Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Méněcenná při rodičovské?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.5.12 20:39
Já se cítím stejně.Přítel mi občas vyčte,že to musí v podstatě táhnout sám-máme hypotéku a půjčky.Na jednu stranu ho chápu,ale vždycky mu vysvětlím,že kdyby bylo na mě,tak bych si mateřskou dala jednou tolik.Že holt nemůžu za to,že žijem v takovým státě.já ty zákony nedělala.Mít dítě je krásná věc,ale něco za něco,no.Buď v klidu,takových nás asi bude víc.Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.12 20:40
Jedine co muzu poradit je mu vysvetlit jak se citis.
Bez place a na ferovku.
Snad pochopi, ze jste partneri. Mozna navrhnout at jde na materskou on 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.12 20:42
A hlavne.
On vydelava, protoze TY mu to umoznis tim, ze se mu doma staras doma o deti. Jinak by tam musel sedet on.
Je mi vas holky lito 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.5.12 20:42
Přesně, já ty jeho výtky na jednu stranu chápu, ale nadruhou… 
zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.5.12 20:42
Přesně, já ty jeho výtky na jednu stranu chápu, ale nadruhou…
zakl.
- Citovat
- Upravit
Hodaka
30.5.12 20:47
@Loki01 píše:
A hlavne.
On vydelava, protoze TY mu to umoznis tim, ze se mu doma staras doma o deti. Jinak by tam musel sedet on.
přesně tohle řekl můj manžel mě, když jsem měla osobní krizi, že nevydělávám, že je všechno na něm.A jsem doma už fakt dlouho.
- Citovat
- Upravit
Tarfinka
30.5.12 20:48
To je těžké 
u nás je to podobně. Já utrácím. Taky si můžeme dovolit tak nějak všechno, ale když už to na manžela příjde a začne mi něco vyčítat, že jsem si tam koupila to a to…no tak už to prostě přehlížím…není to zas tak často. Sám chtěl dítě a přece teď nemůže čekat, že ho dám někomu na hlídání a půjdu do práce. Sem tam jdu na brigádu nebo si někde přivydělám, ale to je nárazové a aspoň vidí, že se snažím 
ale fakt už to nějak neřeším..říkám mu, až půjde malá do školky a já do práce bude to jiné 
- Citovat
- Upravit
30.5.12 20:49
naprosto vim jak se citiš. Mam doma absolutne to same. Manzel mi taky neustale vyčita, že chodi do prace, je ve stresu a ja ho ani nepodpořim.
Pravě mě znovu přepada myslenka na druhe dite, ale mam zaroven i obavy, že ta ma meněcennost bude trvat minimalně o dva roky dele. Na druhou stranu si nežijeme nijak špatne, mame krasny zaplaceny byt, auta. Ale je fakt, ze co jsem doma, přijem se rapidně snižil a musim přemyslet co koupim, snazim se neutracet, veškere vydaje zapisuji, ale i tak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenka76
30.5.12 20:50
ahoj, tohle story slysim nebo ctu dost casto.me prijde,ze ty chlapi vubec nevedi,kolik se bere rodicak.S tim se preci musi pocitat,ze rodicak neni jak vyplata.A taky v hodne zemich v zahranici se zadny rodicak nebere,materska je 9 mesicu a konec. pak maximalne nejaky prispevek,ale to co davaji v Cr to neni. Opravdu,nekdy je potreba chlapa probrat,aby si uvedomil,ze kdyz chce mit rodinu,tak se par let musi vyzit z toho,co je a ne nic vycitat manzelce..mel by si to s tebou vymenit.
- Citovat
- Upravit
30.5.12 21:12
Máte spolu první dítě?
Protože pokud plánujete další,tak se rodičák protáhne a dál se neposunete.
Zkuste si spolu promluvit.
My to máme naopak mě strašně štve,že když nemám peníze tak musím říct příteli.
Nejde o to že by mi peníze nedal to ne,ale jsem zvyklá že si peníze můžu vydělat sama. A je mi pak blbé utrácet jeho výplatu na „moje“ věci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hodaka
30.5.12 21:16
Taky můžou za tu službu co doma děláte platit, protože oni to dělat nemusí.Bych mu to spočítala, fakt týden bych si zapisovala co mi jak dlouho trvá, včetně hraní si z dětma, pak bych k tomu hodila hodinovku(podle kraje kde žijete ) a bylo by 
- Citovat
- Upravit
30.5.12 21:20
No, ten tvůj chlap by zasloužil ránu po palici…
Mám to téměř stejně jako ty… manžel pracuje pryč, doma jen o víkendu, mám rodičák, 4 děti a psa, a pro zábavu korálkuju a vyrábím šperky…
Ale nikdy jsem od něho neslyšela ani slovíčko, že mě musí živit (a že jde většina nákladů na živobytí z jeho příjmů, to je jasné)… ale já jsem přece doma, starám se o děti, o domácnost, a proto může v klidu pracovat a vydělávat, naštěstí ho jeho práce baví, v podstatě je to jeho koníček a je v ní dobrý… kdyby mě neměl, neměl by domov, děti… neměl by se ke komu vracet, takže může být rád, že mě (tedy nás) má… ani na chvíli si nepřipouštím, že bych byla méněcenná, že nevydělám tolik, jako on… no popravdě, mohl by si zkusit něco takového říct…
Takže jestli fakt na tom nejste finančně tak blbě, že by nějaký ten výlet udělal značný zásah do rozpočtu a ty peníze by chyběly jinde (píšeš, že bereš přídavky, takže to asi nemáte moc peněz, nebo jo?), tak byste si to měli nějak ujasnit, co a jak bude… pokud má dojem, že na to nemáte, tak si sedněte, udělejte si rozpočet (náklady a výdaje) a uvidíte, jestli je potřeba šetřit a nic si nedovolit, nebo jestli se tam nějaké ty peníze navíc najdou a ještě i zbude…
No a jestli to fakt není tak hrozné, tak se nenech odbýt, na ten výlet jeď i sama a hlavně se oceň… jsi přece šikovná, máš zdravé krásné dítě (děti?), zvládáš se postarat o děti, o domácnost, když on tam není, ještě u toho děláš určitě krásné věci a kdyby bylo potřeba, tak si tím přece ráda přivyděláš (kdo by taky ne, každá koruna, co si ji takhle vyděláme nějakou tou naší zálibou, přece nejen potěší, ale hlavně tě to pěkně musí zvednout sebevědomí, že se to lidem líbí a že jim děláš radost)… já to prostě beru tak, že každý máme dělat to, co umíme nejlíp… můj manžel je dobrý ve své práci, umí vydělat peníze a postarat se tak o nás finančně, a já zase dělám lidem radost těmi maličkostmi, co vyrábím… a to je taky záslužná činnost… tak si každý večer opakuj, že jsi šikovná schopná a skvělá žena a že se ti povede vše, co budeš chtít… a nenech se od manžela zviklat pochybnostmi… nejsi méněcenná, jen se přece staráš o ten váš nejdražší poklad a děláš manželovi to zázemí, bez kterého by byl někde úplně jinde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.12 21:22
Stále častěji zjišťuji, že můj manžel je asi malý zázrak. Peníze máme společné od chvíle, kdy jsme se rozhodli vzít (po dvou měsících známosti…). To mi dal kartu ke svému účtu a tak to zůstalo. Jeho účet se stal naším účtem, pořídila se hypotéka na opravu mého domu (dostala jsem ho darem od svých rodičů) a tak „jedeme“ dál i s jedním a teď druhým prckem resp. RD. Společné peníze pro mě jsou takové, kdy je jeden společný účet, kam vše chodí, a nikdo se nikoho neptá, kolik utratil a za co. Jsme oba dospělí, tvoříme jednu rodinu a oboum nám jde o nejlepší možné blaho naší rodiny, takže proč proboha někoho kontrolovat nebo mu peníze přidělovat??? Většina lidí kolem nás má vámi popsané oddělené peníze, ale mně to prostě hlava nebere, jedna rodina = jedny peníze, dle mého absolutně logické
Má-li to zadavatelka tak, jak popsala, tak bych zkusila s manželem na férofku promluvit, jak se cítí a že nemůže za to, že její aktuální zaměstnání je prostě mizerně placené RD. Když to chlap nebude chtít poslouchat, pak bych klidně zkusila navrhnout, že si to na určitou dobu vymění. S dnešním rodičákem to lze, tak ať nastoupí chlap na RD a ona se může na pár měsíců vrátit do práce nebo si najít pracovní poměr na dobu určitou, kde se odreaguje, peníze vydělá a chlap rychle pochopí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
omlouvám se za anonym, ale zrovna v tuhle chvíli se za sebe tak stydim, že snad raději takhle…
Zajímalo by, jak to cítite vy, ostatní maminky na rodičovské.
Mám příjem jen tu rodičovskou a 500 přídavky na dítě. Já s malym si s tim vystačím, manžel pracuje pryč, jezdí na víkendy, tak třeba nákup na týden zaplatí on ze své peněženky, ale někdy zase já jemu z mé „výplaty“ zaplatím telefon atd… Nedělíme peníze, jsou obou a tak to bereme.
Jenže neustále mi dává najevo, že je to on, kdo nosí peníze domů, já jen utrácim, musíme se uskromnit, na nic podle něj nemáme, na výlet s dětma nemůžeme, nafta drahá (mimochodem nechci jezdit víkend co víkend, ale myslim, že jednou za půl roku vzít děti do zoo neni zas tak moc), všechno drahý, jídlo nám stačí za pár kaček (ano, něco jo, ale občas chci na vaření kvalitnější suroviny, chci si koupit chutnější jablka atd)…atd, atd. Je toho moc… Mám pár minut po našem telefonním rozhovoru a je mi opět do breku, protože celý hodinový hovor byl o tom, abych se zapojila do nějakýho projektu, abych začala podnikat (dělám doma pro zábava a lehký přivýdělek decoupage a fimo) a konečně to začalo „sypat“.
Asi to blbě popisuju a asi vážně tu vyznim jako ta, která vyhazuje peníze a jen sedí doma. Ano, kupuju třeba malýmu, ale nic tak hroznýho… normálně. A jen proto, že prostě dřepim doma a nemam co dělat.
Já nevim, necítim se, že bych utrácela tak moc, z mýho rodičáku mi ještě zbývá, ale ne podle jeho představ.
Ale naopak, chce mi kupovat auto, chceme opravovat náš dům… Ráda bych šla s ním do Prahy, tak bychom ovšem potřebovali byt, ale!!!!! A jsme zase u toho… Já vim a chápu, že prostě peníze jsou třeba, ale prostě do práce nemůžu, zatim to nejde, malýmu je 13měsíců a nechat ho celý den na hlídání u prababičky mi přijde ještě malej.
Asi jsem moc úzkostlivá, přecitlivělá, nevim… Teď v tuhle chvíli žijeme standart, můžeme dovolit v podstatě cokoliv pro děti, pro nás, zábava a tak.
Jenže pak přijde na plánování budoucnosti a…a je to tu zase.
JKe tu ještě nějaká taková?? Která by to třeba cítila podobně… Děkuji za vyslechnutí