Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ne nedá, většinou to dělají lidi s nízkým sebevědomím, neustale tě kontroluje, protože o sobě pochybuje. Vyléčit se to nedá, bohužel.
@lopata píše:
Ne nedá, většinou to dělají lidi s nízkým sebevědomím, neustale tě kontroluje, protože o sobě pochybuje. Vyléčit se to nedá, bohužel.
Přesně. Důvod proč to dělá vím, jenze on porad nedokáže pochopit že jde na to úplně opačně než by měl jít. Že když člověka strasne svazuje, tak mu jednoho dne uteče. Už nevím jak mu to mam vysvětlit.
Jak si můžeš myslet, že máš ok vztah s agresorem?
V podstatě se to moc řešit nedá.
@Sany80s píše:
Jak si můžeš myslet, že máš ok vztah s agresorem?
V podstatě se to moc řešit nedá.
Ikdybych nakonec odešla, ja uz takový peklo nechci. Jezdil zamnou do prace, jezdil k rodičům. Neustále mě vsude sledoval, miliarda zpráv, volání. O decko zájem neměl. Až teď po návratu se z něj stal skvělej tata a konečně se diteti věnuje. A PČR na to jen, že dokud mě nic fyzicky neudělá, nedá se s tím nic dělat.
@Anonymní píše:
Ikdybych nakonec odešla, ja uz takový peklo nechci. Jezdil zamnou do prace, jezdil k rodičům. Neustále mě vsude sledoval, miliarda zpráv, volání. O decko zájem neměl. Až teď po návratu se z něj stal skvělej tata a konečně se diteti věnuje. A PČR na to jen, že dokud mě nic fyzicky neudělá, nedá se s tím nic dělat.
V prvním příspěvku píšeš, ze jsi se vrátila, protože Ti chyběl. ![]()
Chorobná žárlivost se dá řešit ještě hůř než chlast a to už je co říct. Jediná možnost, jak z toho ven je, aby si on našel nějakou jinou.
@Anonymní píše:
Ikdybych nakonec odešla, ja uz takový peklo nechci. Jezdil zamnou do prace, jezdil k rodičům. Neustále mě vsude sledoval, miliarda zpráv, volání. O decko zájem neměl. Až teď po návratu se z něj stal skvělej tata a konečně se diteti věnuje. A PČR na to jen, že dokud mě nic fyzicky neudělá, nedá se s tím nic dělat.
Takže to funguje, není důvod, aby cokoli měnil.
@brisco píše:
V prvním příspěvku píšeš, ze jsi se vrátila, protože Ti chyběl.
Chorobná žárlivost se dá řešit ještě hůř než chlast a to už je co říct. Jediná možnost, jak z toho ven je, aby si on našel nějakou jinou.
Vsak ano, chyběl.
@Anonymní píše:
Vsak ano, chyběl.
Ale tohle vyznívá, že dělal zle, proto jsi se vrátila.
@smile_xxx píše:To bych na toho právníka musela mít. Hele ono je to jednoduché pokud mas peníze a kam jít. Navíc v čem by mi právník pomohl? Těžko mu dokážu že mě stalkuje.
Nebyla bych s chlapem, co mě pořád vyslýchá a nedůvěřuje mi. A že je skvělý táta neznamená, že je s tebou kompatibilní jako partner. Kromě toho, ty chceš, aby tvůj syn převzal stejné vzorce chování vůči ženám, jako má tvůj manžel? A jestli se po rozchodu choval jako stalker, tak jsi si měla vzít právníka. PČR s tím často nechce nic dělat a zlehčují to. Nehledě na to, že jsi psala, že je občas agresivní. Tohle není malichernost, ale dost velký průšvih.
@brisco píše:
Ale tohle vyznívá, že dělal zle, proto jsi se vrátila.
To ne. Říkala jsem si že to přejde. On se i snažil hezky, aby mě dostal zpět. Jako spousta věcí se změnila k lepšímu. To musím uznat. Ty jeho výlevy jsou minimální, už nehudruje když není uklizeno atd. A že měl řeči téměř denně. Jen me prostě štve ta žárlivost.
@Anonymní píše:
Ikdybych nakonec odešla, ja uz takový peklo nechci. Jezdil zamnou do prace, jezdil k rodičům. Neustále mě vsude sledoval, miliarda zpráv, volání. O decko zájem neměl. Až teď po návratu se z něj stal skvělej tata a konečně se diteti věnuje. A PČR na to jen, že dokud mě nic fyzicky neudělá, nedá se s tím nic dělat.
Podala jsi trestni oznameni?
Dukazy, smsky a musi jednat.
@Lucie_Sx píše:
Podala jsi trestni oznameni?
Dukazy, smsky a musi jednat.
Jaky důkazy o tom ze mi stojí před barákem?
SMS nic strašného nebylo. Jen že ho beztak podvadim, a dokolečka dokola. Žádné výhrůžky.
@Anonymní píše:
Ikdybych nakonec odešla, ja uz takový peklo nechci. Jezdil zamnou do prace, jezdil k rodičům. Neustále mě vsude sledoval, miliarda zpráv, volání. O decko zájem neměl. Až teď po návratu se z něj stal skvělej tata a konečně se diteti věnuje. A PČR na to jen, že dokud mě nic fyzicky neudělá, nedá se s tím nic dělat.
A ty ses k němu přes tohle všechno vrátila? Jsi normální? No máš co si chtěla ![]()
Ahoj dá se naucit žít ve vztahu? Mám manzela, jsme spolu 10 let od mojí puberty. Máme malé dítě. Dřív jsem moc nevnímala jeho žárlivost apod, protože jsem byla na skole. Ale jakmile jsem ukoncila školu, sestehovali jsme se, založili rodinu, tak najednou změna. Všechno je problém. Jet za kamarádkou, nelíbí se mu to. Ale jedu, a je to ok. Přijede kamarádka k nám, a on v praci klidně skončí dřív a sedí u nás a poslouchá nás. Ma porad pocit že se bavím o něm. Když je přepracovaný (rekonstrukce domu), tak je i agresivní. Uprimne už jsem jednou od něj odešla, ale zase jsem se po měsíci vrátila protože mi chybel. Ráda bych měla koníček, jenze jemu vadí že to sdílí chlapi. Zase si říkám, celkový vztah máme ok, táta je to skvělý, ale jsou věci které mi silene vadi. Když jsme někde mezi lidmi a ja se směju, tak se mě klidně 20× zeptá za hodinu co jsem se tak smála. Vím že to není normální. Ale jsme spolu dlouho, máme se radi, dost jsme toho vybudovali. Obcas jsem zvažovala odchod, ale kvůli malichernostem nechci. Navíc nechci zas opakovat to peklo co bylo. Dite je už vnímave, a nestojím o to aby mělo strach z táty. Ja nevim jak mu vysvětlit že jsme spolu v pohode, a nic se neděje. Přijde mi že ma porad nějaký černý myšlenky. Jenze mě se tím chováním znechucuje.. Ja vim ze mi všichni budete radit odchod, ale já bych to ráda zkusila i jinak. Dá se takovému člověku pomoct?