Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když nám v lednu 2011 na screeningu ve 13tt oznámili, že náš plodík nemá akci srdeční a já po dvou dnech nastoupila do nemocnice k revizi, koupil mi manžel malého, plyšového medvídka. Když mi ho podával, měla jsem radost, posléze jsem mu ale vynadala - hračka měla v bříšku chrastítko. Hodila jsem tu věc po něm s tím, že už ji nechci nikdy vidět.
Dva roky medvídka tajně schovával v práci, protože věřil, že jeho čas přijde a dnes ho přivezl naší půlroční dceři.
Zažily/i jste někdy něco podobného? ![]()
Jej, to je mile…predpokladam, ze mala je nadsena ![]()
ja mam aktualne v posteli maleho plysoveho psa…dostala jsem ho, kdyz jsem cekala starsiho…ten ho pak miloval, pes nescetnekrat usmudlany, umazleny, vyprany…ted chlapec naznal, ze uz je prece „VELKY“ na to, aby mel v posteli plysaka
takze se pes vratil zas ke mne ![]()
@MaDoRaBe Vzpoměla jsem si, že já jsem si zase přála dvakrát miminko od Ježíška, napsala jsem mu dopis a dala za okno. A dvakrát mi to opravdu splnil. To poprvé bylo, abychom u příštího štědrovečerního stolu seděli už tři. Když jsem do dubna neotěhotněla, byla jsem zklamaná, že na mě Ježíšek asi zapoměl. Ale po dlouhé době jsem našla dopis zahrabaný mezi různými papíry a uvědomila jsem si, že s námi mimčo u stolu nakonec vlastně bylo, ale teprve v bříšku. Takže věřím na Ježíška.
Jen člověk neví, kdy přesně se přání vyplní, ale to je na tom to hezký dobrodružství.