My dva, dítě a nesoulad

Anonymní
21.5.18 14:41

My dva, dítě a nesoulad

Ahoj ve spolek.
Po pravdě nevím, kam s tímhle tématem jít - za mojí rodinou nechci, abych nevystavil manželku ve špatném světle, stejně tak i za přáteli. Přemýšlím o psychologovi nebo rodinném poradci, ale zkusím to nejdřív tady.

S manželkou jsem spolu celkem 3 roky. A vždy když jsem se zmínil o dítěti, byl z její strany cítit nějaký blok nebo odpor, ani nevím, jak to pořádně pojmenovat. I přesto jsme se shodli, že děti chceme. Já bych do toho šel hned po svatbě, ale nechtěl jsem moc tlačit na pilu, tak jsme čekali cca 5 měsíců, pak jsme to zkusili a první pokus skončil předčasným potratem. Pak jsme museli nějakou dobu čekat kvůli zdravotním komplikacím a teď už by to teoreticky zase šlo.

Ale když jsme se o dalším snažení znova bavili, opět vytáhla její fráze „kdybys mohl rodit ty,.. nebudu moct dělat tohle a tamhleto, a je to ztráta svobody atd.“ - nechci být moc konkrétní kvuli soukromí. Musím říct, že tohle je pro mě tak vyčerpávající (i s ohledem na vývoj našeho vztahu), protože tohle vytáhla vždy - i před svatbou. Někdy si připadám, že na mě hází i vlastní zodpovědnost (což mě dost štve), ale soustavně to odmítám.

Co je pro mě hrozné, že mě se ta moje ženská tímhle chováním vnitřně zprotivila, že teď jí podporovat, je pro mě nadlidský výkon a nevím, co mám dělat. I třeba když plánujeme dovču, tak z toho nemám vůbec radost. Protože mi přišlo, že se kolikrát jakoby povyšovala a že ona je ta zkušená. Ale teď si připadám, jako když žiju vedle holčičky, která si hraje na dospělou ženskou.

Já nemůžu chtít aby ona chtěla - to je snad nejhorší. Plánovat něco s někým, kdo je z toho dopředu otrávený. Myslím si, že tohle není dobré ani pro to těhotenství.

Věřím, že porod neskutečně stresující a náročná záležitost, ale je tenhle přehnaný strach nebo co to je normální? Říkal jsem si, že kdo chce, hledá způsoby, jak se zařídit. Asi se z toho potřebuju jen vykecat, a jak říkám nechci chodit po známých…
Já nepochybuju, že bychom to s dítětem zvládli. To jsem jí i říkal. Věřím tomu, ale popravdě mě i napadlo, že nechce kvůli tomu, že ze mě necítí takovou oporu - že nejsem ten správnej chlap, se kterym by to dítě chtěla. Ale na to se jí ptát nechci.

Po pravdě nechci přivést dítě do rodiny, kde z toho ženská nakonec bude otrávená. Věčně poslouchat, kéž bych za ní mohl něco udělat já… přitom bych řekl, že do našeho vztahu jsem přispíval dost (dejme tomu, že by pak byla nakonec ráda, ale tohle mi přišlo i se svatbou - nakonec mi bylo oznámeno, že to byl můj nápad ač dobrý a je ráda, že si mě vzala, tak to byl prostě můj nápad)…

Víte snažím se z toho vykecat i proto, protože na mě párkrát lezlo pokušení najít si bokovku - a to si myslím, že je varovný signál. Nic by se tím nevyřešilo, navíc je to nemorální.

Nebo „uděřit do stolu a říct, svklíkni kalhotky a jdem na to…“… asi máme ve vztahu i trochu problémy a nevim, jak to řešit.

Předem díky
Za reakce a nakopnutí

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
21.5.18 14:44

Dodatek

Vím, že člověk, může změnit jen sám sebe. Hledám cestu jak, aby se ze mě nestal někdo, kdo jí neustále ustupuje.

  • Citovat
  • Nahlásit
21.5.18 14:46

Mám pocit, že ona děti nechce, nebo aspoň ne zatím. Mám několik kamarádek, které se dobrovolně rozhodly děti nemít, a ač to nechápu, vůbec jim to nemám za zlé. Když vidím, jaký mají přístup k dětem, těhotenství, porodu atd., tak si myslím, že kdyby měly dítě, to dítě nebudou mít tak rády, jak by ho měly mít rády, budou naštvané, že přijdou o svobodu, práci, postavu… a budou se muset věnovat něčemu (rozuměj tomu krásnému tvorečkovi), čemu se vůbec věnovat nechtějí. Takže spíš si otevřeně se ženou promluv, jestli vůbec děti chce, a pokud je nechce, ale ty chceš a neustoupíš z toho, bude nejlepším řešením jít od sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7868
21.5.18 14:48

Nevím, ale evidentně máte problémy v komunikaci, ale to vlastně sám píšeš, že nějaké problémy máte. Já bych jí být tebou dala tohle přečíst, abys věděl, na čem jsi. Sám jsi si odpověděl, že řešit to bokovkou je blbost. Já nikoho neodsuzuju, ale tohle bych pochopila u vztahu po xxx letech, ale tady by to opravdu nebylo řešení. Těžko říci, co tvá žena cítí, proč to takhle má. Otevřeně bych si s ní o všem promluvila a pokud zjistíš, že každý chcete něco jíného, pak je čas jít si každý svou cestou. Přeji ti, aby to dopadlo podle tvých představ.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27508
21.5.18 14:51

Prožila nepříjemné věci a asi má strach. Ale na tebe by to házet tolik neměla. Asi bych netlačila na pilu, ale taky nedělala, že se nic nestalo. Měla nějakou psychologickou podporu po potratu?
Bokovkou bys to leda zabil. Ale někdy po tak bolestné zkušenosti páry nevydrží a rozejdou se. Měli byste spolu mluvit narovinu, ne abys ty z jejich reakcí četl odpor a třeba ona místo toho prostě jen ještě nechtěla matkou být. Přece jen jsou ženy těmi, kdo to „odnese“ víc. Ale zrovna u tebe si myslím, že bys za dítě byl rád a nenechal bys to jen na ni. Akorát to neodrodíš, no 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6913
21.5.18 15:01

Ahoj,
zaprvé, pokud partnerka to stejné tvrdila vždy, proč jí to nyní máš za zlé? Ona se přeci nezměnila. A v to, že se lidé mění v takovýchto názorech, životních postojích, tomu moc nevěř. Potrat její určitou nechuť určitě dále prohloubil. A s tou nesvobodou s dítětem, to má žena naprostou pravdu.
Zadruhé - mám pro tebe pochopení. Ty toužíš po rodině, toužíš po společných zážitcích, po prohloubení vztahu. To vše je moc hezké. Zkus si znovu uvědomit, proč se svou ženou jsi, proč sis jí z těch desítek milionů žen vybral a že ty důvody tam pořád jsou.
Jak se zase těšit na dovolená atd.? No, je hlavně třeba, aby to nebyly tvé výběry, abyste společně dělali věci a navštěvovali místa, která oba chcete. Když budete spokojení každý z vás sám, budete spokojení i dohromady.
V té větě hledej klíč. Přemýšlej, zda je tvá žena spokojená, zda žije život podle svýc představ. A pomoz ji k tomu.
Možná ti přijde žes nedostal návod, jak ji,,přimět" těšit se na dítě apod. Ale dostal. Věř mi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
64563
21.5.18 15:03

A vas vek? :think: ja treba nemela na deti do 30 ani pomysleni a pritom vztah mnoho let

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
69306
21.5.18 15:04

Prostě ještě nechce dítě. Kolik je vám let? Když je to obráceně a žena chce a muž ne, vždycky se tu píše, že se prostě musí podřídit a muže do dítěte netlačit, že dítě musí chtít oba. Ona prostě nechce, zatím k dítěti nedozrála. A věřím, že dozraje, nakonec drtivé většině ženských ty biologické hodiny začnou tikat. A na férovku, dítě odnese ženská, vším, od těhotenství, přes porod, po péči a omezení. Vždycky ženská, chlapa se to dotýká nemnoho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.5.18 15:08

Ten potrat byl, že v podstatě embryo ani nevzniklo, ale i tak to chtělo péči. Ona mi v takovýchle případech, řekne, že jsem na tom hůř než ona - i v případě, že se jen zeptám jestli je ok (nebo takový to běžný oťukávání, jestli to prostě zpracovala), protože je mi jasný, že to není jen tak - ale prostě pořád chce mít takovou masku, že je vše ok, a to je asi to co už nedávám, protože jsme na to už párkrát doplatili oba a mě to štve. Přijde mi to falešný. I když se ptám třeba na ty strachy - ok uzná, že tam něco je - ale nějak hloub se tomu odmítá postavit. Nebo to otevřít. Ne.

Na pilu tlačit nechci - je nám oběma kolem 30, ale zas bych nerad první dítě v 35 letech. A dýl.

Neodrodím a ani bych nechtěl - žena je zodpovědná za tyhle věci a muž zas za jiný…

V tomhle musím říct, že trošku souzním s Aminou - po těch rozhovorech mi přijde, že ty děti nechce a jen si to nechce přiznat. A neřekla to, že to buď nevěděla nebo se bála, že se rozejdem. Jinak ty, které děti nechtějí, taky respektuji a neodsuzuji.

Když jsme spolu začínali, tak jsem řikal, že bych chtěl tak 3 děcka. Ona že si půvvodně myslela jedno a pak jedno třeba z děcáku. Pak odkývala dvě, ale je to takový… prostě mi tam něco nehraje :( nemám z toho dobrej pocit.

  • Citovat
  • Nahlásit
2906
21.5.18 15:10

Kolik ji je? Mezi manzelem a mnou je dost podstatny vekovy rozdil. On deti chtel, ja v te dobe ne. Bala jsem se, ze muj zivot uz nebude muj, ze vsechno (konicky, spanek, karieru) podridim detem- a to jsem si byla jista, ze by mi byl manzel maximalni oporou.

Casem jsem k touze mit dite dozrala. Manzel se dockal. A vis co, i kdyz je manzel maximalne napomocny a deti ho zboznuji, tak jemu se ten zivot az tak moc nezmenil. Muj se totalne obratil. Uz to nejsem ja pred cca 6 lety. Jsem jina, vsechno se zmenilo, jsem unavena, kariera je v podstate na stejnem bode, nici me tisic milion otazek typu: a maaamii? Ale vim, ze jednou se sama sobe vratim a tak to relativne v klidu zvladam. Ale byt k tomu dotlacena, tak bych nesnasela vsechno a vsechny kolem.

Zjisti, zda jeji stavy jsou v dusledku potratu, zda dite chce/ chce az pozdeji, pripadne jak ji muzes pomoci. Pokud nyni nechce-v budoucnu ano, tak na ni netlac, dej ji cas a prostor. Pokud nechce vubec, tak budes muset zvazit, jak ty moc chces a zda dokazes jeji postoj akceptovat.

A kdyz tak praskni do toho stolu a dej vedet jaka byla reakce. Ja to zazit, tak vybouchnu smichem a mozna si i cvrknu do textilu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2221
21.5.18 15:17

Promiň, ale podle toho, jak to tu popisuješ, mi přijde, že se k sobě moc nehodíte. Proč jsi si ji bral?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21.5.18 15:22
@Anonymní píše:
Ten potrat byl, že v podstatě embryo ani nevzniklo, ale i tak to chtělo péči.

Tomu nerozumím, co to teda bylo?

A spíte spolu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.5.18 15:22

Premek_Orac: mimochodem prvni dovca je v jeji rezii… Já jí to nemám za zlé, ale nekdy si pripadam, ze si proste zijeme v takovym blahobytu nebo proste dobre a mit dite mi proste prijde prirozeny. Potom jim muze clovek i lip treba pomoct s vnoucaty, kdyz je mladsi rodic, to jsem ji taky rikal.

Ty stavy nejsou v dusledku toho potratu, bylo to i predtim.

Nutit ji do toho nechci - prostor ji rad poskytnu, ale tady je tenka hranice toho, ze si na to zenska zvykne, a prestane si toho vazit.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
21.5.18 15:30
@Paralenka červená píše:
Tomu nerozumím, co to teda bylo?A spíte spolu?

Jj, spíme. To už je čtvrt roku.Já nevím, jak se tomu přesně říká, ale musela na zákrok, aby to vyndali. Ale řekl jsem, že za sebe v tyhle situaci plodit nechci, protože mi přijde, že to dítě sama teď nechce.

@IvaX píše:
Promiň, ale podle toho, jak to tu popisuješ, mi přijde, že se k sobě moc nehodíte. Proč jsi si ji bral?

Protože nám spolu bylo hezky. A když jsem ji sledoval, jak to umí s dětma, tak to bylo fajn.

Mimo jiné ona a děti - dělali jsme spolu i vedoucí na dětskym táboře - byla skvělá - je fakt, ale že když tam přijela, tak to byl takovej odpor, že jsem jí prostě řekl, že buď at jede domu, nebo se sklidní. Pak byl klid a rádi jsme na ty dny i vzpomínali.

Takže mě to přijde, že se k sobě bud nehodíme a každej má jiný priority. Pro mě to je rodina a potomsto. Nebo já musim bejt iniciátor těhle věci (viz třeba to s tim táborem).

  • Citovat
  • Nahlásit
20823
21.5.18 15:33

Tohle je na vážný rozhovor, kdy byste si měli vše pořádně ujasnit. Vaše priority, co je důležité a přes co se nedokážete přenést. A natvrdo bych se jí zeptala (samozřejmě slušně a ohleduplně), zda po dětech touží či nikoliv. Protože mi taky přijde, že spíš děti nechce a pokud, tak maximálně jedináčka. Kdyby to bylo jen o strachu z porodu, nebude mluvit o ztrátě svobody a kdesi cosi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama