Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Premek_Orac: mimochodem prvni dovca je v jeji rezii… Já jí to nemám za zlé, ale nekdy si pripadam, ze si proste zijeme v takovym blahobytu nebo proste dobre a mit dite mi proste prijde prirozeny. Potom jim muze clovek i lip treba pomoct s vnoucaty, kdyz je mladsi rodic, to jsem ji taky rikal.Ty stavy nejsou v dusledku toho potratu, bylo to i predtim.
Nutit ji do toho nechci - prostor ji rad poskytnu, ale tady je tenka hranice toho, ze si na to zenska zvykne, a prestane si toho vazit.
to je ale strašný tohle uvažování
ona se ti nechce otevřít, prostě má své obavy a není na dítě připravená, rozebírat to s chlapem nemá valného významu, stejně bys to nepchopil. A ona to ani nechce rozebírat. Prostě teď nechce dítě, ty to ničím nezměníš.
Jinak říká se tomu zamlklé těhotenství, kdy pak dochází ke kyretáži - vyčištění dělohy.
Říká se tomu revize a je to operace pod narkózou. Někdy prostě ženě trvá, než je po revizi schopna o dítěti znovu uvažovat. Mé švagrové rok, než chtěla byť jen mluvit o dalším snažení.
@terinka4444 píše:
to je ale strašný tohle uvažováníona se ti nechce otevřít, prostě má své obavy a není na dítě připravená, rozebírat to s chlapem nemá valného významu, stejně bys to nepchopil. A ona to ani nechce rozebírat. Prostě teď nechce dítě, ty to ničím nezměníš.
Máš pravdu, to jsem asi trochu přehnal. Já vím, že tohle není chlap schopnej pochopit.
A souhlasím, že to je na rozhovor, včera jsem se to snažil naťuknout a řekla, že děti chce, ale prostě když slyšíte, tyhle věci okolo, tak je spíš jasný, že je to úplně naopak.
I o svatbě mi nakonec řekla, že na to kyvla protože, se bála, že bysme se jinak rozešli. No… Takže v podstatě to udělala ze strachu. A aby chtěla ze strachu i dítě, s tím taky nesouhlasím.
Mě přijde, že se pak tyhle věci nevědomky odraží i v různejch částech toho vztahu, třeba i v posteli - že chci sex víc než ona. Pak i když se zkrotím a dám ji na par dni pokoj, pak se kvůli tomu stejně pohadame, že si připada jak otrokyně. Když mě tohle vlepipla po tom co jsem se ji snažil vyjít vstříc, tak už jsem opravdu nevěděl, jak dál
. Proto jsem psal, že si toho stejně nevaží.
Přiznám se, že mě to docela i drtí sebevědomí nebo nějakou vnitřní hodnotu…
… a že by i pro mě bylo dost težký přijmout, že ty hodnoty máme každý fakt jinde, protože to by úplně změnilo celou situaci ![]()
@Anonymní píše: Říká se tomu revize a je to operace pod narkózou. Někdy prostě ženě trvá, než je po revizi schopna o dítěti znovu uvažovat. Mé švagrové rok, než chtěla byť jen mluvit o dalším snažení.
Věřim tomu, že potrat je náročněj zpracovat. Moje žena ale tvrdila, že se vlastně nic neděje. Tak buď má nasazenou masku a neni upřímná ani sama k sobě, nebo nevim…:think:
Přijde mi taková nezralá, tvoje mladá paní. Tu poradnu bych asi na vašem místě zkusila. Se strachy se dá s psychologem vypořádat…
Mně přijde jako jedna z těch lidí, kteří sice dítě vnitřně nechtějí, ale protože je to „normální“ a společnost to očekává, tak racionální úvahou došli k závěru že by měli mít dítě, i když s tím nejsou smíření. Takoví k tomu buď dojdou časem, nebo třeba nikdy. A je mi jich upřímně líto. Mám v okolí takového kamaráda a zatím to, že nechce dítě přiznal jen jednomu člověku a ten ho nepochopil a ještě se mnou rozebíral jak je to hrozně smutný.
No a zkusil jsi navrhnout třeba že půjdeš na rodičovskou dovolenou a ona zpět do práce, když ty jsi spíš rodinný typ a ona se bojí ztráty pohodlí?
Můžete mít děti klidně tři po dvou letech, ona zůstane vždy půl roku s miminem a pak to převezmes ty. Budeš pečovat o děti, uklízet, vařit, prát, žehlit, vychovávat, v noci vstávat, aby se žena vyspala do práce…
To jsou přeci super vyhlídky pro člověka, který tolik touží po dítěti. Těch téměř sedm az osm let doma tě bude určitě naplňovat a zaměstnavatel pro tebe bude mít zajisté pochopení, že jsi tak dlouho doma. ![]()
@Serpentini píše:
Mně přijde jako jedna z těch lidí, kteří sice dítě vnitřně nechtějí, ale protože je to „normální“ a společnost to očekává, tak racionální úvahou došli k závěru že by měli mít dítě, i když s tím nejsou smíření.
No v podstatě mi něco podobného řekla. Je mi 30, tak bych asi měla…
Děkuji všem za zkušenosti a příspěvky.
@Helileli píše:
No a zkusil jsi navrhnout třeba že půjdeš na rodičovskou dovolenou a ona zpět do práce, když ty jsi spíš rodinný typ a ona se bojí ztráty pohodlí?
Můžete mít děti klidně tři po dvou letech, ona zůstane vždy půl roku s miminem a pak to převezmes ty. Budeš pečovat o děti, uklízet, vařit, prát, žehlit, vychovávat, v noci vstávat, aby se žena vyspala do práce…
To jsou přeci super vyhlídky pro člověka, který tolik touží po dítěti. Těch téměř sedm az osm let doma tě bude určitě naplňovat a zaměstnavatel pro tebe bude mít zajisté pochopení, že jsi tak dlouho doma.
Ano, s tím, že budu rok doma jsem souhlasil.
Co dělá?? Já mám totiš uplně stejnou známou, a první dítě měla po 35 roku, protože prostě ji přišlo, že chce žít, užívat si, nejdřív studovat, cestovat, potom práce, nějaká kariera…
Neni stejná??
A taky bych prostě řekla, že teď dítě nechce, a dělá to kvůli tobě..
Snažil ses taky někdy pochopit to, co ti říká? Mně teda nepřijdeš jako kdovíjaká podpora
V tom, co jsi tady napsal, jsi všechny její pocity a zážitky celkem slušně shodil, že se vlastně jenom vykecává
Přijde ti, že když se toho těhotenství a porodu bojí, že je to tobě natruc? Že její potrat vlastně nic nebylo, to myslíš vážně?
Asi byste si spolu měli promluvit hodně důkladně. A hlavně se poslouchat, co si navzájem říkáte.
Jo a prosím tě, jste spolu 3 roky, před 3/4 rokem teda otěhotněla.. Od kdy ty děti vlastně ukecáváš?
Já vlastně ani nevím, proč se ti tak zprotivila? To, že dokáže pochybovat o tom, zda chce být mámou? Nelíbí se mi, jak pises, že si něčeho přestane vážit, a něco o ženských a mužských rolích atd.. asi jsi dost zásadový?
Podle mě jste se brali hodně brzy a moc si nerozumíte, těch problémů tam bude víc, než jen tohle. ![]()
Příspěvek upraven 21.05.18 v 16:52
@Tunrida píše:Úplně souhlasím, ale nevěděla jsem jak to říct.
Snažil ses taky někdy pochopit to, co ti říká? Mně teda nepřijdeš jako kdovíjaká podporaV tom, co jsi tady napsal, jsi všechny její pocity a zážitky celkem slušně shodil, že se vlastně jenom vykecává
Přijde ti, že když se toho těhotenství a porodu bojí, že je to tobě natruc? Že její potrat vlastně nic nebylo, to myslíš vážně?
Asi byste si spolu měli promluvit hodně důkladně. A hlavně se poslouchat, co si navzájem říkáte.
Jo a prosím tě, jste spolu 3 roky, před 3/4 rokem teda otěhotněla.. Od kdy ty děti vlastně ukecáváš?
@Anonymní píše:
Ano, s tím, že budu rok doma jsem souhlasil.
Rok? Se třema dětma to je ta 6 let
Nebo dáš roční dítě do jeslí?