Měla jsem sestru?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

sarkacech

25.4.13 13:57

načítám...

Měla jsem sestru?

Měla jsem sestru 
Se sestrou jsem vyrůstala od mala. Jmenuje se Lenka a je o tři roky starší a vždycky jsme byly jako dvojčata nebo snad nejlepší kamarádky. Měly jsme rodiče, kteří se pořád hádali, otce, co hodně pil a proto jsme brzy odešly z domu. Bydlely jsme spolu na pronajatém bytě a užívaly života. Až do osudného dne, kdy jsme nastoupily obě do stejné práce a ona se tam seznámila s jistým klukem (jí bylo 21 a jemu 19 let) a nastěhovala ho k nám do bytu… Nezdál se mi od začátku, hlavně kvůli jeho pleti. Byl to Rom. Právě vyšel z dětského domova a neměl nikoho a nic. Já nejsem rasista a ani on mi nevadil. Lenka byla zamilovaná až po uši a hrozně šťastná a…… od té doby to vlastně nebyla ona. Já jsem měla taky přítele, už jsme nebývaly tak často spolu jen my dvě, v tom problém nebyl, ale ona se začala hrozně měnit… Můj tehdejší přítel se s ním po nějaké době, až jsme ho trochu poznali (– kradl nám věci, nechodil do práce apod.) přestal úplně bavit. Pohádali se a byl se vším konec. Další půl rok jsem se sestrou udržovala kontakt jen občas. Ona se odstěhovala jinam s ním. Znali se pak něco přes půl roku a ona mi oznámila, že se budou brát! Byli jsme z toho tenkrát všichni moc špatní. Svatbu si udělali jen se svědkama a od té doby už mu nemohli přijít na jméno ani naši rodiče. Sestra mi moc chyběla. Skoro se se mnou už nebavila. Nezajímala jsem ji ani když se mi narodil syn. Přišla se na něj podívat jednou. Už tenkrát dlužili kam se podívali. Ona chodila do práce, on se flákal a rozhazoval peníze, půjčoval si a házel je do automatů. A pak přišel další šok, asi po roce nám oznámila, že je těhotná. Naši rodiče to oplakali (ne štěstím) a já vlastně taky. Když se jim narodila dcera, bylo to všechno o něco lepší. Lenka se se mnou začala víc bavit, začaly jsme se vídat (byly jsme obě na MD). Bydlely jsme tehdy kousek od sebe a když pominu, že žila s ním, bylo všechno celkem v pohodě. Naši si pak už taky zvykli, jezdily jsme k nim já, Lenka a naše dvě děti. Ale její manžel byl pořád stejný a pak zase začaly problémy (nechodil do práce, hrál automaty, pil). Já jsem se jí v té době snažila pomáhat, půjčovala jí peníze, dávala jídlo, bylo mi jí prostě líto! Než mi to zatrhl můj přítel s tím, že nepomáhám jí a malé, ale jemu, aby nemusel dělat a měl pohodlný život. Když se spolu plácali už sedmým rokem, vznikla nějaká situace a Lenka (už o tom předtím mluvila čím dál častěji) od něj odešla. Utekla i s malou k našim. Byli jsme všichni moc šťastní, že se konečně probudila a že už je všemu konec, chtěli jsme ji ze začátku pomoct jak by to jen šlo, jen aby byla bez něj! Tolikrát předtím už jsme jí domlouvali, ať ho nechá, že ji stáhne úplně ke dnu, ale ona nechtěla. Vydržela bez něj 2 dny a utekla zpátky 
O nějakou dobu později nám oznámila, že čekají druhé dítě. Naši jim chtěli pomoct a dali jim dům po babičce, aby měli kde slušně bydlet. Pomáhali jim ho spravovat.
A dnes, po 4 letech? Ona je pořád s ním. Jsou spolu už 14 let. Dozvěděla jsem se, že jsou samý dluh. Dluží něco přes milion. Žádali o oddlužení, ale nepovolili jim ho. Využívali nás všechny. Půjčovali si peníze o našich. Ode mě. Od kamarádů. Od všech. Všem lhali. Věčně nechodí do práce (teda ona i jo, spíš on ne). Nakoupili si milion elektroniky, notebooky, telefony na půjčky a takhle dopadli. Dům jim vezmou. Jsme všichni hrozně zoufalí. Mamka jen brečí. Já už ne… Vím, že jsem sestru ztratila už dávno. Není to ona. Zmanipuloval si ji k obrazu svému. Neumí od něj odejít. Chlubí se mě, že si našla milence. Do toho všeho… Nezeptá se, jak se máš, co tvý děti… nezajímám ji. Už jsem na to i zvyklá, ale pořád to bolí.
Jak se k ní mám chovat? Jak se s tím vyrovnat? Má někdo podobnou zkušenost? Děkuju za přečtení a případné rady 

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Krkael

21848

25.4.13 14:03

načítám...

Jak se k ní mám chovat? Jak uznáš za vhodný, osobně bych se stáhla do ústraní
Jak se s tím vyrovnat? S tím se člověk jen tak nevyrovná, pokud nepomůže promluvit si s ní, což očividně ne, tak nepomůže nic.
Má někdo podobnou zkušenost? Nemám :nevim:

načítám...
Citovat
Zmínit

fatin

1011

25.4.13 14:10

načítám...

Jak se k ní chovat? Asi jak to cítíš… Jen bych jí asi už žádné peníze nedávala (maximálně něco koupila) a dala si sakra pozor, aby to nezničilo i můj vztah s partnerem. Osobní zkušenost naštěstí nemám, takže těžko radit. :nevim:

načítám...
Citovat
Zmínit

mocca

4029

25.4.13 14:23

načítám...

Udělala jsi pro svou sestru hodně, nemáš si co vyčítat. Chovej se tak, jak to podvědomě cítíš, buď jí oporou, když se rozhodne to skončit a udělat jinak, ale nedělej jí prostor v tom pokračovat. Zničí se sama. Pokud jí budeš dále dávat peníze apod., tak to bude jenom trvat o něco déle. Zkrátka komu není rady, tomu není pomoci. Tvoje sestra je závislá na svém partnerovi. Stále dokola vyhledává jeho přítomnost i přesto, že se k ní nechová dobře, nestará se o ni, ani o jejich děti. Možná je původ někde ve vašem dětství (otec), možná ne, to by jí vysvětlil snad jen psycholog. Prvně musí sama chtít to změnit a přijmout za tu změnu osobní zodpovědnost, až potom bude vaše nabídka pomoci k něčemu. Do té doby to vždy dopadne jako s domem po babičce. Věř mi, mám v rodině podobnou, i když ne tak blízkou zkušenost. Je moc dobře, že máš partnera, který to vidí objektivně. Buď šťastná, že máš jeho, zdravé děti, rodiče, kterým vnoučaty můžeš dělat radost. :kytka:

načítám...
Citovat
Zmínit

chozin

726

25.4.13 14:56

načítám...

Jaký si to udělali, takový to mají!!!

po tom jak se k vám chovali, tak bych po nich ani neflusla :twisted:

načítám...
Citovat
Zmínit

Kassy

4062

1012

25.4.13 15:18

načítám...

Tvoje sestra je dospělý člověk a za svůj život si odpovídá sama. Jiná věc by byla, kdyby byla obětí domácího násilí, ale o tom nic nepíšeš. Pokud jí takovýhle život vyhovuje, nic s tím bohužel nenaděláš. Snažila bych se udržovat vztah na přátelské rovině, občas se s ní sešla, aby věděla, že když bude chtít odejít, má kam a má rodinu, která ji podrží, ale odmítala bych poslouchat jakékoliv plané stížnosti na jejího manžela a rozhodně bych ji nepodporovala finančně, neručila na žádné půjčky a tak podobně.
Tvoji rodiče jí ten dům dali? To byla chyba :-( Mohli ji tam nechat bydlet, ale neměli ho na ni přepisovat, pak byste o něj nemohli přijít. Ale stalo se, už to nenapravíte. Teď si musíte hlavně dát pozor, aby vás nestáhli s sebou.

načítám...
Citovat
Zmínit

ynax

13119

25.4.13 15:30

načítám...

Jak se k ní chovat? Jak chceš, ale hlavně bych jim rozhodně nepůjčovala žádné peníze. A obrň se, možná až dojde na exekuci domu, budou vás vydírat emočně kvůli dětem. Nesmíte se nechat, protože jinak vás stáhnou s sebou.

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

Kobliha51

25.4.13 17:53

načítám...

@sarkacech
Měli jste jim přestat pomáhat po prvních problémech. Ten dům, to byla velká chyba. Jen jste prodloužili jejich agonii, do které stejně spadnou. Kupovala bych oblečení dětem, dala bych najíst dětem - prostě bych se snažila jí s těmi dětmi pomoct. I třeba tím, že bych je nahlásila na sociálce, že se o děti špatně starají. To, že ty jí nezajímáš, je v tomto případě úplně nepodstatné. Podstatné je to, že je závislá na chlapovi a nevidí a neslyší pláč svých dětí. Možná svou sestru ještě jednou najdeš. Až ho třeba zavřou, až jí vezmou děti do dětského domova, až ona bude pod mostem. Pak se možná probere. Nechte ji tam spadnout, sama pro to dělá co může. :cert:

Citovat
Upravit

pannacotta

24603

25.4.13 18:27

načítám...

Každý svého štěstí strůjcem. Asi tak.
A jak se k ní chovat?? No… asi jak k známé, ahoj_nazdar, konec debaty.
Ona se nezajímá on Tebe, proč by ses zajímala ty. Šak ona si vzoomene až ten její miláček cosi provede.