávit veškerý společný čas. Podle mě by více času měli trávit spolu sami.
@MasMar219 píše:
Jo, to děláme, občas podnikneme výšlap nebo kolo, ale já potřebuji tohle, ale zároveň i trošku hlubší rozhovor, což u cyklovýletu neproběhne.
Já si myslím, že většina chlapů na hlubší rozhovory stavěná není. Žijí teď a tady. Toť můj názor.
@MasMar219 píše:
Asi takhle - nebylo to ideální, ale řekla bych, že do nějaké míry se snažil. Ale hlavně jsem se hodně snažila já. Teď to vidím, že jsem dělala hodně pro to, aby to fungovalo, aby jsme o problémech mluvili, hledali východisko atd. Ale v poslední době už na to nemám sílu, táhnout to vše sama. Předtím jsem měla pocit, že to oba nějak budujeme, i když já víc. Ale teď mám pocit, že všechno táhnu já a on se jen veze. A pokud já to netáhnu, tak to jde do kopru… snad je pochopitelné, jak to myslím.
Moje kamaradka mi jednou rekla „Vis, ja se vzdycky tak snazim - a kdyz se prestanu snazit, tak ten vztah zdechne.“
Asi je to u tebe taky tak. Ty ses sama snazila, aby ten vztah fungoval a ted zjistujes, ze se snazis sama.
Ahoj všichni! Vlastně nevím odkud začít a jak popsat srozumitelně můj problém. Ale zkusím to. Možná je potíž v tom, jak si já a můj manžel představujeme, že by měl fungovat vztah. Já si představuji vztah tak, že se partneři podporují, jsou si oporou, sdělují si navzájem svoje problémy, o kterých si mohou spolu promluvit, řeší spolu příjemné i nepříjemné věci, které se týkají vztahu, tráví spolu smysluplně čas (tzn. zajdou si na večeři a povídají si u toho, dají si víno a popovídají si, jsou na procházku, věnují se spolu nějakému sportu nebo koníčku apod.). Také jsem toho názoru, že aby vztah fungoval, je potřeba na něm pracovat. Nepřijde to samo od sebe. Naopak můj manžel si představuje vztah asi tak, že večer přijde domů, nají se, koukne na televizi, na mobil a jde spát. Případně pokud má energii a náladu, proběhne sex. Ale mě tohle prostě nestačí, potřebuji pozornost a nějaký jeho zájem. Mluvila jsem s ním o tom několikrát, vysvětlovala, psala, dala mu přečíst knížky o této problematice, ale nic nepomohlo. Mám pocit, že ho vůbec nezajímám, nebaví ho si se mnou povídat, pokud spolu jsme třeba o víkendu doma je otrávený a protivný. Jeho představa ideálně společně stráveného času je být někde spolu ve společnosti - např. grilovačka u kamarádů, u rodičů…Strašně se bojí jakékoli konfrontace nebo hádky a tak se mnou radši nemluví vůbec. Ale takhle přeci nejde budovat vztah. Nebo jsem tak naivní a idealistická? Co mám dělat? Už tolikrát jsem to s ním řešila a nic… Spíš je to spíš čím dál horší a já se taky cítím čím dál hůř. Mám pocit, že mu už na mě vůbec nezaleží, že o mě nemá zájem. Díky za názory.