Mateřství,dětský pláč,zoufalost

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
10.1.22 22:52

Mateřství,dětský pláč,zoufalost

Musím se vypovídat. Dneska jsem měla opět poměrně zoufalý den, a to jen kvuli tomu, že malej skoro pořád jen brečí a větší kňourá. Je mi 40, mám dvě malé děti (dřív mít děti nešlo, nebyl partner bohužel), menšímu dítěti je půl roku, staršímu 2. Mladšímu rostou zuby a neustále jen brečí. Zkouším absolutně všechno aby neplakal, ale vždycky po pár minutách řve. Řve, když má ležet na zádech, ležet na bříšku, nechce si hrát, nechce se přebalit, nechce uspávat, nechce oblékat, jakmile od něho odejdu dva kroky, už zase řve…atd atd. A já jsem z toho zoufalá, dětský pláč už nemužu ani slyšet. :-( Dětský pláč ze mě dělá nervozní, nepříjemnou, netrpělivou, zoufalou matku. Když malej brečí, nemůžu nic, nemužu se v klidu najíst, v klidu si dojít na záchod, v klidu se věnovat druhýmu, vnímat co mi říká manžel…atd. Mozek mi prostě nedovoluje nic jinýho, než slyšet ten pláč. Já vůbec nechápu, jak to. Proč jsem tak nemožná. Starší kvuli tomu taky trpí řekla bych. Dost dlouho na mladšího žárlil, každou chvíli mu dal přes hlavu, házel po něm hračky. Po 4 měsících se to uklidnilo, nicméně výpady jsou tam občas i tak a dneska jsem vzala malýho, a šli jsme za starším do pokojíčka, že si tam s nim budeme hrát, jenže malej se zase rozeřval a řval a řval. A staršího to naštvalo, takže ho fláknul hračkou, pak mu dal něco jako facku (nestihla jsem ten jeho útok odrazit bohužel), a pak začal knourat, i trochu plakat… prostě mu vadí, když malej řve a já cítím, že to není dobré, že se staršímu nemužu skoro vůbec věnovat. Bylo mi ho tak hrozně líto a uvědomila jsem si, že od tý doby, co máme malýho doma, tak velkej dost často kouká na pohádky, které mu ze zoufaství pouštím, abych měla klid na malýho. Já vubec nevim jak to mám prostě udělat, abych se mohla věnovat i jemu a né jen pár minut, ale prostě třeba hodin. Malej spí přes den tak 2×, hodinku, většinou když spí poprvý, tak dělám oběd a jídla a podruhý si hraju se starším, jenže třeba dneska si starší se mnou odmítl hrát! Vubec nechtel. Hrozně mě to mrzelo. Byla jsem ráda že malej usnul a že se mu můžu jít věnovat, ale on prostě nechtěl. Manžel je doma málo, jsme ve finanční tísni, takže má druhou práci, ten mi moc doma pomoct ani nemuže… Já mám pocit, že ansolutně nezvládám býti matkou a nejepší je, že se cítím absolutně vykolejená většinu času právě kvuli tomu pláči nebo kňouránímu… Jak to máte doma vy? Máte nějakou radu co mam dělat? děkuju moc!

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
13826
10.1.22 23:04

Nositko pouzivas?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24243
10.1.22 23:16

Hlavně se neobviňuj! Já měla nedonošený a dráždivý dítě a bylo to občas peklo. Nejhorší nebyl pláč, ale malá vydávala kňourání při kterým mi chtěl mozek zdrhnout z hlavy a já ji chtěla vyhodit z okna, aby už byl klid. Bohužel jsme naprogramovaný na to, abychom ten pláč za každou cenu vyřešily… Je to těžký, ale nedá se dělat nic jinýho, než to vydržet. Taky jsem starší pouštěla pohádky, já se potřebovala aspoň tři hodiny denně vyspat. Zázračný řešení to nemá. Strč mimino tátovi, babičkám když to jen trochu půjde. Klidně si sežeň holčinu, která bude mimino vozit za nějakou tu korunu aspoň hodinu denně, abys měla čas jen na staršího.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1406
10.1.22 23:28

Dlouhodobý dětský pláč vykolejí každého, chyba určitě není jen v tobě. Mít x hodin v kuse čas jenom na staršího je podle mě v tuhle chvíli utopie, když mladší nejde nechat někomu na hlídání. Napadá mě jen staršího co nejvíc zapojovat do běžných činností doma, nemusíte si jen vysloveně hrát v pokojíčku. Třeba ho bude bavit pomáhat - svým způsobem, samozřejmě. Navíc budete spolu, například při tom vaření nebo uklízení - můžete si u toho povídat a tak. Pokud mladší dobře spí venku, chodila bych co nejvíc na procházky, ať se starší vyblbne tam (chápu, že je zima, ale se správným oblečením se dá jít kdykoliv).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
756
10.1.22 23:58

Tak za prve :hug: :hug: :hug: nejsi nemozna!!! Rekla bych, ze zakopanej pes bude nekde v biologii a v tom, ze je to tak spravne, ze se mame soustredit na plac a ne na nic jineho, proste z hlediska prirody ty ted mas tesit to nejmensi mlade :kytka: Mam to stejne. Se starsi dcerou jsem dokonce nekolikrat zoufalstvim brecela taky, to uz nastesti umim u druhe ovladat :mrgreen:

A za druhe- jak spis v noci? Z vlastni zkusenosti, kdyz jsem hodne unavena, zvladam vse hur.

Za treti- nositko/satek/cokoliv, me to zachranilo na prvnich asi 8 mesicu!!!

Za ctvrte- pomoc. Co rodina? Jestli nejsou pobliz, nemuzes jet treba za nimi na vikend? Jednou za cas? Ja uz mam tedy starsi dceru o dost, takze ona spis uz chape a nezarli a pomaha…ale ten druhy prcek proste stopro pozornost potrebuje..nebo najit maminku a vzajemne si hlidat? Nebo nejaka bezdetna kamaradka, ktere treba vypomuzes jinak? Tak abys na chvili pravidelne mladsiho vylifrovala a mela cas se starsim. Nebo manzel, treba aspon pravidelne hodinu tydne? Muj muz toho ma taky furu, ale kdyz ho pozadam, cas si najde. Plus bych starsimu davala ukoly a aby pomahal, zapojit ho do pece.

No a nakonec, ver, ze se to brzy zlepsi :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3325
11.1.22 00:01

Mladsi spi a starsi si nechce hrat? Hod nohy hore a odpocivej. Ty deti odrazeji nasi naladu, takze nabirej sily kdykoliv to pujde a bez vycitek. Mas 2 male deti, takze odpocinek potrebujes. Pohadky starsiho nezabiji. Az tohle narocne obdobi prejde, tak je zas omezite. Nevar kazdy den a uklid taky nehrot. Jestli je moznost vyuzit nejakou babicku nebo dalsi pribuzne, tak smele do toho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1359
11.1.22 00:25

A mladší je takto dráždivý již od narození, nebo až teď při prořezávání zubů (jak píšeš)? Pokud je plačtivý od narození, tak bych klidně i zvážila podezření na KISS syndrom, popř. nějaký jiný zdravotní problém. Přeci jen není normální, aby dítě v šesti měsících řvalo od rána do večera. Noci jsou alespoň poklidné?
Pokud má jen nějaké horší období, tak nezbývá než vydržet (někdy se to zlomí). Staršímu se pokus alespoň nějakou chvilku během dne pověnovat - nejlépe tomu, co má rád. Ale samozřejmě chápu, že to je náročné. Mám tři děti a moje nálada se odvíjela vždy od toho nejmladšího.
Nesnáším miminkovský řev, vždycky se úplně otřepu, když miminkovský pláč někde uslyším. Sama mít dítě, které mi prořve celý den, tak asi skáču z balkónu (díky Bohu jsem takové neměla). Musíš být silná už kvůli tomu staršímu synovi. Říkej si, že bude lépe, někdy se to musí zlomit. Pak zase může přijít období vzdoru, ale musím říci, že za mě se to miminkovskému pláči nevyrovná…
DRŽ SE!!!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
556
11.1.22 00:26

nejsou to "prdíky" ?

Tak za prvé se uklidni, za druhé je super, že se ti i v tomto věku podařilo mít dvě skvělé děti, za třetí - můžou to být problémy se střevy při trávení, kdy se miminko kroutí a bolí ho bříško, jakoby „prdí“ po mateřském mléku, ale bolí ho to a taky může mít hlad. Takže bych to řešila s pediatrem, zda má váhu v pořádku a případně umělým mlékem - přestat kojit (bohužel), a nasadit umělé mléko. Třeba je fakt zakopaný pes v tom trávení a nechat ho vždycky odříhnout po jídle - tedy dát si ho přes rameno, aby si „krknul“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14420
11.1.22 01:25

Nositko nebo satek - i kdyz jste ve financni tisni, da se koupit v bazaru. Co kocarek na doma?

Skuchatka do usi - alespon pri tom nejvetsim revu..

A pro prvorozeneho zkus vymyslet na kazdy den nejakou specialni cinnost jen pro nej - treba hrani si s moukou, vodou, pohadku, jednoduche vyrabeni..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2110
11.1.22 06:54

Zkus malemu namazat zuby calgel. Okamžitě se mu ulevi od bolesti. Nebo cas od casu mu dat cipek nurofenu, at se mu ulevi od bolesti. S dvouletakem zkus už nějakou dětskou skupinku, i kdybys tam s nim mela hodinku dve byt. Prijde na jiné myšlenky a vlastne i ty, že ten den bude jiny a hlavně se potkas s jinymi maminkami, které taky trpi. Určitě jsi skvělá máma a ja tě chápu, dlouho jsem na dětský pláč taky trpela a šílene mě to znervoznovalo. Mam dvojcata a ani jeden nedudlikoval, takže všechno jsem si „vyslysela“. Přejde to :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6650
11.1.22 07:14

A to, ze starsi ma takove vypady na mladsiho tolerujes, nebo jakym zpusobem to se starsim resis?
Prijde mi silene, aby po miminu hazel hracky, nebo se ohanel az do facky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.1.22 08:10

Radu asi nemám. Snad akorát šátek nebo nosítko, to u nás taky pomohlo. Ale chtěla jsem ti jen napsat, že ti rozumím, protože mladší dítě má tzv. noční běsy a to je pro mě strašně náročné - je to křik a pláč, se kterým nejde nic dělat a který přitom trvá jen omezenou dobu večer, a přesto jsem z toho strašně mimo. Bohužel jsem nepřišla na nic, co by mi pomohlo být při tom křiku ve větší psychické pohodě - možná trochu pomohla meditace 10min (večer hned po tom, co děti usnou) a pořád dokola čtení knížky Jak být milejší od Karla Nešpora (klidně jen 2 stránky denně, mám to jako takovou psychohygienu). Ale mladší křičí pozdě večer, takže já jsem se potřebovala připravit hlavně na večer. Ty to máš o dost náročnější :-(

  • Citovat
  • Nahlásit
3178
11.1.22 08:35

Přesně tskovs byla naše nejmladší. Do 7 měsíců byla nonstop v nositku, i tak rvala pořád, ale ona rvala všude a za všech okolností, takže jsem si ji dala na sebe, hladila, pusinkovala, kolibala a řev prostě ignorovala. Mám k ní další dvě děti, takže jsme prostě všechno dělali za jejího řevu, zvykli jsme si. Prostřední nosil sluchátka, bojí se hluku. Ale toto kupodivu zvládal dobře. Vysvětlili jsme si, že některý mimina proste řvou, nedá se s tím nic dělat a nenecháme se tím rozhazet, prostě to budeme ignorovat, ona časem přestane. V těch 7 měsících uměla sedět a lozit, tak už se zabavila, rvala min a už se s ní dalo i trochu hrát, tak už to bylo dobrý. Ale uřvaná je i teď ve 2,5 letech. Prej holčička za odměnu, haha :mrgreen: ale zase je hodně šikovná pohybově, perfektně rozumí, už pozná některé barvy, „pomáhá“ v domácnosti, teď se i vcelku rozmluvila… naše uřvaná šikulka ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11.1.22 08:39
@Keltka píše:
Tak za prvé se uklidni, za druhé je super, že se ti i v tomto věku podařilo mít dvě skvělé děti, za třetí - můžou to být problémy se střevy při trávení, kdy se miminko kroutí a bolí ho bříško, jakoby „prdí“ po mateřském mléku, ale bolí ho to a taky může mít hlad. Takže bych to řešila s pediatrem, zda má váhu v pořádku a případně umělým mlékem - přestat kojit (bohužel), a nasadit umělé mléko. Třeba je fakt zakopaný pes v tom trávení a nechat ho vždycky odříhnout po jídle - tedy dát si ho přes rameno, aby si „krknul“.

Ehm… :think: Paní píše o šestiměsíčním miminku, ne o šestitýdenním. Problémy s prdíky ustávají obvykle kolem 3. měsíce života. Někdy déle, ale ještě jsem neslyšela o půlročním miminu, které by trápily prdíky. Nechat odříhnout šestiměsíční dítě mi taky přijde trochu mimo. Takhle staré miminko neleží jako placka, aby nemělo možnost samo si od tlaku v bříšku odpomoct. Např. moje se po kojení ihned otočí na bříško a začne se zabývat svými věcmi, takže odkrknutí proběhne jaksi samo. Přestat kojit, pokud paní kojí je taky wtf rada. 8o Pokud je dítě permanentně nespokojené, tak právě kojení bývá poslední možností jak ho utišit. Nehledě na to, že paní toho má už teď plný kecky a ty bys jí k tomu ještě přidala odstav a přípravu sunaru.

Zakladatelko, mám stejně staré děti, taky kluky, se stejným věkovým rozestupem. Jakési žárlení a útoky u nás probíhaly první dva měsíce taky. Pak se to naštěstí utřepalo. Mně pomohlo dávat přednost staršímu, pokud to situace dovolila. Když mladší plakal, tak jsem hrála divadýlko ve smyslu: „Už zase řve viď. Taky tě z toho bolí ouška? Tak miminko pochováme/nakrmíme/přebalíme, abychom si mohli zase hrát.“
Při fyzickém útoku jsem vždy zadržela ruku, že se to nedělá. Miminko to bolí a bude plakat. Učila jsem staršího na mladším části těla. Prděli jsme pusou mladšímu na bříško, byla to velká legrace a bavilo je to oba. Vzala jsem si mladšího do náruče a honila s ním staršího po bytě. Taky pro oba děsná hlína. :lol: Co tím chci říct je to, že bude super, když zkusíš péči a hru s oběma spojit. Ne se věnovat každému zvlášť na 100%. To nikdy nevyjde, nejsi nadčlověk. Ať ti třeba starší nosí pro malého plínky a podává krém. Nebo ať ti ho pomůže nakrmit lžičkou. Naopak bych staršího rozhodně nedávala do žádné dětské skupiny. Ale rozhodně bych si pořídila šátek. Je to sice opruz tahat X kilo na břiše, ale aspoň nebude plakat a tvůj mozek si odpočine.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11.1.22 08:42

@MatkaMatceVlkem jo? Můj nejstarší s tím měl problém ještě v deseti měsících. :palec: :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat