Nezvládám výchovu své dcery

Anonymní
11.5.20 04:06

Moje dospívající dcerka

Ahoj všichni, omlouvám se za anonyma, cítím se hrozně, nezvládla jsem a nezvládám výchovu mé dcery. Chtěla bych moc poprosit o rady a pomoc. Není na tom dobře psychicky, já jí nezvládám pomoct. Připadá mi, že je úplně ztracená v reálném světě a určitě není šťastná. Vím, že hodně pomůže dodržování pravidel a hranice, nedokážu bohužel spoustu věcí uhlídat, hlavně z časových důvodů. Navíc na ní ani nechci být jen „zlá“, když je i tak nešťastná a necítí se milovaná, nebo možná důležitá, přestože ji moc miluju. Má 14 let a spoustu času bohužel tráví na mobilu. Ani ji ho nedokážu omezit dle mých představ o vhodné době, max. hodinu denně. Přes internet řeší školu, úkoly, takže ji ho nemůžu vzít. Když ji nestojím za zadkem, tak se místo toho většinou věnuje zábavě, hry, chat, videa, atd. Navíc je to, dle ní, jediné, kde se cítí být v něčem dobrá. Což asi nějak navádí k podstatě toho problému, jinak ji ani nic netěší, nemá jiné zájmy. Nemá se k žádné práci doma, k učení, neví, jak má komunikovat s ostatními. Pokud ji nedotlačím k jiné činnosti, tak jen leží a kouká do telefonu. Jenže to je taky problém, nemám tolik času, abych nad ní celý den stála anebo s ní povídala, učila, a věnovala se vysloveně jí. Snažím se o to ve volných chvilkách, ale toho času není moc. Společný rodinný čas ji zas nebaví, mám další malé dítě a nějaká práce kolem domácnosti, zahrádka, společné procházky, vyhýbá se tomu - vymluví se oprávněně na školu, pak má stejně spoustu nesplněných úkolů, protože se jen baví na mobilu. Řešíme to už déle, před půl rokem jsme zkusily psychologickou pomoc, protože byla moc nešťastná. Zatím se nic moc nepovedlo, dcera například s doktorkou nedokázala moc komunikovat a necítila se dobře, a podobné to bylo i jinde. Jinak dcera je nadprůměrně chytrá, je pěkná, přesto že sebe nemá dobrý pocit a spíš hledá nedostatky, ze kterých už má i mindráky. Škola ji dřív šla sama, nemusela se ani moc učit. Je milá a přítulná, je to miláček. Nesvěřuje se mi se vším, ale dá se s ní povídat o spoustě věcí, není to bouřlivý puberťák. Na druhou stranu byla 10 let jedináček a věnovala jsem se mimo práci převážně jí, čas byl přizpůsobený jejím zájmům, pak zlom, malí sourozenci. Jak ji můžu pomoct, můžu ještě napravit, co jsem ji předala špatného, a jak to mám zvládnout? Mohli byste mi prosím poradit, případně i předat nějaké zkušenosti?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4318
11.5.20 04:38

Možná se víc věnovat jenom jí. Nějaké příjemné činnosti jako kadeřnice, nákupy a ne plejt záhonky :nevim: asi se cítí odstrčená. Stát nad ní s úkoly stojí čas ale není to ten společný čas…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11110
11.5.20 06:08

Není možné, že by tu včera večer psala ona?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11110
11.5.20 06:09
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2304
11.5.20 06:38

Tak na skolni potreby bych ji poridila pocitac, ne mobil. Na pc zablokovat stranky na ktere nechces aby chodila. A na mobil taky zkratka nastavit limit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32611
11.5.20 06:46
@Aduš8 píše:
Není možné, že by tu včera večer psala ona?

Nebo je to tatáž autorka a je to zase nějaký posahany výzkum. @admin, prosím., můžete kouknout?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
904
11.5.20 06:51

Já si nemůžu pomoct, možná jsem něco přehlídla, ale mně tohle připadá prostě jako rozjetá puberta :nevim: když si vzpomenu na sebe a své vrstevníky, když nám bylo 14, 15… chyby jsem na sobě hledala velmi intenzivně, mindráky jsem měla taky, je to věk, kdy se asi zajímá o kluky, tak je to pro ni důležité. Srovnáva se s ostatními, dnes je to asi složitější díky sociálním sítím, kde se holky vystavují. To, že dává přednost zábavě před povinnostmi, mi taky připadá úplně přirozené, a i když chápu, že nechceš být zlá a ostrá, možná by neškodilo přitvrdit. Já toho doma ve 14 dělala docela dost, nádobí bylo samozřejmost, plus vytřít, držet si pořádek v pokoji, pomoc v kuchyni, vynést koš když byl plný… Když nebylo hotovo, docela jsem si to od mámy vyžrala. A jsem za to zpětně ráda, dnes je pro mě udržení pořádku naprostou samozřejmostí.

S těmi depresemi, já nevím, mně to připadá jako nějaká fáze emočního vývoje. Možná to zjednodušuji, ale třeba moje generace měla EMO :lol: :lol: :lol: haha, dnes se musím smát, ale bylo cool chodit v černé, tvářit se smutně, ideálně poslouchat hudbu o tom, jak je život utrpení :lol: samozřejmě bych si dala pozor, ať to nezajde příliš daleko (sebeubližování, nějaké drogy a podobně). Píšeš, že je milá, pokud se k vám doma chová jinak hezky, umí si s tebou i promluvit, neviděla bych to tak černě. Chápu, že pro matku je ten pocit, že se dítě trápí, strašný… Ale trápí se opravdu tak moc, nebo spíš nemá o věci zájem?

Nejhorší je to s tou technikou, tam to prostě neuhlídáš, jestli dělá úkoly nebo kouká na youtubery… Asi bych zkusila být trochu ostřejší. Je to blbé s tím časem, ale jestli to zajde do extrému a bude mít ve škole problémy, možná nezbude nic jiného než jí telefon zabavit a počítač povolit pouze na ty úkoly s nějakým časovým limitem. Těžko radit…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35545
11.5.20 07:07

No a co jsi v nižším věku udělala pro to, aby takto nedopadla? Vedla jsi ji k nějakým zalibam, smysluplnemu trávení volného času? Jaký máte spolu vztah?

Dle mě je to pravda nebo troll, žurnalista by se vyjadřoval jinak. Navíc bychom měli být upozornění, že jde o podklad pro článek nebo výzkum, rozhodně by tady naše myšlenky neměly být kradeny, i když se to děje. Dřív ve větší míře.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34617
11.5.20 07:15
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, omlouvám se za anonyma, cítím se hrozně, nezvládla jsem a nezvládám výchovu mé dcery. Chtěla bych moc poprosit o rady a pomoc. Není na tom dobře psychicky, já jí nezvládám pomoct. Připadá mi, že je úplně ztracená v reálném světě a určitě není šťastná. Vím, že hodně pomůže dodržování pravidel a hranice, nedokážu bohužel spoustu věcí uhlídat, hlavně z časových důvodů. Navíc na ní ani nechci být jen „zlá“, když je i tak nešťastná a necítí se milovaná, nebo možná důležitá, přestože ji moc miluju. Má 14 let a spoustu času bohužel tráví na mobilu. Ani ji ho nedokážu omezit dle mých představ o vhodné době, max. hodinu denně. Přes internet řeší školu, úkoly, takže ji ho nemůžu vzít. Když ji nestojím za zadkem, tak se místo toho většinou věnuje zábavě, hry, chat, videa, atd. Navíc je to, dle ní, jediné, kde se cítí být v něčem dobrá. Což asi nějak navádí k podstatě toho problému, jinak ji ani nic netěší, nemá jiné zájmy. Nemá se k žádné práci doma, k učení, neví, jak má komunikovat s ostatními. Pokud ji nedotlačím k jiné činnosti, tak jen leží a kouká do telefonu. Jenže to je taky problém, nemám tolik času, abych nad ní celý den stála anebo s ní povídala, učila, a věnovala se vysloveně jí. Snažím se o to ve volných chvilkách, ale toho času není moc. Společný rodinný čas ji zas nebaví, mám další malé dítě a nějaká práce kolem domácnosti, zahrádka, společné procházky, vyhýbá se tomu - vymluví se oprávněně na školu, pak má stejně spoustu nesplněných úkolů, protože se jen baví na mobilu. Řešíme to už déle, před půl rokem jsme zkusily psychologickou pomoc, protože byla moc nešťastná. Zatím se nic moc nepovedlo, dcera například s doktorkou nedokázala moc komunikovat a necítila se dobře, a podobné to bylo i jinde. Jinak dcera je nadprůměrně chytrá, je pěkná, přesto že sebe nemá dobrý pocit a spíš hledá nedostatky, ze kterých už má i mindráky. Škola ji dřív šla sama, nemusela se ani moc učit. Je milá a přítulná, je to miláček. Nesvěřuje se mi se vším, ale dá se s ní povídat o spoustě věcí, není to bouřlivý puberťák. Na druhou stranu byla 10 let jedináček a věnovala jsem se mimo práci převážně jí, čas byl přizpůsobený jejím zájmům, pak zlom, malí sourozenci. Jak ji můžu pomoct, můžu ještě napravit, co jsem ji předala špatného, a jak to mám zvládnout? Mohli byste mi prosím poradit, případně i předat nějaké zkušenosti?

Nabídla bych jí sama sebe a šly bychom třeba na nákup letního oblečení. Nebo na film, až to půjde. Mladší děti nechat hlídat otcem a užít si čas jen s ní. Mobil je nedílnou součástí dospívajích, aby na něm nebyla závislá, musela bys ji od něj honit daleko dřív. Teď to půjde húř.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1266
11.5.20 07:42
@Aduš8 píše:
Není možné, že by tu včera večer psala ona?

Taky mě to napadlo…
Ať už to tak je nebo není, autorko, zkus se jí co nejvíc snažit porozumět jako kamarádka. Asi to zní jako klišé. Ale představa puberťačky zavřené doma s matkou a malými sourozenci, s možností jít na zahrádku…otrávený by byl každý. Ukaž jí, že nejsi stará trapná matka, ukaž jí hezké stránky života. Najdete si svůj společný koníček, nemusí jít o nakupování, můžete společně klidně lozit po horostěně, běhat, chodit na výtvarku nebo něco co by prostě bavilo vás obě. Vzpomeň si na sebe, jak ti bylo v pubertě. A chce to hodně empatie a sebekontroly. Fakt si myslím, že to jde nebýt za trapnou buzerující matku, ale milou průvodkyni životem. Když si vzpomenu na svou pubertu, přesně v těchto letech jsem s mámou úplně ztratila vztah. Protože všechno bylo drahé, nemožné a nechtělo se jí. Postupně se přestalo chtít mě vnucovat se jí. Je to tak dodnes. A to už dávno mám svou rodinu a děti. :nevim: Nenech si to utéct mezi prsty. Hlavně za ní pořád nechoď a tím, že ty se nezastavíš a ona jen leží na mobilu. (Za předpokladu, že samozřejmě má splněné své povinnosti doma i ve škole, zas ne, že se kolem princezny bude chodit po špičkách a umetat ji cestička). :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4503
11.5.20 07:51

Zkušenosti klidně předám. Mám doma už 20ti letou, která byla do 11ti taky jedináček. Většině dětí se nehroutí svět, když přijde mladší sourozenec, takže žádné problémy v tomto směru nenastaly. Ale z tvého vyjadřování je zřejmé, že ty jsi ten typ příliš hodné matky. Hlavně aby se miláček nenaštval, co? Píšeš, že se nemá k práci v domácnosti. No to se má dobrovolně málokdo. Ale má doma nějaké úkoly? Myčku, luxuje, prádlo nebo aspoň uklidí komplet svůj pokoj? Ve 14ti letech by už měla pomáhat hodně. A vůbec bych se neptala na její názor, co se týká práce v domácnosti. Když jí už 14 let trpíte, že nic nemusí tak v pubertě se začíná s výchovou dost těžko.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4503
11.5.20 07:54

Každopádně jsem nevyčetla, z čeho je tak hrozně nešťastná a co ji tak hrozně trápí. Spíš vypadá, že je jen znuděná. Kamarádky taky nemá?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.5.20 08:49

@vokishka ahoj, výzkum to není, troll taky nejsem, ta diskuze z odkazu, řekla bych, že to na tu moji dceru nevypadá 8o zakl.

  • Citovat
  • Nahlásit
6988
11.5.20 09:04

Mně to přijde celý jako puberta, nepůsobí to na mě, jako že by dcera byla bůhvíjaká chudinka. :nevim: Smutná mi přijde ta neschopnost komunikace s okolím, to vidím na důsledek toho, že komunikuje pouze přes chat na mobilu. Jestli má pocit, že je pouze v tomhle dobrá, tak je to taky docela smutný a rychle bych se jí snažila pomoct nějakej koníček, kde to ztracený sebevědomí zase znovu nalezne. Ostatně ten koníček byste mohly dělat spolu, určitě by bylo fajn se víc sblížit. Zpětně si pamatuju, že mě docela mrzelo, když mi bylo asi 15 a viděla jsem, že na aerobik, kam jsem chodila, docházela i spolužačka se svou maminkou. Mojí mámě se nikdy nic nechtělo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14995
11.5.20 10:28

Dobrý den,

v systému jsem vše prověřila a hlásím, že se nejedná o stejné uživatele. :kytka:

Přeji všem krásný den!
Hani :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat