Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ne, na prvním místě je moje dítě, pak teprve já, a tak to má myslím většina matek.
Ale na nějaký sousedy, široký pribuzenstvo a lidi v práci se můžu vykašlat, stejně je vždycky někdo nespokojenej, uraženej a nedělám něco dost dobře, tak co se tim stresovat. Ale k tomu člověk musí dojít časem, jestli jsi mládě, tak jsi asi zažila bod zlomu a už ti to taky bude jedno.
@Teik310 píše: Více
Jo, doopravdy? Tak s tímto bys při péči o postižené dítě skončila brzy na psychiatrii, ve stavu totálního vyčerpání na kapačkách v nemocnici nebo mrtvá. Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem na sobě tvoji teorii aplikovala v praxi téměř deset let.
Pro život platí stejné pravidlo jako v letadle, napřed nasazuji kyslíkovou masku sobě, až pak teprve druhému, včetně dítěte. Když chceš o někoho pečovat nebo se o něj plně postarat, musíš se v první řadě umět bezpodmínečně a kompletně postarat o sebe. Obětovat se druhému je cesta do pekla. A to předpokládám, že máš normální, standardně zdravé dítě. Mít sebe na prvním místě není nic sobeckého, naopak jde o ukazatel psychicky zdravého jedince.
@Teik310 píše: Více
Presne k tomu jsem dospela s postupujicim vekem taky a poradi mam stejne. Jeste pred rokem to bylo jinak a naucila jsem se stavet se na druhe misto a ne az na treti, ctvrte atd.
Ano, kyslikovou masku nejdriv sobe, aby clovek mohl pecovat ostatni. Ono tohle sebeobetujici chovani je totiz vlastne velmi sobecke, clovek si tim pouze uspokojuje nejakou vlastni potrebu. Kdyz totiz potom, vlastne vlastni vinou, dojde k tomu zhrouceni, ma to na vsechny okolo, vcetne deti, mnohem horsi dopad, nez kdyz o sebe clovek pecuje prubezne. A jeste idealne to dotycna osoba tem ostatnim pak vycte, ze to delala pro ne. To je zcela toxicke chovani.
@Anonymní píše: Více
Nemáš za tím skrytá traumata z dětství, kdy ses musela předčasně naučit postarat o druhé? Já to tak bohužel měla. A teprve až po několika letech terapie jsem začala vnímat a chápat, co je zdravý vztah k sobě, a co nikoliv. Fyzické i psychické zdraví mám tím, co popisuješ, také nenávratně poškozené. Ne banálním způsobem.
Ono to může pramenit i z nízkého sebevědomí, které může mít také kořeny v různých zraněních z dětství.
Měla bys s tím jít do psychoterapie, abys z toho bludného kruhu dokázala vystoupit a naučila se mít zdravý a pěkný vztah k sobě. Mně to pomohlo a pomáhá.
Jako dítě jsem byla brutálně týraná fyzicky, psychicky, včetně sexuálního zneužívání. Není to zdaleka všechno. Mám také postižené dítě, které je extrémně náročné na péči. Starala jsem se předčasně o rodiče, o umírající rodiče, o postižené dítě, o všechny kolem sebe, mimo sebe. Až do úplného vyčerpání a ohrožení sebe na životě.
@Hibou píše: Více
Mimo jiné může jít také o naprogramování se k vlastnímu sebezničení. Skrytých variant za tím vším může být mnoho.
Jenze kyslikovou masku si nasadim prvni sobe proto, abych zachranila je a ne naopak. Tak to beru ja. Kdyby se jim neco stalo a nedychali, tak si ji klidne sundam.
@krecik.dzungarsky myslim, ze u postizeneho ditete to je jinak, clovek se te situaci musi prizpusobit, protoze ano, kdyz se pak neco stane pecujici matce, diteti to stejne neprospeje
Jde o to, jestli se jedná o dlouhodobou záležitost, nebo dočasnou. Pokud je někdo blízký v nepříjemnostech, o kterých se ví, že brzy pominou, tak jde u mě všechno stranou, odpočinek, zájmy a jsem prostě k ruce.
Ale kdyby šlo o záležitost dlouhodobou, jak psáno nahoře, třeba postižené dítě, tak si člověk ten čas pro sebe určitě vytvořit musí, jestli chce být ještě dlouho funkční a nápomocen. Ničemu nepomůžu, pokud se složím.
Záleží, jak se to vezme. Kdyby mi dal někdo pistoli k hlavě, ať si vyberu, zda zabije mě nebo moje děti, tak bych samozřejmě a bez váhání “obětovala” sebe. Takže v tomto ohledu jsou na prvním místě děti.
Ale v běžném životě, v méně vyhrocených situacích, jsem se naučila mít se ráda a mít se vlastně na prvním místě, dopřávám si relax, kosmetiku, mám radost z nákupů, vzdělávám se, pečuju o svoje zdraví, zkrátka žiju tak, abych byla spokojená, a rozhodně nežiju jen proto, abych zabezpečila děti a uspokojila jejich tužby a přání.
Mám sebe na prvním místě.
Připadá mi to přirozené, snad jen pes má radši svého páníčka než sám sebe.
Vždycky jsem měla na prvním místě děti. Je to moje přirozenost. Teď když jsou dospělé mám na prvním místě sebe.
,, zlatá střední cesta ". Takže všechno důležité, mám na prvním místě
.
@Anonymní píše: Více
Není ti to jedno. Pokud nejsi sobec, tak se v tom budeš plácat za pár dní zas. ![]()
@Anonymní píše: Více
To je hloupej příměr. Zastřelí tebe před očima dítěte. To bude mít dítě fakt krásnej život. To radši nic, než takový trauma do života.
Zdravím všechny,
už po několikáté jsem neposlechla své tělo, že už má dost, že si potřebuje odpočinout a přemohla jsem se kvůli druhým a výsledek??? Hned se objevil můj zažehnaný zdravotní problém…
Tento příspěvek píšu proto, aby jste vždy měli sebe na prvním místě a neprepinali se kvůli někomu ve svém volném čase. Tato zkušenost je pro mě obrovským ponaučením… Bohužel já jsem celý život takový hlupák, co se snaží aby všichni kolem byli spokojeni a všem vyhovět a nevypadat před nikim špatně, že nechci, nebudu atd… Ale po této zkušenosti je mi to fakt úplně ale úplně jedno, co si kdo pomyslí atd…