Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Křížek1 píše:
@Emilie tak to je pochopitelnéJá bych své dítě taky nezabila
A co stůl? Vydržel?
Jo, stůl je bytelnej, vyrobenej na zakázku…
@janulikz
Taky bych řekla, že mateřství je dobrá škola trpělivosti, nadhledu, tolerance…
Každou situaci, kterou zvládneme jsme zase o něco dál. ![]()
Když to nezvládneme, přijde další šance to překonat. ![]()
Pořád je co se učit. ![]()
@janulikz Vzhledem k tomu, že jsem kapánek cholerik, tak pro mě to bude rozhodně zkouška ohněm ![]()
@BlueFairy píše:
Jo a mám deti dvě, 4 a 3. Z toho mladší kluk je strašný mamánek a pořád kvůli všemu fňuká; „Sundej si botičky.“ (zkusí a nejde), „Mámííííí, fňuk fňuk fňuk, neumím, fňuk fňuk fňuk.“. Zabít málo
Jo tak to znám, starší dvojče je taky mamánek, ale ted je to extrém. Včera scéna před celým barákem, že chce nosit na rukách, několikrát jsem mu řekla, že ne, že má svoje nohy a on si lehl na zem a ječel jak tur. Masakr ![]()
@janulikz Já jsem kapánek dost cholerik, ale je pro mě prioritou řešit věci v klidu, ale občas veškeré metody selhávají a prostě zařvu…na miminko ne, ale na tříleťáka bez výčitek, protože si ze mě zkrátka dělá občas pr.el
Ono být cholerik není vůbec sranda, bojuju s tím docela dost a paradoxně děti mě naučily být mnohem trpělivější a klidnější, ale stopro to teda rozhodně není… ![]()
@Mirka Dušínová Nějaké tipy na uklidnění cholerika by se mi šikly
Prosíííím o nějaké ![]()
Taky řvu a nedám to anonymně
jak už tu některá psala, nedovedu si představit vychovávat dítě bez řvaní, myslím tím svoje, věřím že se najdou děti kterým to stačí vysvětlit. jenže ta naše malá můra zajíždí do extrémů, co si může dovolit a nenechá toho dokud nezařvu. ale už je to čím dál lepší. už pochopila spoustu věcí (neutírat si namazaným chlebem hlavu, nervat z knížek listy a pod.). jenže čím je starší, tím objevuje nové zakázané činnosti
budou jí v únoru 3. jo a tak když je chvíli hodná tak se ji snažím tulit, jen škoda že to nesnáší
a taky mám doma 8 měs mimino ![]()
@Handalina píše:
Tak by me zajimalo, jak to vypada v domacnosti, kde se nerve. To musej mit ty deti srovnane pekne do late..
Já neřvu, ale u nás je teda anarchie. Možná tak jednou za rok a to jsou v pozoru i lidi na zastávce, kterou máme před domem ![]()
@Tina007 nedočítala jsem…s tou anarchií je to přesné.
Ale i nevýchovou jsem dovedla 2 děcka do dospělosti a jsou z nich slušní lidi.
@Křížek1 Já si užila strachu o obě děti, co se týká zdraví, tak si vždycky když mě příšerně točí, musím přivolat ten obrovský strach, co jsem o ně měla a pak mě ten vztek přejde. To mi asi pomáhá nejvíc, ale to není univerzální rada. Jako jinak dost často počítám do deseti, to mi taky docela pomáhá ![]()
@janulikz píše:
Moji holcicce je rok. Samozrejme ji miluju nadevše a laskou bych ji snedla, ale někdy ma sve dny a ja silim. Dneska uz jsem tak rvala ze me musel slyset celej panelak. Nebylo to přímo na ni, ale proste jsem zacala jecet. Hrozne bych chtela druhý dite, ale pak je takovej den a uz si rikam jestli bych dvě zvladla. Máte to nektera taky tak?
Tohle jsi ode mně někde opsala, ne?:-D
Mám to naprosto stejně. Syn má 1,5 roku a taky je moje všechno, ale jak píšeš, některé dny mám pocit, že se zblázním..
Já takhle začla ječet na Štědrej den odpoledne, syn byl nesnesitelný, taky jsem neřvala přímo na něj, ale tak celkově, že skoro večer a já nemám nic hotový a musím furt lítat kolem něj a on ještě zlobí atd…
No nakonec mi ho bylo líto, protože na to není zvyklý, tak na mě zůstal civět jak zařezaný
ale pomohlo to:-D Takže tě úplně chápu. Také mám dny, vlastně teď už to mám snad každý den, že bych chtěla druhé miminko (manžel chce už půl roku a já se zatím bránila), jenže pak je třeba protivný, nebo špatně spí v noci a já jsem zničená… Ale zas si říkám, že těch špatných dnů ubývá a „rozumný“ nebude ještě hodně dlouho, tak abych to druhé vůbec někdy měla:-D Říkám, prostě do toho skočím a pak se s tím prostě nějak porvu ![]()
Ale vaší maličké je zatím rok, tak máš ještě nějakou chvilku čas:) Rok sem rok tam, máš holčičku, třeba se zklidní ![]()
@Mirka Dušínová To asi není úplně dobré si to opět přivolávat
Počítání zkusím. Díky ![]()
@Ivuša.Nen
jj, syn je podobného ražení jako tvoje dcera:) Jenže on je ve fázi, že když vidí, že mi to vadí a že to nesmí, začne to dělat o to víc, a kouká na mě, jak mě to se.re
Jenže on je ještě pitomej, je mu teprve 1,5 roku, takže mu to nevysvětlím, ale na schválnosti už je koumák
Taky se učím trpělivosti!
Taky řvu a často, mám horkou krev, vše mně vytočí. Nejvíc, když dceři 100× něco opakuji a stejně je to k ničemu ![]()
@Mari-KusKus - já jsem jednou chlapovi řekla, že jestli ještě jednou najdu špinavé nádobí ve dřezu a ne v myčce, skončí rovnou v koši. Následující den se situace opakovala, sklenice byla ve dřezu, tak jsem s ní drbla rovnou do koše a nechala být. Za pár minut byla sklenice vyndaná z koše a v myčce! Na mého muže jakož na materialistu toto zabírá ![]()
@Křížek1 No víš co, já si díky tomu uvědomím, že podstatné věci jsou něco úplně jiného a netřeba si přivolávat infarkt kvůli takovým prkotinám jako je rozmatlaný bobek po sedačce nebo jako když se vaříš s megavýživným obědem a ve vteřině ho máš na vytřené podlaze i s talířem a tak ![]()