Manželství bez emocí

…ještě abych popsala náš současný stav s manželem…

Komunikace vázne, společné akce moc nepodnikáme (nezájem z mé strany) - ale znova opakuji, že tohle všechno je dlouhodobější a trvá to dlouho před tím, než jsem se začala scházet s jiným mužem.

Manžel se posledního půl roku začal hodně věnovat dětem (nevím jaký byl impuls - jestli má podezření…), do té doby nic moc.
Na výlety s dětmi a jím moc nechci, protože na můj vkus na ně muž pořád křičí a chce být najednou důsledný - ale až zbytečně příliš, někdy mi to připadá jak šikana…

Jinak je ale jako manžel nejspíš skvělý (ne že by pomáhl v domácnosti), ale asi tak nějak v důležitých věcech je na něj spolehnutí, nicméně v těch každodenních (pro někoho banálních) už ne…
Asi je na každém co je důležitější…

A abych zobrazila i „toho druhého“, žije v partnerství se ženou, která je na něj neustále naštvaná - ač on se snaží - nakupuje, pověsí prádlo, uvaří - nevím co vše, jenže ona je stále nespokojená naštvaná, údajně vyčítavá až natolik, že jeho děti si toho všímají a už mu dcera řekla, že je jí ho někdy líto…

Čím víc všechno píšu, tím hůř si připadám. Dobře mi z toho není. Jen mě teď prostě tyhle otázky hodně trápí…

Podvádím muže, který by pro mě dýchal, ale já mu moc nemám co nabídnout. Jsem ze sebe upřímně zklamaná, nikdy by mě nenapadlo, že zrovná já budu podvádět.

Tak bych si přála, aby si manžel třeba někoho našel.

Já už jsem na sebe řekla asi všechno…

Myslím, že jsme se dostali někam do špatné uličky díky manželovi nepéči a zanedbávání. U mě už to prostě vyvolalo stop stav - nevím zda se dokážu sbližovat s někým, kdo nechal svůj stav dojít až tak daleko, zde už je vina na mé straně, že se nad to nedokážu povznést. To že má nadváhu mi tolik nevadí - vzhled neřeším, bohužel ty věci které jsou s tím spojené nejsou přitažlivé - naopak…

Jak jen z toho ven