Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@kungfupanda já asi řeknu něco, co nebudeš chtít slyšet, ani mě se to v tomhle stavu vůbec nelíbilo, ale je to hodně na tobě. Když tě dítě neustále budí a nespí, s tím neuděláš vůbec nic, spánek člověk potřebuje a když ho nemá, je zombie (i já jsem byla) ale můžeš si hodně věcí ulehčit. Proč třeba šůruješ kuchyň až když usne? Dělej to, dokud je vzhůru a jakmile usne, už jen pokud možno odpočívej. Pokud je to možný, vypadni na víkend kamkoli pryč.
@Saatine píše:
Ty to máš zhoršen i tou depresí, ale já mívám tyhle stavy, když nevidím cíl. Jakmile nevím kam jdu, na nic se netěším, tak prostě dopadnu takto a ještě tím podkopávám to, co v tu chvíli mám. Tvůj cíl byla rodina a teď, teď mi přijde, že nevíš co dál.Takže já ze svých zkušeností doporučuji najít něco za čím půjdeš, co tě bude motivovat k životu. Ono ani to malování bez něčeho (třeba touha zkusit prodávat) až taková zábava není
Vidím to stejně..prostě jsi znuděná. Kdy se vracíš do práce?
Jste vyčerpaná, unavená a máte nechuť ke všemu a ještě k tomu oslabená virozou. Ta tma pravda člověku taky moc nepřidá. No co, musíte to překonat. Nejen kvůli sobě. Zkuste cíleně 3 dny odpočívat, nevidět to tak černě a pak jít někam mezi lidi, třeba na vánoční trhy - okouknot výrobky, betlém… Ono i z té depky je kolikrát člověku fyzicky špatně, znám to. Pokud nemáte hlídání, chodte s malou a s kamarádkami ven. Hlavně se nelitujte a snažte se to nějak zvládnout.
@kungfupanda Myslím, že to je normální stav matky s dítětem mezi 1 až2 lety na mateřské v zimě.
Až dítě vyroste, bude líp. Mně v tomhle období pomáhalo upínat se na myšlenku, že od dvou let bude chodit na den do soukromé školky a já budu mít klid na práci. (Úuuuuuuužasné pondělky
)
A proč teda na jogu nejdeš jak přijde manžel z práce
pokud máš chuť. Bych mu tam dítko nechala a postarejse tatínku. 1× do týdne to snad není problém.
Potřebovala bys někam mezi lidi, nebo ven a být sama…a nabrat energii a vracet se domů obohacena o zážity.
A nebo vždy v sobotu dopoledně někam vypadni, třeba za zaplať vířivku a relaxuj a manžel ať se stará. a až nabereš síly skrze tyto chvilky potom bych uvažovala kudy dál
Já bych ještě byla pro to zapojit víc tatínka… 15 minut denně v životě jeho dcery je dost na kulový…promluvit si s ním, nevyšilovat a neházet špínu ale logicky vysvětlit že takhle pojedeš ještě týden a skončíš v bohnicích.
aby jednou týdně pohlídal své vlastní dítě a ty jsi šla cvičit by mělo být úplně normální. trochu času sama pro sebe…
a když nejsou kamarádky-co jít s malou do nějakého mateřskéhio centra, s někým se seznámit, najít jí nějaký kroužek kam se dá chodit i v hnusném počasí, je tam spousta mamin se kterýma se můžeš dát do řeči.
Ty jo, jako bys psala o mě. Mám dceru podobně starou jako ty, docela hodnou, akorát teda špatně spící, ale to tady rozebírat nechci. Mám (měla jsem) i velmi podobné zájmy - jóga, tanec, malování. Teď absolutně není čas a někdy ani energie, chuť. Nemá mi kdo hlídat malou. Doma si třeba vytáhnu malování, naposledy jsem chtěla malovat na trička a body pro malou, ale ona mi přes den nespí, takže si dovedeš představit, jak to dopadlo. Všude binec, nepovedlo se nic…
Manžel chodí kolem 5. hod z práce, taktéž unavený, zasedne k PC, TV nebo mobilu, s malou si nepohraje. Trávím celé dny sama. Manžel navíc pracuje hodně s lidma a přitom je introvert, takže už se mu doma vůbec nechce mluvit. A vůbec teď nemáme dobrý vztah (proč - to tady nechci řešit, jedině sz). Kolikrát se mi stane, že třeba několik dní mluvím jen s dcerou. K tomu mám nějaké zdravotní trable, takže se ani necítím moc dobře.
Nemám bohužel žádné kamarádky, se kterými bych se osobně setkávala. Pouze s jednou si občas vyměním maily. Jinak žádný sociální kontakt.
V poslední době už jsem to nesla fakt zle, tak jsem navštívila psycholožku, která konstatovala, že mám středně těžkou až těžkou depresi. Mám jít k psychiatrovi pro AD. Ale moc se mi do toho nechce, ještě kojím. A vůbec, raději bych to řešila jinak než práškama. V minulosti jsem depresi neměla, naopak jsem byla dost akční, bavilo mě hodně věcí.
Už teď se těším na jaro. Ono to navlíkání a všechno okolo je tak strašně zdlouhavé, že by kolikrát člověk raději zůstal doma. To je ale chyba. Pak je depka ještě horší.
Drž se!
A jestli chceš, napiš!
Co sex? Ten mi třeba hodně pomáhá.
Je rozdíl uklízet aby bylo prostě uklizeno a uklízet aby byl hezký romantický večer plný vášně a sexu. Ten první případ je opruz - ten druhý úklid člověk dělá svižně a s radostí. Teda alespoň tak to mám já. ![]()
A jak jste na tom finančně? Že by ses třeba i s malou sebraly a odjely někam na víkend s mámou nebo tchyni? Nebo zajela k nim na návštěvu. Já když jsem nás** nebo se fakt nudím tak sednu do auta a jedu k mamce nebo k tchyi dáme kávu pokecáme.
Příspěvek upraven 01.12.16 v 10:29
Ahoj, znám to. Takové stavy jsem mívala s první dcerou doma. Po roce a půl jsem utekla do práce… Teď je to fajn, jsem doma s druhou dcerou a cítím se občas i dobře
Mám víc starostí a povinností, děti jsou už dvě, tak se tolik mentálně nenudím. Ale stejně si pohrávám s myšlenkou, že bych aspoň na 1 den v týdnu šla do práce ![]()
Ahoj tak zdaleka nejsi sama s těmi stavy. Já narozdíl od tebe nemám chlapa každý den doma. A když najede depka, tak práci zredukuju. Kolikrát se mi nechce ani otevřít ráno oči, jenže mám dvouletého synka, takže na můj stav není zvědavý. Odpoledne mi pomůže můj starší syn. V noci se nevyspím, někdy vstávám 1-2× někdy i 10×. Starosti se starším synem, tomu nepřidají, navíc posledních pár měsíců trpim bolestmi hlavy, tak se v tom taky tak plácám. Ráno vypadá tak, že vstanu brufen kafe a funguju. Pořád jsem těm bolestem dávala čas, jenže asi už bych to měla začí řešit. Snažím jít ven a najít si něco na práci, tím se depka dobře zastaví, jenže já pak chytnu mánii dělat a dělat a pak jsem přetažená.
Takové depky má hodně maminek na mateřské. Najdi si něco, co by tě bavilo.
A neboj, dítě povyroste, půjde do školky, a ty se zase dostaneš mezi lidi, a určitě se to upraví. ![]()
@kungfupanda píše:
Díky za podporu, zní to úchylně, ale sdilená starost je poloviční, tak mne „těší“že to má někdo stejně. já si už naordinovala lék. Prostě budu víc kupovat jídlo venku, a budeme trajdat po venku od rána do večera. Teď jsem přišla zvenku a cítím se uplně jinak, byly jsme v knihovně…trochu se mi to rozleželo v hlavě a budu víc trajdat a ne šetřit každou korunu na nějake budoucí věci, které stéjně nebudou. venku se skoro vždycky rozeberuk. Jinak je mi 25,takže všichni pracující babičky a dědečkové zaměstnani a moje máma bYdlí 300 km daleko.
Tak bez chození ven bych se zastřelila. To říkám na rovinu.
Nenechávej dceru s nima samotnou.. pak ji nebudou moct krmit čím se jim zlíbí a vždycky když nějak podkopou vaši autoritu jako rodičů, tak prostě odejdi - snad si to uvědomí