Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mohla jsem něco udělat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.7.22 22:22
Je přetížená asi 
nebo jinak nevím, proč by ji vytočila taková blbost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.7.22 22:58
@Kipa22 píše:
Je to transgenerační přenos. Matka týrá dítě, to vyroste a týrá stejným způsobem své dítě a tak to jde dál. Jsem pro odebrání takového dítěte z rodiny. Sanace často nefunguje a je na úkor dítěte. To jen stát si nalhává, že biologická rodina je to nejlepší pro dítě. Někdy je to pro dítě to nejhorší, co ho mohlo potkat.
Odebrání dítěte nic nevyřeší. A to říkám jako týrané dítě. Spíš nějakým způsobem pracovat s tou matkou, aby si uvědomila, že má problém a je potřeba ho řešit.
Týrané odebrané dítě si v sobě už to týraní ponese i když třeba trvalo krátce a k tomu to, že bylo z nějakého důvodu odebrané…např. v těch 4 letech by z toho ještě neměl rozum…jako např. 12 leté kde už by s dítětem mohl pracovat psycholog a řešit nápravu, aby si toto chování nepřeneslo dál.
Neodebrané dítě si s sebou ponese jen to týraní s kterým může v dospělosti pracovat a řešit jej, tak jako tady o tom píšeme několik anonymních uživatelek, které to zažily.
Já osobně toto týraní řešila v sobě a s minimální pomoci psychoterapie od 20 do 30 let, spíš jsem to řešila já sama než psychoterapie tu jsem vyhledávala minimálně.
A hodně mi pomohlo uvědomění, že tady mám lidí kteří mě milují. I když to jsem si naplno uvědomila, až v dospělosti. Že i přesto co mě potkalo (matka), tak otec byl v pohodě, před týráním tady byla babička, sestra byla taky fajn. A manželsky pár, který mi dál lásku aniž by za to něco chtěl.
To stejné mi pak na začátku v těch 20 letech ukázali i moji zaměstnavatele (manželský pár), prostě tím jak semnou mluvili, jednali a vzali mě mezi sebe mi dali nejspíš víc, než co jsem kdy mohla dostat, kdybych měla s matkou normální vztah (myšleno oba manželské páry).
- Citovat
- Upravit
23.7.22 23:12
Ježiš to je strašný, úplně jsem si vzpomněla na svoje dětství, garantuju ti, že pokud jí toto chování přijde normální před lidmi, tak se doma dějí ještě o dost horší věci.
Chudák chlapeček, jak může být někdo na dítě tak zlej a říct mu, že ho nechce, já to řekla jednou ze srandy kočce a pak jsem se rozbrečela 
Mně to úplně láme srdce, to jsem na večer neměla číst. Plus to jak okatě za trest preferovala jiné děti pak, to je taky strašný pro to dítě 
Jinak i kdyby ses kluka nějak víc zastala, spíš by mu tím uškodila, protože ona by se cítila poníženě a dala mu to sežrat, takže to si nevyčítej. Je moc dobře, že jsi sestře řekla, že mu nemůže říkat že ho nechce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.22 23:20
@Kipa22 píše:
Je to transgenerační přenos. Matka týrá dítě, to vyroste a týrá stejným způsobem své dítě a tak to jde dál. Jsem pro odebrání takového dítěte z rodiny. Sanace často nefunguje a je na úkor dítěte. To jen stát si nalhává, že biologická rodina je to nejlepší pro dítě. Někdy je to pro dítě to nejhorší, co ho mohlo potkat.
To je určitě to poslední, co by dítěti zakladatelka přála. Pomoc rodině tím, že jí ukradnou dítě a dítěti jeho rodinu, tomu neříkám pomoc. Norský model, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.22 23:43
@poučená píše:
To je určitě to poslední, co by dítěti zakladatelka přála. Pomoc rodině tím, že jí ukradnou dítě a dítěti jeho rodinu, tomu neříkám pomoc. Norský model, že?
Nebuď si tak jistá. Já chtěla do děcáku už jako dítě. Chodila jsem pravidelně koukat před plot místnímu děcáku a sbírala odvahu zazvonit, ale příliš jsem se bála matky.
Celé dětství jsem fantazírovala o tom, že se dostanu pryč, jakkoli, chtěla jsem i umřít, ale bála jsem se zabít, za což se mi matka taky smála. Bylo mi možná šest když jsem jí poprvé řekla, že chci umřít, poručila mi jít skočit pod autobus a smála se mi, když jsem se bála a brečela, pak mě chytila a držela nad balkónem, že mě hodí dolů když teda prý nechci žít, a zas se smála, že se bojím a nechci.
Nakonec se mi bohužel povedlo se odtamtud dostat až v 16. Kéž by mě někdo „ukradl“ jak říkáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.22 23:50
@Liberalissima píše:
Nebuď si tak jistá. Já chtěla do děcáku už jako dítě. Chodila jsem pravidelně koukat před plot místnímu děcáku a sbírala odvahu zazvonit, ale příliš jsem se bála matky.Celé dětství jsem fantazírovala o tom, že se dostanu pryč, jakkoli, chtěla jsem i umřít, ale bála jsem se zabít, za což se mi matka taky smála. Bylo mi možná šest když jsem jí poprvé řekla, že chci umřít, poručila mi jít skočit pod autobus a smála se mi, když jsem se bála a brečela, pak mě chytila a držela nad balkónem, že mě hodí dolů když teda prý nechci žít, a zas se smála, že se bojím a nechci.
Nakonec se mi bohužel povedlo se odtamtud dostat až v 16. Kéž by mě někdo „ukradl“ jak říkáš.
Mám dobrou kamarádku, která mi též vyprávěla příšerné rodinné věci. Zvládla to. Matku i otce ctí. Je křesťanka. Její milý něco podobně. Liberalismus je pěkná pakárna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.22 23:52
@Anonymní píše:
Odebrání dítěte nic nevyřeší. A to říkám jako týrané dítě. Spíš nějakým způsobem pracovat s tou matkou, aby si uvědomila, že má problém a je potřeba ho řešit.
Týrané odebrané dítě si v sobě už to týraní ponese i když třeba trvalo krátce a k tomu to, že bylo z nějakého důvodu odebrané…např. v těch 4 letech by z toho ještě neměl rozum…jako např. 12 leté kde už by s dítětem mohl pracovat psycholog a řešit nápravu, aby si toto chování nepřeneslo dál.
Neodebrané dítě si s sebou ponese jen to týraní s kterým může v dospělosti pracovat a řešit jej, tak jako tady o tom píšeme několik anonymních uživatelek, které to zažily.Já osobně toto týraní řešila v sobě a s minimální pomoci psychoterapie od 20 do 30 let, spíš jsem to řešila já sama než psychoterapie tu jsem vyhledávala minimálně.
A hodně mi pomohlo uvědomění, že tady mám lidí kteří mě milují. I když to jsem si naplno uvědomila, až v dospělosti. Že i přesto co mě potkalo (matka), tak otec byl v pohodě, před týráním tady byla babička, sestra byla taky fajn. A manželsky pár, který mi dál lásku aniž by za to něco chtěl.
To stejné mi pak na začátku v těch 20 letech ukázali i moji zaměstnavatele (manželský pár), prostě tím jak semnou mluvili, jednali a vzali mě mezi sebe mi dali nejspíš víc, než co jsem kdy mohla dostat, kdybych měla s matkou normální vztah (myšleno oba manželské páry).
Myslím, že odebrání dítěte vyřeší minimálně ukončení týrání. Tyranští rodiče se nikdy v láskyplné psychicky zdravé rodiče nepřemění. A není úplně výjimečné, že se z psychického týrání nestane časem i fyzické týrání, které ne vždy končí šťastně. Ne každé takové dítě má štěstí jako ty, že přežije. Sice z psychickými následky, ale aspoň živé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.22 23:54
@poučená píše:
Mám dobrou kamarádku, která mi též vyprávěla příšerné rodinné věci. Zvládla to. Matku i otce ctí. Je křesťanka. Její milý něco podobně. Liberalismus je pěkná pakárna.
zrůdy se nectí, máš zvláštní názory, křesťané jsou pokrytci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.22 23:56
@poučená píše:
Mám dobrou kamarádku, která mi též vyprávěla příšerné rodinné věci. Zvládla to. Matku i otce ctí. Je křesťanka. Její milý něco podobně. Liberalismus je pěkná pakárna.
Ale houby. Pakárna je týrat děti a nechat je v tom. Podobní rodiče si úctu fakt nezaslouží a chtít to po dětech je zvrhlé a nelidské.
Kazdop nemá smysl o tom diskutovat protože psychické týrání česká sociálka nemá absolutně jak řešit. Zcela chybí povinné kurzy pro rodiče na anger management a podobně, jak se dá občas vidět ve vyspělejších státech, a ani tam to není rozjeté nějak úplně perfektně. Snad za pár desítek let se tyto programy rozšíří, úspěšnost prý mají celkem dobrou.
Příspěvek upraven 23.07.22 v 23:57
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.7.22 23:56
Já taky tajně snila o děcáku… u nás byl hrozný táta a máma se nás nezastala. Taky jsem chtěla umřít, jednou už jsem i napsala list na rozloučenou, ale náhodou ho našla kámoška, zamkla mě u ní doma a nepustila ven až mi to nerozmluvila. Asi v 15-16 jsem pak chtěla utéct z domu, už jsem měla domluvenou partu starších kluků na léto na sběr ovoce někde do Itálie a že pak se uvidí. Nakonec jsem nejela - došlo mi, že když neskončím ani střední, jenom se základkou, budu póvl do konce života. Tak jsem ji skončila a pak už u rodičů nikdy více nebydlela… Takovým psychopatickým rodičům jako tahle paní, klidně dítě sebrat. Umím si dost barvitě představit, co se pak u nich děje, když to nikdo nevidí . A takovým dětem ze „spořádané“ rodiny ani nikdo nikdy nepomůže. To už o děcka z děcáku se okolí zajímá mnohem víc.
- Citovat
- Upravit
24.7.22 00:31
@Liberalissima píše:
Nebuď si tak jistá. Já chtěla do děcáku už jako dítě. Chodila jsem pravidelně koukat před plot místnímu děcáku a sbírala odvahu zazvonit, ale příliš jsem se bála matky.Celé dětství jsem fantazírovala o tom, že se dostanu pryč, jakkoli, chtěla jsem i umřít, ale bála jsem se zabít, za což se mi matka taky smála. Bylo mi možná šest když jsem jí poprvé řekla, že chci umřít, poručila mi jít skočit pod autobus a smála se mi, když jsem se bála a brečela, pak mě chytila a držela nad balkónem, že mě hodí dolů když teda prý nechci žít, a zas se smála, že se bojím a nechci.
Nakonec se mi bohužel povedlo se odtamtud dostat až v 16. Kéž by mě někdo „ukradl“ jak říkáš.
Tohle je strašný. 
Já Té tady už dlouho čtu a přijdeš mi velmi rozumná, v životě by mě nenapadlo, že máš za sebou něco takového
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.22 00:34
@poučená píše:
Mám dobrou kamarádku, která mi též vyprávěla příšerné rodinné věci. Zvládla to. Matku i otce ctí. Je křesťanka. Její milý něco podobně. Liberalismus je pěkná pakárna.
Tak. necháme magory týrat děti, hlavně že si to umíme ideové zdůvodnit. Hlavní je ta tradiční rodina, co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.22 00:41
@Liberalissima píše:
Ježiš to je strašný, úplně jsem si vzpomněla na svoje dětství, garantuju ti, že pokud jí toto chování přijde normální před lidmi, tak se doma dějí ještě o dost horší věci.Chudák chlapeček, jak může být někdo na dítě tak zlej a říct mu, že ho nechce, já to řekla jednou ze srandy kočce a pak jsem se rozbrečela
Jinak i kdyby ses kluka nějak víc zastala, spíš by mu tím uškodila, protože ona by se cítila poníženě a dala mu to sežrat, takže to si nevyčítej. Je moc dobře, že jsi sestře řekla, že mu nemůže říkat že ho nechce.
Já myslím, že ona si do toho dítěte něco projektuje. Že mu dává úplně jinou roli než by to dítě mělo mít. Trestá ho hrozně nepřiměřeně, jako dospělého, který jí něco provedl. Asi jim to doma celkově nefunguje, ne že je to jednou, dvakrát.
Podle mě pokud ona si problém nepřizná, tak sociálka to rozhodně nevyřeší. Fakt by potřebovala otevřít oči. Asi to bere jako normu. Třeba jí zakladatelko pošli tuhle diskuzi, ať vidí, že to není ok 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.22 08:47
@Anonymní píše:
Není v tom denně, chodí normálně do práce, syn do školky 2 víkendy v měsíci je u naší mámy. 1 víkend u rodičů ségry přítele.
Já tě můžu upozornit, že mám doma náročnýho puberťáka a ač byl teď 14 dní na táboře a já si odpočinula, tak po týdnu bych ho tam klidně poslala znova. Neustále nějaké dohady, nafukování, kejhání…Do toho mladší dítě s poruchou pozornosti, lehkou hyperaktivitou a jako bonus je to ukňučený dítě. Občas mám co dělat, abych se udržela a a občas taky vybouchnu. Taky chodím do práce, taky kluci chodí do školy(teď samozřejmě ne), ale kdo to doma takhle nemá, ten to těžko pochopí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
