Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@TýnkaK píše:
Chyba!!!Když je dítko tak spokojené s babičkou, tak je přeci nech svému vzájemnému obšťastňování a vyraž si s kámoškama na kafe, víno, koncert, kino… Nebo popadni chlapa a zajděte si jenom vy dva sami, jako pár. Kdy jste byli naposledy sami? Jen tak, žádné povinnosti… Kolik ženských tu brečí, že nemají hlídání nebo že babičky nefungujou, že dítě je mamánek… Popadni příležitost za vlasy a využij toho!!!
přesně souhlas ![]()
Je to normální, sama píšeš, že víš, čím to je. Hold ty děti nevidí to, že jim pereš a ponocuješ s nima, když jsou nemocní. Babička si jen hraje a rozmazluje. Blbý je, že bydlíte spolu
tak to máš pořád na očich. Ale projdou si tím asi všechny děti.
Já v dětství napsala na papír, že mám tetu radši než mámu, protože si se mnou jen hraje a je vtipná a jak mě to pak mrzelo ![]()
@Billi píše:
Malému jsou 2 roky a když přijdeme k babičce, tak huláká - máma domů, neci mamí… Pak mi přinese boty, dělá mi pápá a doslova mě vyhání. Naposled doma volal: babí, pomoc. To když jsem mu dávala na noc plínu.
Nemyslím si že má babušku radši než Tebe, spíš si s babi hraje hraje a JEN hraje, kdyby s ní byla celý den a bylo by to i o něčem jiném než jen o harní bude to také jiné, uvidíš až se odstěhujete tak bude určitě lépe. ![]()
Tak to mám úplně stejně, moje roční holčička miluje mou mamku, když jsme s ní, tak o mě nejeví zájem a chce jen k ní, když jí vezmu, tak se třeba i vzteká. moje máma je úžasná, máme super vztah a s malou se vyblbne, od malinka jí furt tahá a malá to ví a chce to furt. jsem ráda, že mám v mamce plné „zastoupení“ a můžu jí malou kdykoliv nechat. ale samozřjmě mě to trochu někdy štve, že chce víc jí, ale je mi jasné, že mimi láska v tomhle věku je za zásluhy, tzn. když s ní moje máma nejvíc řádí a má její péči pevně v ruce (od začátku dělá vše, když ji hlídá, krmení atd. narozdíl od druhé babičky, která se furt trochu bojí), takže malá v ní má baviče a zároveň oporu a veškerou pozzornost. já doma se snažím jí spíš ponoukat, at si hraje sama, at můžu i něco udělat
Já tak daleko nejsem…ale přijde mi to naprosto normal. Pamatuju si jak jsme byli mali a chtěli jsem pravě za babičkou a dědou protože nás nenapomínali dávali nám sladkosti nic jsme nemuseli, ale když jsme tam měli být nějak dlouho tak jsem volali mamiii mamííí a konec..:) Určitě má raději tebe neboj:)
Cítím se mizerně. Je mi jasné, že je to normální a jednou za čas to zažije každá máma, ale mě to nějak zmohlo. Dělám pro syna všechno, ale on má radši babičku, protože ona ho opravdu rozmazluje a všechno mu dovoluje. Babička nás potřebuje navštěvovat každý týden (protože „vnoučata jsou celý můj život fňuk“), takže ten kontakt je častý a my s manželem pak celý víkend neděláme nic jiného, než že na syna řveme, aby se zase dostal do svých hranic, které babka v týdnu rozbila. Ať řekneme cokoliv, babička odsouhlasí a pak si stejně dělá, co chce.
Fakt to zamrzí…je mi to strašně líto. Samozřejmě jsem ráda, že má s prarodiči hezký vztah, ale asi bych potřebovala, aby hezký vztah se mnou dával najevo i mně…když jdu nakoupit a hlídá manžel, tak mi syn ani nedá pusu, pak mě nepřivítá, úplně vidím, jak se podívá ke dveřím, řekne si „jo aha, máma, tak nic“. Je to samozřejmě logický, jsme spolu často, chci po něm dodržovat pravidla atd. Jen jsem se potřebovala vypsat…
A co udelat neco, aby si nebylato takovou samozřejmostí, třeba odjet na vikend, pořádně se s nim nerozloucit, kdyz o to nestoji a nechat ho jen s tatinkem, určitě by te pak přivítal úplně jinak. S babičkou bych to jen tak nenechala, pokud nebude respektovat vaše pravidla tak ji upozornit, ze bude min kontaktu s malym, ze ho nebudes věčně sekirovat a davat do normálu, kvuli tomu, ze te nerespektuje
@Anonymní píše:
Cítím se mizerně. Je mi jasné, že je to normální a jednou za čas to zažije každá máma, ale mě to nějak zmohlo. Dělám pro syna všechno, ale on má radši babičku, protože ona ho opravdu rozmazluje a všechno mu dovoluje. Babička nás potřebuje navštěvovat každý týden (protože „vnoučata jsou celý můj život fňuk“), takže ten kontakt je častý a my s manželem pak celý víkend neděláme nic jiného, než že na syna řveme, aby se zase dostal do svých hranic, které babka v týdnu rozbila. Ať řekneme cokoliv, babička odsouhlasí a pak si stejně dělá, co chce.Fakt to zamrzí…je mi to strašně líto. Samozřejmě jsem ráda, že má s prarodiči hezký vztah, ale asi bych potřebovala, aby hezký vztah se mnou dával najevo i mně…když jdu nakoupit a hlídá manžel, tak mi syn ani nedá pusu, pak mě nepřivítá, úplně vidím, jak se podívá ke dveřím, řekne si „jo aha, máma, tak nic“. Je to samozřejmě logický, jsme spolu často, chci po něm dodržovat pravidla atd. Jen jsem se potřebovala vypsat…
tak tady je to protože babi rzmazluje. asi by sis s ní měla promluvit
Btw já mám taky lepší vztah s babi jak s mamkou, skoro bych se nebála říct, že se máme radši - ale ono je to způsobené tím, že moje mamka nebyla nikdy nějaký mateřský typ extra, a s babičkou jsme jak 2 puzzle do sebe zapadající. Takže ono to může být i tím, že babička s tvým synem jsou ji prostě osobnostně blíže.
@Anonymní píše:
Cítím se mizerně. Je mi jasné, že je to normální a jednou za čas to zažije každá máma, ale mě to nějak zmohlo. Dělám pro syna všechno, ale on má radši babičku, protože ona ho opravdu rozmazluje a všechno mu dovoluje. Babička nás potřebuje navštěvovat každý týden (protože „vnoučata jsou celý můj život fňuk“), takže ten kontakt je častý a my s manželem pak celý víkend neděláme nic jiného, než že na syna řveme, aby se zase dostal do svých hranic, které babka v týdnu rozbila. Ať řekneme cokoliv, babička odsouhlasí a pak si stejně dělá, co chce.Fakt to zamrzí…je mi to strašně líto. Samozřejmě jsem ráda, že má s prarodiči hezký vztah, ale asi bych potřebovala, aby hezký vztah se mnou dával najevo i mně…když jdu nakoupit a hlídá manžel, tak mi syn ani nedá pusu, pak mě nepřivítá, úplně vidím, jak se podívá ke dveřím, řekne si „jo aha, máma, tak nic“. Je to samozřejmě logický, jsme spolu často, chci po něm dodržovat pravidla atd. Jen jsem se potřebovala vypsat…
No tohle je špatně. Nastavila bych babičce hranice a buď bude dodržovat vaše pravidla nebo ať nechodí.. A každý týden kontakt mi taky moc, to bych se asi z mé mamky i tchýně zbláznila.
@Anonymní píše:
Cítím se mizerně. Je mi jasné, že je to normální a jednou za čas to zažije každá máma, ale mě to nějak zmohlo. Dělám pro syna všechno, ale on má radši babičku, protože ona ho opravdu rozmazluje a všechno mu dovoluje. Babička nás potřebuje navštěvovat každý týden (protože „vnoučata jsou celý můj život fňuk“), takže ten kontakt je častý a my s manželem pak celý víkend neděláme nic jiného, než že na syna řveme, aby se zase dostal do svých hranic, které babka v týdnu rozbila. Ať řekneme cokoliv, babička odsouhlasí a pak si stejně dělá, co chce.Fakt to zamrzí…je mi to strašně líto. Samozřejmě jsem ráda, že má s prarodiči hezký vztah, ale asi bych potřebovala, aby hezký vztah se mnou dával najevo i mně…když jdu nakoupit a hlídá manžel, tak mi syn ani nedá pusu, pak mě nepřivítá, úplně vidím, jak se podívá ke dveřím, řekne si „jo aha, máma, tak nic“. Je to samozřejmě logický, jsme spolu často, chci po něm dodržovat pravidla atd. Jen jsem se potřebovala vypsat…
A kolik mu je? To bude taky věkem… jednu dobu se dítě tvářilo, že jsem mu úplně volná - ale když jsem chvíli nebyla, tak to najednou máma máma. A teda teď, co je větší, tak už to bere. Myslím, že to časem přejde.
Druhá věc je si s babičkou promluvit (třeba i za pomoci mediátora). Aby pochopila, že jí nechcete bránit ve styku, ale že potřebujete, aby kluk měl hranice - rozmazlovací babička může být, když je s děckem jeden víkend z měsíce, ale ne, když je to skoro furt… Nevím, zda je to matka, nebo tchyně, ale každopádně její potomek by na tom měl popracovat. nechat se vydírat stylem „fňuk“, to taky může být dost cesta do pekel.
To me mrzi, ale zkus se na to podívat i ze strany syna - babička je milá, je s ni sranda, máma řve a je,,zla”. Koho by sis vybrala ty? Dodržování pravidel muzes vyžadovat i láskyplně a bez řevu. V první rade zkus zapracovat na sobe a svém projevu vůči synovi. Dále bych synovi jasně stanovila - babička te rozmazlovat muze, pokud si s ni tak ok. Ale jakmile babička odejde, plati moje pravidla. Tečka. Proste mu stanovit, kdy muze,,upustit páru”. A v žádným případě bych se na nej nezlobila, ze to na vas zkouší. Je to dite, zkoušet to proste bude. ![]()
Kolik mu je? Kolik casu tam ona travi? Tvoje matka nebo manzela?
Našemu malému byly v září 2 roky, babička (moje tchyne) je u nás minimálně jednou týdně, je to hodná rozmazlovaci babička, na jednu stranu jsem rada, protože si od malého chvilku,,odpočinu,ale pokud se ho v přítomnosti babičky zeptáme kde je máma, ukáže na babičku a nejde od ní na chvilku pryč, ale jen když jsem doma... Jakmile odejdu a hlídá babi, doma je většinou slzavy údolí... Také jsem z toho spát a, že v přítomnosti tchýně pro nejsem,,mama,ale doufám, že se to spraví
![]()
Je mu 2,5. Jedná se o tchyni. A problém je v tom, že manžel je na její straně a my jsme pomalu před rozvodem, jak se furt hádáme a on se jí furt zastává. Nemám u něj žádný zastání, takže její chování je naprosto v pořádku a já jsem úplně blbá. On nevidí, že tchyně synovi půjčuje telefon, může si s tím telefonem dělat co chce. My mu to doma zakazujeme, že to nepatří do dětských rukou, že to není hračka. A takhle je to s dalšími věcmi. Tady nic nepomůže.
Odejít, nerozloučit se, vykašlat se na to, to mě taky napadlo a asi to udělám. Stejně nic nepomůže. Celý den poslouchám od syna, jak chce babičku, že jí chce volat atd.