Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Měli jste rádi své dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.9.24 14:35
@Kateřina19955 píše: Více
Tak příště mu na to řekni „tak ho utěš nebo přijď domů“ a hotovo 
Pochybuju, že by těch pár minut pláče navíc to dítě nějak poznamenalo 
Využij toho, že s tebou nemelou hormony tak, jako se spoustou jiných žen, a vychovej si toho svého chlapa 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.24 14:43
Pro mě to byl od začátku zázrak zrození. 
V těhu úplně ne, ale od porodu jsem i v noci koukala jestli je to opravu a hrozná láska, kterou jsem necítila nikdy. K našim šel poprvé na noc ve třech letech a to jsem myslela, že nevydržím. Pak jsem si po čase zvykla i pak na školku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kateřina19955
30.9.24 14:44
@unuděná no jako je fakt, že on vydělává cca 35 a já jenom třeba 23,má pravdu
- Citovat
- Upravit
zuzanka320
30.9.24 14:44
@Kateřina19955 píše: Více
Naprosto chápu. V dnešní době je cokoliv říct nahlas problém.
Sama jsem měla ze začátku problém. Všude kolem, hlavně na IG dokonalé matky, co měly napečeno, navařeno, krásný vlasy, make up apod… a já byla rada, že si vyčistím zuby 
Pokud chybí “cit” ale nechybí péče, tak věřím, že vše bude jednou dobré 🍀 a kdyby ne, tak promluvit si s odborníkem není na škodu. A nebo se proste vypovídat tady, když to pomůže.
Jsi skvělá máma a jednou ti to určitě řekne i dítě.
A tatínka zkus trochu víc zapojit. Když šlo o sex, tak byl určitě aktivní dost, tak by mohl byt i teď
- Citovat
- Upravit
30.9.24 14:48
@Kateřina19955 píše: Více
No, ale vydělat 35 není až takový problém, pokud nebydlíte někde v Broumovském výběžku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.24 14:51
No já si představovala celé těhotenství, jaké to asi bude, jak bude bonding, jaká nádhera, ale chyba lávky. Porod byl šílený, dlouhý ukončený akutní sekcí v narkóze, takže bonding se nekonal, já ubolená, učila se vstávat z postele a chodit asi týden, v porodnici nevrlé sestry, tedy některé, se divily tomu, že moc toho nevím. No tak prvorodička, ale naučila jsem se. Malého jsem obhospodařovala tak nějak automaticky, ale nějaký ohňostroj lásky se nekonal. Nejradši jsem byla, když spal a nic nechtěl. Mírná poporodní deprese byla taky.
Dnes má už 5 let a nedala bych ho za nic. Nic ve svém životě bych za něj nedala. nevím, kdy se to prolomilo, šlo to tak nějak pozvolna, je to opravdu parťák do nepohody, je to skvělé když vidím, jak miluje to, co já a poznává to a já jsem jeho průvodce, to samý i u manžela. je to záhul, dává zabrat a umí i potrápit, ale život bez něj by neměl smysl.
Ale abych tě uklidnila - období mimina nesedlo moc ani mně. Trochu jsem záviděla ve 4.měsíci jeho života, že kamarádka mi posílá foto ze zájezdu a já doma u postýlky a leda okruh s kočárkem kolem komína obrazně. Ale čas jde rychle, děti rostou rychleji a budeš mít doma parťáka. A taky jsem byla víceméně na vše sama. Na první 3 týdny dojeli rodiče, ale ne všechno bylo zalité sluncem, hlavně mi chyběl sociální kontakt, ale já si opakovala jen to jen období a to skončí. Je to jen období.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.9.24 14:51
Chapu te naprosto, u me se to zlepsilo s ukoncenim kojeni ( poporodni deprese a pomoc rodiny zadna, jen chytre rady…) a hlavne po druhem roce, kdy zacalo byt dite uz tak nejak partakem. Tu lasku si uplne nejvic uvedomuji, kdyz se o nej pri nemoci bojim. Ale uz ho miluji nade vse, chci pro nej sourozence, tak cekame druhe. Asi to bylo i tou zmenou ze single zivota, ted to druhe miluji uz v brichu a moc doufam, ze ta opravdova laska prijde hned, protoze uz vim, co me ceka, jake to je, predtim to bylo pro me neco, na co jsem asi nebyla i pres vyssi vek pripravena. Verim, ze se to zlomi a taky ho budes milovat 
prosim anonym nebo smazat, dekuji
- Citovat
- Upravit
30.9.24 14:54
@Kateřina19955 píše: Více
Hele bude, mimino je prostě obrovská změna hlavně pro tu mámu. Máš zdravé dítě, hodného chlapa, jen si to musí sednout. Můj muž má z mimin hrůzu, jakmile to začne řvát, absolutně neví, co s ním. O dítě jsem se starala jen já, on zase udělal všechno ostatní a hodně vozil kočár, to ho bavilo. Ze začátku měl strach, že dcera bude brečet, tak nejezdil moc daleko, aby se mohl brzy vrátit. Za pár týdnů už věděl, takže pohoda. Není žádný mustr, jak je to správně, zařiďte se tak, aby to vyhovovalo hlavně vám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kateřina19955
30.9.24 14:54
@zuzanka320 no právě. Mě už nebaví mít pořád na sobě falešný úsměvy a dělat jak vše zvládat. Když přijde návštěva, rozdávat úsměvy jak jsem šťastná když to tak není. Zkrátka mi chybí taková ta radost do života. Teď mi přijde, že můj život je jenom pretvarka.
Ano starat se starám. I si sním vykládam nebo cru pohádku třeba ať slyší můj hlas, ale necítím to tam.
No samozřejmě sex to je jiná kapitola přece. Však už jsem poslouchala, kde je me staré já, co mělo rada sex…
Jako teď na to nemam ani pomyšlení ani chuť… 
- Citovat
- Upravit
30.9.24 14:55
@Kateřina19955 ať začne chlap pořádně fungovat. Dej mu nůž na krk. Já toho měla plné kecky u prvního dítěte. Láska tam byla, ale dítě bylo náročné. Chlap když to viděl, tak raději šel pracovat ven a mě v tom nechal. Tak jsem mu v půl roce syna řekla dost. Buď mi začne pomáhat a nebo jdu pryč. On věděl, že to myslím vážně, tak začal fungovat. U třetího dítěte musím říct, že je borec. Prostě mu to došlo, že nemůže nechat vše jen na mě. My máme všechny děti hodně náročné. I přes to, že je neuvěřitelně miluji, tak jsem kolikrát v noci musela dát dítě manželovi, vydychat se a pak až se vrátit. Tím že mi děti nespali, plakali, tak bych byla asi fakt schopná z vyčerpání to dítě hodit z okna. Chlap to prvně vůbec nechápal. Pak si pár nocí zkusil a už to chápe. Je to mateřství opravdu strašně těžký. A chce to mít k sobě parťáka. Realita je holt jiná než co je někde na fotkách.
Dobrá máma jsi a budeš. To zvládneš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.24 14:56
Ja teda mimco mam rada moc uz od narozeni.ale taky jsem cekala mnohem vetsi lasku.ze budu brecet dojetim s nic.
Ted bylo dcerce rok a ta laska se postupne zvetsuje.tim jak dela pokroky, jak se smeje…
Ted bych za ni dala zivot
Neboj, myslim, ze to casem prijde.
Nebo klidne vyhledej pomoc.ta ti urcitw neublizi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.24 15:00
Já to třeba nezažila, naskočilo mi to hned. Ale kamarádce až po půl roce. A některým matkám to nenaskočí nikdy. Ve zvířecí říši taková matka svoje mládě sežere nebo vyhodí z hnízda. V té lidské se holt stará z pocitu zodpovědnosti. Nemluví se o tom, ale myslím že takových matek je dost. Pak o tom mluví akorát ty děti, že to z matky vždycky cítily. Mně je takových ženských líto. Starat se jen ze zodpovědnosti musí být hrozně těžké, obzvlášť když má dítě své mouchy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.24 15:06
A s tím, že si vlastně nemůžeš postěžovat, musíš být jen sluníčková, tak to je hrozná věc na mateřství. Myslím, že to snad zažije pomalu každá máma. Já zjistila, že je ideální si jít postěžovat sem. Prostě se vypovídat. Když jsem jednou u třetího dítěte řekla, že to nezvládám a nemůžu prostě už udělat nic navíc, tak mi bylo řečeno, že jsme si to třetí dítě neměli dělat. 
naprosto nepochopím jak toto může žena ženě říct. Přitom syn je fakt hodně často nemocný, má zdravotní potíže. Není to procházka růžovým sadem. Stejně vidím, že ta pomoc, pochopení od okolí se hledá hrozně těžko. Pak se nedivím, že ženy tak často po porodu hledají odbornou pomoc, berou antidepresiva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.24 15:10
@Serpentini píše: Více
Mne to teda naskočilo taky hned, včetně naprosto extrémního pocitu ochranářství… to zas jako nebylo dvakrát příjemné, ale prostě jsem si nemohla pomoct.
Moje matka naproti tomu byla z té druhé skupiny a jak o tom píšeš, tak je to velmi náročné, protože ta žena pak prostě skončí s pocitem, že dítě jí zničilo život. Taky si velmi dobře uvědomuju, co mi děti „vzaly“, ale s tím jsem počítala a s čím ne, s tím jsem se postupně smířila .
Ale z druhé strany jsem to pochopila víc, když mi před drahně lety kinezioložka před matkou varovala, že fakt tam spojení není, ať se jí nesnažím zavděčit (měla jsem zdravotní problémy ze stresu s matkou), no a další úlet byl, když u mne naplno vypukl posttraumatický syndrom z týrání z dětství a tam byla chvíle, kdy při terapii, když jsem si snažila uklidnit tělo, najít své místo, vyskočil flashback, jak jsem to malý mimino a matka do mě kope, šlape, je naprosto zuřivá, že jsem vůbec přežila, vůbec s tím nepočítala, chtěla, abych u porodu umřela. To mi pak docvaklo, to kopání bylo její oblíbené stejně jako vyhrožování smrtí, uměla mi vyjmenovat tisíc nemocí, na které umřu, slušně mě psychicky devastovala. Že jsem jí zničila žíly, nohy, postavu, život… jsem slýchavala od útlého dětství.
Myslím si, že matky, které to nedávají, by měly mít možnost odložit dítě beztrestně i po letech.
Je to krutý, ale tahle možnost opuštění starších dětí tu prostě není… není to ani společensky přijímané, ale kdyby se v tomto něco změnilo, ubylo by týraných a emočně zanedbávaných dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zuzanka320
30.9.24 15:11
@anavi13 píše: Více
Naproto rozumím! Ale jsi skvělá máma! 🍀
A pojďme borit stereotypy a stěžovat si
Já mám kolikrát dny, kdy už se strašně těším na večer, až malá bude spinkat a já budu mít konečně klid
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
